k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Děti

6. 11. 2018 — k47 (♪)

Je na­prosto fas­ci­nu­jící sle­do­val dítě jak roste a jak se vyvíjí – od fáze, kdy se ani ne­do­káže pře­to­čit na záda, přes fázi pla­zení po břiše, ťap­kání po všech čtyřech, cho­zení s oporou, po první žvatlaná slova. Je v tom něco skoro až nad­při­ro­ze­ného, být u toho, jak se mini-člověk po­stupně učí ovlá­dat vlastní tělo a ro­zu­mět okol­nímu světu, od nuly, kdy ko­gni­tivní a mo­to­rické schop­nosti stěží od­po­ví­dají vi­lej­šovi při­sá­tému k útesu, který čeká, až se kolem něj pro­žene něco k jídlu, ke stavu, kdy čer­s­tvě vy­tvo­řený or­ga­nis­mus začne spo­lu­pra­co­vat ve stu­pid­ních hrách, které jsou na­vr­ženy víc pro moje po­ba­vení než pro jeho. Do­slova vidíte jak se v jeho očích po­ma­ličku rodí vědomí, iden­tita a au­to­no­mie.

Ne­dávno jsem četl o bi­o­ge­nezi – pro­cesu spon­tán­ního vniku života z anor­ga­nic­kého pro­středí. Když se nad tím za­mys­líte, jde o fan­tas­tic­kou věc, kterou rozum téměř nebere. Na za­čátku máte ka­men­nou pla­netu a trochu vody, pak se chvíli nic na první pohled neděje a na­jed­nou jsou všude ká­vov­níky, ko­bylky, krávy a ka­deř­níci. Život a po­sléze všechny jeho vyšší formy vznikly spon­tánně, z ničeho, jen z che­mic­kých reakcí, které bez zásahu vyšší moci nebo bez pří­tom­nosti cílené ma­ni­pu­lace, upletly or­ga­nické mo­le­kuly a z nich život.

Fun­da­men­ta­lis­tičtí křes­ťané a kre­a­ci­o­nisté po­pí­rají, že jsme vzešli ze spo­leč­ných předků opic. Pouhá myš­lenka, že všechny živé or­ga­nismy na pla­netě mají spo­leč­ného předka ve formě jed­no­bu­něč­ného or­ga­nismu je při­vede do mdlob. Ale pravda je ještě po­div­nější. Náš předek není nějaká pri­mi­tivní bak­te­rie, ale kámen, voda, che­mické prvky vzniklé v su­per­no­vách a vodík z vel­kého třesku. Je to po­dobně úchvatné jako sle­do­vat vývoj mla­dého člo­věka, také zdán­livě z ničeho.

Jak se mi do vlast­nic­tví do­stalo malé dítě, možná se teď ptáte. Začalo to jako byznys s hlí­dá­ním dětí a po­stupně se to vy­vi­nulo do si­tu­ace držení ru­kojmích a útěku před au­to­ri­tami. Víc ale ne­řeknu ani slovo, pře­staňte se vy­ptá­vat, zníte stejně jako po­li­cajti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz