k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pár filmů (některé od Terryho Gilliama)

19. 3. 2018 — k47 (♪)

Terry Gil­liam pro­létl twit­te­rem, řekl něco špatně a lidé ho proto začali en masse za­po­ví­dat a kom­pletně se distan­co­vat do jeho ce­lo­ži­votní tvorby.

Ale to tom tu nechci psát. Nechci šes­tého Py­thona bránit, ani ho hanět, nechci sypat další sračky na hořící hro­madu sraček, to není můj styl.

Když jsem viděl jeho jméno ve sloupci „tren­ding“, hlavou se mi pro­hnalo, že musel zemřít, co jiného? Planý po­plach, na­štěstí nebo bo­hu­žel. Vzá­pětí jsem si uvě­do­mil, že jsem od TG viděl & mi­lo­val jen dva filmy: Fear and Lo­athing in Las VegasBrazil, první jme­no­vaný mnohem víc než ten druhý. Myslím, že jsem taky kdysi shlédl 12 opic, ale z toho mi v paměti ne­zů­stalo skoro nic, matně si jen vzpo­mí­nám, že šlo o sci-fi a pro­me­ná­do­val se v něm Bruce Willis, ale to je tak všechno. Na­proti tomu F&L a BRRZL mi do­slova koluje v krvi a ně­ko­lik mozko­vých laloků jsem vy­hra­dil jen pro tyto dva ki­ne­ma­to­gra­fické ar­te­fakty.

Teď když se TG pro­řekl a jeho ka­ri­éra je ne­od­vratně u konce, byl čas projet do­lá­mat jeho pro­dukci. Proč ne, žejo? Shléd­nul jsem dva: Time Ban­dits & The Ad­ven­tu­res of Baron Mu­n­chausen. První jme­no­vaný byl docela fajn, druhý – Gilla­mův baron Prášil – mi při­pa­dal jako krok stra­nou & není divu, že film fi­nančně po­ho­řel. Místy jsem ho musel pro­ska­ko­vat. Ale na druhou stranu všechno vi­zu­ální & tech­nické bylo na úrovni; vý­prava, kulisy, kos­týmy & spe­ci­ální efekty z éry před pří­cho­dem CGI jsou per­fektní & tak Gil­li­a­mov­ské, jak jen je možné.

I když jsem ne­li­to­val, že jsem je viděl, je zcela jisté, na žádný z nich se ne­po­dí­vám znovu. To se ale nedá říct o dalším filmu, který jsem si očima na­tla­čil do mozkovny během těch pár dnů masiv­ních kino-orgií: Wi­thnail and I. Jde o kon­ver­zační ko­me­dii/tragé­dii, kde je každou větu možné ci­to­vat, di­a­logy jsou ele­gantně kon­stu­o­vané, mají v sobě vý­řeč­nou elok­venci frašky & patosu. Na­prosto kou­zelné!

Jde o film z roku 1987 ode­hrá­va­jící se koncem še­de­sá­tých let, který se věnuje myš­lence, že „The gre­a­test decade in the his­tory of man­kind is over.“ V tomto ohledu se podobá Fear and Lo­athing, které HST psal na za­čátku se­dm­de­sá­tých let a byl prvním z hlasů, které kvě­ti­no­vou re­vo­luci še­de­sá­tek hod­no­tily kri­ticky jako pro­jekt, který na­ko­nec selhal.

W&I má s FALILV ještě jedno spo­jení: Fil­mový plakát navrhl Raplh Ste­ad­man, velký ka­ma­rád ori­gi­nál­ního Gonzo žur­na­listy, s nímž zažil dny po­psané v The Ken­tucky Derby Is De­ca­dent and De­pra­ved.

Někdy potom jsem viděl Billy Lynn's Long Half­time Walk & ver­dikt v tomto pří­padě zní: Nic moc. Po­dí­vat se a za­po­me­nout. Raději se ne­dí­vat.

Ale pak jsem se z ně­ja­kého důvodu dostal k Pro­ject X. Říkám „z ně­ja­kého důvodu“, pro­tože si nejsem úplně jistý, proč nebo kdy jsem tenhle film stáh­nul. Vím jen, že mi přes rok ležel na disku, jen tak, Pro­ject.X.mkv, žádné vy­svět­lení. Mohlo jít o ná­sle­dek jedné z po­zná­mek na dlani, mohlo jít o zcela jiné důvody, kdy mě ███████████████ hnaly po­hnuty dávno ztra­cené stříz­livé mysli.

Asi takhle: Líbilo se mi to víc, než by mělo. Už v roce 2012, kdy film spat­řil světlo světa, to mířilo mimo mojí vě­ko­vou ka­te­go­rii, o to víc teď, na konci věků. Jde o fan­ta­zii, ne­pří­liš spo­le­čen­sky pro­gre­sivní, ne­pří­liš ra­fi­no­va­nou, velice pří­mo­ča­rou a stu­pidní fan­ta­zii. Nicméně, když se divák naladí na tuhle pre­cizní frek­venci, Pro­jekt X má něco do sebe. Tedy, má do sebe jednu je­di­nou věc: es­ka­laci. Party je na chvíli nudnou se­šlostí pár ka­ma­rádů, na mizivý oka­mžik, ale pak už jedině gra­duje k ab­surd­ním vý­ši­nám.

Tra­jek­to­rie při­po­míná dobrý po­strockový track, má jen jedno malé in­ter­mezzo, ale jinak ne­u­stále stoupá, je to jako East Has­tings, výš, výš, výš, na­prosto skvělé. Za­čá­tek je ha­nebný, konec na jednu stranu ab­surdně vy­hro­cený, na druhou ne­pří­liš ris­kantní. Kdyby měli fil­maři koule, pře­jdou do ab­so­lut­ních MDMA ini­ci­o­va­ných orgií, pla­me­no­metné násilí v tomto kon­textu působí jako zba­bělý úhybný manévr. Uříz­něte za­čá­tek, uříz­něte konec a pro­stře­dek sle­dujte na fast-for­ward.

Možná, že jsem to sáhnul jako prů­zkum excesu. Když už o něčem začnu pro­za­icky psát, jde vět­ši­nou o party, které se vy­mknou kon­t­role i zá­kladní lidské sluš­nosti. Tak nějak měla vy­pa­dat Vy­mě­ním všechna svá ta­jem­ství za pár lajků, než jsem ztra­til zájem, ale teď mi při­padá, že bych mohl a měl celý Pro­jekt X trumf­nout ve formě de­ge­ne­ro­va­ného textu. Začne to dvěma lidmi na Vác­la­vaxu a skončí Prahou v pla­me­nech. Dostal jsem pár nápadů, jak se k to­muhle ro­zuz­lení dostat, tak možná, možná, možná…


+1: Na Wi­thnail and I mě navedl Se­ve­rák, který se o něm zmínil.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz