k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Dealerky parfémů

25. 3. 2018 — k47 (♪)

V jednom su­per­mar­ketu, kam jsem zašel jen, abych po­ří­dil co nej­lev­nější po­tra­vinu na za­kous­nutí, mě za­sta­vila tro­jice žen, která síd­lila kolem ma­lič­kého stolku. Jedna z nich mi podala ruku a řekla, že se chce jen zeptat, který z jejich parfémů se mi líbí nejvíc.

V té chvíli jsem smrděl jako kopec shni­lých ryb a vy­pa­dal při­nejmen­ším sešle. Choval jsem určité po­chyb­nosti, proč za­cí­lili zrovna na mě, od po­hledu jsem pů­so­bil jako je­di­nec, kte­rému je ne­pří­jemný už sa­motný kon­cept vůně.

Před­sta­vila tři vzorky ně­ja­kých aro­ma­tic­kých pre­pa­rátů, které se v za­hra­ničí prý pro­dá­vají v ce­no­vých re­la­cích kolem 2500 korun za kra­bici, ale u nás se co ne­vi­dět začnou na­bí­zet za 1500. Hned nato do mě začala hrnout vše­možná další fakta ta­ko­vou rych­lostí, že je nebylo možné zpra­co­vat nebo si je za­pa­ma­to­vat.

Pak se jako údaj­nou sou­těžní otázku ze­ptala, kdo je na ti­sí­ci­ko­runě. Pa­lacký. Prý jim tam lidé říkají různé věci, jako třeba Jan Žižka. „Děláte s penězi?“ ze­ptala se s hraným údivem. Vyhrál jsem za to tři kra­bice jejich úžas­ného pre­pa­rátu. „Že jste to vy, dám vám ještě jeden, ale nikomu to na mě ne­ří­kejte. Radši to dám vám, než abych to vra­cela ma­na­žerce.“ Prý si to od nich lidé berou po dvou, po třech. Uká­zala mi pe­ně­ženku plnou ban­ko­vek. „Vy máte čtyři za cenu jed­noho. Chcete na to pa­ra­gon?“

„Co prosím?“ A bylo jasno. Žádný prů­zkum, žádná pro­pa­gace nové značky, jen oby­čejný nátla­kový prodej. Díky moc. Ne­kou­pím si nic, co jsem ne­chtěl.

Zpětně musím uznat, že jejich tak­tika byla de­li­kátní. Když se ptaly, kdo je na ti­sí­ci­ko­runě, jen tes­to­valy, jestli s sebou mám po­třeb­nou ho­to­vost. Každý výrok byl spe­ci­ficky na­vr­žený, aby v očích zá­kaz­níků zvýšil hod­notu a zájem o pro­dukt. V za­hra­ničí za 2.5k u nás „jen“ za 1.5k, tři za cenu jed­noho, a ještě jeden navíc, no ne­berte to, to je skoro za­darmo. Krok za krokem šrou­bo­valy kli­en­tovo zma­tení, pod­vě­do­mou touhu a zá­ro­veň pocit, že by neměl jen tak odejít. Navíc celou akci vedly tři exem­pláře mla­dého masa a je jasné, že se určitě někdo chytil na jejich píseň sirén.


+1: Zpětně mi došlo, že jsem dostal li­cenci vy­mýš­let bl­bosti, ta však zů­stala po­li­to­vá­ní­hodně ne­vy­u­žitá. Mohl jsem říct cokoli, třeba že se voním jedině pro­šlým máslem. Cokoli. Tak příště. Nebo rovnou začít otáz­kou: Chcete mi něco prodat?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz