k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Bakteriofobové & clean freaks

11. 10. 2018 — k47 (♪)

Bak­te­ri­o­fo­bové a cho­robně čis­totní lidé mě strašně fas­ci­nují. Ne v tom dobrém slova smyslu. Však je znáte: Ne­chtějí si po­dá­vat ruce, mít žádný byť jen zpro­střed­ko­vaný kon­takt s cizí po­kož­kou a každý povrch, který nebyl před jejich očima ošet­řen savem před­sta­vuje po­ten­ci­ální smr­telné riziko.

Na jednu stranu mají pravdu, pro­tože přesně tohle jsou cesty, kte­rými se šíří cho­roby. Smr­tící pan­de­mie ve filmu Con­tagion, o kterém jsem tu ne­dávno vy­tru­bo­val, začne tak, že kuchař při­pra­vu­jící na­ka­žené prase si ne­u­myje ruce. A za pár dní umírá jeden milion lidé denně. To je jeden extrém, ale vět­ši­nou si stačí umýt ruce před jídlem, ne­sa­hat si na tvář a budeme v pohodě.

Jsem ochotný tohle risk­nout. I když ná­sledky můžou být značné, prav­dě­po­dob­nost je tak as­t­ro­no­micky malá, že ma­te­ma­tika vy­chází v ne­pro­spěch pa­ra­no­id­ního cho­vání. Mnohem lepší než žít s ne­u­stá­lým hlás­kem v lebce, který mi na­šep­tává čemu se vy­hnout, na co ne­sa­hat, ko­li­krát si umýt ruce, komu říct aby na co ne­sa­hal a tak po­dobně.

Velká část in­fekcí a chorob se navíc šíří ka­pén­ko­vou in­fekcí a tuhle cestu ne­o­vliv­ním svým ob­se­siv­ním cho­vá­ním, ostatní lidé a jejich sluš­nost, že mi ne­bu­dou plivat přímo do hrdla, mě mají zcela v šachu.

Život ve špíně a se špínou (čti: ves­nice) je po­ho­dl­nější. Často mám ruce od oleje a jiných saj­rajtů, které by se nej­spíš neměly dostat do kon­taktu s lid­skou kůží (od­maš­ťo­vač řetězů svědí), smrdím jako shnilé zelí, když s někým sdílím jednu lahev, zeptám se jestli nemá ně­ja­kou divnou vy­rážku, ne nor­mální, běžnou kaž­do­denní vy­rážku, jen něco mon­stróz­ního, co časem získá vědomí a začne mi radit ohledně hy­gi­e­nic­kých návyků.

Celé je to o so­ci­e­tál­ních nor­mách – co by člověk měl dělat v dané si­tu­aci, co se od něj čeká, co se čeká od ostat­ních. Všichni máme trochu roz­dílné názory. Ně­které z těchto pouček jsou ra­ci­o­nální, jiné jsou o něco méně ro­zumné. Třeba ná­bo­žen­ské prak­tiky za­ka­zu­jící po­jí­dat vep­řové také měly svůj smysl. Pů­vodně šlo o hy­gi­e­nické zásady. V době želené v mís­tech, kde se z pro­to­plazmic­kého bahna pri­mi­tiv­ních pověr rodily sou­časné obrysy vel­kých ná­bo­žen­ství, po­jí­dání prasat s sebou neslo ne­bez­peční chorob. Proto nebyly do­po­ru­čo­vané. Pak se z toho stalo při­ká­zání boha, ať už košer nebo halal nebo něco jiného a dneska si dáváme la­hodný kebab při­pra­vený podle těchto pra­sta­rých zásad, které jsou z prak­tic­kého hle­diska více méně zby­tečné.

Když vědomě ne­způ­so­buji újmu někomu jinému, nevím proč bych nemohl dělat něco, co se podle těchto své­vol­ných so­ci­e­tál­ních norem nesmí. To nedává žádný smysl.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz