k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

A co děti, mají si kde hrát?

7. 11. 2018 — k47 (♪)

Nechci z k47čky udělat web o vý­chově dětí, ale nej­spíš nebude zbytí. Nicméně, jedna věc se uka­zuje jako zcela jistá: Zločin se ne­vy­plácí. Výše vý­kup­ného, která je právě v jed­nání, ne­po­kryje cenu za pleny a ma­ličké ob­le­čení, které vydrží ma­xi­málně pár měsíců, než z něj dítě/ru­kojmí vy­roste (mi­mo­cho­dem, co je to za rodiče, kteří smlou­vají cenu svých po­tomků, po­kra­čo­va­telů ge­ne­tické jejich linie a jediné naděje na aspoň sym­bo­lic­kou ne­smr­tel­nost, a nedají, jak nám filmy mylně vsu­ge­ro­valy, cokoli na světě). Do­stá­vám se do so­lidní ztráty, dítě není vůbec levné, zvlášť pro matky na ma­teř­ské (nebo otce na ma­teř­ské, je rok 2018 a tohle uspo­řá­dání by nemělo budit žádný údiv), které berou něco jako ~7k mě­síčně. Z eko­no­mic­kého hle­diska dává smysl mít sérii po­tomků v ply­nu­lém sledu, kdy každý další je na­ča­so­vaný tak, aby mohl recyklo­vat ob­le­čení, hračky a další ne­zbyt­nosti po tom před­cho­zím.

Vzpo­mí­nám si, jak jsem kdysi četl, že ro­man­tický mag­ne­tis­mus vztahu vydrží v prů­měru čtyři roky. Pár se ho pak ty­picky snaží za­chrá­nit pro­dukcí po­tomka. To me­zi­lid­skému spo­jení dodá druhý dech, který ale zase po­stupně slábne. Vydrží v prů­měru další čtyři roky a pak ná­sle­duje výroba dal­šího živého or­ga­nismu nebo pomalý rozpad vztahu. Nebo něco v tom duchu, ne­pa­ma­tuji si přesně.

Tak jako tak po­lo­vina sňatků končí roz­vo­dem (V Irsku byl do roku 1996 rozvod za­ká­zaný ústa­vou a stá­valo se, že se rodiče ne­snesli a otec žil v kůlně na dvorku). Další sta­tis­tika, na kterou si vzpo­mí­nám je, že čím je svatba dražší, tím větší má sňatek prav­dě­po­dob­nost, že skončí rozko­lem. Proto, pokud se chcete vzít, oženit, vdát nebo jinak spojit v le­gálně zá­vaz­ném svazku, zor­ga­ni­zujte celý proces v ghett duchu – stan, pivo a buřty – pak váš svazek pře­žije konec světa & ne­od­vratný rozpad vašich tě­les­ných schrá­nek.

Nicméně, nic z toho se mě netýká, já musím vy­jed­ná­vat o vý­kup­ném.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz