k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Kult anonymních alkoholiků

7. 7. 2018 — k47

NEVERYOUNG tu před nějakou dobou psal, že se rozhodl přestat pít a dštil přitom síru na Anonymní Alkoholiky (AA) jako na organizaci, která je vystavené na pochybných základech. Začal jsem o nich něco málo číst a taky se nemůžu zbavit dojmu, že AA mají jistý nádech kultu s podivně archaickými metodami a dávkou neupřímnosti. Skoro jako kdyby jim v první řadě nešlo o uzdravené alkoholiky, ale o rekrutování nových duší do armády ježíšovců.

5.7.2017 #365

Členové AA jsou na cestě k abstinenci vedeni slavným (nebo možná nechvalně proslaveným) programem 12 kroků. Ty na první letmé přečtení vypadají neškodně, ale po nepříliš podrobném zkoumání začne být patrné, že mají ostré rohy.

  1. Přiznali jsme svoji bezmocnost nad alkoholem – naše životy se staly neovladatelné.
  2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.
  3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha, tak jak ho my sami chápeme.
  4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sebe samých.
  5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb.
  6. Byli jsme zcela připraveni k tomu, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady.
  7. Pokorně jsme Ho požádali, aby naše nedostatky odstranil.
  8. Sepsali jsme listinu všech lidí, kterým jsme ublížili a dospěli jsme k ochotě jim to nahradit.
  9. Provedli jsme tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolila, s výjimkou kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo.
  10. Pokračovali jsme v provádění osobní inventury, a když jsme chybovali, pohotově jsme se přiznali.
  11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme Ho chápali my, a modlili se pouze za to, aby se nám dostalo poznání Jeho vůle a síly ji uskutečnit.
  12. Výsledkem těchto Kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech našich záležitostech.

Začne to pěkně zostra absolutní kapitulací před nepřítelem. Jsem bezmocný, můj život je neovladatelný a byl bych blázen, kdybych se to snažil změnit. Ale hned na pomoc přispěchá druhý a třetí bod - jedině bůh mi může pomoci a uzdravit můj alkoholismus. Vypadá to jako kdyby první trojice byla napsána schválně tak, aby do života alkoholika vnesla boha. Jsem bezmocný, ale bůh to za mě vyřeší, outsourcuji vlastní autonomii, ztratím nad sebou kontrolu, za všechno dobré může jenom vyšší síla.

Nebylo by produktivnější si přiznat, že mám problém, který mi ničí život a bude potřeba úsilí, disciplína a kvalifikovaná i emocionální pomoc zvenčí k přemožení chemických démonů? Můžu přitom žádat boha o sílu ducha, proč ne, to je volitelné (když tedy přehlédnu problém zla), ale neudělám ten podivný manévr, kdy řeknu, že jsem bezmocný a hned všechno převedu na nadpřirozenou entitu. To může vést k podvědomému přesvědčení, že nad sebou nemám kontrolu a stačí přičichnout k rumovým pralinkám, abych relapsnul a rozhodil rukama, prohrál jsem a tak do sebe můžu nalámat šestnáct piv, jeden gin\tonic a pak pět nebo šest dalších, přece jenom moji vůli má v péči bůh.

Druhý krok navíc doslovně říká, že jen mystická entita může napravit duševní zdraví alkoholika. Závislost na alkoholu je podle ICD-10 psychiatrickou diagnózou (F10.2), ale mám dojem, že když ve třicátých letech1 sepisovali program dvanácti kroků, neměli na mysli tenhle malý detail a spíš to zamýšleli tak, že alkoholik je ve všech ohledech rozbitý člověk, bez naděje na uzdravení a nápravu vlastní silou, a jedině božstvo může zacelit jeho zničené psyché. Přesto, když alkoholik selže, je to jeho vina, program za nic nemůže.

Introspektivní kroky, inventura a odčinění je asi dobré, ale odbočuje to od pointy uskupení - alkoholismus. Celých sedm kroků zmiňuje boha, spiritualitu a víru. V šestém & sedmém čekáme na to, až boží majestát napraví naše charakterové vady - zase, osobní růst není v kurzu, musí se věřit, věřit a věřit.

V tomhle bodě si autoři nejspíš řekli, že to už stačí a už se ani nesnaží zdržovat alkoholismem a rovnou jdou k věci: Věřit v boha. V jedenáctém bodě máme zdokonalovat styk s bohem, máme poznat jeho vůli a mít sílu ji uskutečnit. Nic z toho se netýká pití, všechno se týká náboženství a víry, která se může nebo nemusí točit kolem alkoholu.

A potom - jako zlatý hřeb večera - přijde dvanáctý bod, jehož formulace je zrůdná. V důsledku 12 kroků jsme se duchovně probudili a proto je budeme šířit dál jako memetický virus. Není to formulované jako "a protože nám to pomohlo v boji s alkoholismem, budeme je šířit dál jako užitečný nástroj", těžiště leží ve víře - "protože jsme se duchovně probudili". Trochu to smrdí, žeano?

Skoro to vypadá, jako kdyby se do alkoholiků snažili hlavně vštípit víru v boha, která poté nutně musí vést k morální záchraně, protože kdo věří, bude spasen věčného utrpení.

AA také rozlišuje mezi střízlivostí a abstinencí. První označuje participaci v programu AA a druhé jen prosté nepití. Ale každý je stále alkoholikem, stále nemocným a závislým na 12 krocích, protože kromě nich není jiné cesty, kromě krčení se před krutým a lhostejným bohem není jak se vyhnout vábení skleničky. Z 12 kroků je jich překvapivě málo o alkoholu, alkoholismu a uzdravení, většina se jich věnuje velkému šéfovi, žádá odevzdání se mu, vedení spirituálního života a šíření evengelia Anonymních Alkoholiků. I přesto se literatura opakovaně zmiňuje, že AA nemají spojení s žádnou sektou, náboženstvím nebo jinou institucí. Někdo se na celý tenhle systém může dívat jako na zneužívání zoufalých a zranitelných lidí, kteří jen chtějí přestat pít, ale v ceně jízdenky je jedno místo v kostele.

Ale co, když to bude fungovat tak proč ne (AA mají i české pobočky), lepší ježíšovec než opilec který se neohrabaně motá hrobníkovi na lopatě. Může to být místo pro společenské míchání bez sociálních lubrikantů.

Ale podle analýz jde o 38. nejefektivnější léčbu alkoholismu ze seznamu 48 postupů. Tedy nic moc. Já bych začal tím, že bych řekl obvodnímu doktorovi, ten jistě má potuchy o skutečně fungujících postupech, které nemají nádech kultu.

Sám jsem na AA setkání nikdy nebyl, z pochopitelných důvodů, ale přemýšlel jsem, že bych je infiltroval na výzkumné misi. V Praze se schází každý den v týdnu, někdy i víckrát denně. Takže možná - možná bych měl začít víc pít, abych se aspoň kvalifikoval.


  1. Historie AA je spjatá s křesťankou sektou Oxford Group.
vstoupit do diskuze    sdílet na facebooku, twitteru, google+

štítky: #alkohol

příbuzné články:
NEVERYOUNG: Chci přestat chlastat 📷
NEVERYOUNG: Moje slabost
NEVERYOUNG: Alkoholismus 📷
Jak se opít a udržet štíhlou linii
Opilý origami objektiv
Potřebuji pomoc

sem odkazují:
Kapesní ježíš 📷
Národ alkoholiků 📷

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz