k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Uvidíme se v roce 2023, pokud vůbec

27. 1. 2018 — k47 (♪)

V devět hodin jsem byl na samé hraně fy­zic­kého a men­tál­ního ko­lapsu. A to jsem v té doby ani neznal vý­sle­dek voleb. Ty byly stále zatím jen po­ten­ci­álně hro­zi­vou vy­hlíd­kou.

Ráno jsem si četl o ná­stupu na­cismu, celý den strá­vil na eu­ro­kar­ne­valu, večer se pak na­rychlo hnal na Po­slední Sobotu, abych tam mluvil o Mel­t­down a Spectre. Nikoho jsem se ne­ze­ptal na Vý­sle­dek.

Vzpo­mí­nám si, že přesně před pěti lety, jsem byl taky na Po­slední Sobotě a tam jsem se do­zvě­děl, že vyhrál Zeman. Vzdu­chem začaly létat žerty, že teď je možná čas emi­gro­vat na Slo­ven­sko.

Kdo by tušil, že se si­tu­ace bude opa­ko­vat. Navíc jen o 150000 hlasů. Minule to bylo skoro půl mega, marže se zužují.

Ale to jsem se do­zvě­děl až mnohem poz­ději, když jsem se vrátil do Cely. Ve vlaku jsem za­sle­chl ženu na druhé straně oddílu, která do te­le­fonu pro­nesla slovo „Zemana“. Zbytek jsem ne­za­chy­til, jen to jedno slovo pro­niklo hlukem. Ale co to zna­me­nalo? Za­čí­nal jsem být pa­ra­no­idní.

Pár dnů před volbou jsem ti­po­val, že by rozdíl mohl být méně než 100000 hlasů, tedy tak těsný jak je to jen možné a uká­zalo se, že jsem nebyl daleko od pravdy. Jen je všechno přesně naopak.

Teď ale nemám sílu o ničem psát a Vý­sle­dek nemá žádný účinek, mám mozek příliš tuhý a ne­o­hebný, aby sku­tečně po­cho­pil v jakých srač­kách se budeme brodit dal­ších pět let.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz