20017 - tohle bude nejspíš konec
Kdysi jsem na k47čce psával rekapitulace právě uplynulých roků. V těch dávných dobách, které se teď nezdají vůbec skutečné, ještě bylo co rekapitulovat. Teď je to jinak…
Nemám žádnou vzpomínku na celý minulý rok, nic konkrétního mi nevyčnívá v mysli, vidím jen nekonečné šero. Matně si pamatuji na moment, kdy jsem podešel pod klenbou v Nekázance a přesně v té chvíli, když jsem stál ve stínu klenby jsem ztratil všechnu naději. Nebo spíš přiznal, že žádnou nemám, že se nic nemůže zlepšit, že nemám sílu něco změnit a jediné, co můžu dělat, je dokumentovat plížící se zkázu.
Četl jsem si pár ohlédnutí za sedmnáctým rokem od různých lidí a často měly velice podobnou strukturu: Rok byl náročný a plný pastí, ale měl/měla jsem kamarády, kteří mi pomohli se dostat přes ty nejhorší chvíle.
Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy bavil s živým člověkem. Můj život je
tichý, prázdný a bezcenný. Možná párkrát za posledních 365 dnů jsem s někým
prohodil pár slov, možná, █████ Proč pokračovat? █████