k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Žít před rokem 1850 by nechtěl nikdo

11. 5. 2018 — k47 (♪)

Tohle může být pro­blém. Ne­dávno jsem tady psal, jak začal být po­sedlý myš­len­kou, co by do­ká­zal mo­derní člověk v roce 1000 vy­ba­vený jen zna­lostí kom­pletní an­g­lické wi­ki­pe­die, a tato po­sed­lost s časem ne­u­stu­puje. Právě naopak, sílí a zcela ovládá každou volnou chvíli kterou mám.

Po­slední dny čas na­pl­ňuji čtením masiv­ního množ­ství textů o his­to­rii skoro všeho, od lé­kař­ství přes agrární re­vo­luci v Anglii až po mýdlo nebo uhlí, a témat ne­u­stále při­bývá. Jak říkám, je to pro­blém.

Tento Pro­jekt, pokud tomu tak můžu říkat, je velice ob­sáhlý, ne­za­sa­huje nic méně než tisíc let his­to­rie ev­rop­ské ci­vi­li­zace a zabývá se její efek­tivní or­ga­ni­zací – proto tolik při­po­míná fik­tivní En­cy­klo­pe­dii Tlönu z Bor­gesovy po­vídky Tlön, Uqbar, Orbis Ter­tius o kon­spi­raci in­te­lek­tu­álů, kteří se snaží vy­tvo­řit nový (fik­tivní) svět. Jde ve své pod­statě o cvi­čení v mar­nosti, pro­tože sám nic tak ne­změr­ného ne­do­kážu po­jmout. To je mi jasté, ale přesto mě to tolik při­ta­huje, že můžu jenom stěží pře­stat.

Když jsem se v noci pro­bral z wi­ki­pe­dic­kého de­li­ria, zcela za­hl­cený novými fakty, měl jsem pod kůží jen jeden kon­krétní pocit: Svět před rokem 1850 stál za hovno.

Nejde jen o to, že v těch dobách je lid­stvo vzdá­lené jedno a půl sta­letí od daru in­ter­netu a mi­mo­řádné por­no­gra­fie, ale všechny vy­mo­že­nosti mo­der­ního světa chybí. V té době je in­dustri­ální re­vo­luce v plném proudu, ale přesto nejsou k dis­po­zici an­ti­bi­o­tika, oč­ko­vání, běžné léky, ane­sté­zie, dez­in­fekce a tak po­dobně. Takže pořád je docela běžné umírat na tri­vi­ální cho­roby. Ne­dávno █████ měl ně­ja­kou in­fekci hor­ních cest dý­cha­cích. Dostal na to pe­ni­ci­lin a všechno bylo v po­řádku. Kdyby se mu to stalo před dvě stě lety, mohl by na to zemřít ████████████████████ Dneska nikdo ani ne­po­myslí na even­tu­a­litu, že by drobná in­fekce mohla být fa­tální, mo­derní me­di­cína je na­to­lik efek­tivní.

Taky se mi začal pod kůži vkrá­dat ne­pří­jemný pocit kom­prese his­to­rie – všechno se stalo tak straš­livě ne­dávno. Vesmír je starý mi­li­ardy let, ale zá­sadní pokrok se nastal jen v po­sled­ních dvou nebo třech stech letech. Velká fran­couz­ská re­vo­luce, kdy se feu­dální svět začal lámat a krá­lové byli po­pra­vo­vání, zuřila mezi lety 1789 – 1799, dvě stě + něco let nazpět.

Ne­dávno v Ja­pon­sku ze­mřela po­slední žena na­ro­zená v de­va­te­nác­tém sto­letí. Dva takoví lidé, co by si během dějin pře­dali šta­fetu, a jsme u Na­po­le­ona. Čas je ne­změrný, ale lidská his­to­rie je pře­kva­pivě krátká.

(náhlé kom­pli­kace za­vi­nily, že jsem neměl mož­nost dopsat tento článek včas, po­kra­čo­vat bude v blízké bu­douc­nosti jako kdyby se nic nedělo)

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz