k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Eurokarneval 3

12. 2. 2018 — k47 (♪)

Tohle je po­slední várka z Eu­ro­kar­ne­valu & pře­hlídky Gu­g­ge­mu­sik an­sám­blů, další přijde až za sedm let.

Tedy asi takhle, celá ta es­tráda masek & hudby se koná roční frek­vencí, jen se mění místa. Tech­nicky vzato by se to celé mohlo opa­ko­vat zase za rok, kdy­bych chaosu v uli­cích vy­ra­zil vstříc. Proč ne? Všichni budeme co ne­vi­dět mrtví (aspoň z po­hledu ge­o­lo­gic­kého času), tak proč ne­vy­ra­zit? Nebyla by to nej­horší věc, která by se mohla udát. Když by to bylo někde v Ně­mecku, tak to skoro za řeč, je to jen pár hodin vlakem & zbytek dne můžu strá­vit kon­zu­mací piva. Jak říkám: Proč ne? Pokud se tak ale stane, bude to nejdřív za rok.

Celý ten spek­tákl se mi za­mlou­val jako jen máloco, to musí být patrné z mnoha mi­nu­lých textů & pomalu dáv­ko­va­ných fotek. Šlo o se­branku pes­trou & cha­o­tic­kou jako barvy na Pollocko­vých plát­nech. Prů­vo­dem po­cho­do­vali nejen hu­dební an­sám­bly, ale také lidé v mas­kách & kos­tý­mech. Jedny z prv­ních byly „ba­bičky“ v čer­ných sta­ro­svět­ských šatech s pa­ra­plátky a košíky, které roz­dá­valy bonbóny pro nejmenší a ma­ličké lah­vičky ja­kýchsi ger­mán­ských pá­le­nek pro od­rost­lejší kli­en­telu. Dostal jsem pár vzorků, jako vždycky jsem se snažil být co nej­blíž epi­cen­tru, tak blízko, že přese mě téměř pře­pa­dá­vají & tak došlo k výměně hoř­la­vin. Jedna ne­zbedná „ba­bička“ mi něco podala. „What is this?“ ptám se a otáčím v rukách malou lah­vičku. „Oh.“ Jakási Al­tenbur­ger Klarer, 40%, nápis vy­ve­dený go­tic­kým písmem. „That you very much,“ usmál jsem se.

Po nich přišla stra­ši­dla, ba­bizny v pře­krásně gro­tesk­ních mas­kách vy­ře­zá­va­ných ze dřeva, divoká pra­sata, roz­verní sta­řečci nebo různé jiné lesní pří­zraky, které si průvod naplno uží­vali a stra­šili malé děti. Už jen ta pes­t­rost & snaha, která byla nutná, aby se tohle celé událo. Prů­vo­dem pro­teklo tři­náct stovek účin­ku­jí­cích z růz­ných zá­koutí Evropy, každý v per­fekt­ním kos­týmu, vět­šina z nich ještě k tomu hrála na nějaký hu­dební ná­stroj. Wow. Jo, jak jsem už řekl: Bylo to fajn.

+1: Na ghetto foťáku, který jsem po­u­ží­val k bles­ko­vání, jsem měl na­pevno na­sta­vené ISO 100, takže pár lidí nej­spíš skon­čilo osle­pe­ných.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz