k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


Zapalte si své vlastní knihkupectví lomeno kavárnu

19. 1. 2019 — k47

Po dlouhé době přišel čas na novou povídku Kerosin. Tedy ne zast tak novou, napsal jsem ji v listopadu 2017.

Kontext: Na včerejším čtení jsem učinil neplánované, nežádané (a popravdě nechtěné) improptu čtení tématické povídky ve které figuruje jeden muž, který se zapálil, pět hodin potom, co se na Václavaxu skutečně někdo zapálil. Zpětně je jasné, že to byla chyba, neměl jsem nikam chodit a místo toho na plný úvazek tlít v Cele. Co by se změnilo?

Na druhou stranu se mi líbí, že nikdo na začátku neměl tušení, kdo jsem a nikdo to nevěděl ani na konci. To je plus. Osamocená reakce se nesla v duchu "můžu si to někde přečíst?", což zní jako kód pro: Nebylo rozumět ani slovo. Do seznamu hříchů můžu přidat, že nikdo nerozuměl a když ano, zkazilo mu to náladu. Šlo o do té doby bezejmenný fragment (na místě dostal jméno Kerosin) o muži, který došel na Václavák pod Koně, tam si sedl na plastovou židli, polil se benzínem a zapálil. Celé to je zamýšleno jako část většího celku, který tvoří finále doomsday party a vyrovnává se s trochu jinou eventualitou konce světa. Ty obvykle počítají s externím agentem nebo omylem na straně lidstva. Ale co když prostě přestaneme mít sílu žít tváří v tvář věčnosti a ve velkém to dobrovolně zabalíme? Není žádný závažný důvod se zapálit, ale stejně tak není žádný důvod pokračovat v životě bez kerosinu na kůži a zápalce v nerozhodnutých prstech. Stěží jde o novou myšlenku, nicméně mě dlouhodobě přitahuje (například Strojovny jsou na ní postavené).

I když může jít o povrchně aktuální věc, jde o zcela nevhodný materiál pro čtení v uměleckých klikách. Poučení pro příště, pokud něco takového nastane: Ani se nesnažit prezentovat něco, co není poezie, písničky nebo nevážná próza. Nestojí to za to. To není moje scéna, tématicky ani společensky. Tedy asi takhle: společensky není nic moje scéna, ta je vždy plná sevřených klik, zcela neproniknutelných pro outsidera se stěží jedním kontaktem, jehož společenské a vyjadřovací schopnosti právník jednou popsal jako "na úrovni válečného zločinu." No nic, další tři měsíce samoty v Cele.

Neměl by existovat žádný záznam a tak je jediným důkazem Kerosin tady na k47čce.


Run boy run! This world is not made for you

Co byste udělali vy?

18. 1. 2019 — k47

Na Václaváku se ve tři hodiny zapálil muž, již osmnáctý za dvacet let, polil se benzínem a vzplanul. Uhasila ho rychle jednající žena za pomoci několika kolemjdoucích beze jména. O čtyři hodiny později jsem procházel tím místem. Z činu zůstal jen tmavý flek po benzínu, policejní pásky stržené, tep náměstí se vrátil do letargického normálu. Stalo se tak padesát let a dva dny po sebeupálení Jana Palacha. Motiv není známý, ale nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o politický protest, jen ideální den pro sebezabití.

Když jsem seděl ve vlaku na cestě na další čtení pod vodou, v jednom okamžiku jsem se podíval do okna, kterého tma změnila na zrcadlo a přemýšlel, co bych udělal v té situaci. Jak bych zareagoval? Támhle je člověk, vzdálený bratr nebo sestra, ve stavu ohrožení života, co můžeme dělat? Pomoc je naší povinností, co dokážeme tváří v tvář hořícímu benzínu? Existuje nějaký doporučený postup nebo jen hořícího, pokud nehoří příliš, povalit a snažit se udusit plameny bundou? Otázky, samé otázky. Nezbývá než v hloubi duše doufat, že v kontaktu s jasným nebezpečím nezamrzneme a nebudeme se radši dívat jiným směrem.


Jinak pokud chcete odejít ve velkém stylu, použijte bílý fosfor. Hoří rychle, téměř se nedá uhasit, lepí se na všechno, produkuje strašlivé zplodiny a je toxický. Pás s podomácku vyrobenými fosforovými granáty vás opeče dozlatova.

20018 - co, jak, proč a proč ne?

17. 1. 2019 — k47

Zpětně je třeba říct, že minulý rok nebyl zas tak špatný. Svět vypadal jako nějaká bizarní karikatura společnosti, ale interně to zas tak hrozné nebylo. V 20017 jsem cítil téměř terminální beznaděj a bylo mi z toho zle. Letos taky necítím moc naděje, ale moc mě to netíží. Byl bych rád, kdyby šlo o stoicismus—nenech se ovlivnit tím, co sám nemůžeš sám ovlivnit—, ale z větší části za to může jeden doktor, jehož hlava texturou a tvarem připomíná pomeranč. Dřív, i když jsem přežíval ve stavu nekonečné tísně, jsem aspoň doufal, že se stane něco pozitivního, že se celá tahle svažující spirála zlomí, ale teď se už ani nesnažím. Může to znít strašně vážně, ale není - právě naopak, žít ve stavu blažené rezignace není vůbec špatné.

Jinak za celý rok jsem nenapsal jediný řádek prózy (když nepočítám tohle) a nebyl na jediném koncertě (když nepočítám tohle), ███████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████, ASCIIblog, který začal jako experiment v grafomanii, zemřelpřerodil do nové pravidelné inkarnace k47čky, která se ale přesto v každém okamžiku houpe nad propastí, vzdálena jen tři dny od totální destrukce.

Co jsem za těch 365 dní psal? Různé věci. Prošel jsem archiv a vynořilo se několik jasně ohraničených tematických okruhů.

Největší & nejpozitivnější tématem jednoznačně bylo kolo. Zase jsem začal jezdit a také se pustil do oprav a údržby bicyklu, což se stalo posedlostí samo o sobě. [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [18] [20] [21] [22]

Další témata podám jen formou odrážek:

Pak mnoho dalších nesourodých témat, jako třeba poprašek makro fotek o odporného hmyzu. Bylo toho hodně a je zvláštní číst si po sobě celý rok záznamů. Je jasně patrné, že jsem za sebou zachoval určitou digitální stopu, ať už chci nebo ne.

A co příští rok? Nemám žádné plány. Jen by bylo fajn, kdybych na kole ujel víc jak 3650 kilometrů a napsal (nebo dopsal) aspoň nějakou povídku. To by bylo fajn, ale nic neslibuji.

Mrtvý baron

16. 1. 2019 — k47

V návaznosti na včerejší příspěvek: Četl jsem o vzestupu a pádu prvního vůdce drogového kartelu Pablo Escobara. Jeho poslední fotka ho zachycuje krátce potom, co byl nalezen a zabit členy pátrací čety, kteří nad ním klečí a pózují. Tento snímek se mi zjevil ve snu, jen místo Escobara na střešních taškách ležel Zuck. Nebo ██████████. Nebo každý z nejbohatších 62 lidí, kteří mají větší majetek než nejchudších 3500000000 lidí. Podvědomí se nejspíš snaží říct něco o nutnosti revoluce.

Na vedlejší notu dva tweety od nejlepšího zdroje komunistické propagandy na internetu

It's mind blowing to me that there are billionaires controlling hundreds of thousands of employees, who work most of their waking hours for them on poverty wages, and yet the billionaires still wake up every day with zero fear that the guillotine is coming.

We should do a GoFundMe to build a guillotine outside the Amazon headquarters.

A s tím radši skončím.

Hromadný telefonát Zuckovi

15. 1. 2019 — k47

Máte pocit, že vás facebook odposlouchává? Pravděpodobně nic takového neprovádí (i když si nemůžete být jisti), ale to co skutečně dělá, je mnohem horší a vlezlejší než zvuková štěnice.

Tedy aspoň to tvrdí článek The perennial debate about whether your phone is secretly listening to you, explained. Jiné aplikace mohou poslouchat, ne nutně našim konverzacím, ale možná jen neslyšným signálům vloženým do televizních reklam nebo vysílaných v obchodech, ale velká-modrá FB nic takového nedělá.

Jeden z insiderů facebooku v článku podává vysvětlení:

Antonio García Martínez, the same engineer who spoke about the Facebook Pixel on Reply All, wrote an article last year for Wired that made the technical argument as to why Facebook would not be listening to us through our phones.

Essentially, collecting and storing that data would be too huge a task: “Constant audio surveillance would produce about 33 times more data daily than Facebook currently consumes,” he wrote. And “such snooping would be eminently detectable, ringing up noticeable amounts of data on your smartphone as Facebook maintained your always-on call to Zuckerberg.”

Argumentace tohoto druhu nedává příliš nadějí. V podstatě říká, že FB nedělá něco morálně odporného, protože to je technicky komplikované. Ale to co není možné právě teď, může být možné zítra. Obrana nemáme dost velký počítač se rozpadá tempem Moorova zákona. Co potom? AGM netvrdí, že primární soc-net korporace má nějaká morální zásady nebo aspoň rudimentární formu společenské zodpovědnosti, jen že se právě teď nedopouští nemorálního jednání, protože je to právě teď příliš komplikované a příliš snadno identifikovatelné.

Velká-modrá očividně nemá žádné morální zábrany a vezme si všechno, co může. Jaký pak bude jejich postoj proti odposlechu, když technické překážky zmizí? Nejsem příliš optimistický a maximalizace využití všech signálů se nenápadně stane normou - za aplikaci platíte osobními daty pro stále se rozšiřující definici termínu "osobní data".

Kdyby stovky milionů uživatelů přenášely zvukový proud do facebooku - tedy neustále telefonovali Zuckovi - datové přenosy by, pravda, byly snadno detekovatelné. AI může být řešením tohoto problému, který nikoho netrápí. Průměrný člověk za den pronese 16000 slov (aspoň podle této studie). Když na ně použijeme speech-to-text program, kolik můžou zabírat dat? Nebude to příliš i s případnými kontextovými meta-informacemi (identifikace řečníků, údaje o okolním zvuku). Možná pár megabajtů za den - obnos, který se snadno ztratí v šumu jiné komunikace. Do telefonů se průběžně dostávají specializované AI čipy, které tuto funkcionalitu (převod mluveného slova na text) můžou značně zefektivnit.

Argument "ani FB to neunese" je velice křehký, neříká nic zásadách velké-modré, ale jen se vymlouvá na současné technické limitace a ty mají stejnou hodnotu jako slova samotného Zucka - minimální.


Jak z toho ven? Nebuďte na facebooku a nepoužívejte ho, může někdo namítnout. To také není absolutní řešení a FB vás bude za pomoci mnoha kolaborujících aplikací sledovat. Používejte adblocker. Ten z prohlížených webů odstraní trackovací skripty a komentářové sekce FB. Nestačí se vyhnout jen webu fabebooku, ale všem entitám do kterých prorostly chapadla velké-modré.

Ale i to může být málo, protože jedno se neví: Prochází FB volný web a netvoří z něj stínové profily, popřípadě připojuje, to co našel k existujícím účtům. Technicky v tom nic nebrání. I váš anonymní blog může být propojen s účtem na FB přes identifikaci přístroje, který pořídil dvě různé fotky - jednu na FB, druhou na blogu. Dostatečně pokročilá forma sledování je neodlišitelná od magie.

Jedno z částečných řešení je radikální - používat jen software, který respektuje své uživatele a jejich svobodu V podstatě můžeme předpokládat, že každý program, který není z repozitáře Debianu nebo jiné distribuce, se nás nějakým způsobem snaží podrazit a podvést. Je to skoro, jako kdyby Richard Stallman měl pravdu od úplného začátku.


+1: Aral Balkan: Excuse Me, Your Unicorn Keeps Shitting In My Back Yard, Can He Please Not?

Všechno je biodegradabilní, když si počkáte (pár milionů let)

14. 1. 2019 — k47

Asi takhle: Potřeboval jsem nový odmašťovač řetězů, klíčovou pomůcku pro údržbu trakce nejefektivnějšího dopravního prostředku, které lidstvo kdy poznalo. V Pze na cestě Ven jsem zašel do nejmenovaného cykloshopu, kde, po vyjádření tužeb, mi prodavačka nabídla lahev Jacky Chaina, (údajně) excelentního odmašťovače a shodou náhod jedinou značku produktu, kterou měli na skladě. Cenovka byla poněkud nadnesená, objem zas poddimenzovaný & moc se mi do toho nechtělo. Ale co—nouze je nouze. Zeptal jsem se, jestli jde o biodegradabilní sloučeninu, jak se sluší ve slušné společnosti. Prý byla. Tak jsem to vzal. Až v Cele jsem si přečetl zadek plastové nádoby a tam se chechtalo několik GHS H-vět:

Hmm. Tak přesně tohle jsem nechtěl. Šlo o přesný opak, ten nejpřesnější v dejinách přesných opaků.

Nejsem žádný Zelený vegetarián, který se o víkendech připoutává ke stromům a protestuje za zachování kolonií vzácných lišejníků, ale přesto jsem fanda životního prostředí—hlavně z důvodu, že v tomto prostředí žiji a kromě něho není moc jiných prostředí, kde bych mohl existovat. Musk halucinujeMarsu, ale ten nevypadá zas tak super—nízká gravitace, žádný kyslík a všude jemný prach, který by se dostal do řetězu a ložisek jako nic. Jestli dovolíte, počkám si na nějakou lepší planetu. Proxima Centauri je blízko, někde určitě chytím stopa.

Nicméně, normálně se používají odmašťovače, které jsou netoxické, neškodí přírodě, rozloží se beze stop a bez následků a přesto jsou efektivní, ne tyhle jedy. Měl jsem asi litrovou pixlu nějakého růžového odmašťovače, který vyčistil všechny komponenty perfektně a nehrozilo, že při požití zabije mě nebo jiné živé organismy a dokonce byl levnější.

Ale jako vážně, nepoužívejte tyhle toxické sračky, když existují méně škodlivé alternativy. A já bych se měl naučit číst příbalové letáky věcí, které kupuji, dřív než je koupím.

Nulová trakce

13. 1. 2019 — k47

Neděle, 15:00, 4 stupně nad nulou, poprchává, několik centimetrů sněhu, které napadaly v posledních dnech taje, čas vyjet na kolo. Proč ne?

Velice brzo se ale ukázalo, že jakýkoli plynulý pohyb vpřed je zcela nemožný. Po hladkém asfaltu hlavních tahů se dalo jezdit, ale jakmile jsem zabočil do bočních lesních cest a začal se bořit pěti centimetry mokrého udusaného sněhu, cesta byla zcela nemožná. Ujel jsem padesát metrů než se přední kolo divoce smýklo, bicykl nabral zcela náhodnou a neovladatelnou trajektorii a stroj mě vymrštil ze sedla. Zas jsem upustil duše v představě, že tak získám zpátky nějakou trakci, ale nic se nezměnilo. Pohyb vpřed představoval jen teoretickou představu. Ale neotočil jsem se na útěk, to ne, pokračoval jsem dál, každých padesát až sto metrů musel zastavit, protože řídítka si dělala, co chtěla, a duše klouzaly jako na másle. Ale nebyl jsem v tom sám. V tajícím sněhu zůstaly stopy jiných cyklistů, jejichž trajektorie byla podobně nepředvídatelná, chvíli jeli rovně, ale pak to s nimi znenadání hodilo, stopa bez varování odbočila do boku. A když ty cesty projeli tito bezejmenní hrdinové, dokážou je projet všichni dostatečně odhodlaní. Navíc záhy jsem se dostal do bodu zlomu, kdy úprk byl stejně dlouhý jako cesta vpřed a tak nebylo zbytí. Musel jsem se mokrou zemí prokousávat dál a kopce, které jsou za slunných dnů rychlé rampy, sjíždět krokem. Spadl jsem jen dvakrát, ale v obou případech v záchvatu atavistických zvířecích smyslů, se mi podařilo vyskočit z pedálů a dopadnout na nohy a chechtal jsem se jako blázen.

Když jsem jel rychleji, měl jsem pocit, že mám víc stability, ale kolize byly o to horší, naopak za pomalé jízdy se kolo smýkalo jako rozzlobený had. Tak jako tak to jízda byla zcela nemožná. Jediný dopravní prostředek, který by měl aspoň nějakou šanci, byl fatbike s měkkými 10cm širokými gumami a to jen možná.

Jak říkám, jezdilo se hrozně, dávám 9/10. Čím horší podmínky, tím to bývá větší zábava. Zkuste to taky, jen pak osušte kolo a vyčistěte a naolejujte řetěz, jinak vám zrezaví jako mě.

12. 1.

SOAD


Dneska jen telegraficky: Zas jsem se zaposlouchal do System of a Down a sólových projektů Serje Tankiana, po kolika? osmi letech? deseti? & stále mi to připadá skvělé. Víte jak jsem se ptal, jestli jsem hudebně & jinak nezamrzl v jedné době s tím, že všechno potom bude z nějakého důvodu špatné,… celý článek →
11. 1.

NEVERYOUNG: Do lidí nevidíš


Ahoj, zas váš starý dobrý přítel NEVERYOUNG. Jedno podobně staré a dobré přísloví říká něco o tom, že do lidí nevidíš. Nepamatuju si o jaké přísloví jde a co přesně říká, jen vím že existuje. A někdy je lepší do lidí nevidět, protože nevědomost je vždycky blahá. celý článek →
10. 1.

Snowflakes


Termín special snowflake je posměšné označení pro určité lidi, kteří jsou v očích konzervativců a trollů povýšení, zcela bez schopnosti sebereflexe, ale přesto delikátní a příliš citliví, a vždy musí být po jejich, protože jejich pocity jsou důležitější než tvrdá fakta reality. celý článek →
9. 1.

Bolí mě mozek


Dneska jsem se snažil napsat jeden parser, ale vůbec jsem s tím nepohnul. Jednak tam šlo o nějaké divné inkantace a druhak nevím nic o parserech. Spoléhat se na mlhavé a zpola zapomenuté znalosti je gambit s frustrací. Po několika hodinách, kdy se opakoval ten stejný scénář - úspěch se zdál být na… celý článek →
8. 1.

Správný nástroj pro daný úkon


Prastaré čtečky Usenetu můžou osvětlit, co je špatně se současnými soc-nety. celý článek →
7. 1.

Bahno a lubrikant


Měl bych to dělat častěji—vyrážet na kole do ledu a bahna. Čím je počasí horší a situace nepříznivější jízdě nebo jen posté existenci, tím víc mě to baví. Pravda, tempo je občas důchodcovské, když s podhuštěnými gumami bruslím na ledu, plazím se do kopců po křupající krustě zmrzlé vody,… celý článek →
6. 1.

Špatná strana nuly


Digitální čísla s pohyblivou řádovou částkou mají podle standardu IEEE 754 dvě nuly—pozitivní a negativní. Stejně tak má dvě nuly i Celsiova stupnice. Za té pozitivní všechno pomalu taje a za té negativní je země stále pokryta ledem. celý článek →
5. 1.

NEVERYOUNG: Nabručení idioti


Ahoj, tady NEVERYOUNG, váš starý dobrý přítel. K. si stěžoval, že ho to moc nebere, je starý a vyčpělý (to není pravda, poz. red.), bolí ho kolena a má problémy s inkontinencí (to je pravda jen částečně, poz. red.) a tak jsem přispěchal na pomoc. I když, jak je všem jasné, beru to jen důvod, jak… celý článek →
4. 1.

Proti cyberpunku


Cyberpunk může být vyčpělá metafora, která přežila dobu svojí inspirativní užitečnosti a teď už jen škodí nám i naší budoucnosti. O tomto tématu byl ligtning talk We need to do better that cyberpunk (přeskočte na 27:40) na hackerské konferenci CCC. celý článek →
3. 1.

Stvořil jsem monstrum


Rok 2-19 začnu pesimisticky. Proč vlastně píšu tenhle web? Každý den už skoro dva roky. Nějak mi v posledních dnech dochází šťáva. V začátcích operace asciiblog jsem vždy měl dopsáno do půlnoci a ve frontě sedělo několik dalších textů připravených k odpálení. Pak fronta zmizela a psal jsem ze dne na… celý článek →
2. 1.

Na délce záleží


Na délce záleží. Čím kratší, tím lepší, protože nedojde k útlumu signálu. Řeč je pochopitelně o HDMI kabelech. celý článek →
1. 1.

Jak na nový rok...


Jestli přísloví "jak na nový rok, tak po celý rok" skutečně platí, pak mám problém. Ne, neskončil jsem se strašlivou kocovinou (což by znamenalo 365 dní alkoholismu), nepřišel jsem o prst (což by vedlo k tomu chlápkovi z filmu Freaks), nepřejel mě opilec za volantem, jen... těžko se k tomu… celý článek →

 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz