k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Během bouřky

11. 6. 2018 — k47 (♪)

Mám řád bouřky. Mám rád déšť. Sedím ve dve­řích, které vedou na as­fal­tový balkon bez zá­bradlí a po­zo­ruji ne­ko­neč­nou zeleň, jak je bi­čo­vána pro­vazy deště. V ta­ko­vých chví­lích není moc co dělat, Cela je od­říz­nutá od světa, a všechny cesty ven vedou skrz opony vody. Tak jen sedím s lap­to­pem na klíně a vy­dá­vám se na wi­ki­pe­dické ná­jezdy do zemí ire­le­vance, šar­la­tán­ství a po­ma­tení, pro­tože proč ne? Stejně nemám na práci nic lep­šího a všichni co ne­vi­dět ze­mřeme, tak nač se snažit něčeho do­sáh­nout nebo něco vy­bu­do­vat. Místo toho se dozvím nějaké za­jí­mavé fak­to­idy.

Tak třeba:


Když jsem četl, na parpet při­stála černá vosička, která ulo­vila ze­le­ného pa­vouka o něco vět­šího, než byla ona sama. Chvíli jsem ji sle­do­val, jak ho vleče přes plech a přes as­fal­to­vou plochu. V té době už pře­stalo pršet a vy­ra­zil jsem na kole, solo, pár ki­lo­me­trů po mokrých a blá­ti­vých cestách. Ne­sná­ším tuhle pus­tinu, ne­ná­vi­dím ji z hloubi duše, ale ně­které chvíle, kdy se přes cestu pře­lézá srnka, zpo­zo­ruje mě, ale místo aby utí­kala, jen ne­vzru­šeně po­kra­čuje v klo­pý­tání z roz­praska­ného as­faltu do rigolu u cesty a dál do bez­pečné hloubi lesa, působí celkem sne­si­telně.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz