k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Děti

6. 11. 2018 — k47

Je na­pros­to fas­ci­nu­jí­cí sle­do­val dítě jak roste a jak se vyvíjí – od fáze, kdy se ani ne­do­káže pře­točit na záda, přes fázi pla­ze­ní po břiše, ťap­ká­ní po všech čty­řech, cho­ze­ní s oporou, po první žvatla­ná slova. Je v tom něco skoro až nad­při­ro­ze­né­ho, být u toho, jak se mini-člověk po­stup­ně učí ovlá­dat vlast­ní tělo a ro­zumět okol­ní­mu světu, od nuly, kdy ko­gni­tiv­ní a mo­to­ric­ké schop­nos­ti stěží od­po­ví­da­jí vi­ješo­vi při­sá­té­mu k útesu, který čeká, až se kolem něj pro­že­ne něco k jídlu, ke stavu, kdy čer­stvě vy­tvoře­ný or­ga­nis­mus začne spo­lu­pra­co­vat ve stu­pid­ních hrách, které jsou na­vrže­ny víc pro moje po­ba­ve­ní než pro jeho. Do­slo­va vidíte jak se v jeho očích po­ma­lič­ku rodí vědomí, iden­ti­ta a au­to­no­mie.

Ne­dáv­no jsem četl o bi­o­ge­ne­zi – pro­ce­su spon­tán­ní­ho vniku života z anor­ga­nic­ké­ho pro­stře­dí. Když se nad tím za­mys­lí­te, jde o fan­tas­tic­kou věc, kterou rozum téměř nebere. Na za­čát­ku máte ka­men­nou pla­ne­tu a trochu vody, pak se chvíli nic na první pohled neděje a na­jed­nou jsou všude ká­vov­ní­ky, ko­byl­ky, krávy a ka­deř­ní­ci. Život a po­slé­ze všech­ny jeho vyšší formy vznik­ly spon­tán­ně, z ničeho, jen z che­mic­kých reakcí, které bez zásahu vyšší moci nebo bez pří­tom­nos­ti cílené ma­ni­pu­la­ce, uplet­ly or­ga­nic­ké mo­le­ku­ly a z nich život.

Fun­da­men­ta­lis­tičtí kře­sťa­né a kre­a­ci­o­nis­té po­pí­ra­jí, že jsme vzešli ze spo­leč­ných předků opic. Pouhá my­šlen­ka, že všech­ny živé or­ga­nismy na pla­ne­tě mají spo­leč­né­ho předka ve formě jed­no­buněč­né­ho or­ga­nis­mu je při­ve­de do mdlob. Ale pravda je ještě po­div­nější. Náš předek není nějaká pri­mi­tiv­ní bak­te­rie, ale kámen, voda, che­mic­ké prvky vznik­lé v su­per­no­vách a vodík z vel­ké­ho třesku. Je to po­dob­ně úchvat­né jako sle­do­vat vývoj mla­dé­ho člo­vě­ka, také zdán­li­vě z ničeho.

Jak se mi do vlast­nic­tví do­sta­lo malé dítě, možná se teď ptáte. Začalo to jako byznys s hlí­dá­ním dětí a po­stup­ně se to vy­vi­nu­lo do si­tu­a­ce držení ru­kojmích a útěku před au­to­ri­ta­mi. Víc ale neřek­nu ani slovo, přesta­ň­te se vy­ptá­vat, zníte stejně jako po­li­caj­ti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz