k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS

Nožky & panožky

28. 11. 2021 — k47

Když jsem se tu teď rozjel s makro fot­kami, přidám další. Pár měsíců na­zpá­tek jsem fotil hou­senky, nej­spíš ba­bočky paví oko, jak si hodují na kopři­vách. Už při po­hledu nahým okem vy­pa­daly celkem gro­teskně, černé jako noc a poseté bodáky, ale jako ob­vykle zblízka je vše mnohem za­jí­ma­vější. Mě za­u­jaly hlavně jejich nohy. Hou­senky mají dva různé typy kon­če­tin, jed­no­du­ché bodáky vpředu a čtyři páry oran­žo­vých panož­kek vzadu a když se na ně po­dí­váte velice zblízka, můžete spat­řit řadu ma­lič­kých háčků po jejich obvodu. Fas­ci­nu­jící. Nikdy bych se to ne­do­zvě­děl, kdy­bych na ně ne­na­mí­řil ob­jek­tiv pod­lo­žený pár makro kroužky, ale teď to vím. Přesně tohle tohle mě při­ta­huje k makro focení.

Ba­bočka paví oko
Ba­bočka paví oko
Ba­bočka paví oko
Ba­bočka paví oko

+1: Tyhle fotky jsem už dřív dal na 🞄⬤🞄, ale (ne­pří­liš pře­kva­pivě) ta ini­ci­a­tiva vy­chladla ne­dlouho potom, co jsem ji tu začal vy­tru­bo­vat.

komentáře

Sekáč

22. 11. 2021 — k47

Sekáči jsou fajn. Kdy­bych měl se­řa­dit pa­vou­kovce podle pre­fe­rencí, sekáči by se na­chá­zely na před­ních příč­kách. Velká těla, dvě mi­ni­a­turní oči, osm po­stra­da­tel­ných nohou růz­ných délek, vše­žravci a do­konce ani sítě ne­sno­vou. Je na nich něco ne­motor­ného a přá­tel­ského. Zvlášť při po­hledu zblízka, pod makro ob­jek­ti­vem.

komentáře

Mumifikace

19. 11. 2021 — k47

Takhle skon­čila jedna z po­sled­ních vos ko­lo­nie v kro­vech Cely. Vle­těla dovnitř, lapila se do sítě tře­savky a skon­čila jako vy­su­šená mu­mi­fi­ko­vaná mrt­vola.

komentáře

Bypass

9. 11. 2021 — k47

Mám jeden starý blesk. Pár let na­zpá­tek jsem ho koupil za prak­ticky nula peněz z bazaru. Nissin Di466, kdyby se někdo ptal. Nebyla to špatná koupě, to ne, jen malou vadou na kráse bylo, že ne­fun­guje spouš­tění z horké boty. Asi proto byl tak levný. Op­tický slave jede bez pro­blémů, plnil roli jako druhá jed­notka do týmu a všechno bylo v na­pros­tém po­řádku.

Ale nedalo mi to. Blesky jsou ve své pod­statě velice jed­no­du­chá za­ří­zení, aspoň co se spouš­tění týká. Dole na horké botě mají dva kon­takty, když dojde k jejich zkra­to­vání, blesk bleskne. Tyhle dva kon­takty na mojí jed­notce z důvodů ne­zná­mých ne­za­žehly světlo, jejich signál kdesi uvízl. Nicméně roky studia elek­tro­tech­niky (čti: snaha opra­vo­vat věci ve­doucí k jejich fi­nální de­strukci) mě na­u­čily, že by mělo stačit uvnitř najít kon­takt, který blesk spustí a spo­jení z horké boty na něj pře­smě­ro­vat. Byl by takový malý elek­trický bypass.

Vzal jsem tedy sadu šrou­bo­váků, mul­ti­metr a začal sto­po­vat kon­takty, ne­chá­val se šo­ko­vat elek­tric­kými ranami z na­bi­tého kon­den­zá­toru, pak se ho snažil vybít pr­ťa­vým od­po­rem, který promptně ex­plo­do­val, a na­jed­nou řešení: tla­čítko pilot – po stisk­nutí blesk bleskne – to byl cíl. Jedna noha spí­nače je při­po­jená na uzem­nění, lo­gicky, druhá se ztrá­cela ve spleti tiš­tě­ných spojů. Zase jsem sle­do­val stopu, přitom se opět ne­chá­val šo­ko­vat (po chvíli se vám to začne líbit), dráha vedla přes flat­flex kabel na jiné PBC a tam přímo k noze AVR mi­k­ro­kon­t­ro­léru.

SW103 je spínač, který pře­smě­ruju
spo­jení mezi GND a stře­do­vým pinem spouští blesk

Letmý pohled do do­ku­men­tace mě na­pl­nil po­ci­tem bez­pečí, že od­tam­tud ne­po­vede víc než bez­peč­ných pár voltů. Ono je totiž jedna věc, když se se blesk dá spus­tit, a druhá, docela jiná věc, když se dá spus­tit, ale přes piny na horké noze jde 300V přímo z vnitř­ního kon­den­zá­toru a blesk se jednou roz­svítí, ale foťák de­fi­ni­tivně zhasne. Od­tam­tud jsem na­pá­jel kon­takt na cen­t­rální pin na horké botě, blesk složil (pře­ska­kuju dlou­hou etudu plnou dra­matu a zrad; tahle věc před­sta­vuje ne­tri­vi­ální pro­sto­rové puzzle), na­sa­dil na foťák, zaťal zuby, ať se nic ne­u­vaří a pak… pak to blesklo a všechno bylo v po­řádku. Happy end a teď mám dva ro­zumně fun­gu­jící blesky.

bypass hotový

+1: Teď, když se zpětně dívám na ob­rázky, vypadá to, že tam měli ze­ne­rovu diodu jako re­gu­lá­tor napětí z horké boty. Ale už jsem to dal do­hro­mady, snad se nic ne­stane.

komentáře

Trilogie

31. 10. 2021 — k47

Roky jsem ne­na­psal je­di­nou po­vídku a na­jed­nou mám v hlavně nápad na tři. Pravda, tři na sebe na­va­zu­jící pří­běhy, přesto víc než nula po­sled­ních let. Všechny tři se po­cho­pi­telně točí kolem epi­de­mie vi­ro­vého one­moc­nění. Ne tam­toho, jde o jinou, ne­zná­mou nemoc, která je po­čí­na­jící ka­ta­stro­fou ko­ro­na­viru mas­ko­vána a epi­de­mi­o­lo­gická opat­ření ji efek­tivně po­tlačí do té míry, že si svět nového pa­to­genu nemusí příliš všímat. Přesto mnoho lidí one­mocní.

První část mapuje oka­mžiky, kdy se pří­růs­tek do pan­te­onu pa­to­genů ob­je­vil na scéně. Jde o po­zvolný ponor do hlubin kon­spi­race a nese se v duchu troj­hmatu: vypadá to, že se děje něco straš­li­vého; ok, tak nic, omyl, bylo to něco ne­škod­ného; oprava, přesně to, čeho jsem se báli, že se děje, se stalo už mnohem dřív, ne­mů­žeme s tím nic dělat a už je vidíme do­zvuky. A tak pořád dokola, jako schody, které vedou jedině hlou­běji, zdán­livě bez konce.

Druhá část se točí kolem dlou­ho­do­bých efektů viru na ty, jež prošli ná­ka­zou. Půl roku poté, co zá­hadná epi­de­mie ex­plo­do­vala, aby záhy zmi­zela, do­stá­vají zo­ta­vení zvláštní neu­ro­lo­gické symptomy. Hro­madné ha­lu­ci­nace jsou běžné. Město, které si užívá letní pan­de­mický klid je na­jed­nou pa­ra­ly­zo­váno ma­so­vým ší­len­stvím. Celý text je kon­ci­po­ván tak, aby zpo­chyb­ňo­val ob­jek­tivní povahu re­a­lity.

Třetí část se ode­hrává ně­ja­kou blíže ne­spe­ci­fi­ko­va­nou dobu po vy­has­nutí naší pan­de­mie, kdy na lidi na­ka­žené tajnou cho­ro­bou do­lé­hají dlou­ho­dobé účinky vět­ši­nou neu­ro­lo­gic­kého rázu. Po­ru­chy paměti a vní­mání času jsou nej­čas­tější. Dva nejme­no­vaní pro­ta­go­nisté se do­staví na ja­kousi oslavu pod širým nebem, ne­spo­leh­livý vy­pra­věč, který nemůže mluvit, a jeho ka­ma­rád. Poz­ději se ukáže, že nejde jen o oby­čej­nou party, ale pohřeb jedné z obětí viru, jejíž tělo se spálí na hra­nici. Vy­pra­věč, který zpo­čátku vypadá jako ne­znalý out­si­der, všechno dobře věděl. Jen také patří mezi na­ka­žené, jeho ko­gni­tivní schop­nosti chát­rají a vše za­po­mněl. Kvůli po­ru­chám vní­mání času působí, že když se roz­žeh­nou ohně, začne vidět bu­douc­nost a udá­losti, které se vrací zpátky k oka­mžiku, který virus při­vedl na svět. Hlav­ním mo­ti­vem po­vídky je vy­rov­ná­vání se s tr­va­lými ztrátami vlast­ních schop­ností.

To je moje virová tri­lo­gie, zkusím něco napsat během to­ho­hle Na­NoWriMa, které začne za hodinu. Uvi­díme, ale ne­dá­vám tomu velkou šanci; už jsem jednou zkusil začít psát, ale nejde to; stará ener­gie dávno pryč, při­pa­dám si ne­o­hra­baný a ztra­cený. Uvi­díme. Další průběh budu hlásit.

komentáře

Vtip

23. 10. 2021 — k47

Asi takhle: před ně­ja­kou dobou jsem na soc-netch udělal vtip, nebyl jsem si jistý, jestli bude nutně po­cho­pen, jak byl za­mýš­len & po krátké době jsem ho smazal. Etuda skon­čila, přesto to ve mě hlo­dalo. Mojí cel­ko­vou stra­te­gií je, že když už ne­po­má­hám, tak se aspoň snažím nebýt ak­tivně de­struk­tivní. Tady jsem si ale nebyl jistý, jestli jsem skromné mety vůbec dostál.

Ok, teď ten vtip: Exis­tují jen dvě po­hlaví: CISC a RISC.

V zá­vis­losti na svých zna­los­tech si to člověk může pře­lo­žit jako 'exis­tují jen dvě po­hlaví/gen­dery a všichni lidi, co říkají něco jiného jsou blázni a ne­bez­peční pro­gre­sivní le­vi­coví ex­tre­misté' nebo 'striktní du­a­lita je zjed­no­du­šený pojem, který mohl být uži­tečný, ale ne­do­káže plně po­stih­nout re­a­litu ve všech de­tai­lech.' Jistě taky cítíte, že se oba vý­znamy po­ně­kud roz­chá­zejí. Záleží jen, jak moc se člověk vyzná v his­to­rii & vývoji pro­ce­so­ro­vých ar­chi­tek­tur od osm­de­sá­tých let do dneška.

Kdyby někdo tápal, měl jsem na mysli va­ri­antu číslo dvě jako štouch­nutí do žeber esen­ci­a­listů, kteří po­pí­rají va­ri­a­bi­litu lidské exis­tence a při­zná­vají exis­tenci jen toho, co se vejde do ko­lonky for­mu­láře a/nebo co přesně od­po­vídá učivu prv­ního stupně zá­kladní školy.

CISC a RISC dnes už nic ne­zna­mená, v osm­de­sá­tých letech možná, jako prin­cip návrhu pro­ce­sorů, který se ra­di­kálně od­li­šil od sta­tutu quo své doby. V těch letech roz­dě­lení na CISC a RISC – com­plex in­struction set com­pu­terre­du­ced in­struction set com­pu­ter – dávalo smysl. RISC se ob­je­vil na scéně jako pro­ti­proud opu­lent­ních a ba­rok­ních CISC pro­ce­so­rům s velice pros­tou myš­len­kou: Zjed­no­du­šíme, co každá in­strukce dělá, práce na jed­notku bude méně, ale můžeme je sekat rych­leji, pi­pe­li­no­vat je a jed­no­dušší návrh de­ko­déru dovolí ome­zený roz­po­čet tran­zis­torů použít tam, kde to bude co nej­e­fek­tiv­nější.

Co se od té doby změ­nilo? CISC de­fakto ne­e­xis­tuje. x86, dávaná jako pří­klad CISC ar­chi­tek­tur, je nejméně CISC ze všech CISCů, počet tran­zis­torů se zvedl 100000×, vět­šina jich stejně padne na cache paměti a in­terně fun­gují na stej­ných prin­ci­pech jako RIS­Cové modely. ARM, RISC-V, x86, POWER, Z, uvnitř jsou to všechno out of order mašiny, jež ar­chi­tek­to­nic­kou in­strukční sadu pře­klá­dají na in­terní μ-ope­race. Aspoň všechny vý­konné modely, které sjely z vý­rob­ních linek za po­sled­ních dvacet let. Když říkám vý­konné, mám na mysli všechno od te­le­fonůsu­per­po­čí­ta­čům.

CISC nebo RISC jako cen­t­rální prin­cip, který plně de­fi­nuje pro­ce­sor, už ne­e­xis­tuje. Záleží na kon­krét­ních de­tai­lech ISA a jejich im­ple­men­tace v kře­míku. Svět není čer­no­bílý a dané ar­chi­tek­to­nické po­stupy jsou na­sa­zo­vány v si­tu­a­cích, kdy to dává nej­větší smysl – efek­ti­vita, ve­li­kost pro­ce­soru, rych­lost, takty, IPC. CISC a RISC před­sta­vují zou­fale ne­kom­pletní ka­te­go­ri­zaci, která se vrací k pra­sta­rým ide­á­lům, jež dnes nic ne­zna­me­nají a mnoho ne­ří­kají o daných ar­chi­tek­tu­rách a jejich mik­ro­ar­chi­tek­to­nické im­ple­men­taci.

Teď je doufám nade všechny po­chyb­nosti jasné, co přesně jsem měl na mysli.

Ale pokud někdo o pár dekád za­o­stal ve zna­los­tech o tomhle tématu a/nebo otáz­kách lidské se­xu­a­lity a iden­tity, mohl by nabýt fa­leš­ného dojmu, že jsem hrozný člověk. To nikdy nesmím do­pus­tit.

komentáře

Poslední hektické dny vosí kolonie

13. 10. 2021 — k47

Smrt si jde pro nás pro všechny. Nic moc, ale stále lepší než al­ter­na­tivy: pro vosy a včely při­chází každou zimu. Ale ony si nejsou vědomi svého osudu a to je na celé věci tak krásné nebo tra­gické, záleží na úhlu po­hledu a tom, jestli pa­t­říte mezi skle­nice zpola plná nebo zpola prázdná sortu lidí. Spo­le­čen­ský hmyz jen dělá to, pro co se na­ro­dil, jedna po­stra­da­telná sou­část su­per­or­ga­nismu, jejich úděl je práce pro pře­žití ko­lek­tivu s tím, že ně­ko­lik spe­ci­álně stvo­ře­ných je­dinců přečká zimu a začne celý ten tristní ko­lo­toč nanovo. Tolik života vznikne a je sme­teno jen proto, aby pře­žila hrstka krá­lo­ven.

Včely mají svůj život přesně roz­par­ce­lo­vaný podle dnů. Tři hodiny po na­ro­zení včela čistí, 4. den začíná krmit larvy, 6. den kojí mateří ka­šič­kou, 12. den staví, potom stráží a na­ko­nec se z ní stane pen­dler; tak dlouho jak je třeba, smyl pr­cha­vých dnů na­lin­ko­vaný oka­mži­kem na­ro­zení (mmch: tohle mi při­po­míná tohle od H.R. Gigera). Pří­roda nahání strach a údiv svým slepým uti­li­ta­ri­a­nis­mem.

O nic z toho bych se ne­za­jí­mal, kdy­bych na bal­koně neměl vosí hnízdo za­vr­tané kamsi do hlubin trámů stře­chy nad Celou a kdyby se na as­fal­to­vém po­vrchu jed­noho dne ne­za­čaly ob­je­vo­vat mrtvé larvy. Sle­do­val jsem, jak je vosy vy­ná­šejí ven: děl­nice vláčí larvu stejné ve­li­kosti jako ona sama, pla­hočí se metr, dva, tři a pak larvu nechá na pospas živlům a času. Vy­pu­zené larvy roz­hodně ne­vy­pa­dají, že by se stále pa­t­řily mezi živé or­ga­nismy; mrtvá hmota, Snow­de­novo ta­jem­ství.

Díval jsem se, co by mohlo způ­so­bo­vat tohle cho­vání & od­po­vědí se mi ne­do­stalo, in­ter­net ve své ne­změr­nosti mlčel. Přesto, frag­menty en­to­mo­lo­gie vedou k jediné od­po­vědi: blíží se smrt. Do­spělí je­dinci se živí nek­ta­rem, larvy pre­fe­rují hmyz, jsou však zcela ne­po­hyb­livé, uza­vřené v šesti­hranné in­ku­bační ko­můrce, zcela zá­vislé na pří­sunu po­travy (mouchy a po­dobní lé­tavci) od dělnic. Ochla­zuje se, much ubývá, není strava, ener­gie musí smě­řo­vat k těm pár je­din­cům, co pře­žijí zimu a ně­které zbytné larvy uhynou. Jejich těla musí pryč, aby ne­hnily ve hnízdě.

V té době, pár dnů na­zpá­tek, po­slední kve­toucí rost­liny byly zcela ob­sa­zené vše­mož­nými lé­tavci, včely, vosy, sršně, mouchy, ka­ko­fo­nie tem­ného hučení, hyp­no­tické a ul­ti­mátně velice smutné. Žádný jiný zdroj po­travy ne­zbývá, jen tohle a pak kaž­do­roční ani­hi­lace. Ko­loběh života je hek­tický a prostý vzne­še­nosti. (Pro extra efekt od­sta­vec pře­čtěte hlasem Wer­nera Her­zoga.)

Je to jako roz­dě­lení mezi so­ma­tické a po­hlavní buňky. Celé naše tělo s tou ne­ko­nečně fas­ci­nu­jící kom­ple­xi­tou není víc než pod­půrný me­cha­nis­mus do­časně vy­bo­do­vaný pro pro­dukci hrstky po­hlav­ních buněk. Tragé­die toho všeho spo­čívá v pros­tém faktu, že naše vědomí a iden­tita a strach se na­chází na straně so­ma­tic­kých buněk, toho do­čas­ného stroje pro nějž pří­roda měla jiné záměry, než bychom pre­fe­ro­vali.

Mezi mrt­vými larvami se zpo­ma­lené včely po­hy­bo­valy s ele­gancí těž­kého otřesu mozku.

+1: O dva dny poz­ději, když jsem ráno vylezl ven, z hnízda zrovna vy­lé­tá­valy gi­gan­tické krá­lovny.

komentáře
8. 10. 2021 Twitch prachy
Twitch měl bebíčko. Anonymní gentleman se na 4chanu zmínil, že se jeho lidem podařil skutek, kterému se v hackerských kruzích říká total pwnage. Prolomili se do vnitřních katakomb amazonu a vynesli vše, co nebylo přibité. Jako důkaz svých skutků poskytli 128 GB torrent s úlovkem: kompletní zdrojáky… celý článek →
6. 10. 2021 Stres a teror u VCMI
Dlouho jsme se neviděli. Má to svoje důvody, některé, do nichž nebudu zabíhat, jiné více prozaické, jmenovitě VCMI. Tenhle free software klon prastaré tahovky Hereoes of Might and Magic 3, mi zase sedí na mozkovém kmeni jako zlý návyk. Říkám si, dneska něco napíšu, ale až potom, teď dám na chvíli… celý článek →
28. 9. 2021 Snažili se ti pomoct, tys jim nadával do lhářů a teď jsi mrtvej
Existují dvě kategorie tmářů: šarlatáni a pomatenci. Jedni prodávají lež a jsou si toho dobře vědomi, druzí dělají to samé, jen to neví. V angličtině se pro druhou sortu používá slovo cranks, česky kliky, proto jim od tohoto okamžiku budu říkat zarezlé kliky, jako že se nedají otočit silou ani… celý článek →
24. 9. 2021 Lidské dynamo
Zas jsem na kole vyrazil na testovací svah, abych změřil výkon nohou, a povím vám, není to nic moc. Za nepřesných podmínek jsem naměřil lehce pod 300 wattů mechanického výkonu, nic moc, dva roky nazpátek to bylo 380 wattů. Na druhou stranu protože vážím podstatně méně než tehdy, čas výstupu byl… celý článek →
15. 9. 2021 BLAK
Bandcamp explorer začíná nést první plody. Ležérně sleduju tagy post-rock a post-metal, naslouchám cvrkotu na těchto dvou frekvencích, často vzájemně přesahujících, většinou nic zásadního, ale pak se objeví něco, co mě překvapí, zarazí a šokuje. celý článek →
8. 9. 2021 Dny nula
Nacházím se v mrtvém bodě. Poslední dny jako kdyby křivka mentální agility dosáhla finálního nadiru. Všechno mi připadá příliš těžké, každá překážka se zdá nepřekonatelná, každý krok strojí obrovské množství námahy. Chci udělat X, Y, a Z, ale nic z toho ani s příchodem půlnoci není dokončeno. Žádná… celý článek →
4. 9. 2021 Bandcamp explorer
Bancamp neměl RSS. Teď ho má. celý článek →
29. 8. 2021 Steam musí zemřít
I přesto, že tu opakovaně přiznávám loajalitu myšlence free softwaru, donedávna jsem používal dvě uzavřené aplikace. Steam a Binding of Isaac. Donedávna, ale už nikoli. celý článek →
2021  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11 
2020  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz