k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Jeden milimetr

26. 7. 2018 — k47

Po­slední dny trávím v sedle kola a po nocích za­bí­jím komáry. Když se vrátím z cesty, v Cele otevřu všechna okna do­ko­řán, aby se dovnitř mohl dostat chladný noční vzduch. Ale s poryvy chladu do Cely vletí i hejna brouků a hmyzu—my­ri­ády růz­ných druhů, rodů a čeledí—mrav­kolvi, tiplice, mouchy, včely, sršně, vážky, be­rušky, můry a spousta dal­ších. Mezi ne­zva­nými hosty jsou také tihle zelení lé­tavci a komáři. Ti první jsou tiší spo­lubyd­lící, kteří vět­šinu času sedí na stě­nách a hledí si svého. Ale komáři mě dokáží udržet velice dlouho vzhůru. Jejich tiché, ale pro­ni­kavé pís­kání mě donutí roz­sví­tit všechna světla, sle­do­vat stěny a hledat, kam si ten po­slední sedl. Dlouhé stíny na bílých zko­se­ných stě­nách ho pro­zradí. Od­pra­vím jed­noho a za pár minut se to opa­kuje znovu—

Dneska se to jme­nuje jeden mi­li­metr, pro­tože přesně taková je vzdá­le­nost mezi vr­cholky glo­bu­lár­ních očí tohoto ze­le­ného lé­tavce. Při­padá mi skoro zá­zračné, že i levným ob­jek­ti­vem můžu něco ta­ko­vého vůbec za­chy­tit.

De­taily křídla. K čemu jsou tyhle chloupky?

+1: Dnešní post není po­kra­čo­vá­ním nuly mi­li­me­trů.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz