k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Měsíc měsíce

14. 10. 2019 — k47 (♪)

Po­slední dobou se ke mě ne­zá­visle na sobě do­stala celá řada fak­to­idů o oběž­ni­cích vesmír­ných těles. Nej­spíš jde o další ukázku Baader-Me­inho­fova efektu, kdy si něčeho všimnu jednou a pak si toho všímám pořád.

Popíšu vám si­tu­aci v jaké ob­vykle pro­bíhá moje vší­mání: Ne­u­stále čtu různé smetí, nej­spíš víc než bych měl, z větší části v po­steli s lap­to­pem peč­livě vy­ba­lan­co­va­ným na hrudi. Tak vypadá op­ti­mální pozice pro při­jí­mání zna­lostí, pro­tože když po­tře­buju čas na zpra­co­vání nově na­bi­tých vě­do­mostí, můžu no­te­book za­klap­nout a ode­brat se (stále vleže) do pozice hlu­bo­kého pře­mýš­lení se za­vře­nýma očima. Občas na­ra­zím na něco za­jí­ma­vého, co by někdy v bu­doucnu mohlo na­pl­nit seznam na­ho­di­lých fak­to­idů, které sem občas házím, zapíšu to a čtu dál.

Tak za prvé jsem si zapsal, že měsíce můžou mít vlastní měsíce (an­g­licky se jím říká mo­on­moon). Žádný takový jsme zatím ne­zpo­zo­ro­vali, ale te­o­re­ticky tomuto uspo­řá­dání nic ne­brání. Víme o po­div­ných rov­ní­ko­vých horách na Iapetu, je­jichž původ může být spo­jený s oběž­nicí tohoto měsíce. As­t­ro­no­mům se zatím ne­po­da­řilo ani zpo­zo­ro­vat jediný exo-měsíc mimo slu­neční sou­stavu. Chvíli tu byl jeden planý po­plach, ale ten se ukázal být planým. Může se to stát, zatím jen prostě nevíme. As­t­ro­no­mové navíc od­ha­dují, že může exis­to­vat stejné množ­ství oby­va­tel­ných exo-měsíců jako oby­va­tel­ných exo-planet. Velká část planet mimo slu­neční sou­stavu, o kte­rých víme, jsou obři ve­li­kosti Ju­pi­teru obí­ha­jící blízko své hvězdy (ty jdou nej­snáze de­te­ko­vat). Takové gi­ganty ne­mů­žeme obývat i kdyby se na­chá­zeli v oby­va­telné zóně (nemají pevný povrch a pomalu klesat at­mo­sfé­rou vodíku, která houstne a ply­nule pře­chází v ka­pa­linu a pak kov, není žádný život), ale nějaký jejich měsíc může být vhodný k životu.

Takže možná první vesmírné těleso, které ko­lo­ni­zu­jeme mimo gra­vi­tační pro­past hvězdy Sol, bude ob­rov­ský měsíc plyn­ného obra. Nebo taky ne, pro­tože dvě nej­bližší hvězdy mají malé pla­nety. Ta obí­ha­jící kolem Pro­xima Cen­tauri je velká asi jako Země a ta kolem Bar­nar­dovy hvězdy jako čtyři Země. Takže tak.

Pak jsem taky zakopl o kom­pletní mapu po­vrchu měsíce. To může vy­pa­dat za­jí­mavě, ale není. Na měsíci není nic moc k vidění a když jste viděli jeden kráter, viděli jste je všechny. Začal jsem proto hledat místa, kde při­stáli lidé a bez přes­ných sou­řad­nic by je nebylo možné ob­je­vit. Tady je Apollo 11, tady Apollo 15tady Apollo 16. Zvláštní před­stava, šlo o jeden z nej­vět­ších pro­jektů lid­stva, ale přesto po sobě za­ne­chal jen ně­ko­lik při­stá­va­cích modulů a stopy vy­jež­děné do po­vrchu mrt­vého měsíce.

Zabít sousedovic psa

13. 10. 2019 — k47 (♪)

Po­slední dobou nemůžu spát. V noci začne štěkat něčí pod­vraťák a vydrží vy­dá­vat zvuky bez pře­stávky aspoň hodinu. Krása. V půl třetí se zblázní, začne řádit v před­síni a tak ho ma­ji­telé vy­pustí ven, aby je ne­ru­šil, ale zato začne otra­vo­vat široké okolí. Hodinu. Možná víc. Bez pře­stávky. Díky moc za vaší ohle­du­pl­nost.

Když jsem nemohl zabrat, začal jsem na in­ter­netu hledat způ­soby, jak beze stop a bez po­de­zření zabít psa. Jak jinak. Nikoho by nemělo pře­kva­pit, že na in­ter­netu exis­tují místa, kde člo­věku ochotně poradí. Ně­která z nich jsou dis­kuzní vlákna ar­chi­vo­vaná víc jak deset let pro po­třeby bu­dou­cích ge­ne­rací.

Nej­jed­no­dušší řešení pro­blému před­sta­vuje jed na krysy. Ten je účinný, ale není příliš ne­ná­padný. Když zvíře pojde za po­de­zře­lých okol­ností a vypadá to jako otrava, vzbudí to po­de­zření. Navíc jed musíte koupit a to i když ne­pla­títe kartou (což byste neměli, tak jako tak), za­ne­chává stopy a svědky.

Otázka „kdo si ne­dávno koupil jed na krysy“ má menší pe­ri­metr, než „kdo si tu ne­dávno koupil čo­ko­ládu“. Jed jen pár lidí, čo­ko­ládu skoro všichni. Jak se té be­ze­sné noci uká­zalo, celá plejáda běž­ných po­tra­vin je pro psy je­do­vatá a může s tro­chou štěstí při­vo­dit smrt: Maka­da­mi­ové ořechy, víno, ro­zinky, sla­di­dlo xy­li­tol, cibule, česnek, ni­ko­tin, čo­ko­láda (hlavně černá)ně­které kvě­tiny. Za­balte zvo­lený pro­stře­dek od­platy do koule masa, hoďte přes plot a vy­chut­nejte si klid.

Ne že bych tenhle čin spáchal nebo chtěl. Nedává to smysl teď, když jsem tu napsal něco, co by bylo de­fakto do­znání k činu. Navíc dle zákona hrozí pokuta až 500k za zabití zví­řete a až 200k za pro­pa­gaci týrání zvířat a tenhle blok textu se tech­nicky kva­li­fi­kuje jako pro­pa­gace. V zákoně se píše:

Za pro­pa­gaci týrání se po­va­žuje zejména […] zve­řej­nění popisu, […], které navádí k po­stu­pům, […] usmr­co­vání, […] a zá­sa­hům do jeho zdra­vot­ního stavu […]

Nicméně všechno se dá najít na wi­ki­pe­dii, když budete vy­hle­dá­vat spo­jení „to­xi­city in dogs“.

Sametka podzimní

12. 10. 2019 — k47 (♪)

Ráno v Cele na stěně po­cho­do­vala tato čer­vená os­mi­nohá tečka. Na­padlo mě, že jsem už dlouho ne­vy­fo­til nic mi­k­ro­sko­pic­kého, mi­li­me­t­ro­vou tečku jsem proto od­chy­til & při­pra­vil studio. Když říkám studio, myslím tím A5 papír a pa­ra­pet. Blesk je od po­slední pride po­ně­kud roz­bitý, špatně snesl ne­u­tu­cha­jící déšť & hrubé za­chá­zení, ostatní světla také stojí za houby & proto se stu­diem stal pa­ra­pet okna + kus papíru jako re­flek­tor.

Pointa? Pa­vou­ko­vec se jme­nuje sa­metka pod­zimní. Po­dí­val jsem se z okna a tam sku­tečně zlátl podzim. Tohle sedí.

Náhodná fotka #26 - Zastávka v lesích

11. 10. 2019 — k47 (♪)

Dny po­stu­pují, rok se pomalu blíží ke sklonku, hnusné počasí na spad­nutí, sníh a mrazy za rohem, po­slední slušné dny se musí využít. Po třech týd­nech jsem ko­nečně vy­ra­zil na kole, malý okruh na pro­ta­žení kon­če­tin, sprint ne­kon­čí­cími lesy v okolí Cely, v těchto dnech ob­lé­ha­ných ar­má­dami lidí. Všichni to cítí: smrt zima se blíží a všichni, do­slova úplně všichni, začali dran­co­vat lesy, sbírat po­slední houby před ka­ta­to­nií mrazu, chodit na pro­cházky, vy­jíž­dět na kolech, pouš­tět draky. Uklid­ňuje mě, že všichni lidé jsou v hloubi duše pro­kras­ti­ná­toři. Začnou jednat, až když na dveře bouchá konec sezóny.

Kolem téhle za­stávky jsem jezdil celý rok ve dnech, kdy se za­les­něná kra­jina ne­zdála tak lukra­tivní lokace na hro­madné výběhy. Nikdy v ní nikdo nečeká. Byla ta osa­mo­cená za­stávka před osa­mo­ce­ným ba­rá­kem upro­střed lesů.

Signal festival: Představte si Monu Lisu s tiskárnou Epson

10. 10. 2019 — k47 (♪)

Ten čas ale letí. Od doby, co jsem k47čku začal ak­tu­a­li­zo­vat každý den a tak ne­vě­domky ma­po­vat kaž­do­roční udá­losti, mám v rukách seznam při­po­mí­nek, že dal­ších 365 dnů se vy­pa­řilo jako pára nad hrncem. A to není dobrá věc.

Letos, stejně jako v mi­nu­lých letech jsem se pro­táh­nul kolem Signal fes­ti­valu. Ten nikdy nebyl příliš za­jí­mavý, jen věc, na kterou si člověk od­skočí, aby zabil večer a/nebo noc, ake letos to bylo ho něco orší a o něco méně za­jí­mavé než v mi­nu­lých letech. Ubylo po­div­ných in­sta­lací jako roz­sy­pané sklo na Nám-Rep nebo do­pravní zna­čení na Ov-trhu, ty uvol­nily místo vi­deo­ma­pingu a pro­jek­cím na fasády. To má jed­no­du­chý důvod – na fasádu se může pro­mí­tat i re­klama a pá­níčku, té bylo všude víc než sa­mot­ného „umění“. Bri­lantní nápad & zá­ro­veň důkaz, že kor­mi­dlo drží pře­vážně účetní.

Už jen z dis­tri­buce fes­ti­va­lové mapy, bylo cítit, že je něco shni­lého ve státě dán­ském. Na webu se do­slova psalo „Mapu si v roce 2019 můžete re­vo­lučně díky spo­leč­nosti ING stáh­nout v naší apli­kaci zcela zdarma.“ Nedala se ale stáh­nout z webu. To by asi nebylo do­sta­tečně re­vo­luční. Skoro jako kdyby jejich kor­po­rát­ního spon­zora za­jí­malo jen, aby si lidé na­in­sta­lo­vali apli­kaci kvůli osmácti špend­lí­kům v mapě. Osm­náct bodů, pro­boha. Je rok 2019 a kvůli 18 sou­řad­ni­cím musíme stáh­nout pro­gram a po­vo­lit ne­o­vě­ře­nému kódu běh na vlast­ním za­ří­zení.

Ale zpátky k re­klamě, pro­tože to byl hlavní účel Signal festu. Jedna pro­jekce/vi­deo­ma­ping ply­nule přešla z hlav­ního aktu do reklam vy­ve­de­ných ve stylu, který byl iden­tický jako „umění“. Zá­měrně ztí­žili roz­li­šení mezi „umě­lec­kou“ vizí a kor­po­rátní na­lejá­vr­nou. Nád-her-né. Před­stavte si kdyby da Vinci na­ma­lova Monu Lisu s tis­kár­nou Epson, tak to na mě pů­sbo­ilo.

Stále se dali najít nějaké po­divné in­sta­lace. Nej­lepší z nich byla, pokud si dobře vzpo­mí­nám, po­jme­no­vaná Re­flecti­ons. V pro­storu Anež­ského kláš­tera byl umís­těna ser­vo­mo­tory ovlá­daná plás­tev šesti­hran­ných zr­ca­del jako z te­leskopu Jamese Webba. Ma­lič­kým po­hy­bem od­raz­ných ploch vy­tvá­řela abs­traktní obrazy a vl­no­bití s od­ra­zem světel, tmy a pu­b­lika.

Tahle jedna věc byla fajn, zbytek méně až nic moc. Dávám uhhh z deseti.

biker s re­kla­mou v pozadí

Klima

9. 10. 2019 — k47 (♪)

Přímé slunce stojí za prd. Je k tomu ně­ko­lik důvodů:

  1. Bůh Hélios nám tak na­dě­luje dar ra­ko­viny kůže.
  2. Není dobré pro fotky, ostré stíny téměř bez vý­jimky vy­pa­dají oš­k­livě.
  3. Jde o při­po­mínku glo­bál­ního otep­lo­vání. Na­prostá vět­šina ener­gie na Zemi při­chází právě ze slunce a díky skle­ní­ko­vým plynům tu i zů­stane.

Pro spe­ci­ální sortu lidí je bod číslo dvě tím hlav­ním, ra­ci­o­nální zbytek mnohem více zner­vóz­ňuje třetí po­ložka se­znamu. Glo­bální vy­mí­rání dokáže zkazit jinak per­fektní víkend.

Kvůli tomu se ozý­vají stu­denti pod hla­vič­kou Fri­days for Future & ostatní roč­níky sdru­žené kolem Ex­tinction re­be­lion. Před pěti měsíci jsem se při­mí­chal do jejich pro­test­ního po­chodu a o pár týdnů poz­ději i do dal­šího.

O tom druhém tu nic ne­za­znělo a proto teď ne­do­sta­tek na­pra­vuji. Já vím, já vím, pěti mě­sí­cům zpož­dění se v žar­gonu říká za­tra­ceně dlouhá doba, ale na k47čce si nikdy ne­za­klá­dáme na ak­tu­ál­nosti. Právě naopak, čím starší je no­vinka, tím víc je vy­zrálá jako dobrý sýr.

Na druhou stanu si už ne­pa­ma­tuju, co jsem chtěl psát. Možná něco o tom, jak před­sta­vi­tel prů­myslu řekl, že by čtr­nác­ti­leté děti, které ne­sdílí jeho názor na pro­fi­ta­bilní de­strukci pla­nety, by měli dostat před držku. Možná. Nebo o tom, jak Babiš pro­hla­šo­val, že zá­chrana glo­bál­ního kli­matu je jako fajn, ale nesmí ohro­zit český prů­mysl. Možná něco na ten způsob. Už nevím.

Proto sem vy­klo­pím jen fotky jak stu­denti bi­čo­vaní slun­cem po­cho­dují Prahou, vy­ve­dené ve slu­šivé čer­no­bílé, aby ty ostré stíny ne­vy­pa­daly tak špatně.


+1: Kli­ma­tické krize může te­o­re­ticky uka­zo­vat na po­ten­ci­ální řešení Fer­miho pa­ra­doxu.

Telegraficky 2

8. 10. 2019 — k47 (♪)

Dneska to bude te­le­gra­ficky ve dvou bodech:

  1. Nové album od Cult of Luna A Dawn To Fear není nic moc. Kde jsou doby Ver­ti­calu nebo Ma­ri­neru, po jehož po­sle­chu jsem měl chuť si jít na chvíli leh­nout a dát si ci­ga­retu na uklid­nění? Tak moc se mnou za­má­val, tak ab­so­lutní to byl útok na smysly. A Dawn To Fear jsem si jednou po­sle­chl, pár tracků dob­rých, zbytek ne­za­ne­chal dojem. Chybí mu gran­di­ózní nosná myš­lenka, sty­lis­tická idea, kolem které Luna na po­sled­ních dvou albech vy­sta­věla kra­jinu zvuku. Nemá ani agre­sivní ot­ví­rák, který na po­slu­chače za­ú­točí plnou silou v před­zvěsti, co bude ná­sle­do­vat.
  2. Po­slední dobou vás tu ne­ob­la­žuji na­ho­di­lými wi­ki­pe­dic­kými fak­to­idy tolik jako dřív, tak tady máte jeden: Nej­větší hřbi­tov světa je „Wadi-us-Salaam“. Na ploše šesti ki­lo­me­trů čtve­reč­ních jsou tam po­hřbeny de­sítky mi­li­onů těl. Pro před­stavu, Praha 1 má roz­lohu 5.5 km2.
7. 10.

Samaritán a segfault


Svobodný software stojí na zádech dobrovolníků, kteří otročí bez nároku na plat, slávu nebo věčný život v našich kolektivních srdcích. Někdy nic z toho nečekají, protože řeší své problémy. Když něco nefunguje pro vás, dost možná přesně to samé štve někoho dalšího. celý článek →
6. 10.

NEVERYOUNG: Staří přátelé patří do vzpomínek


Hej, tady zas váš starý přítel NEVERYOUNG. Dneska se zase starám o zábavu, protože K. má nějaké problémy, krizi identity, krizi středního věku, krizi víry nebo něco na ten způsob. celý článek →
5. 10.

Odpor


V poslední době mají aktualizace k47čky skluz dny dři. Nikdy se nemám k tomu, abych psal během dne. I když mám čas a říkám si, že dneska to doženu, stejně to odložím a teprve během nejhlubší noci nacvakám pár řádků. Psát už rozhodně není tak osvobozující a zábavné jako v době, kdy jsem začal tuhle… celý článek →
4. 10.

Bitcoin byl omyl


Bývaly doby, kdy jsem věřil v bitcoin. Tehdy jsem byl naladěný na vlnu techno-optimismu a podléhal naivní iluzi, že technologický progres je z principu pozitivní síla, která nutně musí přinést pozitivní výsledky. Ty časy jsou dávno pryč. Strach a hnus v Silicon Valley mapuje viscerální přechod od… celý článek →
3. 10.

371 v ruinách


Asi takhle: lidé z 371 se zase chtěli nechat zvěčnit a vybrali pro to ruiny █████. Tentokrát si dokonce nechali přizvat kompetentního fotografa & váš drahý vypravěč tam hrál druhé až třetí housle. Plán byl trochu nekongruentní, ale něco se stalo, aspoň to můžu říct. Níže se nachází jedna ukázka.… celý článek →
2. 10.

Podivný pocit


Znáte ten pocit, kdy se najednou jakoby rozestoupí opona, zvedne se mlha zmatení a vy znenadání vidíte zcela jasně. Abstrakce a kategorie zmizí, vypaří se a vy sledujete nahou pravdu ve svých nekonečně absurdních souvislostech. Jde většinou o maličkosti a možná právě proto je to tolik mocnější… celý článek →
1. 10.

The Mighty Boosh


Dneska jen telegraficky: The Mighty Boosh je docela fajn, možná dokonce víc než jenom fajn. Jde o Britský surreálný sitcom, který na 50% vzešel z mysli Noela Fieldinga. Jestli ho znáte (hrál Richmonda v IT Crowd), víte, že jeho mysl je skutku velice surreálné místo. Teď si to představte ve formě 20… celý článek →
30. 9.

Dřepy


Mám tu další experiment/měření fyzických atributů. Jednou v noci těsně před usnutím mě napadlo, že stejná metoda, jakou jsem použil pro hrubý odhad výkonu na kole (380 wattů, kdyby se někdo ptal) můžou použít pro odhad výkonu v dřepování. celý článek →
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz