k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Hra s nulovým součtem

17. 2. 2018 — k47 (♪)

Za­jí­mavé, jak moc se ně­které věci změní, i když zů­stá­vají skoro beze změny, jako stará škola, kde člověk trávil roky života. Na­jed­nou s od­stu­pem let působí jinak, každá drobná změna vypadá větší a ně­ja­kým způ­so­bem dů­le­ži­tější než ve sku­teč­nosti je. Ale jde jen o zma­tení, proto-nos­tal­gie, ka­lei­do­skop paměti, trocha cihel a omítky. Nic z toho nemá žádnou hod­notu. Vy­hoďte to všechno a všechny do vzdu­chu a skoro nic se ne­změní.

Co se týká mi­nu­losti & bu­douc­nosti, nejsem vůbec po­zi­tivní člověk. Jedno je bez­cenné, pouhý na­ra­tivní kon­strukt, kterým se sna­žíme vy­svět­lit naší sou­čas­nou si­tu­aci a omlu­vit vlastní identitu (jo a iden­tita je taky bez­cenný kon­cept) & to druhé je nutné zničit. Nemůžu se dočkat ja­derné války, těším se, až ja­derné ex­ploze všechno roz­me­tají na mo­le­kuly. A v sou­čas­nosti nejde jen o naivní sny ka­ta­stro­fistů, ale o re­ál­nou al­ter­na­tivu. Trum­povi může ko­nečně rup­nout v kouli, odpálí pár ICBM směrem na Se­verní Koreu, So­vět­ské Ruské radary za­chytí salvu, pro­ve­dou pre­ven­tivní odvetu (V ja­derné pře­střelce není možné čekat. Ne­roz­hodní ne­do­sta­nou druhou šanci.) a na­jed­nou to létá z jedné strany na druhou, svě­tové me­t­ro­pole mizí z mapy. Kdyby (nebo až) se to stalo, doufám, že budu blízko do­pa­dové zóny & zcela ani­hi­lo­ván. Nechci pře­ží­vat v po­sta­po­ka­lyp­tické pus­tině jako z Threads.

Pre­fe­ruji ega­li­tář­ské masové vy­mí­rání, všichni nebo nikdo. Když jsou všichni mrtví, má to stejný rozměr, jako když není nikdo. Jde jen o druhý extrém hry s nu­lo­vým souč­tem. Být se­lek­tivní je zrůdné. Pokud někdo chce vy­hla­dit jen ur­či­tou kon­krétní sku­pinu lidí, je ne­lid­ským mon­strem. Ale touha vy­hla­dit celé lid­stvo, celých sedm-nebo-kolik-vlastně mi­li­ard lid­ských by­tostí, to je jen názor, jak zor­ga­ni­zo­vat bu­douc­nost. A tyto, pravda, ra­di­kální po­stoje, bychom neměli z prin­cipu za­vr­ho­vat. Musk má šanci for­mo­vat naší bu­douc­nost, ██████████████████████████████ Oba byli se­lek­tivní, koho pustí do své utopie a oba jsou z toho důvodu zrůdná mon­stra.


Jo, když jsem za­se­dá­val ke klá­ves­nici, o tomhle jsem vůbec ne­chtěl psát. Ale teď to už takhle nechám. Kdyby se někdo ptal, od­vo­lá­vám se na ší­len­ství, po­ško­zení mozku nebo téměř smr­tel­nou dávku ██████████████████████████████.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz