k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Blesk (jak pořizovat krásné fotky s nejhorší možnozu výbavou)

7. 3. 2018 — k47 (♪)

Zís­ká­vání zna­lostí je, jak se zdá, hr­bo­latá ne­li­ne­ární cesta. Dlou­hou dobu mi něco nejde, a myslím, že po­tře­buju lepší vy­ba­vení nebo nějaký spe­ci­ální trik, zkou­ším to pořád dokola a pořád dokola jsou vý­sledky ne­do­sta­tečné, špatné, slabé, po­chybné nebo ostudné.

Ale pak se na­jed­nou si­tu­ace změní a kon­krétní čin­nost mi začne jít od ruky, vše dává do­ko­nalý smysl, ne­po­tře­buju o ničem pře­mýš­let, všechno in­stink­tivně fun­guje. Ne­stalo se nic dra­ma­tic­kého, ne­zje­vily se mi ve snu žádné pra­staré a dávno za­po­me­nuté pravdy, ne­do­stal jsem lepší ná­stroje. Nic ta­ko­vého. Linky po­znání se jen pro­ťaly v bodě ka­tarze, kdy jsem ro­zu­měl všemu po­třeb­nému do té míry, abych mohl z částí sklá­dat něco vět­šího a krás­něj­šího.

Zaběhl jsem teď k pře­bu­jele bás­nic­kým po­pi­sům, ale v pod­statě jde o jed­no­du­chý proces: frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, frustrace, na­jed­nou to jde.

Stejně tak to pro mě fun­guje i pro focení. Jsem stále ne­zpo­chyb­ni­telný di­le­tant (nechci vy­tvo­řit iluzi ja­ké­ho­koli kom­pe­tence), ale i tak se – pře­vážně osmó­zou – pořád učím.

Když mi něco nejde, často mám pocit, že po­tře­buju lepší výbavu, lepší foťák, lepší ob­jek­tivy, lepší blesky, lepší do­plňky, že po­strá­dám to nebo ono, abych mohl pro­ra­zit ba­ri­éry. Nikdy to není pravda. Jasně, člověk po­tře­buje nějaké ná­stroje: foto~stroj, ob­jek­tiv, blesk nebo dva. A to je asi tak všechno. O zbytek se po­stará levná duct tape, v kom­bi­naci s in­vencí, která je za­darmo. Vždy mi chybí jen víc skillu. Když pak pře­ko­nám ně­ja­kou ne­vi­di­tel­nou mez do­ved­nosti, na­jed­nou to jde, jakoby samo od sebe.

Ne­zú­čast­něný po­zo­ro­va­tel to pak může při­sou­dit vro­ze­nému ta­lentu. Ale talent ne­e­xis­tuje. Jako deus-ex ma­china vy­svět­lení je velice pře­ce­ňo­vaný. Já to, vzhle­dem k di­le­tant­ství, vím nej­lépe.


V po­slední době mě při­mě­řeně baví dělat takové ty pro­duk­tové snímky – však víte, umně na­sví­cené & s per­fektně bílým po­za­dím – něco jako ta nahoře.

Není na to třeba pho­to­shop, není třeba mas­ko­vat pozadí, slo­žitě upra­vo­vat a re­tu­šo­vat, stačí jen jeden blesk, bílá stěna a něco málo know-how.

První pokusy s tímhle stylem byly ne­valné, druhé přesně ná­sle­do­valy rady moud­rých (jako třeba blog Stro­bist o bles­ko­fo­to­gra­fii), třetí pak jely od oka & me­to­dou pokus-omyl. Když mám aspoň ně­ja­kou zá­kladnu zna­lostí, je na ní možné stavět ex­pe­ri­men­tál­ním stylem – tady mám bílou stěnu, sem dám blesk a nějak to do­padne. Netápu úplně ve tmě, jen v po­lo­šeru.

Vím, nejde o nijak spe­ci­ální záběry, abych tady o nich takhle dlouze básnil, ale mě to baví. Tak proč ne?

Měl jsem jen ghetto foťák (vy­ob­ra­zený v tomhle článku dole) s vy­ska­ko­va­cím bleskem a sta­řič­kým omlá­ce­ným ma­nu­ál­ním Nikkor ob­jek­ti­vem, k tomu se­pa­rátní bles­ko­vou jed­notku, kterou jsem kdysi vy­hmátl v bazaru za pár šupů — ani zda­leka žádná hi-tech vý­stroj, jen za­sta­ralé zbytky.

Setup byl ná­sle­du­jící: Za ibiš­kem byla bílá zeď, tu jsem spolu se stro­pem použil jako re­flek­tor, blesk jsem po­lo­žil před kvě­tinu a na­mí­řil ho šikmo nahoru, aby se světlo od­ra­zilo bílých ploch a zá­ro­veň ne­do­pa­dalo na objekt. Přímé světlo by vy­tvo­řilo ostré stíny, ale od­ra­žené světlo je měkčí & na­svítí objekt rov­no­měrně. Ex­terní blesk jel jako op­tický slave a ten na ghetto stroji ho spouš­těl. Aby objekt ne­o­sví­til přímo, za­stí­nil jsem ho rukou. Pak jsem v dark­table – který je jako svo­bodný soft­ware do­stupný za­darmo – vytáhl světlý konec to­nální křivky nahoru (abych spálil zadní stěnu do uni­formní běli), temný konec dolů (pro kon­trast), letmo upra­vil barvy a bylo to.

Pro­du­ko­vat ne­valné vý­sledky s top vý­strojí a člověk po­klesne na duchu, ale dělat ne­val­nosti se šrotem, to je krásný pocit hra­ni­čící s eu­fo­rií.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz