k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Kult anonymních alkoholiků

7. 7. 2018 — k47 (♪)

NE­VE­RY­OUNG tu před ně­ja­kou dobou psal, že se roz­hodl pře­stat pít a dštil přitom síru na Ano­nymní Al­ko­ho­liky (AA) jako na or­ga­ni­zaci, která je vy­sta­vené na po­chyb­ných zá­kla­dech. Začal jsem o nich něco málo číst a taky se nemůžu zbavit dojmu, že AA mají jistý nádech kultu s po­divně ar­chaic­kými me­to­dami a dávkou ne­u­přím­nosti. Skoro jako kdyby jim v první řadě nešlo o uzdra­vené al­ko­ho­liky, ale o re­kru­to­vání nových duší do armády je­ží­šovců.

5.7.2017 #365

Čle­nové AA jsou na cestě k absti­nenci vedeni slav­ným (nebo možná ne­chvalně pro­sla­ve­ným) pro­gra­mem 12 kroků. Ty na první letmé pře­čtení vy­pa­dají ne­škodně, ale po ne­pří­liš po­drob­ném zkou­mání začne být patrné, že mají ostré rohy.

  1. Při­znali jsme svoji bez­moc­nost nad al­ko­ho­lem – naše životy se staly ne­o­vla­da­telné.
  2. Do­spěli jsme k víře, že síla větší než naše může ob­no­vit naše du­ševní zdraví.
  3. Roz­hodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chá­peme.
  4. Pro­vedli jsme dů­klad­nou a ne­bo­jác­nou mo­rální in­ven­turu sebe samých.
  5. Při­znali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské by­tosti přes­nou povahu svých chyb.
  6. Byli jsme zcela při­pra­veni k tomu, aby Bůh od­stra­nil všechny tyto naše cha­rak­te­rové vady.
  7. Po­korně jsme Ho po­žá­dali, aby naše ne­do­statky od­stra­nil.
  8. Se­psali jsme lis­tinu všech lidí, kterým jsme ublí­žili a do­spěli jsme k ochotě jim to na­hra­dit.
  9. Pro­vedli jsme tyto ná­pravy ve všech pří­pa­dech, kdy si­tu­ace do­vo­lila, s vý­jim­kou kdy toto po­čí­nání by jim nebo jiným uško­dilo.
  10. Po­kra­čo­vali jsme v pro­vá­dění osobní in­ven­tury, a když jsme chy­bo­vali, po­ho­tově jsme se při­znali.
  11. Pomocí mod­litby a me­di­tace jsme zdo­ko­na­lo­vali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chá­pali my, a mod­lili se pouze za to, aby se nám do­stalo po­znání Jeho vůle a síly ji usku­teč­nit.
  12. Vý­sled­kem těchto Kroků bylo, že jsme se du­chovně pro­bu­dili a v dů­sledku toho jsme pro­je­vili snahu pře­dá­vat toto po­sel­ství ostat­ním al­ko­ho­li­kům a uplat­ňo­vat tyto prin­cipy ve všech našich zá­le­ži­tos­tech.

Začne to pěkně zostra ab­so­lutní ka­pi­tu­lací před ne­pří­te­lem. Jsem bez­mocný, můj život je ne­o­vla­da­telný a byl bych blázen, kdy­bych se to snažil změnit. Ale hned na pomoc při­spě­chá druhý a třetí bod – jedině bůh mi může pomoci a uzdra­vit můj al­ko­ho­lis­mus. Vypadá to jako kdyby první tro­jice byla na­psána schválně tak, aby do života al­ko­ho­lika vnesla boha. Jsem bez­mocný, ale bůh to za mě vyřeší, out­sour­cuji vlastní au­to­no­mii, ztra­tím nad sebou kon­t­rolu, za všechno dobré může jenom vyšší síla.

Nebylo by pro­duk­tiv­nější si při­znat, že mám pro­blém, který mi ničí život a bude po­třeba úsilí, dis­ci­plína a kva­li­fi­ko­vaná i emo­ci­o­nální pomoc zvenčí k pře­mo­žení che­mic­kých démonů? Můžu přitom žádat boha o sílu ducha, proč ne, to je vo­li­telné (když tedy pře­hlédnu pro­blém zla), ale ne­u­dě­lám ten po­divný manévr, kdy řeknu, že jsem bez­mocný a hned všechno pře­vedu na nad­při­ro­ze­nou entitu. To může vést k pod­vě­do­mému pře­svěd­čení, že nad sebou nemám kon­t­rolu a stačí při­čich­nout k rumo­vým pra­lin­kám, abych re­laps­nul a roz­ho­dil rukama, pro­hrál jsem a tak do sebe můžu na­lá­mat šest­náct piv, jeden gin\tonic a pak pět nebo šest dal­ších, přece jenom moji vůli má v péči bůh.

Druhý krok navíc do­slovně říká, že jen mystická entita může na­pra­vit du­ševní zdraví al­ko­ho­lika. Zá­vis­lost na al­ko­holu je podle ICD-10 psy­chi­at­ric­kou di­a­gnó­zou (F10.2), ale mám dojem, že když ve tři­cá­tých letech1 se­pi­so­vali pro­gram dva­nácti kroků, neměli na mysli tenhle malý detail a spíš to za­mýš­leli tak, že al­ko­ho­lik je ve všech ohle­dech roz­bitý člověk, bez naděje na uzdra­vení a ná­pravu vlastní silou, a jedině bož­stvo může za­ce­lit jeho zni­čené psyché. Přesto, když al­ko­ho­lik selže, je to jeho vina, pro­gram za nic nemůže.

In­trospek­tivní kroky, in­ven­tura a od­či­nění je asi dobré, ale od­bo­čuje to od pointy usku­pení – al­ko­ho­lis­mus. Celých sedm kroků zmi­ňuje boha, spi­ri­tu­a­litu a víru. V šestém & sedmém čekáme na to, až boží ma­jestát na­praví naše cha­rak­te­rové vady – zase, osobní růst není v kurzu, musí se věřit, věřit a věřit.

V tomhle bodě si autoři nej­spíš řekli, že to už stačí a už se ani ne­snaží zdr­žo­vat al­ko­ho­lis­mem a rovnou jdou k věci: Věřit v boha. V je­de­nác­tém bodě máme zdo­ko­na­lo­vat styk s bohem, máme poznat jeho vůli a mít sílu ji usku­teč­nit. Nic z toho se netýká pití, všechno se týká ná­bo­žen­ství a víry, která se může nebo nemusí točit kolem al­ko­holu.

A potom – jako zlatý hřeb večera – přijde dva­náctý bod, jehož for­mu­lace je zrůdná. V dů­sledku 12 kroků jsme se du­chovně pro­bu­dili a proto je budeme šířit dál jako me­me­tický virus. Není to for­mu­lo­vané jako „a pro­tože nám to po­mohlo v boji s al­ko­ho­lis­mem, budeme je šířit dál jako uži­tečný ná­stroj“, tě­žiště leží ve víře – „pro­tože jsme se du­chovně pro­bu­dili“. Trochu to smrdí, žeano?

Skoro to vypadá, jako kdyby se do al­ko­ho­liků sna­žili hlavně vští­pit víru v boha, která poté nutně musí vést k mo­rální zá­chraně, pro­tože kdo věří, bude spasen věč­ného utr­pení.

AA také roz­li­šuje mezi stříz­li­vostí a absti­nencí. První ozna­čuje par­ti­ci­paci v pro­gramu AA a druhé jen prosté nepití. Ale každý je stále al­ko­ho­li­kem, stále ne­moc­ným a zá­vis­lým na 12 kro­cích, pro­tože kromě nich není jiné cesty, kromě krčení se před krutým a lhos­tej­ným bohem není jak se vy­hnout vábení skle­ničky. Z 12 kroků je jich pře­kva­pivě málo o al­ko­holu, al­ko­ho­lismu a uzdra­vení, vět­šina se jich věnuje vel­kému šéfovi, žádá ode­vzdání se mu, vedení spi­ri­tu­ál­ního života a šíření even­ge­lia Ano­nym­ních Al­ko­ho­liků. I přesto se li­te­ra­tura opa­ko­vaně zmi­ňuje, že AA nemají spo­jení s žádnou sektou, ná­bo­žen­stvím nebo jinou in­sti­tucí. Někdo se na celý tenhle systém může dívat jako na zne­u­ží­vání zou­fa­lých a zra­ni­tel­ných lidí, kteří jen chtějí pře­stat pít, ale v ceně jíz­denky je jedno místo v kos­tele.

Ale co, když to bude fun­go­vat tak proč ne (AA mají i české po­bočky), lepší je­ží­šo­vec než opilec který se ne­o­hra­baně motá hrob­ní­kovi na lopatě. Může to být místo pro spo­le­čen­ské mí­chání bez so­ci­ál­ních lubri­kantů.

Ale podle analýz jde o 38. nej­e­fek­tiv­nější léčbu al­ko­ho­lismu ze se­znamu 48 po­stupů. Tedy nic moc. Já bych začal tím, že bych řekl ob­vod­nímu dok­to­rovi, ten jistě má po­tu­chy o sku­tečně fun­gu­jí­cích po­stu­pech, které nemají nádech kultu.

Sám jsem na AA se­tkání nikdy nebyl, z po­cho­pi­tel­ných důvodů, ale pře­mýš­lel jsem, že bych je in­fil­tro­val na vý­zkumné misi. V Praze se schází každý den v týdnu, někdy i víc­krát denně. Takže možná – možná bych měl začít víc pít, abych se aspoň kva­li­fi­ko­val.


  1. His­to­rie AA je spjatá s křes­ťan­kou sektou Oxford Group.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz