k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Anna von Hausswolff útočí na sluchové nervy s intenzitou hurikánu

23. 3. 2018 — k47 (♪)

Vyšlo nové album Anny von Hausswolff Dead magic & musím říct, že za mě dobrý. Jde o po­chmurný ex­pe­ri­men­tální rock, temný jako noční kra­jina bi­čo­vaná úpěním větru, ze které místy vy­chá­zejí záblesky něčeho krás­ného.

Mám pocit, že jde o jednu z těch na­hrá­vek, která nej­lépe fun­guje naživo, se zvukem vy­to­če­ným do pras­ka­vých maxim, kdy člověk stojí tak blízko před­ním re­pro­duk­to­rům, až mu drnčí zuby.

Přesně takhle jsme se s ní setkal poprvé, když před­ska­ko­vala Swans. Přišel jsem o něco poz­ději, do po­lo­viny drone ší­len­ství, které vib­ro­valo celým di­va­dlem Archa. Na­koukl jsem z hor­ních ochozů do moře lidí pode mnou – černé stěny, černé stropy, černé ob­le­čení, černá světla – jako kdy­bych vstou­pil do pekla. Seběhl jsem níž, po­stranní chod­bou se pro­táhl co nej­blíže pódiu. A když jsem udělal po­slední krok – z be­to­nové pod­lahy na par­kety hlav­ního sálu – ovládly mě vib­race, pře­ná­šely se z věží re­pro­duk­torů přímo do zubů. Pane bože! To je krása! Jsem doma. Ne­ko­nečné drone finále. Dechbe­roucí in­ten­zita. Ne­chtěl jsem aby nikdy skon­čila. Nikdy.

Laťka byla na­sta­vená tak vysoko, že ji nic ne­mohlo pře­ko­nat. A taky ne­pře­ko­nalo. Když jsem ji po­slou­chal z na­hrávky, to exta­tické opo­jení se ne­do­stá­valo ne­hledě na to, jak moc jsem vy­to­čil hla­si­tost. Všichni se ženeme za tím dávným oka­mži­kem prv­ního drinku, první tabletky, prv­ního vpichu, prv­ních tónů, které jsou mocné jako nic na světě, a které se už nikdy ne­mů­žou opa­ko­vat.

Moc bych ji chtěl zase slyšet naživo.

The Mys­te­ri­ous Va­nishing of Electra je asi nej­pů­so­bi­vější track, který by naživo byl tak za­tra­ceně mocný. Na­ska­kuje mi husí kůže jen z před­stavy jak se přese mě valí vlny vokálů, jak Anna křičí „and you cry“. Po­tře­buju ci­ga­retu.

Ale přesto se žeb­ří­ček žen, které chci, aby na mě řvaly, se nemění. První příčka stále patří Julii Christmas.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz