k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Příliš horko, pořád neúřadujeme

30. 7. 2018 — k47 (♪)

Asi takhle: Dneska to bude zas další vy­cpávka. Pořád je příliš horko na to, abych psal něco zá­važ­něj­šího, a noci, kdy se ko­nečně dá žít, jsou příliš krátké. Chci po dlou­hých mě­sí­cích a letech zas zve­řej­nit novou po­vídku, po­strá­dám však sílu & schop­nost kon­cen­t­race na po­slední pročtení a zá­vě­reč­nou ko­rekci.

Místo toho zase budu mluvit o cyk­lis­tice. Dneska jsem (jen tak mi­mo­cho­dem) ujel přesně 9.2 ki­lo­me­tru a přesně na metě 4.6 ki­lo­me­tru se mi začalo dělat pří­šerně zle. Jako lusk­nu­tím prstů jsem ztra­til všechnu sílu a při­pa­dalo mi, že každou chvíli začnu zvra­cet. Jak se uká­zalo, je příliš horko i na exis­tenci jako or­ga­nická forma života. Cestu bylo nutné rychle ukon­čit, na­vrá­tit se do hi­ber­nace pří­šeří v okolí cely & sle­do­vat hady pla­zící se trávou.

Poz­ději jsem aspoň nabral dost sil na to, abych umyl kolo a vy­čis­til a na­ma­zal řetěz. Stalo se mě to, co ne­sná­ším, ale co, nemá smysl vzdo­ro­vat, jediný ro­zumný krok je při­jmout novou identitu, zajít ještě dál a leštit i ty po­vrchy, které nejsou nor­málně vidět, jako všechna zá­koutí v přední pře­ha­zo­vačce.

Se sou­čas­ným stavem trans­port­ního stroje jsem, po po­slední vlně re­no­vací a re­pa­rací, celkem spo­ko­jený. Obnova byla nutná, pro­tože pře­ha­zo­vačka od­mí­tala pře­ha­zo­vat. Musel jsem pře­řa­dit ně­ko­lik pře­vodů, aby se řetěz pohnul o jeden.

Stál jsem zrovna u paty tes­to­va­cího kopce – přes 200 metrů příkrého stou­pání, vy­brané jako uni­fi­ko­vaná měřící jed­notka kon­dice – a snažil se pře­ha­zo­vačku pře­svěd­čit, aby aspoň trochu fun­go­vala. V tom vedle za­sta­vil děda s bílým pl­no­vou­sem na štíhlém, ele­gant­ním sil­nič­ním kole v barvě slo­no­viny a ptá se: „Co se stalo s ko­leč­kem?“ Vy­svět­luji, že pře­ha­zo­vačka odmítá plnit svou funkci. Neměl řešení, jeho cyk­lis­tické mravy se po­čí­tají – vždy na­bíd­nout po­moc­nou ruku bratru v nouzi.

Přesto: chtělo by to nové brz­dové botky, vpředu jsou ošou­pané na kost. Nové zadní kolo by nebylo od věci, ale možná někdy jindy, to sou­časné jezdí. Taky jsem zjis­til, že nej­větší pře­vod­ník je mírně ohnutý, pro­střední je ožužlaný a ve stře­do­vém ulo­žení občas zá­hadně cvaká. Takže bude nutné koupit i nové kliky včetně ulo­žení. Když o tom pře­mýš­lím, tak nejsem se stavem kola úplně spo­ko­jený. Ale stačí málo a bude to ide­ální.

Když jsem na­po­sledy zajel koupit kom­po­nenty – pře­ha­zo­vačku, hladké gumy a další drob­nosti – pro­da­vačka pro­ho­dila: „Tohle kolo už něco pa­ma­tuje.“ Od­po­ví­dám, že je staré pat­náct let a koupil jsem ho v tomhle krámě. Dost možná, že to byla právě ona, o pat­náct let mladší, kdo to kolo poprvé sundal ze sto­janu.

Pře­ho­dil jsem duše přes rameno a vy­ra­zil do Cely. Před ob­cho­dem seděl jeden cyk­lista, na někoho možná čekal, nevím, kolo za­sa­zené do sto­janu. Když mě viděl, říká: „Jako na Tour de France.“ Věděl jsem přesně, co měl na mysli – staré čer­no­bílé fotky jezdců, kteří měli kolem ramen a zad omo­taný pár ná­hrad­ních duší. Byla to doba bez helem, bez do­pro­vodu tý­mo­vých vozů, bez ne­utral ser­vice, bez kar­bo­no­vých rámů, možná že i bez pře­ha­zo­va­ček (ty si odbyly pre­mi­éru na Tour v roce 1937) a jezdec se musel po­sta­rat sám.

Za­jí­mavé je, že v těchto dřev­ních dobách ně­kteří cyk­listé na Tour kou­řili, přímo během závodu, jak je vidět na kla­sické fotce, kde se tři jezdci drží za ramena a po­dá­vají si ci­ga­retu. Údajně to mělo roz­táh­nout plíce a usnad­nit celý at­le­tický výkon. Ci­ga­rety za ří­dítky byly k vidění i v dobách pod­statně méně his­to­ric­kých.

Tohle bude nej­lepší oka­mžik pře­stat psát. Text, které měl být vy­cpáv­kou, po­ně­kud na­bobt­nal. Mělo jít o něco malého, rych­lého a snadno stra­vi­tel­ného, ne li­ta­nii de­tailů. Tak možná příště—

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz