k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

20017 - tohle bude nejspíš konec

1. 1. 2018 — k47

Kdysi jsem na k47čce psával rekapitulace právě uplynulých roků. V těch dávných dobách, které se teď nezdají vůbec skutečné, ještě bylo co rekapitulovat. Teď je to jinak...

Nemám žádnou vzpomínku na celý minulý rok, nic konkrétního mi nevyčnívá v mysli, vidím jen nekonečné šero. Matně si pamatuji na moment, kdy jsem podešel pod klenbou v Nekázance a přesně v té chvíli, když jsem stál ve stínu klenby jsem ztratil všechnu naději. Nebo spíš přiznal, že žádnou nemám, že se nic nemůže zlepšit, že nemám sílu něco změnit a jediné, co můžu dělat, je dokumentovat plížící se zkázu.

Četl jsem si pár ohlédnutí za sedmnáctým rokem od různých lidí a často měly velice podobnou strukturu: Rok byl náročný a plný pastí, ale měl/měla jsem kamarády, kteří mi pomohli se dostat přes ty nejhorší chvíle.

Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy bavil s živým člověkem. Můj život je tichý, prázdný a bezcenný. Možná párkrát za posledních 365 dnů jsem s někým prohodil pár slov, možná, ██████████████████████████, ale i pak to byly jen mělké fráze s lidmi, které stěží znám. ███████████████████████████████████████████████████████ Cítil jsem se pak vyhlodaný a prázdný jako starý kmen. ███████████████████████████████████████

Proč pokračovat?

█████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz