k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Na Václavském náměstí povstala lidská zeď chránící demokracii

6. 6. 2018 — k47 (♪)

Si­tu­ace s Re­pub­lice mezi Horami je velice teď pří­z­nivá de­mon­stra­cím. Co se tady děje, má daleko k ide­ál­nímu stavu – pre­miér po­špi­něný svou dych­ti­vostí uspo­ko­jit StB, půl roku v demisi, opět jme­no­vaný si chce po­jis­tit svůj postup ali­ancí s ku­lo­met­ným hníz­dem KSČM.

Po­pu­listé ANO ule­hají do peřin se so­ci­ál­ními de­mo­kraty a živo-mrt­vými Mar­xisty-Le­ni­nisty, kteří se nikdy ne­od­trhli od pu­peční šňůry mi­nu­lého režimu, který snil o orál­ním sexu na Sta­li­nově hni­jící mrt­vole. Jaký tohle dává smysl? Jde nej­spíš jen o dohodu těch, kteří jsou ochotni to­le­ro­vat Ba­bi­šovu ura­že­nou au­to­kra­cii.

Linie už dlouho není roz­dě­lena na levici/pra­vici, ale ali­ance jsou tvo­řeny ad-hoc, opor­tu­nis­ticky, jen mezi těmi, kteří se do­ká­žou snést. Možná jde o důkaz, že žijeme v bohaté spo­leč­nosti, které nemá žádné velké struk­tu­rální pro­blémy, které by měli po­li­tici řešit. Proto po­li­tika zde­ge­ne­ro­vala po podoby ho­me­o­pa­tické správy, která si vy­tvoří vlastní fik­tivní pro­blém a pak na něj po­skytne ne­funkční řešení, za­tímco hlavní po­li­tická ak­ti­vita se týká roz­lo­žení moci mezi kastou po­li­tiků.1

A tak jsem se zase vy­skytl v epi­cen­tru de­mon­strace. Ani nevím jak, na­jed­nou jsem prostě stál na Vác­la­váku, který se pomalu plnil lidmi s transpa­renty. Pod koněm se tyčilo pódium, o něco níž ob­ra­zovka pro oči de­mon­strantů, kteří se ne­mohli dostat do­sta­tečně blízko Bodu Nula.

Začal jsem se mezi nimi pro­plé­tat jako elek­tron, který ztra­til naději, že najde do­mov­ský or­bi­tal. Lidé kam se po­dí­váš a další a další prou­dili na ná­městí ze všech stran. Z dolní půlky vy­vě­ral sou­vislý proud masa a pě­cho­val si­tu­aci nahoře. Viděl jsem to už ně­ko­li­krát, ale vždycky mě pře­kvapí, jak velká je na­ko­nec účast, jak masivně a po­zi­tivně působí blok masa a vlajek.

A pře­kva­pivě to nebyli jen mladí. V davech jsem vídal četné zá­stupce staré gardy. Možná za to mohla ko­no­tace s ko­mu­nis­tic­kým re­ži­mem, která vy­hnala ty, kteří ho zažili osobně, aby va­ro­vali ostatní, bylo to jejich po­slední po­slání. Pokud to tak je, patří jim za to ne­ko­nečný vděk. Jako ob­vykle masivní strata pa­t­řila mladé ge­ne­raci. Stačil jeden pohled a bylo jasné, že se na­ro­dili, po roce 1989. Taková ta sorta hro­zivě mla­dých a skan­dálně atrak­tiv­ních, kteří jsou příliš ne­do­čkaví a chtějí vidět pohyb vpřed. Pár pirátů bylo roz­puš­tě­ných v davu, iden­ti­fi­ko­va­telní jen podle od­znáčků. Svo­bodní se svými pra­pory drželi pevnou linii, stejně ne­o­chvěj­nou jako je jejich dok­trína.

Tam jsem za­hlédl chlápka, který byl zcela jistě street fotog. Skrz ka­pi­láry davu se po­hy­bo­val s ele­gancí sa­me­to­vého kraba, fo­to­a­pa­rát na krát­kém po­pruhu mu visel vysoko na hrudi, ne­u­stále při­pra­vený, jen pár palců k oku, v něčem mi při­po­mí­nal Garryho Wi­no­granda. Chtěl bych být jako on, ne­vi­di­telné oko le­vi­tu­jící světem, do­ku­men­tu­jící zkázu.

A pak v jednu chvíli, kdy jsem lapal po dechu, to­noucí v moři těl a krve, mi to došlo: Pro­tes­tuje se tady proti vládě v tan­demu s ko­mu­nisty a já jsem ko­mu­nista. Tedy asi takhle: Cítím ná­klon­nost ko­mu­nis­tické or­ga­ni­zaci spo­leč­nosti & vidím ji jako ne­zbyt­nost ve světě, kde je všechna práce au­to­ma­ti­zo­vaná. Ne­schva­luji žádný ko­mu­nis­tický režim nebo ko­mu­nis­tic­kou stranu. His­to­rické okol­nosti mi ne­dá­vají jinou mož­nost, ale přesto fu­tu­ris­tické okol­nosti ne­dá­vají jinou per­spek­tivu.

.[#ha­w­king] Pozici, se kterou sou­hla­sím, nej­lépe shrnul Steven Ha­w­king ve svém po­sled­ním pří­spěvku na red­ditu:

If ma­chi­nes pro­duce eve­ry­thing we need, the out­come will depend on how things are dis­tri­bu­ted. Eve­ry­one can enjoy a life of lu­xu­ri­ous lei­sure if the ma­chine-pro­du­ced wealth is shared, or most people can end up mi­se­ra­bly poor if the ma­chine-owners suc­cess­fully lobby aga­inst wealth re­dis­tri­bu­tion. So far, the trend seems to be toward the second option, with tech­no­logy dri­ving ever-in­cre­a­sing inequa­lity.

Měl jsem v té si­tu­aci říkat mladým lidem, že ko­mu­nis­mus po­tře­bu­jeme, jinak se všichni budeme mít za­tra­ceně mi­zerně? Při­pa­dalo mi, že by mě se­žrali zaživa, všichni byli přece jenom do ruda na­žha­vení proti ko­mu­nis­tům a v takové si­tu­aci se snadno ztratí rozdíl mezi ko­mu­nis­mem a ko­mu­nis­tic­kým re­ži­mem, mezi hro­zi­vou bu­douc­ností a po­ten­ci­álně mi­zer­nou bu­douc­ností.


  1. Tohle není moje myš­lenka. Mám ji od Al Murraye z RHLSTP pod­castu.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz