k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Eurokarneval

1. 2. 2018 — k47 (♪)

Od sa­mot­ného za­čátku to ne­vy­pa­dalo dobře. Chtěl jsem chaos v uli­cích, ale tohle bylo moc i na mě.

O photo raidu na eu­ro­kar­ne­val jsem se tu už zmi­ňo­val & ukázal taky pár fotek, ale zatím nebyl čas/nálada/ener­gie/karma/osud/od­hod­lání na nějaký větší & sou­vislý report. To by byla škoda, pro­tože po or­ga­ni­zační stránce šlo o ne­fal­šo­vaný clus­ter­fuck.

Iluze ja­ké­holi plánu se začala hrou­tit ještě před tím, než cokoli začalo. Účast od­škrtli čtyři lidé, takže to ale­spoň na papíře vy­pa­dalo na­dějně (lépe než poprvé nebo na­po­sledy). Měli jsme určené místo & čas srazu. Tohle musí vyjít, co by to jenom mohlo za­sta­vit? Když jsem však s před­sti­hem do­ra­zil na Hrad­čan­ské ná­městí k soše TGM, která měla slou­žit jako maják pro účast­níky, a ná­městí začaly plnit šiky gu­g­ge­mu­sik an­sám­blů v pes­t­ro­ba­rev­ných kos­tý­mech, bylo jasné, že se ne­mů­žeme najít. Všude bylo příliš lidí, chaosu a ší­len­ství. Ne­po­skytl jsem žádné po­zná­vací zna­mení, jak mě iden­ti­fi­ko­vat v davu & proto to skon­čilo, jak to skon­čilo — ne­na­šli jsme se. Střetl jsem se jen s S., ale to nebyla výzva, toho poznám. Zato s ci­zinci jsem se ne­do­ká­zal spojit vůbec.

A všichni to byli ci­zinci, aspoň to tak pů­so­bilo z jejich meetup pro­filů. Šlo o ex­patky žijící v Pze hle­da­jící Spo­jení, pá­t­ra­jící po Hlav­ním Nervu. Velká část uži­va­telů webu meetup.com byly duše ze za­hra­ničí, které u nás pře­ží­vali ve stavu expatů; lo­kální po­pu­lace tuhle sajtu příliš ne­vy­u­ží­vala. Lidé vy­trh­nutí z kořenů do­mo­viny & žijící v Ma­tičce Me­t­ro­po­lis chtějí víc než lo­kální po­pu­lus, pevně usa­zený v české hlíně. Ten má všechno, co po­tře­buje k životu: pivo, sta­bilní poměry spo­le­čen­ské & ro­man­tické. Expati chtějí najít svůj rytmus přátel & lásky, proto se dych­tivě za­po­jují do akcí & ope­rací v cizí zemi & v cizím jazyku. Já jsem v tomhle ohledu per­ma­nentní expat. Ať žiju kde­koli, vždycky jsem ci­zi­nec.

Ale to zase za­bí­hám. Chtěl jsem pů­vodně napsat krátký od­sta­vec o tom, že jsem posral or­ga­ni­zaci & pak sem vy­klo­pit pár fotek, ale na­místo toho za­čí­nám bi­lan­co­vat o touze někam ná­le­žet. To přece všichni vědí lépe než já, spo­le­čen­ský kripl…

Jo, or­ga­ni­zace z mé strany byla ka­ta­stro­fická, ale na tom moc ne­zá­leží. Stala se z toho 1nak his­torka & 2hak po­u­čení pro příště. 'Adopt, adapt and im­prove.' – motto ku­la­tého stolu. To skoro ne­stojí za to psát.

Sa­motný průvod gu­g­ge­mu­sik an­sám­blů byl přesně takový jaký měl být: Ba­revný, zá­bavný a velice, velice hlučný. Průvod vy­ra­zil kolem druhé hodiny od Hradu, kde byla v lihu na­lo­žená Ze­ma­nova mrt­vola, začal se táh­nout po Krá­lov­ské cestě a první před­voj do­ra­zil do cíle na Vác­la­váxu ještě před­tím, než po­slední an­sámbl vy­ra­zil. Byl to in­ten­zivní pro­ži­tek na­la­děný na nej­vyšší možnou vlnu. Kos­týmy, dře­věné masky, fa­ce­pa­int, hu­deb­níci, masivní vý­zbroj žes­ťo­vých ná­strojů a bicích, které do­ká­zaly útlé uličky na levém břehu Vltavy ro­ze­zvu­čet tak mocně, až z nich opa­dá­vala omítka. Co se na tom nedalo ne­mi­lo­vat?

Zbytek fotek dodám někdy příště.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz