k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Příliš horko, neúřadujeme

28. 7. 2018 — k47

Jaký mi­zerný den… Je tak úmorné horko, že nemůžu zůstat plně vzhůru, ale ani usnout, svaly na nohou mě bolí z vče­rejší jízdy a místo chůze jen ko­micky belhám, větrák v Cele jede na ma­xi­mální otáčky, okna ote­vřená do­ko­řán, aby za­chy­tila průvan, na ho­ri­zontu prší, k zemi se sná­šejí temně modré pruhy, ale bla­ho­dárné mraky krouží kolem Cely jako hla­doví supi, ale nikdy se ne­při­blíží a ne­za­stíní mojí oblohu.

Za světla jsem sebral sílu na je­di­nou věc – shléd­nutí filmu Unbre­akable. Shya­ma­la­nův snímek z roku 2000 s Brucem Wil­li­sem v hlavní roli celkem uvě­ři­telně pře­mítá, jaké by to bylo, kdyby lidé s nad­při­ro­ze­nými schop­nostmi exis­to­vali v našem nudném & fádním světě. Shya­ma­lan je známý svými pře­kva­pi­vými konci (a mnoha ka­ta­stro­ficky špat­nými filmy). Věděl jsem o filmu skoro všechno & proto jsem místo ob­je­vo­vání ne­zná­mého sle­do­val de­taily, jak je snímek po­sklá­daný. Na­po­sledy se mi to stalo u filmu The Usual Suspects – od za­čátku jsem věděl, že kripl je ve sku­teč­nosti Keyser Söze, nic mě ne­mohlo pře­kva­pit, jen jsem si užíval jak to udě­lali. Jde o zá­ži­tek na jiné úrovni, není nutné hroší, jen jiný.

Přes všechno, co jsem napsal, mě úplný konec Unbre­akable pře­kva­pil. Věděl jsem jen skoro všechno. Všechno kromě po­sled­ního mo­mentu. Zpětně však dává smysl, jako jediné možné vy­vr­cho­lení.

Po setmění jsem zas za­bí­jel komáry a vy­há­něl hmyz, který mi na­lé­tal do cely.

Moucha na za­pnu­tém mo­ni­toru Můra vedle pra­vítka, taky nemá víc jak mi­li­metr
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz