Duchové na Václaváku & nacisté na Senovážném náměstí

Když jsem byl nedávno v Praze, což se poslední dobou nestává příliš často, protože jsem zanevřel na civilizaci, společnost, sociální život a naději, dal jsem tomu pár dekád a nic z toho se dosud nestalo, tak bych to asi měl zabalit. Ale zato náklady na cestování se značně snížily. Daří se mi vyhýbat placení za jízdu do města s téměř 100% úspěšností. Nastoupím vždy uprostřed vlaku a pak odejdu na ten konec, který je od průvodčího co nejdál. Odtamtud horním patrem vidím na vchod z vedlejšího vagonu. Když se posuvnými dveřmi prosmýkne průvodčí a začne kontrolovat lístky jednoho patra, obejdu do tím druhým do vagonu, který právě zkontroloval. Hotovo. Bez lístku. Je to jen pár korun, ale tady jde o princip.

Ok, začnu znovu a snad to tentokrát nestrhnu do další tangenty: Historie se začíná opakovat. Na k47čku píšu denně už dost dlouho a každoroční události se znovu objevují jako figurky na orloji – nejsou to jen Pride a Majálesy, ale i jiné menší akce a události.

Loni jsem narazil na armádu soch okupující Václavské náměstí, před pár dny se to opakovalo. Sochy duchů, veslař z betonu, ohyzdné postavy z duct tape, textující nahá žena z alabastru + pár dalších plastik a instalací. Taková armáda nehybných figur bez tanků naštěstí zvládne okupovat jen imaginaci a zmatení kolemjdoucích.

Když jsem pak rázoval na hlavní, kde právě vydechl vlak na trase Cela – Praha a zpět, jsem na Senovážném náměstí narazil na nácky. Ne skutečné, jen filmové čety přeměňovaly vybydlený Cukrovarnický palác a přilehlé parkoviště na okupovanou Francii. Postavili malé tržiště, na domy nasazovaly nové fasády, okna polepili plakáty a k tomu přidali pár hákových křížů, aby se neřeklo.

Kdyby se nějaký turista zeptal, co se to sakra děje, snažil bych se mu vtlačit do hlavy, že jde o oslavu místních neo-nacistů, kteří pořádají historické trhy k příležitosti kapitulace Francie. Je to zábava pro celou rodinu a ať přijde druhý den, to se bude hrát „najdi a oběs členy odboje“. Něco tak okázale zvráceného, že by musel nevěřit. Kdyby pochyboval nahlas, ukázal bych mu volební programy některých komunálních kandidátů.