k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Artefakty

2. 8. 2018 — k47 (♪)

Pokud máte cen­t­rální ner­vo­vou sou­stavu & po­zorně sle­du­jete tyto di­gi­tální kon­činy, museli jste si nutně všim­nout jis­tého stylu fotek – osa­mo­cený ar­te­fakt ztrá­ce­jící se na čistě bílém pozadí, vždy za­chy­cený kolmo shora zcela bez per­spek­tivy – které začaly do­pro­vá­zet určité texty & zápisy. Někdy předsta­vují doprovodné ilu­strace od­stavců, jindy zas plní roli vy­cpávky (do­pl­ně­nou volným od­ka­zem na po­vídku, pro­tože proč ne? – i když ne­dě­lám nic, pořád můžu in­ze­ro­vat, co jsem udělal dřív).

Začalo to tak, že mě jednou v hloubi noci na­padlo udělat sérii jakoby-pro­duk­to­vých snímků růz­ných ná­hod­ných před­mětů, které jsem našel v Cele. Ne­vě­děl jsem k čemu budou ani co s nimi, ale když člo­věka něco zne­na­dání chytí, nemůže vzdo­ro­vat. Even­tu­álně budeme všichni mrtví, vy­has­nou hvězdy, po­slední ži­votní formy ži­vo­řící v okolí su­per­masiv­ních čer­ných děr vy­plýtvají jediný zbý­va­jící zdroj ener­gie v kosmu, umrz­nou, pak zemře celý vesmír a de­fi­ni­tivně skončí jsoucno. V takové si­tu­aci se nikdo nebude ptát, jestli dávno ne­e­xis­tu­jící je­di­nec dělal ro­zumné věci, ale jestli se aspoň trochu bavil. Tedy oni se ne­bu­dou ptát ani na to, ale jistě víte, co tím myslím.

Arte-fotky ležely na disku, občas jsem udělal ně­ja­kou další, zlep­šo­val se v tech­nice1 , ale pořád nebylo jasné, k čemu to sakra bude. Příběh mého života.

Pak jsem ale začal ve velkém dělat ilu­strační fotky k tex­tu­ál­ním zá­zna­mům2 & štos po­div­ností se na­jed­nou hodil + taky jsem psaní začal flákat & denní lin­gvis­tické úsilí na­hra­zo­val jednou fotkou. Proč ne? Even­tu­álně všichni budeme mrtví atd. atd. atd.

Hmm, nevím přesně, co chci vlastně říct, ob­rázky ar­te­faktů nejsou samy o sobě příliš za­jí­mavé. Možná bych se měl spo­ko­jit s ozná­me­ním, že to exis­tuje. Možná že ty dnešní od­stavce jsou jen další vy­cpáv­kou téměř bez obsahu, psanou v hlu­boké noci na bal­kóně Cely s mě­sí­cem nad hlavou, na je­di­ném místě a v je­di­ném čase, kdy se dá aspoň trochu exis­to­vat. Možná. Nevím.


  1. V ide­ál­ním pří­padě stačí jen vy­vá­žení bílé, to­nální křivka a zře­tel­nost. Všechno ostatní spo­čívá v tech­nice zá­pěstí a poloze blesku.
  2. Také jsem zpětně přidal do­pro­vodné fotky pro článek o knížce Tubestirádě proti UBI.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz