A co děti, mají si kde hrát?

Nechci z k47čky udělat web o výchově dětí, ale nejspíš nebude zbytí. Nicméně, jedna věc se ukazuje jako zcela jistá: Zločin se nevyplácí. Výše výkupného, která je právě v jednání, nepokryje cenu za pleny a maličké oblečení, které vydrží maximálně pár měsíců, než z něj dítě/rukojmí vyroste (mimochodem, co je to za rodiče, kteří smlouvají cenu svých potomků, pokračovatelů jejich genetické linie a jediné naděje na aspoň symbolickou nesmrtelnost, a nedají, jak nám filmy mylně vsugerovaly, cokoli na světě). Dostávám se do solidní ztráty, dítě není vůbec levné, zvlášť pro matky na mateřské (nebo otce na mateřské, je rok 2018 a tohle uspořádání by nemělo budit žádný údiv), které berou něco jako ~7k měsíčně. Z ekonomického hlediska dává smysl mít sérii potomků v plynulém sledu, kdy každý další je načasovaný tak, aby mohl recyklovat oblečení, hračky a další nezbytnosti po tom předchozím.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi četl, že romantický magnetismus vztahu vydrží v průměru čtyři roky. Pár se ho pak typicky snaží zachránit produkcí potomka. To mezilidskému spojení dodá druhý dech, který ale zase postupně slábne. Vydrží v průměru další čtyři roky a pak následuje výroba dalšího živého organismu nebo pomalý rozpad vztahu. Nebo něco v tom duchu, nepamatuji si přesně.

Tak jako tak polovina sňatků končí rozvodem (V Irsku byl do roku 1996 rozvod zakázaný ústavou a stávalo se, že se rodiče nesnesli a otec žil v kůlně na dvorku). Další statistika, na kterou si vzpomínám je, že čím je svatba dražší, tím větší má sňatek pravděpodobnost, že skončí rozkolem. Proto, pokud se chcete vzít, oženit, vdát nebo jinak spojit v legálně závazném svazku, zorganizujte celý proces v ghett duchu – stan, pivo a buřty – pak váš svazek přežije konec světa & neodvratný rozpad vašich tělesných schránek.

Nicméně, nic z toho se mě netýká, já musím vyjednávat o výkupném.