Algoritmická timeline jako nástroj kontroly

Tohle navazuje na text Twitter není to, co býval. V něm jsem se snažil popsat, proč mi twitter připadá stále méně a méně atraktivní. Největší změnou byly dlouhé tweety a před ní pak algoritmicky tříděná timeline.

Je na místě se ptát, proč twitter zavedl zobrazování tweetů vybraných nějakým algoritmem, jako je tomu delší dobu na facebooku?

Platformy samé to prezentují jako zvýšení komfortu a uživatelské přívětivosti. To je jasné. Ale hlavní motivací může být snaha získat víc kontroly nad uživateli, nad těmi, kdo publikují a těmi, kdo čtou, ve snaze z nich extrahovat víc prostředků. (Tady odkážu na Dmytri Kleinera, jak to v podobných chvílích dělávám.)

Timeline tříděná algoritmy, které se snaží odhadnout, co je pro uživatele relevantní, značně mění pravidla hry a vytvářejí nové úzké hrdlo, které dává provozovateli platformy nové možnosti kontroly. Algo-timeline není poháněná jen strojovým učením, neuronovými sítěmi, „deep learningem“ a umělou inteligencí, ale hlavně záměry svých vládců.

Když facebook zavedl algoritmickou timeline, najednou se uživatelům neukazovalo všechno, co lajknuli nebo odebírali. Publikující entity najednou nedosáhly na tak široké publikum jako dříve, ale jen na to, které zvolil strojový kurátor. Když se jim to nelíbilo, a chtěli se vrátit do starých dobrých časů, museli připlatit.

Nejde o vůli uživatelů, ale rozhodnutí hlavounů o tom, že chtějí prodat víc interní reklamy. Je to chování formující pohrdavý algoritmický paternalismus. My víme lépe než ty. A když chceš vybočit a pochodovat podle vlastního rytmu, bude tě to něco stát, čas, úsilí, peníze, nebo kombinaci všech tří.

Víte jak Stallman mluví o tom, že nesvobodný software nerespektuje své uživatele. Tohle zapadá do jeho teze.

Stejně tak lidé z youtube v poměrně nedávné době zavedli algoritmickou timeline a značně tak změnili pravidla hry. Odběr najednou neznamená chci vidět všechno, co tento kanál publikuje, ale mám o tento kanál zájem, ale vy máte autoritu rozhodnout, co se ke mně dostane. To jsou dva velice odlišné přísliby.

Ten druhý dává platformě mnohem víc moci, protože najednou jejich úloha není jen spojit videa všech odebíraných kanálů do jednoho seznamu a seřadit je, ale aktivně vybírat, co uživatel uvidí a do určité míry formovat jejich realitu.

Touto optikou je třeba posuzovat změny, které i když na povrchu jsou prezentovány, že jsou myšleny pro blaho uživatelů, můžou nepozorovaně, ale agresivně jít proti jejich zájmům.

Vládci platforem můžou vnést do svých produktů umělé překážky, aby vybídli své poddané k vyšší a aktivnější monetizaci. Uživatelé na druhou stranu můžou odmítnou platformy se všemi jejich odpornými praktikami.

Bohužel to vypadá, že radikální hlasy nikam nepovedou a zvítězí letargie.

+1: no-X prezentoval argument, že to není jen „herdek, vlastníci si můžou dělat, co se jim zlíbí“, ale ve hře je určitá kulturní zodpovědnost.