k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Během bouřky

11. 6. 2018 — k47

Mám řád bouřky. Mám rád déšť. Sedím ve dveřích, které vedou na asfaltový balkon bez zábradlí a pozoruji nekonečnou zeleň, jak je bičována provazy deště. V takových chvílích není moc co dělat, Cela je odříznutá od světa, a všechny cesty ven vedou skrz opony vody. Tak jen sedím s laptopem na klíně a vydávám se na wikipedické nájezdy do zemí irelevance, šarlatánství a pomatení, protože proč ne? Stejně nemám na práci nic lepšího a všichni co nevidět zemřeme, tak nač se snažit něčeho dosáhnout nebo něco vybudovat. Místo toho se dozvím nějaké zajímavé faktoidy.

Tak třeba:


Když jsem četl, na parpet přistála černá vosička, která ulovila zeleného pavouka o něco většího, než byla ona sama. Chvíli jsem ji sledoval, jak ho vleče přes plech a přes asfaltovou plochu. V té době už přestalo pršet a vyrazil jsem na kole, solo, pár kilometrů po mokrých a blátivých cestách. Nesnáším tuhle pustinu, nenávidím ji z hloubi duše, ale některé chvíle, kdy se přes cestu přelézá srnka, zpozoruje mě, ale místo aby utíkala, jen nevzrušeně pokračuje v klopýtání z rozpraskaného asfaltu do rigolu u cesty a dál do bezpečné hloubi lesa, působí celkem snesitelně.

vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

štítky: #wikidemie #vesnice

příbuzné články: 100000 kilometrů, Cesta do duše pomatenců, ztřeštěnců, konspirátorů a šarlatánů, Pohyblivé mapy, Deníky/další ztracený den 📷, Němci nás všechny mají na háku (aspoň co se historie počítačů týká), Svět ze sedla vypadá o něco málo snesitelněji

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz