k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

15 let a pořád nic

29. 9. 2018 — k47

Dneska je k47čce pat­náct let. Tedy bylo jí pat­náct let před třemi měsíci a šesti dny.

Těžko se tomu věří, že od prv­ního dne, kdy to začalo v 12:57 slovy „Ti po­zorní z vás si už jistě všimli, že 'sem to dal na net“, uběhlo tolik času a přesto jako kdyby se nic ne­změ­nilo.

Nejsem teď příliš v náladě na re­trospekce, in­trospekce nebo bi­lance. Po­pravdě, nejde o nijak zá­važný milník. Ani bych na to ne­při­šel, kdy­bych se shodou náhod ne­pro­čí­tal kom­plet­ním ar­chi­vem téhle žumpy (abych zjis­til, co se vlastně stalo) a ne­do­stal se zrovna ke konci roku 2013.

Pokud chcete nasát at­mo­sféru pře­lomu, pře­čtěte si, co jsem psal na vzdá­lené hraně první dekády a při­mys­lete si, že je všechno o pa­de­sát pro­cent starší, o po­lo­vinu horší, všichni zú­čast­nění jsou víc vy­ří­zení & blíže slast­nému vy­svo­bo­zení smrti. Nebo něco na ten způsob.

K ju­bi­leu jsem vy­po­četl pár sta­tis­tik a dospěl jsem k šo­ku­jí­címu závěru: Všechny zve­řej­něné texty na k47čce mají o vlas víc jak 1000000 slov. Přesně tak: jeden milion slov. Takhle zdálky to skoro vypadá jako kdy­bych měl pro­blém s gra­fo­ma­nií a to nejsou za­po­čí­tány stovky tisíc slov po­ví­dek, které jsem načal a nikdy ne­do­kon­čil.

Když data roz­ho­dím podle let, je vidět, že čtvr­tina tex­to­vého masivu při­byla od doby, co jsem začal na k47čku psát každý den.

To všechno jsou ale jen čísla, ne­do­ká­žou za­chy­tit pocit, že tenhle projev ší­len­ství stále ještě trvá a stále jsem ne­do­stal rozum ho de­fi­ni­tivně utnout. Právě teď nic ta­ko­vého ne­cí­tím, ale možná mě někdy v hloubi noci chytí exis­ten­ci­ální závrať a budu lépe schopný ar­ti­ku­lo­vat ten děs, že uběhlo pat­náct let a nic se ne­stalo.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz