k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Argumentace s vlastním podvědomí o informovaném souhlasu

15. 2. 2018 — k47 (♪)

Snahy ma­ni­pu­lace se sny po­kra­čují i když s ne­pří­liš uspo­ko­ji­vými vý­sledky.

Nikdy se nechci zdlou­havě ro­ze­pi­so­vat o snech, pro­tože to je pro po­zo­ro­va­tele zvenčí k uzou­fání nudné téma. On tam nebyl a ani tam být nemohl, nijak se ho to netýká, tak proč by ho to mělo za­jí­mat?

Nicméně přesto po­ru­ším zásady sluš­nosti a začnu psát o snech. Ten­to­krát to má důvod, který se vzta­huje k cestě za lu­cid­ním sněním, a také to končí fi­lo­so­fic­kým zvra­tem.

Pa­ma­tuji si, že jsem vy­bí­hal do patra s mečem v ruce, plá­no­val jsem zabít █████ v míst­nosti, kterou po­u­žívá jako sklad zbraní. Nebyl tam. Šerý pokoj zel prázd­no­tou a jen pár proužků světla pro­ni­kalo ža­lu­zi­emi. Začal jsem mečem sekat do ná­bytku a na­jed­nou mi došlo, že tohle je stu­pidní si­tu­ace, nic ta­ko­vého bych nikdy ne­u­dě­lal, nikdy bych mu ne­u­blí­žil, exis­to­valo jen jediné vý­cho­disko: Muselo jít o sen. V oka­mžiku kdy jsem si uvě­do­mil, že se na­chá­zím uvnitř, jsem získal lu­cidní kon­t­rolu nad si­tu­ací. Tak to často bývá: spáč si uvě­domí, že něco není v po­řádku a pro­citne ve snech.

Pa­ma­tuji se, že jsem (už zcela u kor­mi­dla) seběhl zpátky dolů do chodby a čekal, co bude dál. Nedělo se nic. Na­padlo mě, že musí jít o tu si­tu­aci, kdy jsem ne­zís­kal úplnou nad­vládu nad sny. Ale pak jsem se otočil a ve vchodu stála krásná dívka. Bingo.

Vzpo­mí­nám si, že jsem ji vzal a začal ji od­ná­šet. Ona tiše opa­ko­vala „ne, ne, ne“. Já ji na to od­po­ví­dal: „Neboj, je to jenom sen.“

Pak jsem se pro­bu­dil a došlo mi, že jsem vedl ar­gu­ment s vlast­ním pod­vě­do­mím o tom, že nám ne­o­me­ze­nou svo­bodu myš­le­nek a ve vlastní mozkovně si můžu dělat, co chci. Ona byla fab­ri­kací mojí mysli, všechno, co se stane tam, je po­vo­lené, ať je to jak­koli zvláštní, divné, ne­lid­ské, kruté, proti zá­ko­nům nebo proti dobrým mravům. Nic není za­ká­záno. Mysl je po­slední pev­ností kaž­dého z nás.


Lu­cidní sny jsou zvláštní. V prin­cipu před­po­klá­dají, že máme svo­bod­nou vůli, kterou vy­u­ží­váme k vědomé vládě nad bdělým ži­vo­tem, za­tímco sny jsou ně­ja­kým způ­so­bem ne­svo­bodné, zcela v zajetí ja­ké­hosi au­to­ma­tic­kého me­cha­nismu. To ale působí jako ne­u­spo­ko­jivá pre­misa, po­ně­kud ad-hoc.

Budu muset stu­do­vat víc Da­niela Den­netta…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz