k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS

Vtip

23. 10. 2021 — k47

Asi takhle: před ně­ja­kou dobou jsem na soc-netch udělal vtip, nebyl jsem si jistý, jestli bude nutně po­cho­pen, jak byl za­mýš­len & po krátké době jsem ho smazal. Etuda skon­čila, přesto to ve mě hlo­dalo. Mojí cel­ko­vou stra­te­gií je, že když už ne­po­má­hám, tak se aspoň snažím nebýt ak­tivně de­struk­tivní. Tady jsem si ale nebyl jistý, jestli jsem skromné mety vůbec dostál.

Ok, teď ten vtip: Exis­tují jen dvě po­hlaví: CISC a RISC.

V zá­vis­losti na svých zna­los­tech si to člověk může pře­lo­žit jako 'exis­tují jen dvě po­hlaví a všichni lidi, co říkají něco jiného jsou blázni a ne­bez­peční pro­gre­sivní le­vi­coví ex­tre­misté' nebo 'striktní du­a­lita je zjed­no­du­šený pojem, který mohl být uži­tečný, ale ne­do­káže plně po­stih­nout re­a­litu ve všech de­tai­lech.' Jistě taky cítíte, že se oba vý­znamy po­ně­kud roz­chá­zejí. Záleží jen, jak moc se člověk vyzná v his­to­rii & vývoji pro­ce­so­ro­vých ar­chi­tek­tur od osm­de­sá­tých let do dneška.

Kdyby někdo tápal, měl jsem na mysli va­ri­antu číslo dvě jako štouch­nutí do žeber esen­ci­a­listů, kteří po­pí­rají va­ri­a­bi­litu lidské exis­tence a při­zná­vají exis­tenci jen toho, co se vejde do ko­lonky for­mu­láře a/nebo co přesně od­po­vídá učivu prv­ního stupně zá­kladní školy.

CISC a RISC dnes už nic ne­zna­mená, v osm­de­sá­tých letech možná, jako prin­cip návrhu pro­ce­sorů, který se ra­di­kálně od­li­šil od sta­tutu quo své doby. V těch letech roz­dě­lení na CISC a RISC – com­plex in­struction set com­pu­terre­du­ced in­struction set com­pu­ter – dávalo smysl. RISC se ob­je­vil na scéně jako pro­ti­proud opu­lent­ních a ba­rok­ních CISC pro­ce­so­rům s velice pros­tou myš­len­kou: Zjed­no­du­šíme, co každá in­strukce dělá, práce na jed­notku bude méně, ale můžeme je sekat rych­leji, pi­pe­li­no­vat je a jed­no­dušší návrh de­ko­déru dovolí ome­zený roz­po­čet tran­zis­torů použít tam, kde to bude co nej­e­fek­tiv­nější.

Co se od té doby změ­nilo? CISC de­fakto ne­e­xis­tuje. x86, dávaná jako pří­klad CISC ar­chi­tek­tur, je nejméně CISC ze všech CISCů, počet tran­zis­torů se zvedl 100000×, vět­šina jich stejně padne na cache paměti a in­terně fun­gují na stej­ných prin­ci­pech jako RIS­Cové modely. ARM, RISC-V, x86, POWER, Z, uvnitř jsou to všechno out of order mašiny, jež ar­chi­tek­to­nic­kou in­strukční sadu pře­klá­dají na in­terní μ-ope­race. Aspoň všechny vý­konné modely, které sjely z vý­rob­ních linek za po­sled­ních dvacet let. Když říkám vý­konné, mám na mysli všechno od te­le­fonůsu­per­po­čí­ta­čům.

CISC nebo RISC jako cen­t­rální prin­cip, který plně de­fi­nuje pro­ce­sor, už ne­e­xis­tuje. Záleží na kon­krét­ních de­tai­lech ISA a jejich im­ple­men­tace v kře­míku. Svět není čer­no­bílý a dané ar­chi­tek­to­nické po­stupy jsou na­sa­zo­vány v si­tu­a­cích, kdy to dává nej­větší smysl – efek­ti­vita, ve­li­kost pro­ce­soru, rych­lost, takty, IPC. CISC a RISC před­sta­vují zou­fale ne­kom­pletní ka­te­go­ri­zaci, která se vrací k pra­sta­rým ide­á­lům, jež dnes nic ne­zna­me­nají a mnoho ne­ří­kají o daných ar­chi­tek­tu­rách a jejich mik­ro­ar­chi­tek­to­nické im­ple­men­taci.

Teď je doufám nade všechny po­chyb­nosti jasné, co přesně jsem měl na mysli.

Ale pokud někdo o pár dekád za­o­stal ve zna­los­tech o tomhle tématu a/nebo otáz­kách lidské se­xu­a­lity a iden­tity, mohl by nabýt fa­leš­ného dojmu, že jsem hrozný člověk. To nikdy nesmím do­pus­tit.

komentáře

Poslední hektické dny vosí kolonie

13. 10. 2021 — k47

Smrt si jde pro nás pro všechny. Nic moc, ale stále lepší než al­ter­na­tivy: pro vosy a včely při­chází každou zimu. Ale ony si nejsou vědomi svého osudu a to je na celé věci tak krásné nebo tra­gické, záleží na úhlu po­hledu a tom, jestli pa­t­říte mezi skle­nice zpola plná nebo zpola prázdná sortu lidí. Spo­le­čen­ský hmyz jen dělá to, pro co se na­ro­dil, jedna po­stra­da­telná sou­část su­per­or­ga­nismu, jejich úděl je práce pro pře­žití ko­lek­tivu s tím, že ně­ko­lik spe­ci­álně stvo­ře­ných je­dinců přečká zimu a začne celý ten tristní ko­lo­toč nanovo. Tolik života vznikne a je sme­teno jen proto, aby pře­žila hrstka krá­lo­ven.

Včely mají svůj život přesně roz­par­ce­lo­vaný podle dnů. Tři hodiny po na­ro­zení včela čistí, 4. den začíná krmit larvy, 6. den kojí mateří ka­šič­kou, 12. den staví, potom stráží a na­ko­nec se z ní stane pen­dler; tak dlouho jak je třeba, smyl pr­cha­vých dnů na­lin­ko­vaný oka­mži­kem na­ro­zení (mmch: tohle mi při­po­míná tohle od H.R. Gigera). Pří­roda nahání strach a údiv svým slepým uti­li­ta­ri­a­nis­mem.

O nic z toho bych se ne­za­jí­mal, kdy­bych na bal­koně neměl vosí hnízdo za­vr­tané kamsi do hlubin trámů stře­chy nad Celou a kdyby se na as­fal­to­vém po­vrchu jed­noho dne ne­za­čaly ob­je­vo­vat mrtvé larvy. Sle­do­val jsem, jak je vosy vy­ná­šejí ven: děl­nice vláčí larvu stejné ve­li­kosti jako ona sama, pla­hočí se metr, dva, tři a pak larvu nechá na pospas živlům a času. Vy­pu­zené larvy roz­hodně ne­vy­pa­dají, že by se stále pa­t­řily mezi živé or­ga­nismy; mrtvá hmota, Snow­de­novo ta­jem­ství.

Díval jsem se, co by mohlo způ­so­bo­vat tohle cho­vání & od­po­vědí se mi ne­do­stalo, in­ter­net ve své ne­změr­nosti mlčel. Přesto, frag­menty en­to­mo­lo­gie vedou k jediné od­po­vědi: blíží se smrt. Do­spělí je­dinci se živí nek­ta­rem, larvy pre­fe­rují hmyz, jsou však zcela ne­po­hyb­livé, uza­vřené v šesti­hranné in­ku­bační ko­můrce, zcela zá­vislé na pří­sunu po­travy (mouchy a po­dobní lé­tavci) od dělnic. Ochla­zuje se, much ubývá, není strava, ener­gie musí smě­řo­vat k těm pár je­din­cům, co pře­žijí zimu a ně­které zbytné larvy uhynou. Jejich těla musí pryč, aby ne­hnily ve hnízdě.

V té době, pár dnů na­zpá­tek, po­slední kve­toucí rost­liny byly zcela ob­sa­zené vše­mož­nými lé­tavci, včely, vosy, sršně, mouchy, ka­ko­fo­nie tem­ného hučení, hyp­no­tické a ul­ti­mátně velice smutné. Žádný jiný zdroj po­travy ne­zbývá, jen tohle a pak kaž­do­roční ani­hi­lace. Ko­loběh života je hek­tický a prostý vzne­še­nosti. (Pro extra efekt od­sta­vec pře­čtěte hlasem Wer­nera Her­zoga.)

Je to jako roz­dě­lení mezi so­ma­tické a po­hlavní buňky. Celé naše tělo s tou ne­ko­nečně fas­ci­nu­jící kom­ple­xi­tou není víc než pod­půrný me­cha­nis­mus do­časně vy­bo­do­vaný pro pro­dukci hrstky po­hlav­ních buněk. Tragé­die toho všeho spo­čívá v pros­tém faktu, že naše vědomí a iden­tita a strach se na­chází na straně so­ma­tic­kých buněk, toho do­čas­ného stroje pro nějž pří­roda měla jiné záměry, než bychom pre­fe­ro­vali.

Mezi mrt­vými larvami se zpo­ma­lené včely po­hy­bo­valy s ele­gancí těž­kého otřesu mozku.

+1: O dva dny poz­ději, když jsem ráno vylezl ven, z hnízda zrovna vy­lé­tá­valy gi­gan­tické krá­lovny.

komentáře

Twitch prachy

8. 10. 2021 — k47

Twitch měl be­bíčko. Ano­nymní gentle­man se na 4chanu zmínil, že se jeho lidem po­da­řil skutek, kte­rému se v hac­ker­ských kru­zích říká total pwnage. Pro­lo­mili se do vnitř­ních ka­ta­komb ama­zonu a vy­nesli vše, co nebylo při­bité. Jako důkaz svých skutků po­skytli 128 GB torrent s úlov­kem: kom­pletní zdro­jáky všech in­ter­nách pro­jektů ode dne nula, při­dru­žené služby a weby, nikdy ne­vy­dané pro­jekty, všechno. A taky data o žol­dech stre­a­merů od srpna 2019 do října 2021.

Nikdy jsem moc ne­chá­pal €€€ dy­na­miku twitche, všechny ty pe­něžní dary, sub­skripce za 5 dolarů, za které si člověk koupil vděk a schop­nost po­u­ží­vat ně­ko­lik spe­ci­fic­kých ob­rázků v chatu. Na jednu stranu ro­zu­mím, že jde o něco jako záštitu, kdy člověk spon­zo­ruje někoho sym­pa­tic­kého, aby ne­strá­dal, ale na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že nejde o víc než ga­mi­fi­ko­vané pa­ra­so­ci­ální vztahy s ve­sta­vě­nými mi­k­ro­plat­bami. Určitý smysl to může dávat v pan­de­mic­kých letech, možná, ale i tak roli stre­a­mera by v nor­mální si­tu­aci za­stou­pil reálný živý přítel, který by im­pli­citně ne­vy­ža­do­val ne­u­stálý proud malých fi­nanč­ních trans­akcí, z nichž si po­bočka jedné z nej­vět­ších kor­po­rací světa vezme svůj podíl. Sám tam nemám účet. Když už, dívám se přes stre­amlink a vlc, nebo stáhnu VOD via you­tube-dl. Ale to teď není dů­le­žité.

Zpátky k úniku dat. Ně­které z oněch dat se mohly, ale ne­mu­sely, dostat do mých rukou a mohl nebo ne­mu­sel jsem se na ně po­dí­vat a vy­pro­du­ko­vat ná­sle­du­jící shr­nutí.

 168.55 M$ - ad_share_gross
 997.28 M$ - sub_share_gross
 339.51 M$ - bits_share_gross
   3.98 M$ - bits_developer_share_gross
  15.87 M$ - bits_extension_share_gross
 271.85 M$ - prime_sub_share_gross
   1.59 M$ - bit_share_ad_gross
   0.00 M$ - fuel_rev_gross
   5.47 M$ - bb_rev_gross
   0.03 M$ - experimental_rev_gross

Tahle ta­bulka udává kolik firma vy­pla­tila svým stre­a­me­rům za po­slední dva a čtvrt roku podle mo­ne­ti­zač­ního me­cha­nismu. Nej­více €€€ pro­teče přes sub­skripce (firma si vezme ~půlku), bity (dary, twitch si vezme svoji daň), prime sub­skripce a re­klamy. Zbytek se po­hy­buje na hra­nici šumu. Za dva a něco roku to dělá 1.8 mi­li­ardy dolarů, 40 mi­li­ard korun.

Tady to máte podle měsíce, obrat, jak je vidět, v pan­de­mic­kých letech roste, stále víc se pro­točí na sub­skrip­cích.

A ještě tohle:

 50%   6713
 20%    440
 10%     99

Malá sta­tis­tika kolik pro­cent žoldu při­padne kolika lidem. Top 99 stre­a­merů sežere 10% všech peněz, top 440 lidem při­pluje 20% veš­ke­rých $$$ a 6713 je­dinců si ro­ze­bere po­lo­vinu oněch skoro 2 mi­li­ard dolarů. Druhá půlka je pro plebs.


Na log-log grafu to vypadá pěkně zi­p­fov­sky. Ne­poč­tená sme­tánka nahoře, chátra o síle stovek tisíc se plazí v bahně a sbírá de­set­níky.

komentáře

Stres a teror u VCMI

6. 10. 2021 — k47

Dlouho jsme se ne­vi­děli. Má to svoje důvody, ně­které, do nichž nebudu za­bí­hat, jiné více pro­za­ické, jme­no­vitě VCMI. Tenhle free soft­ware klon pra­staré ta­hovky He­re­oes of Might and Magic 3, mi zase sedí na mozko­vém kmeni jako zlý návyk. Říkám si, dneska něco napíšu, ale až potom, teď dám na chvíli VCMI. Pak ale strá­vím osm hodin v ka­ta­to­nic­kém tranzu, ve stavu ne­u­stálé stresu, po­krytý vrst­vou stu­de­ného potu, s po­ci­tem pro­va­zo­chodce, který se ne­u­stále na­chází mi­li­metr od ter­mi­nál­ního pádu. Nová AI ne­přá­tel je prostě příliš dobrá a s me­cha­nic­kou přes­ností trestá každý omyl. Nemůžu dát nor­mální ob­tíž­nost a pro­hnat se ma­gic­kou zemí jako jezdec apo­ka­ly­psy, ne, musím ne­u­stále plá­no­vat, před­ví­dat, tak­ti­zo­vat a modlit se k dávno za­po­me­nu­tým bohům, jen abych měl šanci přežít.

Jednu mapu jsem musel začít tři­krát – poprvé jsem udělal špatné roz­hod­nutí, které za­z­dilo další pro­gres, nemohl po­sta­vit budovy pro ver­bo­vání armády, po­čí­ta­čoví hráči mě před­běhli a už jsem je nikdy nemohl do­stih­nout. S velkou ná­ma­hou jsem po­ra­zil jednu úto­čící armádu, aby se na obzoru ob­je­vila další. Pro­tiv­ník s více městy a sil­nější eko­no­mi­kou může na­ver­bo­vat čer­stvé vojsko každé pon­dělí a poslat je mým směrem, aby mě po­stupně vy­kr­vá­cel. Druhý pokus jsem si dal pozor, ale byl jsem málo agre­sivní, jeden pro­tiv­ník me­zi­tím stihl po­ra­zit jiného, získal jeho zdroje, do­pl­nil armády zde­ci­mo­vané vojem a zas se opa­ko­vala spi­rála po­ma­lého ztrá­cení tempa a sláb­nutí. Na­po­třetí jsem jel jako stroj – armáda, zlato, zá­kladní su­ro­viny, budovy, hrad, sil­nější armáda a koncem prv­ního měsíce se už tlačit na ne­pří­tele a dra­ma­ticky ex­pan­do­vat. Jinak to nešlo. A to někdy za­čí­nám hrát s myš­len­kou, že u VCMI budu re­la­xo­vat. Skoro nikdy tomu tak není.

Tlačím na pro­tiv­níka X, s ar­má­dou vyjedu z města, po­čí­tač oka­mžitě pozná, že jsem nechal ne­chrá­něné město a pro­tiv­ník Y bez čekání za­ú­točí do zad, musím se vrátit s hlavní ar­má­dou, ne­pří­tel X toho vy­u­žije, aby zpátky ob­sa­dil ztra­cené pozice. To je na sou­časné po­dobně VCMI tak stre­su­jící nebo při­taž­livé: musím ne­u­stále ba­lan­co­vat mezi nutnou ex­panzí a obra­nou vlast­ních měst. Ne­přá­telé mají jed­noho hlav­ního hrdinu s útoč­nou ar­má­dou a ostatní tvoří řetěz, kterým mu při­vádí čer­s­tvě na­ver­bo­vané posily. Téhle for­maci můžu kon­tro­vat také jen hr­di­nou s vět­ši­nou vojska. Cesta do boje, ale ne­od­vratně ne­chává od­krytá záda. Ces­to­vání je pomalé a pře­pa­dení do zad může být smr­tící. Není možné se za­ba­ri­ká­do­vat a bu­do­vat a bu­do­vat; agre­siv­nější sou­sedi se na­vzá­jem vy­stří­lejí a po­slední pře­ži­vší se stane příliš mocným.

Ale když vy­tr­vám, někdy mezi jednou a čtyřmi ho­di­nami úz­kosti se to zlomí; hr­di­nové na úrovni 15 – 25, armády plně vy­tré­no­vané, mám víc měst, větší příjmy a můžu začít vál­co­vat zbytek světa. Teprve v tom oka­mžiku se můžu uklid­nit, každou chvílí už ne­hrozí oka­mžitý a ne­před­ví­da­telný zánik.

Tedy aspoň pokud se na obzoru ne­ob­jeví hrdina s an­děl­skými křídly, pře­letí lesy a pohoří a svou ob­rov­skou mo­bi­li­tou začne te­ro­ri­zo­vat a ob­sa­zo­vat špatně brá­něná města, aniž bych měl mož­nost ho dohnat a za­sta­vit. To se ale stává jen někdy.

komentáře

Snažili se ti pomoct, tys jim nadával do lhářů a teď jsi mrtvej

28. 9. 2021 — k47

Exis­tují dvě ka­te­go­rie tmářů: šar­la­táni a po­ma­tenci. Jedni pro­dá­vají lež a jsou si toho dobře vědomi, druzí dělají to samé, jen to neví. V an­g­lič­tině se pro druhou sortu po­u­žívá slovo cranks, česky kliky, proto jim od tohoto oka­mžiku budu říkat za­rezlé kliky, jako že se nedají otočit silou ani ro­zum­ným ar­gu­men­tem. Kliky sou­sedí s fa­na­tiky, ale nejde o jedny a ty samé lidi, fa­na­tici tvoří širší ka­te­go­rii, která může ale nemusí za­chá­zet do ne­ro­zum­ných ex­trémů. Fa­na­tik nemusí nutně věřit úplným ne­smys­lům, jen je do něčeho po­no­řen víc než je běžné nebo zdravé pro oby­čej­ného smr­tel­níka. Fa­na­tik do jógy může agre­sivně pro­pa­go­vat jógu pro všechny její pří­nosy, me­di­tační kva­lity uklidní mysl, ty fy­zické pro­táh­nou tělo a tak po­dobně, není na tom nic oči­vidně ne­prav­divé. Na­proti tomu za­rezlá klika může tvrdit, že jóga léčí ra­ko­vinu. Nejde o rozdíl v kva­litě, jen kvan­titě; jak daleko za­chá­zejí.

Šar­la­táni to vše dělají pro peníze nebo slávu, sami nevěří slovům, která kážou a dobře chápou, čeho se do­pouš­tějí; vědí, že jejich ak­ti­vita je de­struk­tivní, že to někdo odnese zdra­vím nebo ži­vo­tem, ale jsou to šar­la­táni a ná­sledky na ostatní v kal­ku­laci ne­hrají velkou roli. Stejně jako mo­rální in­te­grita. Ti, kdo vědomě pro­dá­vají lži a pro €€€ tráví studnu po­chyb­nostmi o vak­ci­naci, se ne­chají oč­ko­vat při první pří­le­ži­tosti. Když člověk lže pro prachy, prin­cipy ne­e­xis­tují. Buď je to vůbec ne­za­jímá, nebo věří, že všechny jejich ne­kon­zis­tence a po­kry­tec­tví jsou plně opod­stat­něné. Fa­na­ticky věřící se do­pustí vě­do­mého pod­vodu, aby ob­há­jili své fa­na­tické pře­svěd­čení1 .

Na druhou stranu na kliky se můžeme dívat jako na oběti de­ma­go­gie. Není to snadné, pravda, duo Dun­ning a Kruger k tomu mají co říct, ale aspoň na ně­které z nich tak můžeme po­hlí­žet. Za­padli do bahna al­ter­na­tiv­ních faktů, uta­jo­va­ných vě­do­mostí a kon­spi­rač­ních teorií, s šar­la­tány a pod­vod­níky šedé in­te­lek­tu­ální sféry u kor­mi­dla. První krok je ten roz­ho­du­jící; když člověk uvěří jedné ma­in­stre­amu a re­a­litě od­po­ru­jící fámě, je snadné uvěřit všem. Pokud spolkli první sousto návnady, že stát, elity, nad­ná­rodní or­ga­ni­zace nebo stí­nové figury ta­ha­jící za nitky jsou u moci, jejich jed­nání nekalé, pro­lhané, ne­bez­pečné a in­tri­kář­ské a jsou po dob­rých lidech, jako jsou oni sami, snáze se zapojí do pro­gramu sys­te­ma­tic­kého po­pí­rání faktů, vě­dec­kých po­znatků a re­a­lity jako takové. Teď čtu velice re­le­vantní knihu Post-truth od Lee McIn­ty­rea. Autor sle­duje vznik a fun­go­vání me­di­ální & soc-net ma­ši­né­rie, kde vše je pouze vý­ra­zem po­li­tic­kého pře­svěd­čení, pravda nic ne­zna­mená a i sama re­a­lita jako taková ne­hraje žádnou roli. Indeed, if news is just po­li­ti­cal ex­pres­sion, why not make it up? V pod­houbí tohoto fun­go­vání se snadno sklouzne k fikci, kde již exis­tu­jící pře­svěd­čení a emoce určují, v co člověk věří a co po­va­žuje za sku­teč­nost.

V ko­gni­tiv­ních vědách se pro tento fe­no­mén po­u­žívá pojem mo­ti­va­ted re­a­so­ning – co působí dobře, vní­máme jako prav­divé – sil­nější emoční in­ves­tice, sil­nější zkres­lení. Nemáme nad sebou velkou vládu, můžeme si myslet, že jed­náme zcela ra­ci­o­nálně a lo­gicky, a mnoho klik si to sku­tečně myslí, ale místo toho nás ovládá armáda psy­cho­lo­gic­kých pastí. To je jeden z mých nej­vět­ších stra­chů: jak si můžu být jistý, že moje zna­losti jsou prav­divé a úsudky opráv­něné? Epis­te­mo­lo­gický skep­ti­cis­mus říká, že z prin­cipu nikdy ne­mů­žeme získat 100% ko­rektní zna­losti, říkal to De­s­car­tes, říkal to Hume, říkali to mnozí další. Nechci za­chá­zet tak daleko a po­chy­bo­vat o va­li­ditě vlast­ních smyslů, stačí jen slabší verze: jak si můžu být jistý, že vše, co jsem četl a co použil jako surový ma­te­riál pro kon­strukci svého svě­to­ná­zoru je prav­divé, od­po­ví­da­jící re­a­litě, kon­zis­tentní? Jestli si to vůbec pa­ma­tuji správně? Jak velkou roli v syn­téze hrají emoce, mo­ti­vo­vané uva­žo­vání a další zkres­lení? Nevím a z prin­cipu to ani nemůžu vědět a to mě děsí. Když čtu o kon­spi­rač­ních te­o­re­ti­cích a dal­ších po­ma­ten­cích, někdy se za­sta­vím a pře­mýš­lím, jak si můžu být jistý, že jsem ne­spadl do po­dobné pasti, jiné té­ma­tem, ale pří­buzné duchem? Nemůžu. Ne­no­sím v hlavě kon­zis­tentní systém hodnot a po­stojů vy­bu­do­vaný ře­těz­cem de­ri­vací z prv­ních prin­cipů, které bych mohl nějak ověřit. Všechno je to ad-hoc změť, po­sklá­daná za chodu a po­spo­jo­vaná z díl­čích střípků in­for­mací, které do sebe někdy za­pa­dají a jindy jsou diso­nantní.

A to je důvod, proč se na oběti šar­la­tán­ské de­ma­go­gie můžeme dívat jako na oběti. Sle­do­vali nit du­še­ních po­chodů, ob­klo­peni pod­vod­níky, kteří věděli jak využít ko­gni­tivní zkres­lení a psy­cho­lo­gické pasti, bi­zarně stra­nic­kými médii, ra­di­ka­li­zu­jí­cími žol­dáky kul­tur­ních válek a na konci pak ve­řejně pro­hla­šují, že covid je jen pa­kárna, že oč­ko­vání zabíjí a nemoc vyléčí jedině ve­te­ri­nární an­ti­pa­ra­zi­ti­kum, aby na něj pár týdnů nato bez ce­re­mo­nií ze­mřeli.

In­ter­ne­tem před lety pro­bles­ko­val pojem sto­chas­tický te­ro­ris­mus – po­stupný proces ne­přímé ra­di­ka­li­zace, kdy žádný krok pří­jemce přímo ne­pře­svědčí, aby za­bí­jel lidi, ale každý článek řetězu, i ty zdán­livě ne­vinné a ba­nální, k tomu trochu při­spí­vají. Každý krok po­si­luje ten ná­sle­du­jící. Po­dobně se můžeme dívat na pád do díry surre­ál­ných názorů a kon­spiro-teorií. V pro­středí, které ak­tivně zasévá ne­dů­věru, ob­klo­pen stejně na­lo­me­nými lidmi, člověk po­stupně po­si­luje své exis­tu­jící pře­svěd­čení a jde dál po tra­jek­to­rii mimo re­a­litu. Nikdy se to přece nemůže stát . A pak je mrtvý.

Laura Loomer – alt-right & anti-vax klika, ne­ú­spěšná re­pub­li­kán­ská kan­di­dátka do kon­gresu USA a cel­kově pří­šerná osoba – si přála dostat covid, aby to všem na­třela a uká­zala, že jde jen o vy­haj­po­vaný virus a otrava jídlem s sebou nese větší ne­bez­pečí; pak ale covid sku­tečně do­stala a po­znala na vlastní kůži jak strašná to může být nemoc i když ona sama není v ri­zi­kové sku­pině a přímo na ni ne­u­mírá. „Just pray for me please. Can’t even begin to ex­plain how brutal the body aches and nausea that come with COVID are. I am in so much pain.“ Sa­mo­zřejme, že covid po­va­žo­vala za pa­kárnu, za­pa­dalo to do všeho, v co už věřila, velký obraz v její hlavě, vy­tvo­řený po­stupně a pro krůč­cích snadno ab­sor­bo­val názor na covid, který za­pa­dal do její po­li­tiky.

Na­ko­nec sama po­znala, že ofi­ci­ál­ním plánem bylo přesně to, co v něm stálo, žádné nekalé ma­ni­pu­lace, žádné ma­chia­vel­ské plány, jen upřímná snaha pomoct a za­chrá­nit životy. Oč­ko­vání je bez­pečné a je tu pro naše zdraví. Lidé museli dlouho padat dírou sto­chas­tic­kého ší­len­ství, aby sami sebe pře­svěd­čili, že je to přesně naopak.


+1: Pro or­ga­ni­zo­va­nou scha­den­freude nad osudem příliš se­be­vě­do­mých od­mí­tačů je tu celý jeden sub-reddit.

+2: Z wiki hesla crank:

Pa­ral­le­ling pre­vi­ous work, we find that en­dor­se­ment of a lais­sez-faire con­cep­tion of free-market eco­no­mics pre­dicts re­jection of cli­mate science […]. En­dor­se­ment of the free market also pre­dic­ted the re­jection of other es­tab­lished scien­ti­fic fin­dings, such as the facts that HIV causes AIDS and that smoking causes lung cancer.

Li­ber­ta­ri­áni po­pí­rají kli­ma­tic­kou ka­ta­strofu? Nejsem pře­kva­pen. Říkají to sami jejich kan­di­dáti.

+3: A taky tenhle.


  1. Tohle je z pod­castu I Don't Speak German, který sle­duje fa­šisty, nácky a jejich ak­ti­vity. Pří­kla­dem z his­to­rie je ka­pi­tola The Birth of Team B z knihy Mer­chants of doubt.
komentáře

Lidské dynamo

24. 9. 2021 — k47

Zas jsem na kole vy­ra­zil na tes­to­vací svah, abych změřil výkon nohou, a povím vám, není to nic moc. Za ne­přes­ných pod­mí­nek jsem na­mě­řil lehce pod 300 wattů me­cha­nic­kého výkonu, nic moc, dva roky na­zpá­tek to bylo 380 wattů. Na druhou stranu pro­tože vážím pod­statně méně než tehdy, čas vý­stupu byl prak­ticky iden­tický.

Podle těhle ta­bu­lek můj výkon pevně zapadá do dol­ních 5% cyk­listů, možná 10%, pokud neberu cel­ko­vou wattáž, ale watt na ki­lo­gram, aspoň těch cyk­listů, kteří se se svými výkony chtějí po­dě­lit a sebe-výběr může data zkres­lo­vat po­ně­kud nahoru.

Pro­to­kol měření měl ne­do­statky v přes­nosti. Jednak sto­puju čas stou­pání s tím, že to je do­sta­tečně prudké, aby se daly ostatní vlivy za­nedbat; všechno tření a odpor vzdu­chu hraje, aspoň doufám, menší roli než práce proti gra­vi­taci. Z toho důvodu těch 300 wattů pod­hod­no­cuje sku­teč­nost. O kolik si ale ne­troufnu od­ha­do­vat. Dalším pro­blé­mem je přesné místo konce trasy; když měřím jen práci proti při­taž­li­vosti země, musím měřit jen ten nej­str­mější úsek, těch 38 extra zko­se­ných metrů stou­pání a pak oka­mžitě pře­stat. Na konci jsem ale měřil i krátký výběh, kdy se stále plazím, ale ubere to pár vteřin. A pak je taky pro­blé­mem tempo. Měřil jsem ně­ko­li­krát, ale nikdy jsem ne­tre­fil rytmus, kdy bych si při­pa­dal, že jsem využil všechnu do­stup­nou ener­gii; buď jsem pře­hnal na za­čátku a druhou půlku, kdy jde do tuhého, prak­ticky stál, nebo to na­tem­po­val ply­nu­leji, ale na konci jsem ještě měl ener­gii nazbyt. Po apli­kaci těhle ko­rekcí, doufám, se číslo zpřesní o pár wattů nahoru, ale to si nechám na příště. Pů­vodně jsem se ani o tomhle ne­chtěl takhle ro­ze­pi­so­vat.

Oněch ne­ce­lých 300 wattů před­sta­vuje pouze me­cha­nic­kou stránku práce proti gra­vi­taci. Co jsem vyčetl z wi­ki­pe­die, velké svaly jsou účinné jen z 18% – 26%. To zna­mená, že v oka­mži­cích stou­pání, jsem vy­dá­val něco kolem 900 – 1200 wattů od­pad­ního tepla. Nevím jak vám, ale mě to při­padá bi­zarně gi­gan­tické číslo.

Pod stolem mi stojí 800W elek­trický ra­di­á­tor, za nejchlad­něj­ších nocí zimy ho pouš­tím na pár minut, abych si ohřál nohy, ale vždy ho ne­chá­vám pálit jen chvíli; 800 wattů je in­stantní peklo. A tohle množ­ství horka a ještě něco extra vydává jeden or­ga­nis­mus. Není se čemu divit, že se člověk zapotí. Ta­ko­vým množ­stvím ener­gie by vy­to­pil malou míst­nost.

Ok, musím říct jedno: Nevím jestli se všechna ener­gie ne­vy­u­žitá pro roz­po­hy­bo­vání svalů pře­mění na teplo, po­čí­tal bych s tím, ale nejsem si jistý. Dovedu si před­sta­vit, že při bu­něč­ném dý­chání může vznik­nout nějaký ve­d­lejší pro­dukt, který, i když ob­sa­huje ně­ja­kou po­ten­ci­álně po­u­ži­tel­nou che­mic­kou ener­gii, bude vy­lou­čen. Proto jsem jako ob­vykle za­ví­tal na wi­ki­pe­dii a pár večerů četl o bu­něč­ném dý­chání a pro­dukci ATP a stejně nemám 100% od­po­věď. Před­po­klá­dám, že ne­vy­u­žitá ener­gie skončí jako od­padní teplo; pokud víte, na­pište do ko­men­tářů.

Jinak celý ten ko­lo­toč kolem syn­tézy APT – mo­le­kuly, která fun­guje jako trans­portní jed­notka che­mické ener­gie v těle – je po­zo­ru­hodný. Pár jich buňky vy­cu­cají z glukózy bez pří­tom­nosti kys­líku, ale vět­šina jich vzniká až v mi­to­chon­drii; vět­šina ener­gie ne­po­chází z jídla, ale z mo­le­ku­lár­ního kys­líku; ATP se nikde ne­u­scho­vává, nikde nečeká, jde pouze o jed­notku pře­nosu, je ne­u­stále vy­tvá­řena z po­travy, spa­lo­vána v che­mic­kých pro­ce­sech buňky a lidské tělo zrecykluje svou vlastní váhu v APT každý den.

komentáře

BLAK

15. 9. 2021 — k47

Band­camp ex­plo­rer začíná nést první plody. Le­žérně sle­duju tagy post-rockpost-metal, na­slou­chám cvr­kotu na těchto dvou frek­ven­cích, často vzá­jemně pře­sa­hu­jí­cích, vět­ši­nou nic zá­sad­ního, ale pak se objeví něco, co mě pře­kvapí, zarazí a šokuje.

Třeba něco jako BLAK — post-rock v duchu Mona, tracky kolem deseti minut, ne­ko­nečná crescenda, ne­ú­prosné zdi zvuku, jako kdyby kytary kovaly do rudo roz­pá­lený ingot, Skan­dální je, jak je BLAK per­fektní v každém ohledu, žádná hluchá místa, ze slu­chá­tek teče bubla­jící řeka roz­pá­le­ného železa přímo do slu­cho­vého nervu; do­stá­vám pocit, pa­ra­no­idní, ale opráv­něný, že mě museli někdy strčit MRI stroje a re­verz­ním in­že­nýr­stvím neu­ro­no­vých od­po­vědí najít per­fektní zvuk, který naplno zapálí tu moji starou & za­tu­cha­jící mozkovnu.

Je super zase něco cítit, zase do­stá­vat husí kůži z čistě in­stru­men­tální hudby, cítit nut­nost zavít oči, spon­tánně od­říz­nout smysly, abych mohl naplno po­slou­chat. V těch oka­mži­cích ne­po­tře­buju nic víc, exis­tence je vy­ma­zána.

Dovedu si před­sta­vit tohle po­slou­chat někde na kon­certě, v klubu s níz­kými stropy, v přední řadě, ovíván obřími re­pro­duk­tory, osa­mo­cen v davu; možná až moc dobře; BLAK na mě působí jako fa­lešná nos­tal­gie; tohle je přesně ta hudba, kterou bych měl spo­je­nou se sil­nými zá­žitky, protka­nou s ta­pi­sé­rií vzpo­mí­nek, jako Mono, 65da­y­sofsta­tic nebo Swans, jen nic ta­ko­vého ne­e­xis­tuje. Píše se rok 2021 a po­sled­ních 18 měsíců jsem strá­vil ve stavu ne ne­po­dob­ném en­do­spó­rám, které v ne­mrt­vém stavu čekají na pří­hodné pod­mínky k ožití. Ale je to tady, BLAK, je to sku­tečné, je to zvláštní a je to per­fektní.

komentáře
8. 9. 2021 Dny nula
Nacházím se v mrtvém bodě. Poslední dny jako kdyby křivka mentální agility dosáhla finálního nadiru. Všechno mi připadá příliš těžké, každá překážka se zdá nepřekonatelná, každý krok strojí obrovské množství námahy. Chci udělat X, Y, a Z, ale nic z toho ani s příchodem půlnoci není dokončeno. Žádná… celý článek →
4. 9. 2021 Bandcamp explorer
Bancamp neměl RSS. Teď ho má. celý článek →
29. 8. 2021 Steam musí zemřít
I přesto, že tu opakovaně přiznávám loajalitu myšlence free softwaru, donedávna jsem používal dvě uzavřené aplikace. Steam a Binding of Isaac. Donedávna, ale už nikoli. celý článek →
25. 8. 2021 PZ Myers
Vím, jdu s křížkem po funuse se zpožděním asi deset let, ale musím říct, že blog PZ Myerse je docela fajn čtení. Profesor biologie/ateista se v textové formě specializuje na idioty, lháře a podvodníky, k nim přihodí řádění náboženských fanatiků, kreacionisty, pavědce, šarlatány a akty dalších… celý článek →
21. 8. 2021 Sean Lock, mrtvý
Nejvtipnější komik Británie zemřel, 58 let, rakovina. Svět je pro to o něco smutnější a já necítím nic. To není dobře. Tak by neměla vypadat reakce na definitivní zánik nejoblíbenějšího komika. Neměla by, ale vypadá. celý článek →
17. 8. 2021 Wikipedické faktoidy #12
Už dlouho jsem neoblažil svět nahodilou sbírkou zpola zajímavých faktoidů, co? To se musí napravit. celý článek →
15. 8. 2021 Bílá místa urbanistických plánů
Ten pocit je nepopsatelný. Seberete červené jablko ze země, vyhřáté od slunce a po prvním kousnutí ucítíte jemnou příchuť fermentace. Na trávě leží už jeden nebo dva dny a teď chutná přesně jako cider. Je to mihotavý moment ataraxie, jako záblesk finální a věčné stability. Proč tenhle okamžik nemůže… celý článek →
11. 8. 2021 VCMI - HOMAM3 klon konečně kompletní
Na jeden zátah jsem spáchal maličkou terminálovou hru, klon curse of war & v obvyklém duchu nese jméno hypercurse of hyperwar. Proč ne, že jo? Jde o trivialitu, na níž je nezajímavější Floyd-Warshallův algoritmus hledání cest a ten ani není vidět. Dostal jsem se do Fáze Jedna, kdy mám věrný klon, s… celý článek →
2021  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10 
2020  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz