k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Blesk (jak pořizovat krásné fotky s nejhorší možnozu výbavou)

7. 3. 2018 — k47

Získávání znalostí je, jak se zdá, hrbolatá nelineární cesta. Dlouhou dobu mi něco nejde, a myslím, že potřebuju lepší vybavení nebo nějaký speciální trik, zkouším to pořád dokola a pořád dokola jsou výsledky nedostatečné, špatné, slabé, pochybné nebo ostudné.

Ale pak se najednou situace změní a konkrétní činnost mi začne jít od ruky, vše dává dokonalý smysl, nepotřebuju o ničem přemýšlet, všechno instinktivně funguje. Nestalo se nic dramatického, nezjevily se mi ve snu žádné prastaré a dávno zapomenuté pravdy, nedostal jsem lepší nástroje. Nic takového. Linky poznání se jen proťaly v bodě katarze, kdy jsem rozuměl všemu potřebnému do té míry, abych mohl z částí skládat něco většího a krásnějšího.

Zaběhl jsem teď k přebujele básnickým popisům, ale v podstatě jde o jednoduchý proces: frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, najednou to jde.

Stejně tak to pro mě funguje i pro focení. Jsem stále nezpochybnitelný diletant (nechci vytvořit iluzi jakéhokoli kompetence), ale i tak se - převážně osmózou - pořád učím.

Když mi něco nejde, často mám pocit, že potřebuju lepší výbavu, lepší foťák, lepší objektivy, lepší blesky, lepší doplňky, že postrádám to nebo ono, abych mohl prorazit bariéry. Nikdy to není pravda. Jasně, člověk potřebuje nějaké nástroje: foto~stroj, objektiv, blesk nebo dva. A to je asi tak všechno. O zbytek se postará levná duct tape, v kombinaci s invencí, která je zadarmo. Vždy mi chybí jen víc skillu. Když pak překonám nějakou neviditelnou mez dovednosti, najednou to jde, jakoby samo od sebe.

Nezúčastněný pozorovatel to pak může přisoudit vrozenému talentu. Ale talent neexistuje. Jako deus-ex machina vysvětlení je velice přeceňovaný. Já to, vzhledem k diletantství, vím nejlépe.


V poslední době mě přiměřeně baví dělat takové ty produktové snímky - však víte, umně nasvícené & s perfektně bílým pozadím - něco jako ta nahoře.

Není na to třeba photoshop, není třeba maskovat pozadí, složitě upravovat a retušovat, stačí jen jeden blesk, bílá stěna a něco málo know-how.

První pokusy s tímhle stylem byly nevalné, druhé přesně následovaly rady moudrých (jako třeba blog Strobist o bleskofotografii), třetí pak jely od oka & metodou pokus-omyl. Když mám aspoň nějakou základnu znalostí, je na ní možné stavět experimentálním stylem - tady mám bílou stěnu, sem dám blesk a nějak to dopadne. Netápu úplně ve tmě, jen v pološeru.

Vím, nejde o nijak speciální záběry, abych tady o nich takhle dlouze básnil, ale mě to baví. Tak proč ne?

Měl jsem jen ghetto foťák (vyobrazený v tomhle článku dole) s vyskakovacím bleskem a stařičkým omláceným manuálním Nikkor objektivem, k tomu separátní bleskovou jednotku, kterou jsem kdysi vyhmátl v bazaru za pár šupů — ani zdaleka žádná hi-tech výstroj, jen zastaralé zbytky.

Setup byl následující: Za ibiškem byla bílá zeď, tu jsem spolu se stropem použil jako reflektor, blesk jsem položil před květinu a namířil ho šikmo nahoru, aby se světlo odrazilo bílých ploch a zároveň nedopadalo na objekt. Přímé světlo by vytvořilo ostré stíny, ale odražené světlo je měkčí & nasvítí objekt rovnoměrně. Externí blesk jel jako optický slave a ten na ghetto stroji ho spouštěl. Aby objekt neosvítil přímo, zastínil jsem ho rukou. Pak jsem v darktable - který je jako svobodný software dostupný zadarmo - vytáhl světlý konec tonální křivky nahoru (abych spálil zadní stěnu do uniformní běli), temný konec dolů (pro kontrast), letmo upravil barvy a bylo to.

Produkovat nevalné výsledky s top výstrojí a člověk poklesne na duchu, ale dělat nevalnosti se šrotem, to je krásný pocit hraničící s euforií.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz