k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Co psát?

24. 1. 2018 — k47 (♪)

Už brzo to bude jeden celý rok, co jsem začal psát/blo­go­vat každý den. Sa­motná k47čka je o něco málo starší, bude to už něco mezi 14 a 15 lety, co mi v hlavě za­jis­křila myš­lenka vlast­ního webu, nicméně kaž­do­denní ak­ti­vita tu začala teprve před ne­ce­lým rokem.

Jak uvízlo v aná­lech his­to­rie, za zdu­ření ak­ti­vity vy­vo­lala Mar­kéta Ma­so­pus­tová/Xi­ma­ra­Que­rida (pro­miňte, ale jednou ze slabin mého cha­rak­teru je, že když zpo­zo­ruji možnou na­rážku, dvoj­smysl nebo eu­fe­mis­mus, nikdy nemůžu odolat). Na svém blogu začala psát každý den v rámci ex­pe­ri­mentu, já se toho chytl, ona po pár týd­nech pře­stala, ale já po­kra­čo­val bez pře­stávky, den za dnem & zbytek je his­to­rie. Ne­dávno se však země ne­ná­padně otřásla a XQ — kdyby exis­to­val mýtus stvo­ření k47čky, ona by byla Vala míst­ního pathe­onu — se možná roz­hodla oživit svůj blog a vlít do jeho řádků novou horkou krev.

Za­jí­mavá je jedna věc: Podle sta­tis­tik se od prehis­to­ric­kých dob, kdy jsem začal s k47čkou, u nás v re­pub­lice na­ro­dilo něco kolem 1.6 mi­li­onů nových lid­ských je­dinců. To je na­prosto šílená před­stava. Na jednu stranu je idea „tenhle blog jsem začal psát, ještě před tím, než ses na­ro­dil“ opojná & lákavá, pro­tože dodává celé ope­raci gra­vi­tas a váhu, ale na druhou stranu jde o před­zvěst, že se stávám Starým Člo­vě­kem, který ztrácí svět, jenž mu nikdy ne­pa­t­řil. █████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Ehh, ale to zase za­bí­hám — o čem jsem to chtěl psát? Jsem si jistý, že jsem na za­čátku téhle li­ta­nie měl v hlavě něco kon­krét­ního. Ale co to bylo? Možná jsem si chtěl jen stě­žo­vat, že někdy nemůžu přijít na téma, o kterém bych ten který den psal a proto těsně před půl­nocí na­rychlo vy­střihnu vy­cpávku jako je tenhle text. Možná.

Motto celé tex­tu­ální ope­race – k47čky a ASCII blogu – by mohlo znít: „Každý den dokud se vám to ne­začne líbit“. Přesně tak to tady po­jí­mám. Nemám žádné spe­ci­fické téma nebo niku, které bych se tady ex­ten­zivně vě­no­val a pro kterou by sem čte­náři cho­dili. Jde o fúzi růz­ných & značně od­liš­ných témat. Kdo to tady objeví pro něco spe­ci­fic­kého, a vrátí se další den, s nej­větší prav­dě­po­dob­nostní do­stane dávku něčeho docela jiného, co ho příliš ne­za­jímá. Podle sta­tis­tik byl ne­dávno docela úspěšný článek Ne­při­způ­so­biví, hodně lidí přišlo z fa­ce­booku. Ale po­dob­ných sa­ti­ric­kých věcí je tu velice málo. To není ide­ální z hle­diska mar­ke­tingu.

Celý tenhle web je jen ne­ko­nečný proud ne­vě­domí, který ná­vštěv­níka umlátí buď do stavu ser­vi­lity, le­tar­gie, nebo s nej­větší prav­dě­po­dob­ností od­mít­nutí.


píše k47 & hosté, ascii@k47.cz