Politický marketing

Před pár hodinami se otevřely dveře volebních místností & začalo druhé kolo prezidentských voleb. Teď můžu prohlásit, že jsem v průběhu předvolební masáže neviděl jedinou politickou reklamu, žádný spot, který by se mě snažil přesvědčit, jestli mám volit Losnu nebo Mažňáka, neviděl jsem žádný billboard, žádný leták, žádný plakát. Nic.

Na televizi se nedívám a na internetu blokuju všechny reklamy (kdo nepoužívá adblocker je třídní nepřítel a hlavně masochista). Prakticky jsem přestal chodit na twitteržumpu, kde to diskuzemi na téma hlavy státu jistě žije. Facebook? Ale jděte, ten je v mých očích už roky mrtvý. A v místech, kam jsem vylézal z Cely, se billboardy nevyskytují. Nemá smysl inzerovat v dědině pro šest lidí a jednoho psa.

K tomu se ještě musím přiznat, že jsem neposlouchal ani vteřinu jediné z kandidátských debat a duelů. Elektrické šoky jsou mi někdy příjemné, ale nejsem takový sebemrskač, abych se podrobil tomuhle. Osm filištínů, co se snaží přechytračit v tom, kdo vyprodukuje efektivnější zkratkovité heslo, je moje představa pekla. Dokonce jsem, myslím, neslyšel žádného z kandidátů (kromě tamtoho breptajícího strejdy) mluvit. Jaký hlas má Petr Pavel? To vám nepovím a ani mě to nezajímá. Jestli chcete něco sdělit, čiňte tak psanou formou nebo si to nechte pro sebe.

Dojmy totiž klamou. Klasickým příkladem je debata Nixona s Kennedym. Kdo ji poslouchal v rádiu, měl za to, že Nixon je jednoznačný vítěz, ale pro většinu lidí, co spektákl sledovala v televizi, jako jasný vítěz působil Kennedy.

Aby, z odmítaného tónu, nedošlo k mýlce: Hlasoval jsem v obou kolech. Jak, to si vezmu do hrobu, ale asi bude z toho, co jsem tu už mnohokrát psal, jasné, komu jsem to nehodil.

VPSky a cena elektřiny

Moje fediverse instance Margaras Unlimited (a další drobnosti) běží na superlevné VPSce, za níž vypláznu každý měsíc 70 korun + daň. Cena odpovídá hardwaru, který nepatří mezi nejnovější – srdcem stroje je 10 let staré CPU Sandy Bridge generace, stejné, co mi tiká v laptopu a první, kterou bych řadil do moderní éry mikroarchitektur. Nic zásadního, nic katastrofického, minimum, které jsem schopen akceptovat za tyhle €€€.

Donutilo mě to počítat. Onen procesor má 8 jader, zvládá 16 vláken, takže pokud poskytovatel stroj rozseká na 16 VPSek a na každé si nahrabe 70 korun / měsíc, ročně mu tahle stará krabice vydělá pěkných 13440 korun.

Nechci nikoho děsit, ale tohle vypadá jako docela dobrej býznýs plán. Na bazoši někdo nabízí server s přesně tímhle procesorem za 7000 českých. Stačí ke mě na dědinu natáhnout optiku a jdu do toho. Konektivita bude varchrlatá, UPS nebo záložní generátory nevedeme, technická podpora budu jen já sám, takže když spím, nebudete podpořeni a i tak většinou nevím, co dělám, a nejspíš moje rady jen uškodí. Na druhou stranu můžete přijít osobně, sáhnout si na server ve špajzu serverovně, dát si napečené koláče, pohrát si s kachnami a poslouchat sousedku, jak křičí na děti, co mají tu drzost ji chodit kolem baráku. Ale hlavně: jsme levní. Velice levní.

I když na druhou stranu… CPU má TDP 95W, celý systém bude žrát s pamětmi, disky, síťovou kartou a ztrátami ve zdroji řekněme optimistických 150W. To za rok dělá 1314 kW. Podle ceníků ČEZu se nezastropovaná cena elektřiny (musím počítat s nejhorším) pohybuje kolem 12 korun / kWh, celkem tedy 15768 kč / rok. Ve finále bych tak měl čistý zisk mínus 2328 korun.

Může Putin už konečně chcípnout a přestat s krvavou imperialistickou válkou, která přináší nesčetné utrpení milionům? Výsledná nestabilita na trhu s energiemi mi mimo jiné kazí plány rychlého zbohatnutí.

Planeta hoří a my nic neděláme

Klimatická katastrofa. Pamatujete? Ta globální událost, kterou způsobujeme a která teď zabíjí planetu, na níž zrovna žijeme, a začíná zabíjet i nás osobě? Pořád nic? Vzpomínáte jak v létě bylo běžně přes 35 stupňů? Nebo jak se na silvestra rtuť vznášela někde kolem šestnácti Celsiů a lidi se venku promenádovali jen tričku a kraťasech? Teď už si vybavujete? Tak přesně tenhle klimatický holokaust se na nás valí jako lavina smrti. Jen místo sněhu je to oheň. A je zasažená celá planeta. A trpíme všichni. A nemůžeme nikam utéct. A víme to už mnoho dekád. Mezi vědci panuje shoda velice, velice dlouho. Konsenzus je definitivní, podložený daty a tisícem studií, jen nám někteří lidé a některé firmy vědomě lhali pro vlastní profit a snažili se nás přesvědčit, že jde o kontroverzní téma v němž nic není jisté a odborníci se nedokážou dohodnout. Nic nebylo dál od pravdy. (Merchants of Doubt si musíte přečíst). Tihle lháři, podvodníci, propagandisté, ideologicky zaslepení klausovci, ty všechny musíme najít a naložit s nimi jako s vrahy, protože oni jsou vrazi – kvůli vlastní hrabivosti a snaze ukojit nenasytné akcionáře sabotovali budoucnost lidstva. Mě a tebe. Nás všech.

Na čem můžu deomonstrovat, že nám země skutečně hoří pod nohama? Co třeba takhle: Loni jsme měli mnoho teplotních extrémů, podle celsiometrů v Klementinu 4 dny překonaly teploty naměřené za posledních 239 let. Je to hodně nebo málo? Napadlo mě, že by se to dalo jednoduše ověřit naivním modelem. Představte si, že denní teplota má gaussovské rozložení kolem nějakého dlouhodobého průměru. Tenhle předpoklad stačí k tomu, abych mohl simulovat denní extrémy za uplynulých 239 let a porovnat je s úplně normálním rokem. Kdyby se nic nedělo a klima se rapidně neměnilo a globální teplota vytrvale nerostla, čekali bychom všeobecně průměrný rok, který nijak nevybočuje z dlouhodobých trendů.

O výpočet se postarají tyto dva řádky Scaly:

def gauss() = util.Random.nextGaussian
(1 to 5000).map(_ => (1 to 365).count(_ => gauss() > Iterator.fill(239)(gauss()).max)).sum / 5000.0

Ve výsledku bychom, i po víc jak dvou stoletích souvislého měření, čekali 1.5 dne, kdy padne pozitivní teplotní rekord.

Jak jsme na tom ve skutečnosti? Takhle:

Graf klementinských dat uvádí, kolik dnů v daném roce byly naměřeny teplotní rekordy obou druhů, jak minima tak maxima. (Pokud byla stejná teplota naměřena v několika letech, vzal jsem dřívější rok ve snaze být konzervativní, takže realita je ještě o něco horší.)

Stačí jeden pohled a je jasná jedna věc: V posledních dekádách padají rekordy v plusovém směru, zatímco rekordní chlady téměř zmizely. Čekali bychom 1.5 dne, ale za poslední 30 let, každý rok v průměru 6 dnů překonalo předchozí teplotní rekordy a v minulých deseti letech to bylo dokonce 6.9 dnů, kdy se rtuť vyškrábala výš, než kdykoli od doby vlády Marie Terezie.

Takže jo, roky jsou teplejší a prožíváme stále víc dnů s extrémními teplotami, je větší horko a planeta umírá.

Náš úkol je teď jasný: musíme najít podvodníky, lháře a stochastické vrahy, co beztrestně sabotovali možnost kolektivní, globální akce a potrestat je. Udělejte jim díru do hlavy a veřejně propagujte, proč se tak stalo. Možná, že když tyhle svině budou žít ve strachu, že plebs se naštve a rozhodne se vzít osud do vlastních rukou a začít jednat stylem přímé akce, která se nebojí použít drastické metody, odpovídající situaci, možná pak budou rozumnější, možná se pak nebudou cítit tak v bezpečí, aby páchali činy, které zabíjejí planetu a které jsou neslučitelné s přežitím osmi miliard jedinců na naší modré hroudě. Možná.

Kdyby někdo náhodou přišel & začal prohlašovat, že Klementinum se nachází v teplotním ostrovu Prahy & tudíž nic neříká, podíval jsem se na data ČHMU o průměrné teplotě vzduchu celé ČR.

Za posledních 61 let, průměrná teplota v každém měsíci roku (s výjimkou ledna) nejen roste, ale roste docela znatelně.

(Data a skript, co vygeneroval grafy, jsou tady.)

Tohle jsou ale jen moje experimenty a vizualizace lokálních dat z naší malé republiky. Nevím, jestli jste si všimli, ale já nejsem renomovaná autorita prakticky na nic. Moje slova mají jen malou váhu. Nicméně nejlepší mozky naší generace, sdružené pod křídla IPCC, už pár dekád studují celý tenhle problém klimatického holokaustu a jejich závěry nejsou nijak optimistické:

It confirms that the climate is already changing in every region. Many of these changes have not been seen in thousands of years. Many of them such as sea-level rise are irreversible over hundreds of thousands of years. Strong reductions in greenhouse gas emissions would limit climate change. But it could take 20-30 years for the climate to stabilize.

Climate change due to human activities is already affecting the lives of billions of people, it said. It is disrupting nature. The world faces unavoidable hazards over the next two decades even with global warming of 1.5ºC, it said.

It will be impossible to limit warming to 1.5ºC without immediate and deep cuts in greenhouse gas emissions. It is still possible to halve emissions by 2050, it said.

Jo, jsme v prdeli a každý sabotér, který to popírá, lidstvu jen kope o něco hlubší hrob.

Nakonec vás na ulici stejně něco sejme

Ulice našich měst nejsou bezpečné. Prohání se po nich zabijáci. Vrazi. Jejich vražedné nástroje: ocelové krabice na kolech. Počet obětí v roce 2022: 468. Na silnicích každý rok zemře asi 3× víc lidí než je úmyslně zavražděno.

Policie pravidelně zveřejňuje podrobné statistiky dopravních nehod. Jsou to data jen za období leden-listopad, přesto je z nich jasně vidět několik zajímavých věcí.

Srážka s chodcem si 3× častěji vyžádá lidský život než kolize s jiným obývákem na kolečkách. Skromně si dovolím tipovat, že mrtví neskončí ti lidé, co sedí v autě, ale zemřou chodci postrádající ochranu ocelovou kostrou, bezpečnostními pásy a airbagy.

Nebo tohle:

Nejsmrtelnější jsou srážky v nepřiměřené rychlosti. Mnohokrát smrtelnější než všechny ostatní. Naštěstí řešení je velice prosté: v problematických úsecích snížit maximální dovolenou rychlost, ideálně úpravou samotné komunikace, protože fyzika funguje lépe než cedule nebo čára na asfaltu.

Nejkrvavější jsou silnice první třídy, pak dálnice, po nich silnice 2. třídy a pak sinice třídy třetí. To přibližně odpovídá rychlosti vozidel na nich se pohybujících. Dálnice budou bezpečnější nejspíš z důvodu, že na nich doprava pluje jedním směrem a nedochází k žádnému křížení. Silnice první třídy vedou běžně přes města a poskytují mnoho příležitostí zboku to narvat do někoho, kdo odbočuje nebo přechází.

Jediné pozitivum je, že počet lidí zabitých auty vytrvale klesá. V roce 1994 to bylo přes 1400 lidí, loni třetina tohohle čísla.

Modla kultu kříže

Podívejte, co nám vyrostlo u naší slavné cyklostezky. Ježíšovci si tam vztyčili monument zasvěcený jejich odpornému a krutému bogu; tomu, který je zároveň všemilující kouzelný mužíček sedící na mráčku a zároveň masový vrah. Biblus má sloužit jako přehlídka sektářského moudra a nástroj pro rekrutování dalších lidí do spárů kultu kříže, ale nic z člověka neudělá ateistu rychleji než, velice pečlivé čtení kolekce báchorek doby železné. Nesnadný úkol, když je biblus psaná tou archaickou hatmatilkou. Biblus más stejnou roli jako Mein Kampf – není od toho, aby se četla, je od toho, aby se v ní věřilo.

Nejvtipnšjší na erekci nové modly je nápis na jednom z kamenů:

Na poděkování bohu za odvrácení pandemie a prosba o dar zdraví a míru pro Evropu L.P. 2022

Za dobré věci může bůg. Za ty špatné může kdo? Nespecifikováno. Váš kouzelný strejda vypadá velice dobře, když mu připíšete každé pozitivní uprdnutí, ale zlo a utrpení ve světě, který má mít pod palcem vševědoucí a všeho-schopný skřítek, to je práce… hm… za to může… někdo jiný, koho náš čarodějný tyran nástroj, sloužící primárně pro eliminaci strachu ze smrti, nemůže nijak zastavit.

Když říkám vtipné, myslím urážející. Nemohl náš omnipotentní čaroplaš odvrátit pandemii předtím než v ČR umřelo 40000 lidí? A na celém světě 6.7 – 28.3 milionů? Jenom říkám, že pokud byl nějaký okamžik perfektní pro kouzelnickou intervenci antropomorfní manifestace sdílené pověry, bylo to zhruba v lednu 2020, než to celé explodovalo. Rozhodně dřív, než jsme katastrofu museli roky brzdit neúnavnou prací lékařů, vědců a společného úsilí nás všech. Nebo je to tak, že zázraku-schopný sociopat, může i za mRNA vakcíny? Jestli ano, pak mohl zhmotnit pár stovek milionů dávek někdy v tom týdnu, kdy v Itálii před krematorii stály fronty rakví. Jenom nápad. Ale i tak díky. Musí jít o čin seriózně narušené mysli, když si prožije nejhorší pandemii za poslední století, ale pak pak si řekne, že za všechno dobré může pohádková bytost, v níž z důvodu historického nedorozumění stále věří překvapivé množství dospělých.

Dobře víme, co by se dělo, kdyby zvládání covidu měli pod palcem ježíšovci. Kniha Pale Rider tuhle situaci popisuje velice jasně: Během chřipkové pandemie roku 1918 v některých španělských městech ježíšovští černoprdelníci prohlašovali, že jediné, co lidi zachrání od plíživé smrti, je jedině víc boga, proto je nahnali do kostelů a následovalo jen více nákazy a více mrtvých.

Děkovat panáčkovi na mráčku za cokoli, je urážka, která nemá obdoby.

Na virus, co vzal svět útokem v lednu 2020, jsme v dubnu začali s klinickými testy vakcín, koncem roku byly schválené a začalo se s jejich nasazováním. Kdybychom to nechali na magickém pantátovi, chrchláme ještě dnes a brodíme se při tom hromadami mrtvol. Děkovat krutému tyranovi znamená ignorovat všechny tyhle úžasné pokroky v soustrojí lidstva, s nimiž sekta kříže jednak nemá nic společného, ale navíc stojí přesně proti nim. Vzývání moci fiktivní bytosti zamlčuje úspěchy lidského pokolení a ignoruje bolest a strádání, kterým jsme se museli prokousat.

Morové sloupy jsme stavěli jako pověrčivá mementa v dobách před objevem teorie mikrobů, kdy epidemiologie nebo imunologie neexistovala ani jako nejdivočejší sen nejlepších mozků své doby.

Jestli chcete osvobodit veřejný prostor a odstranit modlu krvavého boga, kříž se nachází tady a je dole přichycen 30mm šrouby. Stačí jeden chlap s klíčem, co má pořádně dlouhou násadou, druhý s provazem, a kříž poputuje jde k zemi.

Zničte všechny SUV, rozmlatťe je kladivy a zapalte jejich vraky

Dnešek v kostce: neustálý stav finální paniky blížícího se konce dnů, ale na druhou stranu jsem se dozvěděl, že existuje kolektiv guerilla vypouštěčů duší Tyre Extinguishers, co cílí na SUV a jiné tanky maskující se za auta pro civilisty. Jejich politický cíl je jasný: SUV jsou vražedné nástroje, které zabíjejí planetu rychleji než ostatní obýváky na kolečkách a zabíjejí chodce a cyklisty rychleji než jiná rozumnější vozidla a nikdy, vůbec nikdy, nejsou nutná, tím spíš ve městě. Za sebe můžu říct, že jsem se do jejich cause célèbre zamiloval. Jen víc, víc, víc. Vypusťte všechny duše, nažeňte banální strach do duší střední třídy.

Ona je na tom celém vtipná jedna věc: jde o klasickou přímou akci, ale přesto není nutné vypustit jedinou duši, stačí dosáhnout stavu, kdy eventualita vypuštění duše bude ležet na spodku mozkovny dostatečného množství lidí, aby se podvědomě odklonili od koupě obrněného vozidla, co se vydává za osobní auto, a místo něho zvolili něco rozumnějšího & méně vražedného. Když se tak stane, vypouštěči vyhrají. Jejich kampaň nese ovoce.

Jak se dalo čekat, automobilový komentariát se projevil jako rozumný, klidný a racionální účastník debaty o klimatickém kataklyzmatu, který se na nás valí jako lavina smrti. Komentáře běžně naznačují, že si vypouštěč koleduje o kulku do lebky nebo aspoň extrémní dávku fyzického násilí. Rozumní. Klidní. Racionální. Jako vždy.

Já to chápu. Řidič nemá rád, když mu někdo hmatá na jeho symbol statutu. Tím míň to má rád, když je mu tak naznačeno, že volbou téhle konkrétní ocelové krychle zabíjí planetu o hodně rychleji, než kdyby si pořídil o něco menší ocelovou krychli. Zpráva je jasná: Ty osobně jsi vrah. Jsi bezohledný zabiják, klimatický terorista, co si koupil vozidlo, zcela nevhodné pro podmínky v nichž bude užíváno, nebezpečné pro ostatní, chodce a cyklisty, jen aby ses cítil jako pán, co si sedí ve svém tanku, několika tunách oceli a připadá si bezpečně izolován od okolního světa podřadného plebsu. Chápu, ale na druhou stranu jsou všechna obvinění pravdivá. Jsi vrah a můžeš si nasrat (jak říkali antičtí klasikové). Planeta umírá, ale ty musíš mít gigantický kompenzátor.

Nevím jestli jsem to někde už zmiňoval, ale letos do mě na kole nabouralo auto. Naštěstí nešlo o kolizi v extrémně velké rychlosti, protože jinak bych teď jezdil na vozíčku. Měl jsem přednost, ale to je člověku k hovnu, když se mu během kolize oddělí obě dolní končetiny, žejo. Jak se říká: při srážce cyklisty s autem řidič přijde o řidičák, ale cyklista přijde o život. Nicméně — první myšlenka, co se mi prohnala hlavou v okamžiku nárazu bylo, že na tvaru kapoty záleží. Ta rozhodne o životě a smrti. Do mě najelo rozumné auto, byla to nejspíš nějaká škoda-něco-něco, které mělo kapotu nízkou a zaoblenou a tak jsem se na ní navalil, což absorbovalo energii a rozložilo síly. Pořád jsem dostal šlehu do nohou, odletěl jsem, přední kolo si odneslo neopravitelnou osmičku, pár týdnů jsem měl bolesti holeních kostí, prodělal rentgen a vyšetření jedné fantastické doktorky. Ale kdyby do mě najelo SUV, byl byl to konec. Zvednutá kapota, s rovným předkem je jako zeď, co člověka sejme a předá mu všechnu kinetickou energii; žádné křivky, žádná absorbce, jen náraz a smrt. Extrémem by pak byl cybertruck, nebo jak se jmenuje ta polygonální monstrozita od tesly – kolmé čelo a ostrá hrana; člověka sejme a seřízne.

To je jeden z mnoha, mnoha důvodů proč k SUV nechovám žádné sympatie. Vypustit jejich duše, nebo jen pohrozit eventualitou vypuštění duše, představuje minimální nepříjemnost v životě vlastníka tanku, co shodou okolností může na silnice. Jak malé přirození člověk musí mít, aby si pořídil takhle gigantické vozidlo?

Já sám se do měst, zvlášť poté, co se setmí, dostanu jen zřídka; žiju v periferní noclehárně, bývalé vesnici, která se změnila na enklávu Prahy; ale vy, co tepnami měst korzujete běžně, vaše je noc a vaše je budoucnost, vypusťte pár duší, atakujte SUV, vypusťte je dokud nejsou ochablé, měkké a impotentní, protože vaše zbraň není povolený ventil, ale strach, že povolen může být.

Jo a když se bavíme o klimatické katastrofě a dekarbonizaci, ve Švýcarsku dokončili stavbu gigantické vodní elektrárny Nant de Drance. Výkon 900 MV, kapacita 20 GWh. Pro porovnání naše Dlouhé Stráně mají výkon 650 MW, ale kapacitu jen titěrných 3.7 GWh. Dlouhé stráně můžou jet naplno 5.5 hodiny, zatímco švýcarský nováček pojede 22 a něco hodin & přitom rozsvítí o 50% víc žárovek LEDek. Tohle je solidní kapacita vodní baterie, která překlene víc než jeden den – něco čeho potřebujeme co nejvíc v budoucnosti poháněné obnovitelnými zdroji energie.

Výmarská republika

Podcast Iron Dice je fantastický. Hlavně série The Fight for the Republic o historii Výmarské republiky od konce první světové války po nástup nacismu. Jde o velice dobrý poslech. Jedna se vyhýbá formátu, který se stal morem podcastů – dva chlápci spolu bez přípravy tlachají – namísto toho vypráví jen jeden člověk – ten samý, co stojí za video kanálem Three Arrows – a je velice dobře připraven. Ale hlavně, o téhle klíčové epoše historie jsem měl jen mlhavé povědomí a přitom jde doslova o politický thriller, který začíná během mizerné situace na sklonku války a situaces se vždy jen a jen horší, než dosáhne mizerného crescenda v podobě genocidního šílenství druhé světové války. V podstatě jeden celý den jsem strávil tím, že jsem jen v kuse poslouchal sedm epizod, které jsou zatím online. Jak říkám: fantastické.

(ddtk: zajímavé jsou některé paralely. Do poznámek jsem si napsal: vliv médií, které vybičovaly lidi do stavu paniky z neexistujícího nebezpečí, strach z fiktivní hrozby levice, němečtí socialisté prý měli armádu 100000 vyzbrojených mužů, boháči sponzorovali milice proti údajné bolševické hrozbě, mýtus dýky v zádech.)