k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Meta pěti vteřin/kult rychlosti

26. 8. 2018 — k47

Po té vče­rejší nehodě mě docela bolí za krkem. Uka­zu­je se, že letět hlavou napřed do hlině­né­ho náručí ma­tič­ky Země není úplně ide­ál­ní způsob jak trávit soboty.

Z důvodu ší­jo­vých bo­les­tí a per­ma­nent­ní ospa­los­ti (to nemusí mít nic spo­leč­né­ho s ha­vá­rií, ale jen se špat­ným spán­ko­vým reži­mem), jsem seděl stří­da­vě v Cele a jejím okolí, pil kafe tak silné, že z něj spon­tán­ně star­to­va­ly motory v okruhu tří ki­lo­me­trů a dělal na as­cii­blo­gu.

Když říkám as­cii­blo­gu, ne­mys­lím ite­ra­ci k47čky mezi 3. únorem 201731. pro­sin­cem stej­né­ho roku, ale soft­ware který tento web pohání a ge­ne­ru­je.

Vž­dyc­ky je něco, co by se v něm dalo zle­pšit, nějaké malé no­vin­ky, vy­chy­táv­ky a změny. Z větší části jde o ma­chi­na­ce pod ka­po­tou, téměř ne­vi­di­tel­né pro čte­náře, který se zrovna ne­pro­dí­rá masiv­ním ar­chi­vem a ne­hle­dá chyby a po­div­nos­ti. Mezi vi­di­tel­né novoty patří třeba seznam častých tagů (zob­ra­zu­je se na hlavní strán­ce pod prvním člán­kem) a lepší zob­ra­ze­ní na mo­bi­lech (za tohle můžete dě­ko­vat foto rai­de­ro­vi J.). Není toho moc. Větši­na práce se totiž týká rych­los­ti. Nikoli rych­los­ti zob­ra­ze­ní nebo ve­li­kos­ti HTML strá­nek, ty jsem se­se­kal už do­sta­teč­ně blízko minimu, ale rych­los­ti ge­ne­ro­vá­ní webu.

Online tvář K47čky je tvoře­ná asi 4000 HTML do­ku­men­ty. Každý z nich je znovu vy­ge­ne­ro­ván při každé ak­tu­a­li­za­ci – když udělám něja­kou změnu a chci vidět, jak vypadá, musí se načíst kom­plet­ní zdro­jo­vé texty, roz­lá­mat na články, jejich text na­par­so­vat, data ma­sí­ro­vat různě bi­zar­ní­mi trans­for­ma­ce­mi a na­ko­nec je pře­ložit do kryp­tic­kých značek HTML jazyka.

Před pár týdny celý proces při pa­ra­lel­ním běhu na 4 já­drech trval 8 vteřin. Teď trvá něco pod 6 vteřin na je­di­ném vlákně. Můj cíl je do­sáh­nout 5 vteřin sek­ve­nč­ní­ho času. Vím jak se na tu metu dostat, je po­tře­ba jen čas a trochu ma­za­nos­ti – jít na to pomalu, měřit jaké kroky za­be­rou nej­ví­ce času a po­stup­ně ose­ká­vat mi­li­sekun­dy po de­sít­kách a stov­kách. Větši­nou nejde o nic kom­pli­ko­va­né­ho: Zby­teč­ná práce je zby­teč­ná, pří­liš­ná alo­ka­ce stojí čas, re­gu­lár­ní výrazy jsou pomalé a tak po­dob­ně.

Přitom na rych­los­ti ne­zá­leží. Rozdíl tři vteři­ny? Kdo ho ocení, když si ho vy­chut­ná na­nej­výš pár­krát denně. V pří­padě as­cii­blo­gu jde o pu­ris­mus – chci trefit pár ab­so­lut­ních met – ma­xi­mál­ní možná rych­lost na­čí­tá­ní strán­ky a ma­xi­mál­ní možná rych­lost ge­ne­ro­vá­ní webu. Není k tomu žádný zvlášt­ní důvod, ale ten není k ničemu. Jen jsem si vy­ty­čil pra­vi­dla a chci podle nich hrát až do konce.


+1: V nej­bližších dnech napíšu návod jak pou­ží­vat as­cii­blog k na­star­to­vá­ní vlast­ní­ho webu/blogu.

+2: Teprve teď jsem si všiml, že mám pěkně sedře­né i pravé rameno. Kdyby se mi to stalo na as­fal­tu, byl bych ro­ze­bra­ný, jako kdyby mě někdo drbal stru­ha­dlem.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz