Uvidíme se v roce 2023, pokud vůbec

V devět hodin jsem byl na samé hraně fyzického a mentálního kolapsu. A to jsem v té doby ani neznal výsledek voleb. Ty byly stále zatím jen potenciálně hrozivou vyhlídkou.

Ráno jsem si četl o nástupu nacismu, celý den strávil na eurokarnevalu, večer se pak narychlo hnal na Poslední Sobotu, abych tam mluvil o Meltdown a Spectre. Nikoho jsem se nezeptal na Výsledek.

Vzpomínám si, že přesně před pěti lety, jsem byl taky na Poslední Sobotě a tam jsem se dozvěděl, že vyhrál Zeman. Vzduchem začaly létat žerty, že teď je možná čas emigrovat na Slovensko.

Kdo by tušil, že se situace bude opakovat. Navíc jen o 150000 hlasů. Minule to bylo skoro půl mega, marže se zužují.

Ale to jsem se dozvěděl až mnohem později, když jsem se vrátil do Cely. Ve vlaku jsem zaslechl ženu na druhé straně oddílu, která do telefonu pronesla slovo „Zemana“. Zbytek jsem nezachytil, jen to jedno slovo proniklo hlukem. Ale co to znamenalo? Začínal jsem být paranoidní.

Pár dnů před volbou jsem tipoval, že by rozdíl mohl být méně než 100000 hlasů, tedy tak těsný jak je to jen možné a ukázalo se, že jsem nebyl daleko od pravdy. Jen je všechno přesně naopak.

Teď ale nemám sílu o ničem psát a Výsledek nemá žádný účinek, mám mozek příliš tuhý a neohebný, aby skutečně pochopil v jakých sračkách se budeme brodit dalších pět let.