k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Tři akty technologie

4. 9. 2018 — k47

William Gibson zpopularizoval termín kyberprostor a vytvořil tak mocnou metaforu nového světa, který existuje jen ve formě komunikace a reprezentace, natažený na počítačovou síť jako kůže na buben.

Náš internet se však od Gibsonova buzzwordu v mnohém liší. Každá nová technologie má v hlavách snílků, kteří se nebojí fantazírovat ve velkém, svojí váhu. Jde o obrovský pokrok a proto je nemyslitelné, že by byla využívána triviálně nebo frivolně. Ale přesně takový je náš internet - většinou se na něm nesnažíme napít ze studnice nekonečného poznání, jen si objednáváme pizzu z pizzerie na druhé straně ulice, se skelným pohledem nečinně projíždíme timeline twitteru nebo facebooku, publikujeme fikci o vlastním životě, sledujeme porno, fortnite videa nebo animované gify roztomilých zvířat, zatímco jsme sledováni, zkoumáni a manipulováni zájmy mocných hráčů1 . Kdyby se do současnosti dostal někdo z padesátých let a dozvěděl se, k čemu tenhle zázrak technologie, infrastruktury a celosvětové kooperace používáme, mohl by se naštvat nasazení technologie má zvláštní průběh: Všechno, co se zdá neuvěřitelně důležité, zevšední.

Chtěl bych - bez hlubšího studia historie (nebo přítomnosti, když už jsme v tom) - nadhodit spekulaci o třech fázích vnímání technologického pokroku. Nejde v nich o samotný objekt inovace, ale jak je na něj nahlíženo společností.

  1. Counterculture. Novinky jsou pro alternativní kulturu (tedy aspoň tou která na tom od začátku není nijak zle) jako forma emancipace, jako nový svět prostý otěží starého řádu ve kterém se můžou naplno realizovat, kde jejich potenciál a naděje nic nedrží pod hladinou.

    Steve Jobs pohlížel na své rané počítače jako nástroje emancipace, které uživatelům dovolí se vyvléknout z okovů mainframů IBM. Centralizovaný model terminál-mainframe vnímal jako svěrací kazajku a samotná firma IBM představovala hlavního nepřítele (to, že nevěnoval pozornost Microsoftu, který mu pod rukama vyrostl jako nádor, je věc jiná). Osobní počítač proto byl projektem emancipace - každý kdo koupí kus Jobsovy vize, obdrží výpočetní prostředky na svůj stůl a nemusí se nikomu zpovídat, žádné instituci, je svým vlastním pánem. No gods, no masters.

  2. Korporace. Potom, co se vyvlečeme z ideologického poblouznění, kormidlo přebere kapitál. Přestane jít o principy idealistické vize, ale o denní realitu byznysu. Ten se pro reklamní účely může občas převléknout do radikálních šatů, ale nikdy to není víc než PR. Žádná emancipace bez monetizace.
  3. Dystopie/deziluze. Nejde nutně o poslední fázi, může se prolínat s tou předchozí. Dochází v ní ke kontrole nad inovativním prostorem nejsilnějšími hráči, typicky konzervativním státem.

    Zatímco blouznivci z alternativní kultury snili o svobodě, realitu třetí fáze nejlépe ztělesňuje Čína, kde (mimo všeho ostatního) inteligentní elektromobily musejí přenášet svojí polohu do centrálních serverů v reálném čase.

    O tomhle psal Evgeny Morozov ve svých knihách The Net Delusion a To Save Everything, Click Here. To, že totalitní režimy nebyly schopny využít internet a sociální sítě svůj prospěch, brali idealisté jako důkaz, že totalita a "internet" nejdou dohromady a že stačí víc internetu a svoboda a liberální demokracie bude nutně následovat.

    Ale teď v roce 2018 léta páně, víme, že je to jen iluze. Šlo o dočasný deficit a nic zásadního. Rusko a jeho labilní car se chopili příležitosti a vybudovali online Potěmkinovy vesnice obývané trolly a manipulátory. Naverbovali - ať už vědomě nebo nevědomky - Krále Svini a celé kohorty komunistů, kteří hystericky masturbují při představě, že naše hranice překročí tanky vyslané sovětskými despoty.

Podle navrhovaného trojlístku přejde technologie z domény idealistů před zájmy kapitalismu do rukou horní krusty společnosti, jež jejím prostřednictví bude činit kroky, které ji budou držet na vrcholu.


Všechnu tuhle nervovou aktivitu zapříčinila optogenetika, tedy ne technika samotná, ale to, že jsem se o ní dozvěděl. Jsem o metodu genetické modifikace, která do těla organismu zanese fotocitlivé buňky, které je možné ovládat působením světla. Typicky jde o neurony a vědcům touto cestou podařilo do mozků myší vpravit precizní impulzy, které hlodavcům připadaly naprosto přirozené. To může vést k implantaci myšlenek, revolučním terapiím, ale také k vynuceným podmínkám ze strany vládnoucí kasty (viz auta v Číně).

Pokud bych si dovolil předpovídat (a dělal bych to jedině s vědomím, že se budu tragicky mýlit), tipoval bych, že si diskurz přivlastní snílci/vizionáři/utopisté/anarchisté, budou spekulovat jak by bylo možné manipulace paměti a mysli využít k emancipaci, jen aby na jejich místo nastoupila korporátní mašinérie zaplacená krvavými penězi VC. Ta má zcela jiné cíle - zisk a scale. Po nich se se zpožděním ozvou mocenské struktury starého světa, které na tkaninu nové reality začnou háčkovat své představy o fungování společnosti.

Každý pokrok přinese pár let ničím neředěné utopie po které bude následovat století hrůzy.


  1. Na mysl přichází začátek Války Světů Orsona Wellese:

    We know now that as human beings busied themselves about their various concerns they were scrutinized and studied, perhaps almost as narrowly as a man with a microscope might scrutinize the transient creatures that swarm and multiply in a drop of water.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz