k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Demagogové z Haré Kršna

28. 8. 2018 — k47 (♪)

V Praze není těžké na­ra­zit na lidi z kultu Haré Kršna. Vět­ši­nou vy­pa­dají ne­škodně – po­cho­dují uli­cemi, do­ne­ko­nečna opa­kují 4 verše o 4 slo­vech (z nichž jen 3 jsou uni­kátní: Hare, Kršna, rama). Exis­tuje ale další va­ri­eta stej­ného druhu – ak­tivní ná­bo­ráři a ne­ú­prosní pro­dejci. Roz­dá­vají bro­žury, pam­flety a knihy, někdy za tvrdou měnu, jindy jen tak, a ver­bují nové duše do zvrá­ce­ného kultu. Když se jim to ne­po­daří, aspoň se snaží pro­pa­go­vat Krš­nov­ské re­stau­race jako ex­klu­zivní & ku­li­nář­sky au­ten­tický zá­ži­tek.

Ne­dávno jsem si ve vlaku jeden z jejich útlých svazků pře­četl1 a nemůžu se zbavit jisté pa­chuti kultu.

pam­flet ve svém při­ro­ze­ném pro­středí na dně koše

Pam­flet (da­to­vaný mezi roky 1960 a 1970) začíná zprá­vami o objevu anti­hmoty a to je ihned po­u­žito jako důkaz Vé­dic­kého mysti­cismu, který je klí­čo­vým pro Krš­novce. Ten tvrdí, že exis­tuje jednak náš ma­te­ri­ální svět a pak ne­ma­te­ri­ální svět, kde nic ne­u­mírá a duše zba­vené otěží hmoty exis­tují věčně. Anti­hmota se jim hodí do krámu. Můžou pro­hlá­sit, že hmota = náš svět & anti­hmota = věčná spi­ri­tu­ální di­menze. Věda po­tvr­dila pra­staré vě­do­mosti z našich sva­tých knih!

Kdo něco málo ví o mo­derní fyzice, začne od strany 2 pam­fletu krou­tit očima a jen tak ne­pře­stane. Fyzici říkají něco o tom, že když se setká hmota s anti­hmo­tou dojde ke kom­pletní ani­hi­laci. To se ale Krš­nov­cům nehodí a tak to pře­jdou s la­ko­nic­kou po­znám­kou „můžeme s tím sou­hla­sit jen v ome­ze­ných mezích fy­zi­kální de­fi­nice anti­hmoty.“ Jejich víra se za­kládá na tom, že věčná duše pře­bývá v do­čas­ném pří­bytku hmoty, který se ne­u­stále mění a chátrá. Pam­flet to zmi­ňuje jako „anti-ma­te­rial par­ticle is within the ma­te­rial body“. Podle fy­zi­kál­ních zákonů by po kon­taktu anti-duše s tělem mělo dojít k ex­plo­zivní ani­hi­laci. Když věda po­tvr­zuje naší víru, po­u­ži­jeme ji. Když ji od­po­ruje, vědci ničemu ne­ro­zumí a můžou se od nás ještě mnoho naučit. Tuhle tak­tiku po­u­žijí na mnoha dal­ších mís­tech, kdy po­u­čují nej­lepší mozky se­dm­de­sá­tých let, že jedině za­prá­šené vé­dické svazky ob­sa­hují klíč ke vě­dec­kému po­ro­zu­mění kosmu a re­a­lity. Nejen že po­sta­vili rov­nítko mezi anti­hmo­tou a transcen­den­tál­ními kon­cepty, nejen že du­a­lis­mem hmoty a anti­hmoty po­de­přeli du­a­lis­mus těla a duše, ale ply­nule mění ter­míny, jak se jim to zrovna hodí. Po­stupně pře­jdou z „an­ti­mat­ter“ přes „anti-ma­te­rial“ na „non-ma­te­rial“.

K ne­správ­ným vý­kla­dům poz­ději při­dají i vý­slovné fab­ri­kace – třeba zmínku o tom, že fyzici roz­li­šili vlast­nosti částic a an­ti­čás­tic jako do­časné a trvalé. Ohý­bají fyziku tak, aby se vešla do rámce jejich víry.

Zá­měrně chybné in­ter­pre­tace vě­dec­kých po­znatků jsou jen za­čá­tek. Kniha od nich ply­nule přejde k ne­bez­pe­čené stránkce kul­tis­tic­ké­ých prak­tik.

Hin­du­is­mus staví na ko­lo­toči smrti a re­in­kar­nace, ze kte­rého se věřící snaží unik­nout od­da­ností k bohu/bohům, pl­ně­ním ri­tu­álů, obě­to­vání života na­ří­ze­ním z prehis­to­ric­kých knih. Drob­nost, že se lidé snaží z cyklu vy­smýk­nout, pro­tože po smrti jsou uvr­ženi do jed­noho z mnoha pekel, kde jsou mučeni ne­u­vě­ři­telně dlou­hou dobu než jsou opět vsa­zeni do nového těla, je teď ve­d­lejší. Stejně jako letmé ujiš­tění, že bůh je mi­los­tivý. Kdyby byl, tak proč jsou ne­smr­telné duše za­ple­teny do tohoto kru­tého cyklu života a utr­pení? Nebylo by mi­los­ti­vější je všechny vtáh­nout do své di­menze věčné bla­že­nosti? Jako v pří­padě vět­šiny ná­bo­žen­ství i tato nej­vyšší entita je mi­los­tivá jen v kon­textu ob­rov­ské im­pli­citní kru­tosti.

První náznak ší­len­ství přijde, když autor pam­fletu zmíní rozdíl mezi oby­čej­nými a transcen­den­tál­ními dok­tory. První vyléčí neduh, druhý určí, že pří­či­nou je cyklus smrti a zno­vuzro­zení, a tr­pí­címu se uleví, jen když z něj unikne – je­di­ným lékem je oddat se bohu a zemřít s myš­len­kou úniku. Tohle se dá číst tak, že Krš­novci za­stá­vají zby­tečné utr­pení a smrt se slibem něčeho lep­šího potom. To je kruté a ne­bez­pečné. Člověk za­sle­pený vírou bude žít v mukách a zemře zcela zby­tečně.

V té chvíli se pam­flet od­vrací od ohý­bání vědy a začne krát­kou ex­kurzi k jejímu zne­va­žo­vání.

Tak třeba: Rakety jsou k ničemu, pro­tože se s nimi ne­mů­žeme nikam dostat. Na druhou stranu jogín je scho­pen za pomoci me­di­tace ces­to­vat na ja­kou­koli pla­netu si zamane. (Jejich de­fi­nice pla­nety je po­ně­kud po­chybná, pro­tože do ní po­čí­tají Měsíc nebo Slunce: „As such, man's at­tempts to reach the moon, the sun or Mars will be com­ple­tely futile…“)

Nebo třeba tohle: Život je spe­ci­ální (viz du­a­lis­mus o pár od­stavců výše). Proto se vědcům ne­po­da­řilo vy­tvo­řit nové or­ga­nismy ve zku­mavce. Tohle je ob­zvlášť stu­pidní ar­gu­ment, často vzý­vaný těmi, kdo zleh­čují ná­strahy umělé in­te­li­gence: Když se něco ne­stalo do dneška, ne­stane se to nikdy. Z této ar­gu­men­tace také vy­plývá, že když jsem doteď ne­ze­mřel, musím být ne­smr­telný.

Text se tímto dlouho ne­zdr­žuje a záhy se na plné ob­rátky pustí do prak­tic­kého chodu kultu. Začnou se stra­te­gií náboru, jak vtlouct lidem do hlavy, že tyhle ne­smysly mají ně­ja­kou váhu (pří­slib ne­smr­tel­nosti pomáhá). Pak pře­jdou k dalším ne­zbyt­nos­tem:

Pam­flet jsem ne­do­četl, dostal jsem se asi jen do dvou třetin a pak mě začal nudit. Začali se vě­no­vat mystic­kým a ná­bo­žen­ským strán­kám svého kultu. Žádné zne­u­ží­vání vědy a jen mi­ni­mum kul­tis­tic­kých prak­tik. Textem se na­jed­nou míhaly my­ri­ády cizích jmen, do­slovné citace sva­tých textů v pů­vod­ním jazyce a tak po­dobně. Nic za­jí­ma­vého. Bavilo mě jen číst, žasnou a vy­vra­cet jejich oči­vidné ma­ni­pu­lace, lži a ší­len­ství. Každý ná­bo­žen­ský text je ve své pod­statě stejný – říká, že když jste s námi, nic zlého se vám nemůže stát, stačí jen věřit, stačí se jen chovat podle našich pra­vi­del, stačí se jen obě­to­vat.

Roz­hodně teď mám na Krš­novce jiný názor – nejde jen o ne­škodné po­ma­tence v po­div­ných šatech, ale o idi­o­tic­kou new-age sektu, která může být ne­vě­domě surová a roz­hodně (jako ja­ké­koli jiné ná­bo­žen­ství) ne­patří do jed­n­a­dva­cá­tého sto­letí.

Když budete na­mí­tat, že pam­flet byl napsán v še­de­sá­tých letech a proto může ob­sa­ho­vat mnoho chyb, ne­bojte, já se díval – vy­tiš­těn v roce 2016. Tohle nikoho ne­o­mlouvá, jde o úmy­sl­nou ig­no­ranci.


+1: Jinak hin­du­is­mus je po­ně­kud kom­pli­ko­vaný a divný. Jde snad o jediné ná­bo­žen­ství, které má ate­is­tické odnože. Jejich le­to­pisy jsou také ne­ob­vyklé: Nějaká bitva se ode­hrála před před 120 mi­li­ony lety (tedy před vy­hy­nu­tím di­no­saurů) a jeden cyklus života trvá 309600000000000 let. Křes­ťan­ští fun­da­men­ta­listé věří, že svět byl stvo­řen před 6000 lety. Ama­téři.


  1. Myslím že to bylo tohoto dne
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz