Žába

Napršelo. Miska, co ležela před Celou, se naplnila vodou a hned se do ní nastěhovala tahle miniaturní žába, tak malá, že by se bez problémů vešla na padesátikorunu. Nádoba se stala jejím improvizovaným domovem do doby, než přijdou zimy a žába se půjde zahrabat do hlíny pod zem, kde přečká měsíce chladu.

Jinak: Fotky mají prťavé rozlišení, protože ctihodný 210mm beercan ostří nejblíž metr deset centimetrů & kdybych nasadil něco makroskopičtějšího, obojživelník by vzal do zaječích. Proto jsem musel drasticky ořezávat. Víc než by se mi líbilo, ale tak, jak bylo nutné, tahle žába je naprosto miniaturní.

Jinak #2: Když se bavíme o žábách, mnohem víc se mi líbí tihle prďolové – jihoafrické žáby, co neumí plavat, nemůžou skákat a nekvákají, většinu času stráví zahrabané v hlíně a jen čekají na déšť, ale hlavně vypadají jako maličké koblihy s nabručeným výrazem, jako naštvaná vajíčka na nohách, kterým se nic nelíbí, jako brambory s vyboulenýma očima, které nechtějí nic víc, než se zahrabat do bezpečí písku. Tihle jsou naprosto perfektní. Kdybych měl nějaké mazlíčky, byli by to právě tihle kulovití krasavci. Kdyby to nevyšlo, jako plán B bych importoval a v našich končinách vypustil krásné slíďáky tatarské.

Kvílení transformátorů

Určitě to taky znáte: chcete něco změnit na svém počítači, nefunguje to, tak se podíváte na internet a najednou čtete zdrojáky linuxového jádra, abyste objevili, přesně v jaké verzi byl začleněn určitý patch, a někam zmizely dva dny. V mém případě tohle byl jen konec druhého aktu. Ve třetím jsem vyměnil zdroj za jiný (ne nový, jen s více napájecími SATA konektory) a z počítače se začalo ozývat nízkoprahové kvílení přesně v okamžiku, kdy se něco dělo na NVMe disku.

Tomuhle jevu se anglicky říká coil whine – úpění cívek. Když drátem prochází měnící se elektrické pole, to indukuje pole magnetické a to působí na jiná magnetická pole přitažlivými nebo odpudivými silami (nebo něco na ten způsob). Ve výsledku tahle divoká elektromagnetická aktivita může rajblovat dráty v cívkách a transformátorech, což za určitých okolností produkuje slyšitelný zvuk – typicky pískání nebo kvílení. Ne vždy a ne vždy do té míry, kdy je třeba zakročit, někdy jen při určitém odběru proudu nebo určitém zatížení. U mě se to naplno projeví přesně ve chvíli, kdy se něco čte z nebo zapisuje na NVMe disk.

Ve starém laptopu se podobný nářek také ozýval, co si pamatuju, ale jenom když jsem používal trackpad nebo probíhala aktivita na vložené SD kartě. Šlo o takové těžko slyšitelné syčení, jakoby nářek umírajícího hada. U vyměněného zdroje je to jiné, horší. Pískání je v tiché místnosti otravné i na tři až čtyři metry.

Co radí internet? Koupit nový zdroj. Mimo můj rozpočet.

Co radí dál? Něco v duchu DIY? Protože jde o důsledek fyzických vibrací volných drátů v cívkách a transformátorech, jako řešení se nabízí je nějakým způsobem zajistit. Někdo radil laminační nátěr. Jiný člověk vteřiňák. Další jako možnost uvedl lepidlo z tavné pistole.

Nejdřív je ale nutné zjistit, odkud přesně zvuk vychází. V běžném počítačovém zdroji se nachází celá plejáda cívek a transformátorů. Sundal jsem kryt, zapojil do zásuvky, zapnul počítač a s nahými živými spoji, čekajícími na příležitost mi dát ránu, začal prozkoumávat co je zdrojem kvílení. Je potřeba použít vědeckou metodu: s gumovými rukavicemi tlačit na jednotlivé komponenty a poslouchat, kdy bzučení ustane. Pod trochou tlaku dráty najednou neplandají ve větru a nevibrují. Takhle jsem epicentrum bzučáku lokalizoval jako větší ze dvou transformátorů. Když z boků zatlačím na feritové jádro, najednou mě bouchne ticho. Lepení a laminování nebude ideální manévr, stačí jen stlačit.

Nakonec jsem využil služeb jiného (ale také zcela nezbytného) pomocníka: stahovací pásky. Jednou jí obmotám tranzistor, utáhnu & uvidí se. A uvidělo se. A hlavně uslyšelo. Ticho. Trochu přimáčklý a najednou nevibruje.

Tak to by bylo. Jo a kdybych dělal něco očividně nebezpečného, co nutně povede k požáru, explozi a lidským obětem, tak mi řekněte. Mojí jedinou kvalifikací je prostý fakt, že se mi zatím podařilo se nezabít elektřinou i přes vytrvalé snažení.

Dodatek: Teď mi z nějakého důvodu párkrát za den zhasne displej, jen aby se hned zas rozsvítil. Má to spojitost s modifikací? Nebo jen s novým jiným zdrojem? Nebo jde o přechodnou chybu? Špatně usazené konektory? Ale abych pravdu řekl: Vzácné zčernání monitoru mi vadí mnohem méně než vytrvalé bzučení před nímž nemůžu utéct. Monitor se za vteřinu probudí, ale kvílení neustane.

Dodatek 2: Vypadá to, že za zhasínání může zapojení HDMI kabelu do monitoru. Když do něj pod stolem kopnu, monitor zčerná.

Křižák pruhovaný

Podívejte na tohohle prďolu! Křižák pruhovaný, rodným jménem Argiope bruennichi.

Původně žil ve středomoří, ale důsledkem globálního oteplování migroval na sever a začalo se mu líbit i v Republice mezi horami. Každý kout naší domoviny obsadil už v devadesátých letech & tak ho uvádí i moje chytrá kniha, poprvé vydaná v roce 1993. Tenhle konkrétní exemplář žije nedaleko Cely, tká sítě s výraznými stabilimenty, cik-cak pruhy vláken vetkaných do pravidelné konstrukce pavučiny, a čeká, až se do ní chytí nějaká kobylka, což je prý jeho preferovaný druh potravy.

Ještě musím dodat, že fotka není úplně ideální, protože se rozbil můj dobrý blesk (ne tenhle, jiný, lepší). Elektronika naběhne, světýlka se rozsvítí, ale nenabíjí se velký kondenzátor, který odpaluje xenonovou výbojku a který k tomu potřebuje velice vysoké napětí – něco v okolí 400 voltů. Je to tolik, že i když jde o stejnosměrný proud, člověka to pěkně kousne i přes kůži na rukách.

Problém bude asi v tom, že oscilační obvod neosciluje. Ze čtyř AA baterií leze zhruba pět voltů, transformátor je přemění na potřebných pár stovek voltů, ale funguje jen se střídavým proudem. To je úkol oscilátoru: neustále přerušuje 5 voltů z baterií, aby to vypadalo jako střídavý proud & transformátor mohl transformovat. A právě tenhle oscilátor neosciluje. Nějaká z komponent bude mrtvá. Problém je jen v tom, že jsou to všechno strašlivě maličké SMD díly & vyměnit je bude otrava. Jak mám sakra připájet něco, co je menší než hrot mojí páječky? Do toho keramické kondenzátory, menší než zrnka rýže, nejsou popsané a výrobce, pokud vím, nezveřejňuje schémata PCB. Nejenom, že neumím pájet, a musím dělat zákroky daleko za hranicemi svých schopností, do toho ještě musím hádat, co jsou ty blechy zač.

Někdy se do toho ale pustím a operaci provedu, přeci je to jen docela dobrý blesk a nemůžu ho rozbít víc než jak je teď rozbitý.

Z těhle důvodů jsem pavouka musel vzít bleskem vestavěným na foťáku s trochou toaletního papíru v roli difuzéru. Proto fotka vypadá tak jak vypadá.

Bandcamp explorer - 6 milionů

Když jsem minule zmínil, že bandcamp explorer dosáhl mety pěti megaalb, lhal jsem. Článek odráží stav k 27.2., kdy jsem ho původně napsal. Ale když jsem ho v červnu s obrovským zpožděním hodil online, BC explorer měl v indexu už o jeden milion alb víc.

Překvapivě za to mohla chyba na straně bandcampu.

Asi takhle: Abych zjistil, co je na bandcampu nového, používám celou plejádu metod a heuristik, hlavní z nichž je url https://bandcamp.com/api/hub/1/dig_deeper. Jde o interní bandcampovské API používané kdesi na jejich webu. Není nikde dokumentované, nikdo neříká, že ho můžu používat a nikdo neručí, že nebudu eventuálně praštěn přes prsty, když to přeženu. Nicméně jsem na něj poslal stovky tisíc požadavků a kromě občasné HTTP 429 signalizující abych zpomalil, si nikdo nestěžuje. Dovolí 2 požadavky za vteřinu každou vteřinu a to stačí.

A právě tenhle dig_deeper API přestal fungovat. Ne úplně. Jen nevracel očekávaných tisíc plus novinek denně, ale jenom něco jako 50.

Kdybych za tuhle metodu nenašel náhradu a místo ní používal méně efektivní způsoby, doba mezi publikací alba na bandcampu a jeho nalezením by byla dlouhá. V ideálním případě, kdybych dokolečka kontroloval všechny skupiny a nedělal nic jiného, trvalo by to přinejmenším 5 dnů. Kdybych síly napínal cíleným způsobem a preferoval skupiny, které nejspíš něco vydají, pořád by to trvalo několik dnů a musel bych bandcamp zasypávat požadavky každou vteřinu každého dne, což není ale zdalekoa ideální. Ve finále by to všechny novinky našlo, ale BC explorer by neplnil roli přehledu a RSS kanálu toho nejčerstvější & nejnovějšího.

Tak jsem se začal poohlížet po náhradě za věrného dříče.

Starý dobrý dig_deeper API má několik parametrů, jeden z nich – kterému jsem do té doby nevěnoval pozornost – specifikuje, co přesně se má vrátit. Možnosti jsou následující: nejnovější, nejlepší a náhodné. Když nejnovější přestaly fungovat, zkusil jsem dolovat náhodná alba a vracelo to překvapivě dost nahrávek, které jsem ještě neměl v indexu. To znamenalo jediné: index je nekompletní a chybí toho hodně.

Začala operace, kdy jsem celé dny dokola tloukl na API endpoint, aby vysypal náhodná alba z velkých tagů a alba se sypaly. Milion alb. Tenhle proces – najít náhodná alba & zkontrolovat katalog nově nalezených umělců pro kompletní seznam nahrávek – běžel nepřetržitě několik dnů. Přes den rozhazoval sítě po novinkách, v noci stahoval diskografie. Ve finále jsme se dostali na šest milion alb v indexu. Což není úplně špatné.

Za pár dnů pak bandcamp API dig_deeper opravil. Takže teď mám větší katalog a zároveň se do něj dostanou nová alba téměř okamžitě.

hyper-makro se levným objektivem

Tohle je velice impresivní.

'Další fotky pavouků, co na nich může být tak zajímavého?' Můžete ptát hypotetický čtenář. 'Takových tu bylo už tisíc.' To ano. Za pozornost stojí jen ten maličký detail, že tyhle jsou téměř neořezané. Vidíte je ±tak jak se zobrazily na povrchu senzoru. Osekal jsem jen mírně kraje fotek, aby měly lepší kompozici, ale jinak je tohle téměř plný rozměr.

Za pravé makro se považuje zobrazení 1:1, kdy se objekt velký 1 cm promítne jako 1 cm obraz na povrch senzoru nebo filmu. Pro ty dnešní fotky jsem na asi 4 cm makro trubek přilepil obrácený širokoúhlý 28mm beroflex (čím širší, tím víc při převrácení zvětšuje) a na 3.6 cm široký senzor se vešla scéna jen 1.5 cm na šířku. Ve finále to tak dává více než dvojnásobné zvětšení.

Obvykle makrofotím s klasickou padesátkou nasazenou na delších trubkách, která nemá tak značné zvětšení & fotky musím ořezávat, někdy drasticky. Ale nová kombinace má tak úctyhodné přiblížení, že ani tohohle maličkého pavouka není třeba skoro nijak osekávat. Kdybych fotku dobře zkomponoval, mohl bych ji nechat beze změny. To je něco nezvyklého. Dřív mi stačilo jen dostat zaostřeného brouka někam na snímek a o zbytek se postaral darktable.

A ten beroflex mě kdysi stál jen čtyři nebo šest stovek, ne úplně špatný poměr cena/výkon.

Má ale několik nedostatků: hloubka ostrosti je naprosto minimální, což je celkem normální pro makro s gigantickým zvětšením (podívejte na posledního pavouka: zaostřený je jen ten zlomek milimetru kolem očí, zbytek je zcela rozpitý), každé smítko prachu na povrchu čočky zanechá na fotce černou tečku & všechno to vyretušovat dá práci + nakonec optická kvalita není nijak extrémní. Jde o levný objektiv & ždímám z něho absolutní maximum.

Bandcamp explorer - 5 milionů

Bandcamp explorer dosáhl velké mety: Indexuje přes 5 milionů alb a singlů. A to jde jen o čísla bandcampu. K tomu v indexu leží ještě 125000 creative commons děl z jamenda, ale jich se dnešní jubileum netýká.

Velikost není jediná věc, co se změnila od posledně, kdy jsem o bandcamp exploreru psal přesně před jedním rokem a jedním dnem. Změnilo se toho hodně.

Přibyly hvězdy a půlhvězdy pro indikaci jak zhruba dobrá jsou jednotlivá alba. Hodnocení vychází počtu fanoušků (8 pro ☆, 15 pro ★ atd.) a pokud nechcete být zaplaveni nikdy nekončící lavinou novinek, můžete filtrovat podle počtu hvězd jak na webu tak i v RSS exportu. Pro představu: Pod nejfrekventovanější tag electronic přistane každý den víc než 700 nahrávek.

Speciální seznamy 250+, 500+, 1000+ a 2000+ obsajují jen alba, která překonala danou mez v počtu fanoušků. Je to takový stručný přehled toho nejlepšího z nejlepšího.

U alb se teď taky uvádí, jestli jde o creative commons dílo ([CC-BY] a podobné), jestli je vedeno jako name your price (NYP)' nebo jen pro předplatitele (SUB ONLY). Stará značka bad pro umělce, kteří produkují moře nahrávek s konzistentně téměř nulovým počtem fanoušků existuje i nadále.

V katalogu na poslech čeká 1.89 milionu name your price nahrávek a 0.46 milionu creative commons děl. A pochopitelně je možné filtrovat jen creative colleges díla.

Tagy nyní uchovávají kompletní historii. Kdysi to bývalo osekané na pár tisíc, ale teď můžete klikat na next a proklikat se až do roku 1970, kdy, jak všichni víme, začal čas.

Alba publikovaná na několika url adresách jsou sloučena do jedné položky. Typicky se to stává, když ho skupina zveřejní na své stránce a pak ještě na stránce labelu. Extrém je pak jedno album publikované na 27 různých url. Slučování duplikátů navíc funguje napříč bandcampem a jamendem.

A nakonec jsem ještě celý ještě systém obohatil o výpisy podobných tagů, skupin a alb. Pro každý tag se ukážou podobné tagy, pro většinu skupin se zobrazí podobní umělci a album s větším než malým počet fanoušků nabídne plejádu podobných alb pod odlazem similar. Bandcamp nabízí něco podobného, ale moje podobnosti jsou úplně nezávislé a počítám je lokálně jen z fanoušků daných alb.

To bude pro teď vše. BC explorer stále letí & stále ho používám na prosévání velkého množství hudby, z níž nejlepší kousky skončí na seznamech Dnes večer k poslechu a tanci hraje.

Imunita/Kurzgesagt

V záhybech internetu se dá najít nepřeberné množství populárně-vzdělávacích pořadů. Jakékoli téma, jakýkoli formát, někdo to někde dělá. Sám jich několik pravidelně sleduju a/nebo poslouchám: PBS Spacetime, SciShow, produkci Bradyho Harana a pochopitelně Kurzgesagt, protože Kurzgesagt je excelentní.

Kdybych pak měl vybrat to nejlepší z nejlepšího, 'cream of the crop', jak se říká v anglofonní části světa, musela by to být série videí Kurzgesagtu o imunitě:

• imunitní systém
• adaptivní imunita, T a B buňky
• reakce organismu na onemocnění
• komplement
• nádory a NK buňky
• bakteriální infekce
• ebola
• naegleria fowleri
• vzteklina
• spalničky

Poskytne pohled do spletence mechanismů, které nás drží při životě, včetně těch o nichž jsem do té doby měl tušení jen mlhavé nebo vůbec žádné – komplement, adaptivní imunita, V(D)J rekombinace a zpětné vazby a samoregulační mechanismy imunitního systému, které drží naši biologickou armádou na uzdě, aby ničila nepřítele, ale nepáchala škody na našich tělech. Je to nezměrný a komplikovaný systém, jehož fungování někdy působí skoro magicky. Třeba: jak buňky imunitního systému vědí, co je naše buňka a co cizí bakterie? Jak poznají kdy přestat s obranou reakcí? Jak tělo může vyrobit perfektní protilátku proti patogenu, s nímž se nikdy předtím nesetkala? Na to všechno Kurzgesagt poskytne odpovědi. Nebo aspoň nastíní, jak se věci zhruba mají, protože imunitní systém není jen jedna věc, je to precizně organizovaná armáda s mnoha druhy specializovaných vojáků, továrnami zbraní a velením.