k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

#303

1. 9. 2018 — k47

Na­pros­tou vět­šinu dneška jsem pro­spal. Nevím proč, ale v po­sled­ních dnech pře­vládá únava a nar­ko­lep­tické epi­zody, nic ne­po­máhá, žádné kafe, žádná hudba, ani 10+ hodin pře­ru­šo­va­ného spánku. Nej­spíš na­de­šel čas na něco sil­něj­šího.

Stří­davě jsem se pro­bí­ral, četl o roz­padu pro­tonů a te­pelné smrti vesmíru, ale hned jsem zase usínal, stále jsem v hlavě cítit tu mrtvou frek­venci únavy a otu­pu­jící tlak na vnitřní stranu lebky. Kolem 17:00 jsem chtěl vyjet na kolo a pro­há­nět se deštěm na pro­brání, ale spánek si mě záhy při­vlast­nil. Ke smys­lům jsem fi­nálně přišel kolem 19:30 a pak nezbyl čas na nic. Zapsal jsem sny do ros­tou­cího ka­ta­logu ne­vě­do­mých světů. Když teď lis­tuji jeho vir­tu­ál­ními strán­kami, napadá mě, že se mi za po­slední dny po­da­řilo ovliv­nit sny a to do­konce dva­krát. Před usnu­tím, v ne­činné době před ná­stu­pem spánku jsem vi­zu­a­li­zo­val cíl snů, pře­mýš­lel o něm, pře­mí­tal ho v hlavě ze všech úhlů a na­ko­nec se ob­je­vil ve světě za oponou spánku.

Za pár hodin se pak vrá­tilo fy­zické i du­ševní vy­čer­pání. Po­tře­buji něco, co by mě pro­bralo z le­tar­gie. Při­padá mi, že se roz­pa­dám. Po­tře­buji něco.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz