#307

Včera se konala další poetica, dnes dopoledne probíhalo další ejchuchu s 371, odpoledne bylo načase vyrazit na photo raid namířený do srdce Korza Národní, stále na nohách, stále v pohybu. Když jsem se pak konečně vracel do příjemné samoty Cely, mě po vystoupení z vlaku do mrazivé noci přivítalo překvapení: Nemohl jsem najít klíče k zamčenému cyklo-zámku. Kolo bylo v bezpeční přivázané k zábradlí, v bezpeční před zloději, ale taky přede mnou. A tak jsem skončil den: Uvízlý v mrazu.

Z těchto a dalších důvodů (klíčovým z nichž je preference spánku před komplikovanou mentální aktivitou) nebudu psát víc než toto:

Měl bych nějak vymezit, o čem tenhle web je. Když se někdo zeptá, což se stává nepříliš často, nejpřesněji by se k47čka dala popsat jako „synkretistická“ – že spojuje mnoho různorodých částí v jeden celek. To, uznejte, neříká víc než „jde o web, kde jsou nějaká slova.“ Potřebuju najít konec věty „k47čka je web o…“

Zato zcela jasně vím, o čem k47čka není a o čem nepíšu. Vyhýbám se záležitostem vlastního statutu, postavení a částečně i identity. Jsem neautor, bez těla, jen neviditelný pozorovatel, který nežije vlastní život a jen pozoruje ty ostatních. A jezdí u toho na kole.