k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Armáda Trabantů

11. 2. 2018 — k47 (♪)

Jízda na kole, když venku vzduch praská někde velice blízko nuly je o-svě-žu-jí-cí. Zvlášť, když se člověk žene ma­xi­mální možnou rych­lostí na po­slední vlak a záleží na každé vte­řině, vde­chuje ledový vzduch dokud ho ne­začne pálit hrdlo a bolet plíce, ale přesto musí jet dál, za každou cenu, ris­ko­vat kolize s auty, smyky na ledu a tak po­dobně. Každý záběr pedálů při­náší exta­tické pocity. Osvě­žu­jící.

Dnes, při sprintu na něco, čemu budu pro­za­tím říkat Photo Raid lite (té­ma­tem byl Jugger), jsem na­ra­zil na velkou kon­cen­t­raci sta­rých vo­zi­del. Před Ru­dol­fi­nem na Ná­městí JP par­ko­valo velké množ­ství Tra­batů, Wart­burgů a mo­to­rek Jawa. Vozový park byl oba­lený houfem při­hlí­že­jí­cích tak in­ten­ziv­ním, že z dálky nebylo vidět, co mezi sebou skrý­vají. Pro­bo­jo­val jsem se blíž & spat­řil ba­ke­li­tová vo­zi­dla s dvou­takt­ními motory pod ba­ke­li­to­vou ka­po­tou.

„Co se to jenom děje?“ zeptal bych se sám sebe, kdy­bych a) do­ká­zal for­mu­lo­vat myš­lenky & b) mě po­div­nosti v uli­cích města ne­při­ta­ho­valy jako opilou můru ke světlu ja­derné ex­ploze.

Ne­do­zvě­děl jsem se, co to zna­me­nalo, ani když se konvoj vo­zi­del začal roz­jíž­dět, motozy bublaly, z výfuků šle­haly pla­meny, ná­městí za­pl­ňo­val kouř a jeden vůz za druhým mizel v ka­pi­lárách města. Pravda & po­znání v tomto pří­padě nebyly vůbec dů­le­žité, hlavní byl zá­ži­tek & ten surový pocit, že tam člověk byl, osobně & na vlastní oči po­zo­ro­val udá­losti, ať už mohly zna­me­nat cokoli.

+1: Prav­dě­po­dobně šlo o tohle.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz