k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Contagion

19. 9. 2018 — k47

Con­tagion (česky Nákaza) je film. To za prvé. Je o ne­zná­mém viru, který začne před­sta­vo­vat exis­tenční hrozbu pro lid­stvo. To za druhé. A je velice dobrý. To za třetí.

Podle ta­bu­lek jde o lé­kař­ský thriller ode­hrá­va­jící se v pre-apo­ka­lyp­tic­kém a apo­ka­lyp­tic­kém pro­středí. Stať: Objeví se ne­známý virus, velice na­kaž­livý, 30% mor­ta­lita, na­jed­nou se začnou k zemi padat mrtví lidé s pěnou u pusy, epi­de­mie na obzoru, repete Špa­něl­ské chřipky, ne­bez­pečí pro ži­vo­čišný druh Homo Sa­pi­ens.

Brzy začne snímek uka­zo­vat své silné stránky: Lékaři, vědci a lidé z in­sti­tucí jako CDC nebo WHO zpo­čátku neví, co se děje, za­čí­nají zjiš­ťo­vat odkud vir po­chází, jak se šíří, jak je ne­bez­pečný a jak se mu bránit, za­tímco se naplno roz­jíždí virový po­chodu smrti, kdy pan­de­mie roz­kvétá jako poupě ra­ko­viny a z tuctů mrtvých se stá­vají de­sítky tisíc a ná­sledně mi­li­ony. Ten za­čá­tek je něco, ten bubla­jící pocit ne­za­sta­vi­telné zkázy, ty temné syn­te­ti­zéry, ta tenze.

Další aspekt, sto­jící za po­zor­nost tím, že po­ru­šuje zažitá fil­mové klišé, je re­a­lis­tič­nost: Vědci jsou vědci a snaží se pomoci vě­dec­kými me­to­dami. Zdra­votní in­sti­tuce nejsou pre­zen­to­vány jako za­kou­řené míst­nosti, kde kon­spi­rá­toři spřá­dají dé­mo­nické plány. Po­ma­tenci věřící v kon­spi­rační teorie jsou ne­bez­peční ma­ni­pu­lá­toři bez sou­citu, kteří se k utr­pení buď staví ne­tečně nebo věří vlast­nímu ší­len­ství, a ještě se na stra­chu snaží vy­dě­lat, když tlačí ho­me­o­pa­tické vše­léky. Velice re­a­lis­tické. Však to znáte: Fa­lešné naděje, vo­lejte hned, ome­zená na­bídka, jen 99.99$.

Po­zor­nost přitom ne­smě­řuje pri­márně na kolaps spo­leč­nosti, ten se po­cho­pi­telně děje – říká se, že ci­vi­li­zace je vzdá­lena jen dvě jídla a dvacet čtyři hodin od bar­bar­ství – ale před­sta­vuje pře­de­vším pozadí pro ne­rovný boj od­bor­níků s vi­ro­vou pan­de­mií.

Když jsem to do­kou­kal, na­padlo mě, že bych rád viděl film, který by nabral opač­nou tra­jek­to­rii – ne op­ti­mis­ticky k efek­tivní vak­cíně, ale ke ko­lapsu vy­sí­le­ného lid­stva. Nic post-apo, jen kro­niku dnů, kdy virus vítězí a nej­lep­ším z nej­lep­ších se ho nedaří po­ko­řit. Si­tu­ace se každý den zhor­šuje, spo­leč­nost chátrá a jak umí­rají de­sítky mi­li­onů každý den, vlády světa smě­rují víc a víc z mi­ze­jí­cích zdrojů k řešení pro­blému, až dojdou do stavu, kdy veš­keré pro­středky pla­nety jsou obě­to­vány je­di­nému cíli a na ničem jiném ne­zá­leží – na žádném jed­not­li­vém životu ne­zá­leží, může být obě­to­ván, stejně s nej­větší prav­dě­po­dob­ností zemře. Je­di­ným cílem je za­me­zit kr­va­vému roz­kladu spo­leč­nosti, za­cho­vat aspoň ně­ja­kou po­pu­laci a najít lék. Po­hy­bují se v ne­zná­mých vodách, pro­to­kol pro pan­de­mii je k ničemu a pro­to­kol pro exis­tenční riziko, které nám dýchá na záda, ne­e­xis­tuje. Šlo by o ne­možné mo­rální roz­hod­nutí, je třeba být ne­před­sta­vi­telně krutý, aby lid­stvo mělo ně­ja­kou mi­ni­mální šanci, že z něj něco zů­stane. Sle­do­vat ta­ko­vou gra­daci k ab­surd­nímu finále, kdy to de­fakto již ne­e­xis­tu­jící Spo­jené Státy postě vzdají a ka­pi­tu­lují před osudem, by byla silná emo­tivní jízda jako na horské dráze, která jen zrych­luje a míří přímo do černé díry.


Téma „Obě­tu­jeme všechno, co bude třeba, a když bude třeba všechno, obě­tu­jeme to“ jsem cítil, když byla poprvé spat­řena kometa ʻOu­mu­a­mua, která ne­po­chá­zela ze slu­neční sou­stavy ale z tem­ných hlubin me­zihvězd­ného pro­storu. V té době se okra­jově spe­ku­lo­valo, že by mohlo jít o pla­vi­dlo mi­mo­zem­ské ci­vi­li­zace. ʻOu­mu­a­mua svým tvarem i tra­jek­to­rií ná­padně při­po­mí­nala Rámu A.C. Clarka.

Teď si před­stavte, že by se po­da­řilo de­te­ko­vat rá­di­ový signál vy­chá­ze­jící z ʻOu­mu­a­muy. Do dru­hého dne by na od­pa­lo­va­cích ram­pách světa stálo dva­náct raket při­pra­ve­ných k odletu. Kometa se po­hy­buje příliš rychle, abychom ji byli schopni se sou­čas­nou tech­no­lo­gií do­stih­nout? Do měsíce bychom našli řešení. Věřím, že kdy­bychom byli vy­sta­veni něčemu vět­šímu, než jsme my sami, ať už je to risk vy­hy­nutí nebo od­po­věď na otázku, zdali v kosmu exis­tuje jiný in­te­li­gentní život, do­ká­zali bychom na­smě­ro­vat všechnu po­zor­nost k jedním směrem jako parsek laseru.

Nebo taky ne, pro­tože tu máme dost vlast­ních pro­blémů, které po­tře­bují vy­ře­šit a nikomu jinému ani sym­bo­licky ne­po­mů­žeme.

Aby to ne­za­padlo: Con­tagion dobrý, hod­no­tím 50 stupňů Celsia měřeno rek­tálně.


+1: Z filmu po­chází bri­lantní hláška: „Blo­g­ging is not wri­ting. It's just graf­fiti with punctuation.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz