k47.cz
foto Praha výběr povídky kulturatwitter FB


       18. 1.

Proto-proto-fašisti


Víte, co zkazí večer? Jednoduchá věta "většina ustupuje menšině, jak je dneska ve společnosti normální". Najednou je jasné, že jsem uvízl s jedním z těhle lidí—xenofobů, kteří se necítí dost silní v kramflecích na plný comming out latentní nenávisti & proto používají eufemismy & kódová slova jako "ustupování menšině" nebo "nepřizpůsobiví", která srabsky maskují jejich očividné sklony, i když jde o jen symbolickou masku.

Začal jsem přemýšlet odkud se tohle tvrzení, že "většina ustupuje menšině", vlastně bere?

Stačilo pár minut a nebylo pochyb. Letmé internetové pátrání mě zavedlo na stránky dělnické strany, parlamentních listů a podobných zákoutí, které smrdí rasismem, nacionalismem a xenofobií, hlasitě nadávají na Evropskou Unii a levici, liberály vidí jako slabochy a poražence a multikulturní společnost je pro ně sprosté slovo. Přesně tihle lidé, výkvět pravicových autoritářů a populistů, kteří se přiživují na strachu z neznámého, a připadají si jako martýři, kteří jako jediní vidí pravdu v nemocné společnosti.

Tihle lidé se často ohánějí obranou křesťanské tradice starého kontinentu, která je však jen kód pro "bojíme se islámu". Jediné, co stojí za to chránit, je osvícenská tradice, oddělení náboženství od státu a demokracie. Tedy všechno jen ne křesťanská tradice. Možná by nějaký recesistický reakcionář měl začít iniciativu "křesťanství tady nechceme" & poukazoval by na bohaté příklady historických prohřešků a příkoří. Proč ne? Použije stejnou rétoriku, identické špinavé triky, zaměňte jedno slovo za jiné a pozorujte, jak těmhle lidem vybuchují hlavy.

Před nějakou dobou jsem narazil na studii o tom, jaký efekt na předsudky mají různé metody určené pro snižování předsudků. Celkem nepřekvapivě z ní vyplývá, že když někomu začnete vykládat, že musí být víc otevřený, méně rasistický a mít méně předsudků, protože jinak je špatný člověk, má to přesně opačný účinek. Dotyčný to bere jako útok na vlastní autonomii, začne proti tlaku rebelovat a to vede k navýšení předsudků v porovnání se stavem před zásahem.

Strategie která funguje je mnohem měkčí, v podstatě člověka jen navedete k tomu, aby sám došel k závěru, že si cení ostatních lidí a to vede ke snížení předsudků. Křik, obviňování, ukazování prstem a morální předvádění nikam nevede.

Přesně o tomhle jsem tu před nějakou dobou psal, protože mi přišlo očividné, že takhle funguje lidská duše. O to víc mě překvapilo, že se někteří lidé se výsledkům studie divili. Znamená to snad, že se pohybují v názorově hegemonické bublině, kde nikdo nikdy nezpochybnil jejich přesvědčení? Nebo v jejich hlavách je linie mezi nimi a "nepřítelem" tak jasně demarkovaná a jejich přesvědčení tak zaslepeně silné, že kategoricky odmítnou jakékoli hlasy z druhé strany jako bláznivé blábolení bigotů a primitivů? Jestli tomu tak je, pak úděl progresivních liberálů je předem odsouzen k nezdaru. Cílem snahy o sociální změnu by nemělo být to, že si připadám morálně nadřazený nad "nepřítelem", ale že "nepřítel" zkonvertuji na svojí stranu.




17. 1.

Sny na přání 📷


Zaráží mě, že mě to napadlo až teď.

Už několikrát jsem tu popisoval sny. Obvykle jde o strašlivé a/nebo morálně sporné výjevy, skoro nikdy nejsou příjemné, v noci mi neuronové synapse jiskří jako zkratovaný obvod a kreslí obrazy totální a nepopsatelné hrůzy. V lepším případě je nevědomá imaginace noci jen tak podivná, bizarní, zvláštní, obskurní, nepřirozená a pitoreskní, že si uvědomím, že jsem uvěznění ve snu a radši se z něj probudím, zmatený a pobouřený, abych unikl jeho následkům.

"burrough and pills" je nový "netflix and chill"

Několik nocí zpátky se situace změnila & měl jsem mimořádný sen, striktně 18+, příliš grafický na tom, abych ho tu popisoval, porušující minimálně sedm z desatera přikázání, zacházející za hranice toho, co se v běžné společnosti považuje za slušné. S detaily bych se nesvěřil živé duši i kdybych byl na hranici otravy alkoholem nebo připojený na kapačce farmaceuticky čistého morfinu. Jak říkám: Mimořádný.

Nebyla to jenom procházka růžovým sadem. Ani v nejlepší chvíli jsem nedokázal uniknout obvyklé kanonádě děsu a nepopsatelné hrůzy. Události probíhaly na pozadí historické rekonstrukce směsice konce druhé světové války a rudého teroru prováděného s ostrými zbraněmi. Tisíce mladých mužů se s gustem a s úsměvem na tváři zabíjeli palbou samopalů, kuchali se bajonety, vyhazovali se do vzduchu náložemi a sám jsem byl neustále v ohrožení života. Mělo to svá pozitiva ale i negativa.

Teď se dostávám k tomu důležitému: Nikdy mě nenapadlo, zdali je možné ovlivnit to, co se mi bude zdát. A vypadá to, že to do určité míry možné je. Podle všeho můžu sny popostrčit určitým směrem za pomoci vizualizace a autosugesce těsně před tím, než jdu spát/usnu. Když chci, aby se mi zdálo o někom nebo o něčem, můžu nahnout misky vah tak, že budu o této osobě/předmětu/prostředí/abstraktním konceptu přemýšlet před tím, než přepadnu přes hranu snů.

Lucidnímu snění se prý dá vypomoci, když si uvědomím, že je něco špatně a musím být ve snu. Například hodiny pokaždé ukazují jiný čas nebo není možné číst z knih, protože text je rozmlžený nebo nesmyslný. Tomuto uvědomění pomáhá (zase prý), když během bdělého stavu provádím kontroly, že se nenacházím ve snu, například často kontroluji hodinky, pak mi tento zvyk zůstane i když spím a můžu ho využít pro start lucidního snění. Burroughs říkal, že ve svých snech měl ruce černé jako uhel. V těch mých je často prostor rozbitý a nespojitý, nemůžu chodit nebo se naopak můžu vznášet. Kdyby mi to došlo, mohl bych nad snem přebrat kontrolu.

Vliv také můžou mít vjemy jako sluch nebo čich. Když spáč něco slyší, může to zakomponovat do svého nevědomého příběhu. Tedy by bylo možné nějakou dobu před probuzením pustit určitou nahrávku a to může z modelíny snů uplácat něco zajímavého.

A přesně tohle je můj nový projekt. Budu se snažit ovlivnit vlastní sny, zkrotit chaos náhodných obrazů a zformovat ho dle vlastní vůle. Pokud budu mít úspěch, něco sem napíšu o procesu a výsledcích.

Stav nevědomí se dá také použít jako nástroj pro řešení problémů. Burroughs se svěřil, že se mu ve snu někdy vyjevily věty ("Where naked troubadours shoot snotty baboons") nebo celé kapitoly knih. To by bylo taky fajn. Ale pro začátek bych se spokojil s nefalšovanými orgiastickými sny jako byl tamten.




16. 1.

Zlatý den zlaté Prahy (2016/3) 📷


Tak tady to máte. Poslední blok fotek ze Zlatého Dnu Zlaté Prahy. Jsou z doby, kdy se setmělo a začaly hořet ohně.




15. 1.

Život bez javascriptu


Potom, co se objevily zranitelnosti Meltdown a Spectre, jsem ve všech prohlížečích vypnul javascript a musím říct, bez něj internet není žádná zábava.

Dost často totiž není vůbec použitelný. Mnoho webových stránek s vypnutým JS nic neukáže, často bez zjevného důvodu, protože jde o pár odstavců a obrázek. Jde o bizarní kombinaci triviálního obsahu a opulentní prezentace. Plocha stránky je pokryta reklamami, musí načíst deset sledovacích skriptů, externí javascriptové knihovny, ukáže modální okno s newsletterem a cookie lištu. Pár odstavců užitečného textu a obrovské množství vycpávky.

Tady na k47čce/ASCIIblogu se snažím o co nejlepší poměr cena/výkon—žádné externí skripty, žádné externí styly, jen nezbytně nutné minimum HTML značek. Úvodní stránka má bez obrázků 45kB a obsahuje 25kB užitečného textu, což je na míle vzdálené internetovému standardu. Už na začátku jsem si vytyčil jako hlavní cíl purismus a tohle je důsledek onoho rozhodnutí.

Ale to zase odbočuji.

Ukázalo se, že pro mě je život bez JS možný. Většina webů, které navštěvuji, bez javascriptu aspoň nějak funguje a zbytek se dá obejít. Twitter má stále staré mobilní rozhraní, které je použitelné i v prohlížečích, které jsou namalované na stěny prehistorických jeskyní. Když stránka není čitelná na webu, může být čitelná v RSS čtečce.

Klíčovými nástroji přežití jsou youtube-dl, html2text, w3m a curl (seřazeno podle důležitosti). youtube-dl je švýcarský kapesní nůž pro stahování online videa nebo hudby, pro který nic není překážkou. Umí sosat z běžných míst jako je youtube, soundcloud nebo bandcamp, ale poradí si téměř s jakýmkoli webem. Tento program patří mezi světlé výjimky open source softwaru: má téměř 16000 commitů od 600 přispěvovatelů. html2text, curl a w3m jsou pak utility pro textové procházení webu, ale ty jsou třeba jen v omezeném množství případů a i tak je často rychlejší číst zdrojový HTML text.

Může to vypadat jako primitivní život a možná i je, ale na druhou stranu má i svá pozitiva. Omezil jsem například stupidní bezmyšlenkovité brouzdání. Člověk si neuvědomí, jakou moc nad ním má autoplay na youtube, dokud ho nezavrhne v aktu technologické čistky.

Navíc to není ani zdaleka tak puristický přístup k internetu, jaký má RMS. Ten, aby si zaručil nějakou anonymitu a distancoval se od mnoha sledujících očí, jak je to jen možné, vytvořil systém, kdy pošle mail programu, který mu stránku stáhne a pošle mu ji mailem. Pro běžné smrtelníky hrozivě nešikovné, ale Stallman je muž svých zásad, kterým nikdy a za žádných okolností neustoupí a bude žít podle svých principů svobodného softwaru. Kdybyste chtěli být jako Stallman, tak si můžete přečíst jeho vlastní lifestylovou příručku.

Takže co? Jsou to něco jako dva týdny bez JS a docela to jde. Jak jsem napsal výše, má to zvláštní dopad, že najednou internet není bezedná past, kde můžu zabít hodiny a hodiny času, ale najednou se je musím snažit zabít.

Možná že právě o tomhle, bych napsat něco víc.




14. 1.

Noční můry o 50.1% procentech 📷


Volby mě úplně rozhodily. Nevím, co se se mnou děje. Zásoby adrenalinu na nule, zamlžená mysl, neustálé extrémní nevolnosti & zvracení krve. Kdybych měl na základě současného stavu hádat, tipoval bych, že mi zbývají maximálně dva týdny života, namísto čtyř, které tipuji běžně.

Ale aspoň se odporné noční můry o tom, že Zeman vyhrál o jeden hlas, který jsem nemohl udělit, nedostavily. Čekal jsem výjevy pádu do totality, popravy v ulicích, kult osobnosti, becherovku jako jediný povolený nápoj a podobná zvěrstva. Místo toho mi v hlavě zuřila bouře jiných násilných snů. Pamatuji si dva, kde jsem byl fyzicky napaden a zmlácen, v jenom mě začali masakrovat dva chlapi za to, že jsem jim nachcal do piva. Ve druhém mě napadli také dva muži, jiní dva mě od nich zachránili, jen aby se do mě vzápětí sami pustili. Násilné sny, ve kterých jsem ve fyzickém nebezpečí a hrozí mi újma, jsou běžné, ale tohle bylo mnohem víc než normál běžné noci.

Výsledky voleb jsem začal sledovat přesně ve 14:22, kdy bylo sečtených jen 0.01% hlasů a procentní podíly byly stále velice turbulentní. O chvíli později se na špici ocitl Drahoš, ale dlouho mu to nevydrželo. Byl to artefakt vzorkování. Dorazily první hlasy ze zahraničí, kde Zeman nebyl příliš v kurzu a držel se na třetím nebo čtvrtém místě.

Následující hodinu jsem měl oči přilepené ke grafům výsledků a manicky sledoval mikroskopické pohyby čísel. Velice rychle situaci opanoval Král Svině a vystřelil na 43 procent. Proboha, uvědomil jsem si, právě se nacházíme přesně sedm procent od katastrofy. To nebyly nijak povzbudivé tolerance. Nestabilní člověk by v tu chvíli pociťoval první návaly paniky nebo by začal ve velkém pít. Ocitli jsme se takřka na okraji propasti. V prvním minutách nebylo jasné, že se poměry nezmění, statistický vzorek byl stále příliš křehký. Situace se rychle měnila a náskok zla se zpevňoval.

Jediná naděje spočívala v Praze, která měla ve sčítání zpoždění. Udělal jsem pár rychlých výpočtů, ale i kdyby celé hlavní město a okolí hlasovalo stejně jako do té doby, pohnulo by to s výsledkem jen o pár procentních bodů. Navíc jak se ukázalo, centrum města bylo v účasti laxnější než zbytek republiky—kolem 50 procent místo průměrných 60 procent.

Když se do věci začala ve velkém zapojovat metropole a další města, kde populace neodpřísáhla věrnost Mordoru, a hybnost se změnila a čísla se pomalu začala měnit. Velice pomalu. Nejdřív 25% pro Drahoše a v 15:50 Zeman spadl pod 40%.

Nemohli jsme vyhrát, to bylo jasné už od začátku, záleželo jen, abychom neprohráli úplně a pouhých sedm procent vaty ze začátku sčítání nikoho příliš neuspokojilo. Sedm procent představovalo jen něco kolem 350000 voličů.

Kdybych byl sázkař s latentními skony k sebemrskačství (což nemusí být zas tak daleko od pravdy), tak bych se před prvním kolem vsadil, že Zeman vyhraje v druhém kole, ale zemře během svého funkčního období. Roky alkoholu, lží a celkového morálního kolapsu ho konečně dostanou. Jaký bych na to mohl dostat kurz?

Ten by ale teď byl docela jiný. Ne nutně na jeho finální skon, ale na Zemanovo vítěství. Které se teď, jak naznačují politologové a komentátoři permanentně zahalení v oblaku sherry, zdá vše jen ne předem dané.

Podrobné výsledky opět ukázaly dvojakost Republiky — na jedné straně pruh táhnoucí se na šikmo přes Čechy jako stará jizva s nepopiratelným epicentrem v Metropoli, na druhé straně zbytek. Místopisná polarita mezi oběma tábory byla téměř dokonalá. Populaci bylo možné rozdělit podle lokace, vzdělání, metropolitnosti, věku nebo peněz a pozorovat věděl všechno, co potřeboval (se statisticky významnou přesností). Jeden konec věří Zemanovu jedu, druhý jím pohrdá. Podobná dynamika a polarizace zavinila Brexit.

Možná můj stupidní plán rozdělit republiku na dvě není úplně od věci. Každá půlka by dostala přesně to, co chce a to, co si zaslouží. Hranice se naposledy otevřou a lidé budou moci cestovat mezi oběma republikami, jako v případě rozdělené Korei a pak nebude existovat už žádná animosita, jen nekonečná harmonie. Když už se zmiňuji o Koree, tak pokud jsem dobře počítal, Praha by měla mít podobné HDP jako Severní Korea, která dokázala vyvinout jaderné zbraně. Tak proč to nerozseknout a nezačít vyvíjet nukleární bomby, aby lidé z nového státu zaručili, že se Zemanovi nohsledi a Okamurovi proto-proto-fašisti nebudou moci vrátit zpátky? Zoufalá situace volá po zoufalých činech.


+1: Ti kdo namítají, že Pražská Republika je jen konspirace jak vyvinout vlastní jaderné zbraně, vědí příliš moc a budou odstraněni.

+2: Korekce provedeny základě důkladného mapování.




13. 1.

Po katastrofě v přímém přenosu 📷


Původně jsem dneska chtěl psát zase o volbách, ale po dni, který jsem strávil převážně sledováním jednoho grafu, který byl katatonicky a skoro až kriminálně nehybný, ale přesto jsem je celé hodiny pozoroval s manickým zápalem a čekal, kdy konečně začnou sčítat Prahu a v hlavě počítat, co s katastrofou, která se nám odvíjí před očima v reálném čase, hlavní město zmůže, čtením původních paperů o Meltdown a Spectre útoku, protože o nich budu (na pozvání, není to můj nápad) mluvit, a studiem architektury raných Windows (cesta, která k tomu vedla je příliš komplikovaná na vysvětlení v tuto pozdní hodinu) a teď jsem bez dechu, a nad hladinou mě drží jenom kontorze neklidných statistiků, kteří mezi řečí naznačují, že by to teď mohlo vyjít, že bychom mohli, když se celá rebelie postaví jednotně za Drahošem, Zemana konečně vystřelit na oběžnou dráhu a nechat ho tam, ale je to nejistá útěcha, a jak jsem řekl mám hlavu vyhlodanou a měkkou jako strouchnivělý kmen a nechci teď psát o volbách a místo toho sem dám fotku nějakého fialového dřeva, protože to mi teď dává stejný smysl, jako cokoli jiného, třeba jako to, že celý tenhle odstavec je jediná věta.




12. 1.

Rád bych volil, ale ukázalo se, že nejsem občan


Vzpomínám si, jak jsem v roce 2013 seděl v baru TAB a říkal barmanovi, že když slyším jméno Zeman, vybaví se mi rok 2018. Od té doby ale uplynula spousta času, bar TAB už dávno neexistuje a situace v Republice začala hořknout, na scéně se objevily karikatury, obchodníci se strachem a protofaštisti kryjící se pod velice chatrnými maskami. Éra Zemanova prezidentství je érou pomalé spirály do náručí psychotického šílenství a on na tom nese svůj podíl viny. Před pěti lety by představa člověka, který se krčí ve sklepě s poloautomatickou osmapadesátkou, třese se strachem a blábolí o armádě imigrantů, která požírá naše děti a manželky vcelku, zatímco na Hradě vlaje černá vlajka ISILu, by zněla naprosto směšně. Ne teď. A s každým dalším dnem je méně a méně komická.

Kam jsme se to jenom dostali? Jak?

Zdá se to tak dávno. Ani si nepamatuji, kdy zanikl bar TAB. 2014? Možná. Vybavuji si, že se přesunul na loď, která se vzápětí potopila. Mohlo jít o pojišťovací podvod, nebo také silný symbol nadcházejících roků a jediný rozumný způsob, jak se s nimi vypořádat. V té době mi to ale nedocházelo. Pamatuju se, že jsem v TABu seděl pár dnů před finální zavíračkou s tím, že jdou offline jen na pár měsíců a pak zase otevřou brány všem opilcům hledajícím svobodný přístav na jednu noc. Neptal jsem se na podrobnosti, nepřišlo mi, že je to třeba, zdálo se nevyhnutelné, že zase musí otevřít a zase se musíme vrátit na stejnou výšinu jako dřív.

V těch posledních dnech se v TABu zbavovali zásob a míchali koktejly za jednotné ceny, nezáleželo na ingrediencích, jeden drink, jedna cena nastavená tak nízko že bylo fiskálně nezodpovědné této nabídky nevyužít a celý večer nepít exkluzivní rum za dumpingové ceny.

Potom, co jsem odešel před hlavním náporem expatů a cizinců, kteří TAB drželi nad vodou, bar zmizel. Občas jsem procházel kolem a díval se, co se s podnikem děje. Dva měsíce, nic, tři měsíce, nic. Zmizel a zanechal po sobě díru kterou prosakovala zvláštní forma šílenství. V následujících rocích jsem chtěl najít další svobodný přístav, ale nikde to nebylo ono. Magie byla pryč, nenávratně zmizela.

Teď, o pět let později máme konečně šanci se Zemana zbavit, můžeme staré zlo jednou definitivně odříznout od tepu společnosti a relevance.

Skoro není podstatné kdo ho vystřídá, jestli to bude Drahoš, Horáček nebo někdo jiný, hlavní je, že to bude někdo jiný. To je teď cíl naší mise. V prvním kole ho není možné porazit, opozice je příliš roztříštěná. V prvním kole musíme jen vytrvat, jen se nenechat zdecimovat, nejdůležitější je odřeknutí prostředků nepříteli, první kolo je jen bitva za to, abychom mohli provést rozhodující úder, úvodní baráž, než vyběhneme se zákopů.

Já plánoval vyběhnout v první linii a přesně ve 14:00 vrthnout do volební místnosti jako první a začít manévr.

Ale velice brzo se sen začal rozpadat.

Došlo mi, že mám propadlou občanku.

V pravidlech hry se psalo, že se člověk musí prokázat platným občanským průkazem. Platným. Podíval jsem se na ten svůj, kolonka "platnost do" naznačovala datum hluboko v minulosti. Byl jsem pořád technicky občan? Pravděpodobně ano. Tedy nikdo se mě nikdy nesnažil přesvědčit o opaku. Nikdo mě nechtěl vyhostit ze země, i když to se může brzo změnit. Když se splní sny nacionalistů a populistů, tak každý, kdo se neprokáže nepřerušovanou rodovou linií, která vede přímo ke Karlu IV., ztratí občanství.

Můj Nový doklad už nějakou dobu ležel ve skříni na nějakém úřadě. Musel jsem ho dostat, za každou cenu. Okamžitě jsem vyrazil, nedíval jsem se, jestli tam mají skutečně otevřeno, musel jsem to risknout, pokud jsem měl nějaký čas, tak ho nebylo možné ztrácet.

Tam, odkud pocházím, se vyplatí cestovat jedině na kole. Je tak možné používat zkratky přes nekonečné husté lesy, kterými se klikatí sítě rozbahněných pěšinek. Pro jezdce, který se nebojí pádů, je to z důvodu bizarní struktury komunikací mnohem rychlejší než všechny alternativní způsoby přepravy.

Lesy byly potopené do temně šedé mlhy, plné nekonečných polomů, stromy zlámané jako párátka, vytrhané ze země, mělké koláče kořenů vyvrácených smrků se klenuly až tři metry vysoko, jeden kmen vedle druhého, za bouří musely padat jako domino.

Nebyl čas na pochmurné znamení a předzvěsti, které dávalo okolí. Stejně jsem na to nebyl. Hnal jsem se tou krajinou, na kterou už dlouho nikdo nesáhl, co největší rychlostí, často jen klouzal bahnem a starým listím, brzdy pevně sevřené, klouby prstů doběla a doufal, že udržím kontrolu nad kolem. Cíl byl jasný a nebyl čas.

"Svině," zaklel jsem před úřadem. V pátek zavřeno. Ale ne jenom tak, na rozpisu hodin byl pátek uveden, jen hodiny byly přelepené bílou páskou, jako kdyby se mi sám osud vysmíval.

Co teď?

Chtěl jsem se Krále Svině zbavit tak intenzivně, že jsem plánoval přísahat nevědomost, porušit pravidla hry a dostat svůj lístek do krabice za každou cenu. Ale proč se zastavovat zrovna? Když už překročím dohodnuté limity, proč rovnou nevzít velkorážní pušku a neprovrtat mu hlavu? Určitě by se dal dohodnout pakt s novým prezidentem, že mi za pár let dal amnestii, výměnou za polovinu honorářů od televize, která bude dost nemorální na to, aby z vraha udělala další celebritu. Existuje pro to precedent, tak proč ne?

Ale nakonec to neprošlo. Nemohl jsem volit. Zemana ohrozila jen polonahá aktivistka a zůstal bez újmy. Pokud tedy nepočítám tu kyselinu, která ho rozežírá zevnitř.

Zklamal jsem a zklamal jsem sám sebe.

Pokud za rok budou na každém rohu viset obrazy napolo mumifikovaného Zemana, který byl referendem vyhlášen Věčným Prezidentem a Nositelem Světa, a v ulicí pod jeho prázdným pohledem bude probíhat rutinní pouliční poprava, bude to částečně moje vina.




11. 1.

Zlatý den zlaté Prahy (2016/2) 📷


Musel jsem vypadat jako pedofil na lovu, když na scénu naklusaly děti a začaly s manickým tancem plným energie. Pouštěl jsem na ně krátké dávky, 5 fotek za vteřinu, závěrka divoce klapala jako srdce plné adrenalinu. Žena přede mnou se otočila po zdroji zvuků. Její pohled nebyl nutně plný pohrdání, ale možná ji to přišlo trochu, jenom trochu, zvláštní.

To by na úvod stačilo, tady máte další dávku fotek ze Zlatého dne Zlaté Prahy. Minulá várka je tady, mám v trubkách ještě jednu poslední, z doby, kdy se setmělo a začala ohňová show, ale tu sem dám někdy příště. Nikdy jsem si tady na k47čce/ASCII blogu nezakládal na dochvilnosti. Tahle věc má už teď zpoždění rok a čtyři měsíce & tak nebude vadit, když poslední várka nějakou dobu počká.


10. 1.

Zlatý den zlaté Prahy (2016/1) 📷


Asi takhle: 30. září v pizarettě Národního Divadla na náměstí Václava Havla proběhla věc, která se jmenuje Zlatý den zlaté Prahy. Jde o exhibici tance, hudby & akrobacie. Zajímavé na celé věci byl především fakt, že jsem tam nebyl. Očumoval jsem tam však před rokem & udělal z toho pár fotex. Teď je… celý článek → 📷
9. 1.

Prospat bouři 📷


Silvestra jsem prospal & od té doby nemůžu z hlavy dostat track Sleeping Through A Storm od Bluenecku.V 0:01 mě probudily exploze, ale byl jsem příliš unavený, abych se pokoušel aspoň něco udělat. Kdybych vstal, hrozil celkový kolaps organismu. V limbu jsem byl asi tři hodiny, ale potřeboval jsem… celý článek → 📷
8. 1.

Pavouci 7 📷


Pavouci jsou modely na hovno, většinou terminálně letargičtí a nepříliš proslulí svojí snahou kooperovat. Někdy je potřeba je prstem trochu popostrčit, aby zabrali o něco lepší pozici. Největší zábava je, když balancuji na štaflích, jejichž stabilita by se zásadně nezměnila ve středně silném zemět… celý článek → 📷
7. 1.

Na prahu kyberpunku


Představte si svět, kde se jednoho rána probudíte a zjistíte, že nejenom nemáte žádné peníze, ale vaše manželka je provdaná za ruského oligarchu jiného a vy se jmenujete Alexei Desya. Tuhle možnou budoucnost razí všichni akolytové kryptoměn, smart-kontraktů a kódu jako zákona.Když by útočník mohl… celý článek →
6. 1.

Algoritmická timeline jako nástroj kontroly


Tohle navazuje na text Twitter není to, co býval. V něm jsem se snažil popsat, proč mi twitter připadá stále méně a méně atraktivní. Největší změnou byly dlouhé tweety a před ní pak algoritmicky tříděná timeline.Je na místě se ptát, proč twitter zavedl zobrazování tweetů vybraných nějakým… celý článek →
5. 1.

Twin Peaks - finální verdikt


Uběhly 4 měsíce od finále třetí série Twin Peaks & možná právě teď je na čase se ptát, jestli to stálo za 25 let čekání. Jaký je tedy finální verdikt?Sám se musím přiznat, že si nejsem úplně jistý, zdali je to triumf nebo katastrofa.K této bilanci mě vyprovokovaly videa ze zákulisí produkce, které… celý článek →
4. 1.

Všechno vypněte, hned 📷


Mám rád katastrofy, mám rád, když se věci začnou srát, mám rád, když vyhlídky jsou neradostné, dodává to životu barvu & vždycky mě to naplní energií, protože se konečně něco děje! A teď se toho děje víc, než bych chtěl.V posledních dnech na veřejnost prosakovaly zprávy o závažných zranitelnostech v… celý článek → 📷
3. 1.

Poslední světová válka


Číst o první světové válce je pochmurné. Byl to hrozivý konflikt, ale co kdyby nikdy nepřestal?První světová byla první válka globálních rozměrů, kde bylo nade všechno jasné, že metody průmyslového zabíjení překročily všechny do té doby známé meze a strategie, doktrína a vojenská technika s nimi… celý článek →
2. 1.

371+173 📷


Máte rádi zbraně a černobílé fotky? Jestli ano, jsem váš muž/žena/batole. Nedávno jsem na k47čku/ASCII blog hodil sérii fotek z CQB tréningu 371 a 173. Byly to jedny z prvních, které jsem pořídil s bleskem & výsledek mi učaroval. Agresivita nahého záblesku dokáže zachytit rychlost a energii a věrně… celý článek → 📷
1. 1.

20017 - tohle bude nejspíš konec


Kdysi jsem na k47čce psával rekapitulace právě uplynulých roků. V těch dávných dobách, které se teď nezdají vůbec skutečné, ještě bylo co rekapitulovat. Teď je to jinak...Nemám žádnou vzpomínku na celý minulý rok, nic konkrétního mi nevyčnívá v mysli, vidím jen nekonečné šero. Matně si pamatuji na… celý článek →

 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 

       
píše k47 & NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz