k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Deníky/další ztracený den

26. 5. 2018 — k47 (♪)

Uběhl další den, nic se ne­stalo a na konci se cítím hůř než na za­čátku, další běžná sobota v Cele, kde samota hučí nad ne­ko­neč­nými lesy. Nevím co psát… Po­slední dobou mi nápad den­ního blogu při­padá jako svě­rací ka­zajka, do ničeho se mi nechce, nevím jakým té­ma­tům se vě­no­vat, nic mě ne­za­jímá, všechno od­klá­dám a pro­ta­huji, ale přesto nechci pře­stat a zlomit ne­pře­ru­šo­va­nou řadu ak­tu­a­li­zací. Zá­ro­veň mi při­padá, že to nikdy není dost dobré, že všechno, co se mi odvine z klá­ves­nice po­strádá nápad, zpra­co­vání nebo myš­lenku, že jde o pod­prů­měr­nou prózu.

Ri­chard Herring to nějak zvládá. Se svým blogem začal v roce 2002, od té doby napsal nový záznam každý den a tak vy­tvo­řil ne­pře­ru­šo­va­nou řadu víc jak 5000 zápisů. Wi­ki­pe­die ho uvádí nejen jako stand-up komika, pod­cas­tera, ale také de­ní­ko­pisce (di­a­rist). Není to jeho hlavní za­mě­ření, ale když někdo píše 16 let bez pře­s­tání, stane se kro­ni­ká­řem, ať se mu o líbí nebo ne.

Kdysi dávno jsem v an­tikva­ri­átu koupil výtisk deníku Sa­mu­ela Pepyse. Ten byl psán mezi roky 1659 a 1669 a po­pi­suje his­to­rické udá­losti jako byl třeba velký požár Lon­dýna roku 1666, ale i po­druž­nosti běž­ného života. Je to deset let zá­znamů, milion slov a nej­věr­nější por­trét života vyšší krusty spo­leč­nosti té doby.

Tenhle web nebude nic ta­ko­vého, to je jasné – jeden rozdíl je v tom, že se ak­tivně snažím zmi­ňo­vat jen na­prosté mi­ni­mum z mého života. Skončí za­po­me­nutý v šumu di­gi­tální doby temna, jako ne­vý­razná kapka v moři his­to­rie.

(Teď mě napadá, že to možná tak nebude. Pokud si dobře pa­ma­tuji, k47čku má ar­chi­vo­vat Ná­rodní knihovna ČR, snad jako jeden z raných blogů nebo co. Možná to ještě pořád dělají. Musím to někdy zjis­tit.)


Velkou část dne jsem zase četl rati­o­nal wiki. Dvě za­jí­ma­vosti:

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz