Zásoby máme, rabovat nemusíme

Tak prej nám vy­kou­pili všechny su­per­mar­kety. Nezbyl v nich jediný dro­be­ček. Všechno pryč. Sta­čilo jen, aby za hra­ni­cemi někdo za­kaš­lal a všichni se po­mátli. Na vlastní oči jsem to ne­vi­děl. Po­slední dobou se z 90% živím chle­bem + sri­ra­chou & zásobu toho mám kousek od Cely. Proto mi nejde do hlavy, proč přesně do­chází k pa­nic­kému na­ku­po­vání. To si všichni myslí, že nebude co jíst? Jako že všechny zásoby na­jed­nou zmizí?

Za prvé: Podle odhadů dojde ke zdvo­jení počtu na­ka­že­ných CO­VI­Dem kaž­dých 7 dnů. Pokud tedy v Re­pub­lice dnes běhá 10 pří­padů, o kte­rých nevíme, za měsíc jich může být 160, za dva měsíce 2500. Máme tolik času než začne při­ho­ří­vat, tolik času pa­ni­ka­řit a snažit se na­kou­pit tunu mouky a vlastní pec.

Za druhé: Tře­tina jídla přijde na zmar & skončí na kom­postu a/nebo skládce. Kdy­bychom jen takří­ka­jíc do­jí­dali, můžeme oželet tře­tinu po­tra­vin a stejně budeme pořád stejně tlustí.

Za třetí, a tohle je dů­le­žité: Zásoby už jako národ máme. Nosíme si je kolem pasu.

Podle sta­tis­tiků z ČSÚ má prů­měrný Čech body mass index (BMI) 25.2, to je zlomek nad hra­nicí nor­mální zdravé váhy, která končí na BMI 25. Od BMI 30 panuje obe­zita a v těchto sta­tis­tic­kých ob­las­tech se vlní faldy skoro pětiny Čechů. Jde ale o průměr a spa­dají do něj jak lidé na druhé straně nor­mální váhy s BMI 18.5, tak i cval­dové s piv­ními pupky (jako váš drahý vy­pra­věč).

Tohle stačí, abychom začali kouz­lit se špat­nou sta­tis­ti­kou. Sed­něte se kolem ohně, po­dejte mi kal­ku­lačku, budu vám vy­prá­vět…

Prů­měrný muž měří řek­něme 180 cm (ať se nám to lépe počítá) a prů­měrná žena 170. Když známe BMI, můžeme spo­čí­tat kolik váží. Muž 81.6 kilo a žena 72.8 kg. Kdyby prů­měrný muž a prů­měrná žena měli BMI 18.5, vážili by 60 kg a 53.5 kg, re­spek­tive. Když při­vřeme obě oči, můžeme říct, že náš prů­měrný Čech může shodit 21.6 kilo a prů­měrná Češka 19.3 kila, aniž by spadli do ka­te­go­rie pod­váhy. Můžeme tedy s dr­zostí vlastní jen di­le­tan­tům tvrdit, že tolik si nesou sádla v zásobě.

Ok. Kilo tuku ob­sa­huje ±8800 vel­kých ka­lo­rií. Tuková tkáň ale není 100% tuku. Když budeme brát nízká čísla 72%, vyjde, že kilo špeků usklad­ňuje 6336 ka­lo­rií.

Teď už jen stačí znát prů­měrný věk prů­měr­ného Čecha – 42 let – abychom mohli od­had­nout ba­zální me­ta­bo­lický výdej, tedy kolik ka­lo­rií tělo spo­tře­buje v klidu. Vy­chází to: muž 1736.0 kcal/den, žena 1507.5 kcal/den.

Máme všechno, abychom mohli vynést roz­su­dek: Prů­měrný český muž si kolem pasu nosí palivo na 79 dnů a prů­měrná česká žena na 81 dnů. Ka­ran­tény se bát ne­mu­síme, při­pra­vo­vali jsme se na ní od­jak­živa.

Vím, jde o hodně po­chybné vý­po­čty, ale jed­noho si můžeme být jistí: Nám jako národu týden bez zá­so­bo­vání nemůže uško­dit.

Antivítr

V po­sled­ních dnech počasí příliš ne­přeje jízdě na kole. Mokro & cesty roz­bahněné. Ne všechny, pořád můžu ujet tucet ki­lo­me­trů v suchu, jen abych pak na­ra­zil na klí­čo­vých pa­de­sát metrů, kde asfalt bu­do­vané cyk­los­tezky zmizí, jediná cesta vpřed vede po dně vy­puš­tě­ného ryb­níka a kolo rychle začne vy­pa­dat jako hrouda bahna, z které kou­kají jen stra­te­gicky umís­těná ří­dítka a možná někde i sedlo.

A když se nás Freyr ne­snaží vy­tr­vala udržet ve stavu na­vlh­losti, z vý­chodu si to rve ne­u­stá­va­jící vichr, třicet ki­lo­me­trů za hodinu, la­mi­nární prou­dění, ab­so­lutně žádná změna směru. To je na jednu stranu horší, pro­tože jízda proti větru je otravná, na druhou velice za­jí­mavé. Jedním směrem, proti dechu orkánu, musím šlapat i z kopce s hlavou při­plác­nu­tou na ří­dít­kách, ale stejně mi při­padá, že stojím na místě, ale pak ten pocit, když se otočím, roz­jedu s větrem v zádech a kolem ticho. Vzduch je ne­hybný, zcela bez pohybu, jako kdy­bych stál a svět se mi sám od sebe ob­tá­čel pod nohama. A bez ae­ro­dy­na­mic­kého odporu to jede jako nic na světě.

Ne­dávno jsem se vracel do Cely, po vlá­seč­nici as­faltu, která se táhla pře­hy­bem pole, začalo sněžit, jemné krupky padaly na sil­nici, jel jsem stejně rychle jako ony a tak se z mé per­spek­tivy sná­šely kolmo k zemi a tan­čily na ní před před­ním kolem. V té bub­lině re­la­ti­vity an­ti­vě­tru pa­no­valo ticho a klid, krása.

Pamatujete na čas před koronavirem?

Co Čech, to epi­de­mi­o­log se spe­ci­a­li­zací na virové nákazy. Tak to vypadá po­slední měsíc na in­ter­ne­tech & já tomu stavu, kdy di­le­tanti po­vstali a začali pro­fe­si­o­ná­lům kecat do ře­mesla, vůbec ne­po­má­hám. Taky trou­sím moudra do větru, často na po­čkání, vět­ši­nou bez vy­zvání. Názor na po­čátky glo­bální epi­de­mie je jako zadek. Každý má jeden a chce ho ukázat, co nej­více lidem.

Rád bych věřil, že moje role je sta­tis­ti­kou od­vra­cet paniku a po­po­str­čit na lepší cestu ty, kteří se pomalu vy­dá­vají do tem­ných končin kon­spi­race. Vypadá to, že ně­kteří tam tíhnou ob­zvlášť silně a chtějí aby si­tu­ace byla ka­ta­stro­fická.

Pár pří­kladů za všechny: V Itálii ze­mřela pa­de­sát­nice. Reakce: Říkali, že to sklátí jen staré a těžce ne­mocné, pa­de­sát není tak moc, Čína lže, WHO lže, všichni lžou, je to mnohem horší než říkají, konec se blíží. Nikdo ne­ří­kal, že to zabíjí jen staré a ne­mocné (do­konce ani čínské zdroje), ti mají jen větší šanci, že to pro ně skončí fa­tálně. Jak to do­padne, není víc než hod kost­kou. Různé věkové ka­te­go­rie mají různé šance, že skončí v zin­kové rakvi. Stačí si hodit. Fa­ta­lita 0.5% od­po­vídá, jako když hodíte tři šesti­hranné kostky a na každé padne jed­nička. Šance malá, ale ne nulová a někdo se tou sta­tis­ti­kou musí stát.

Nebo třeba někdo jiný shrnul vý­sledky vý­zkumu, v něm se píše, že 50% of cri­ti­cal cases zemře. Pod tím, se objeví ko­men­tář od někoho, kdo oči­vidně vší silou hledá úhel, že jde o konec světa a přečte to jako: 50% of those hospi­ta­li­zed zemřou. Velký rozdíl. Ve vý­sledku 10x, kri­tic­kých pří­padů je zhruba 5%.

To všechno je za­jí­mavé, ale při pra­vi­del­ném ponoru do šumu soc-netů, zpráv a pu­b­li­kací mě zaujal názor/spe­ku­lace, že SARS-CoV-2 se může stát běžnou cho­ro­bou, která s námi zů­stane velice dlouho jako chřipka. To by nebylo ide­ální. Po one­moc­nění ostat­ními ko­ro­na­viry nám ne­vznikne dlou­ho­dobá imu­nita a kdyby tenhle byl stejný, epi­de­mie by po­kra­čo­vala ad in­fi­ni­tum. Za­jí­mavé na tom je jiný aspekt. Vždy exis­to­vala chvíle před fakty života, které bereme za zcela sa­mo­zřejmé. Nejen smrt a daně, ale čas před na­chla­ze­ním, čas před chřip­kou, čas před HIV/AIDS. Ten po­slední nebyl zas tak dávno. Spousta lidí ty roky pa­ma­tuje. AIDS byla poprvé kli­nicky po­psána v roce 1981 v USA a první zprávy o HIV po­chá­zejí z Konga 1959. Teď jde o ne­vy­hnu­tel­nou even­tu­a­litu našeho světa, ale kdysi byl čas před.

Takže, kdyby se z COVID-19 stala se­zónní zá­le­ži­tost, další cho­roba, která nás za­stihne v zimě a ne­mů­žeme se tím moc dělat, všichni budeme pa­ma­to­vat datum na měsíc přesně, kdy to začalo. Nevím jak vám, ale to mi při­padá ne­po­psa­telně bi­zarní.

Vzpo­mí­nám si, jak jsem kdesi četl, že se HIV virus vyvíjí směrem k menší smr­tel­nosti a možná by tuto tra­jek­to­rii sle­do­vali i ostatní pa­to­geny. Dává to smysl. Před­stavte si, že máte dvě va­ri­anty viru: Jedna způ­so­buje těžký průběh a může vést k fa­tál­ním ná­sled­kům. Druhá je mnohem mír­nější a zápal plic značně zřídka a vět­ši­nou se to jen vleče, člověk po­smr­kává a necítí se tak špatně, aby se dob­ro­volně izo­lo­val a/nebo vy­hle­dal dok­tora. Když virus hos­ti­tele zabije, má menší šanci na re­pro­dukci a tak je vy­sta­ven evo­luč­nímu tlaku směrem k menší smrt­nosti.

Epi­de­mie COVIDu ve velkém zuří jen něco málo přes jeden měsíc, ale pro­tože si­tu­aci sle­duji každý den, při­padá mi to, jako kdyby to bylo pat­náct let. Působí to jako věč­nost, ale při po­myš­lení, že by to byla sku­tečná věč­nost… Even­tu­álně se z COVID-19 stane COVID, z něj Covid, pak covid a u nás kovid, běžné slovo jako ve spo­jení se­zónní chřipka a kovid.

Na druhou stranu pokud cho­roba pře­trvá a její ne­bez­pečí ne­po­leví, fi­nan­co­vání ne­zmizí a výzkum vakcín a an­ti­vi­ro­tik bude po­kra­čo­vat. Takže na obzoru svítí aspoň nějaká naděje, že to bude lepší a za pár let nám ne­do­jdou dů­chodci a možná se po­tkáme příští rok ve frontě u lé­kárny v den, kdy při­ve­zou první dávku oč­ko­vání.

Možná.

+1: Jinak pořád platí, že nejsem expert na nic a tato slova musíte brát, jako kdyby je na stěnu akvárka na­psala vaše zlatá rybka.

+2: Každá ka­ta­strofa je pří­le­ži­tost. Pří­le­ži­tost se něco naučit. O imu­nit­ním sys­tému. Třeba tohle, tohle nebo tohle.

Pravidla efektivní paniky

Sta­čilo 200 na­ka­že­ných, 7 mrtvých a 50000 lidí v ka­ran­téně aby Itálie přešla do módu plné paniky. V oče­ká­vání ka­ran­tény & pro­blémů Ita­lové za­ú­to­čili na su­per­mar­kety a vy­kou­pili, co se dalo.

Pokud chcete být ve své panice úspěšní (ať už je de­fi­nice úspě­chu ja­ká­koli), musíte na to jít chytře & musíte plá­no­vat. Pro­blém s ma­so­vou hys­te­rií spo­čívá v tom, že v ní nejste sami. Spolu s vámi pa­ni­kaří půlka země a všechno vám kazí. Chcete na­kou­pit zásoby jídla, ge­ne­rá­tor, benzín, filtr na vodu, velkou lopatu o ve­li­kosti man­želky, malou lopatu ve­li­kosti dítěte a pis­toli s jedním ná­bo­jem? Když ne­plá­nu­jete, všichni ostatní, kteří dělají to samé, vám to zkazí.

re­spi­rá­tor, stejná tech­nika jako tohle

To se uká­zalo, když se ko­ro­na­vi­rus ve velkém rozjel v Číně a lidé u nás v Re­pub­lice mezi horami, kde ani o měsíc poz­ději není re­gis­tro­vána jediná nákaza, z lé­ká­ren vy­bra­ko­vali zásoby roušek. Kdo byl chytrý a plá­no­val, na­kou­pil ochranné po­můcky o dva dny dřív, jen co začaly pro­sa­ko­vat první zprávy, že se v Číně něco děje.

Takže když se teď masově zá­so­bují v Itálii, je čas pro or­ga­ni­zo­vané pa­ni­káře dělat to samé tady. Epi­de­mie se even­tu­álně roz­jede i u nás, to začíná být stále víc a víc jasné. Erupce nákaz v Ja­pon­sku, Jižní Korei, Íránu, Itálii a na palubě Di­a­mond Prin­cess pře­jí­mají, že COVID-19 jen tak ne­zmizí a ne­po­daří se ho na 100% izo­lo­vat a zkro­tit. Nej­spíš bude jen otáz­kou času, kdy se první clus­ter objeví i v Re­pub­lice. Jestli se to stane a jestli si můžeme vzít po­na­u­čení z ostat­ních zemí, bude ná­sle­do­vat ka­ran­téna ob­lasti (de­se­ti­ti­síce lidí v pří­padě Evropy, de­sítky mi­li­onů v pří­padě Číny) a plošné tes­to­vání, které odhalí tucty a možná i stovky pří­padů. V té chvíli, kdy za pár dnů počet na­ka­že­ných vy­le­těl z nuly do tří cifer, bude už pozdě pa­ni­ka­řit. Jednou v tom všichni a vy ne­mů­žete pa­ni­ka­řit efek­tivně a úspěšně. Náš sou­časný systém zá­so­bo­vání má jen malé re­zervy. Je to tak lev­nější a vždycky nám přijde nová várka zboží z Číny včas… sakra.

Takže, když pů­jdete příště do krámu, při­hoďte do košíku pár kon­zerv a tucet ki­lo­vých balíků té nej­lev­nější rýže (jde o jednu z nej­e­fek­tiv­něj­ších po­tra­vin, co se ceny za ka­lo­rii týče + vydrží), ať aspoň vy­pa­dáte, že se při­pra­vu­jete na ná­běžné hraně křivky. Nebude to mí žádný účinek, ale aspoň ať vy­pa­dáte, že jste u kor­mi­dla.

+1: Jinak mi při­padá pří­hodné, že víc jak 300 pří­padů v Jižní Korei je spo­jeno s křes­ťan­ským kultem Sinč­chon­dži, jehož ná­sle­dov­níci věří, že za­kla­da­tel je vtě­le­ním Krista. Docela to sedí k idi­o­cii a ne­smys­lům bib­lic­kého zje­vení o konci dnů. Je­ží­šovi vy­chá­zejí pla­meny z očí, nohy má jako roz­ta­ve­nou mosaz, v ruce drží sedm hvězd a z úst mu vy­chází meč.

+2: Nej­větší pro­blém bude pře­tí­žení zdra­vot­ního sys­tému. Podle čísel z Číny je ±5% pří­padů váž­ných a po­tře­buje in­ten­zivní péči a podle toho, co jsem vy­de­du­ko­val od dok­torů, těch nemáme moc a vět­šina je ob­sa­zena běž­nými pa­ci­enty, pro­tože mi­ni­mální re­zervy. I tady platí, že se vy­platí one­moc­nět brzo.

Já vím, já ti to říkal

Dneska jen te­le­gra­ficky: V po­slední době si všímám jedné zá­bavné ma­lič­kosti. Stává se, že mi někdo začne něco vy­svět­lo­vat a já jsem si na 99.99% jistý, že tu in­for­maci má ode mě. Týden nebo dva na­zpá­tek jsem mu/ji přesně to samé říkal, on/ona za­po­mněl/a odkud in­for­mace přišla a teď se chce blýsk­nout zna­lostmi, které se mu/ji jako zá­zra­kem zhmot­nily v hlavě, zrovna když viděl/a můj kyselý ksicht.

Ne­vi­dím na tom nic špat­ného, ±všichni chceme vy­pa­dat chytře a sdílet radost, že dis­po­nu­jeme ur­či­tými zna­lostmi a nemáme mozkovny plné jen me­lu­zíny a memů. Jo, sám trávím ne­křes­ťan­ské množ­ství hodin ná­hod­ným brouz­dá­ním wi­ki­pe­die a mám z toho hlavu plnou více méně zby­teč­ných fak­to­idů, takže o tom něco málo vím. Pokud nejde o svr­cho­vané po­u­čo­vání, tak je to fajn. Navíc můžu udělat malý fact-check, jestli si něco ne­za­pa­ma­to­val/a špatně + do­pl­nit co jsem o tématu vy­hra­bal nového.

Sa­mo­zřejmě nikdy ne­řeknu, že jsem to do něj/ní na­hus­til sám, to by bylo příliš ne­slušné & to není můj styl. Místo toho jen řeknu, že vím a dis­kuze může po­kra­čo­vat.

(Ona vět­ši­nou ne­po­kra­čuje, ale to je teď ve­d­lejší…)

To nejlepší z kongresu

V po­sled­ních dnech mám rutinu: Vstanu velice brzy, dlouho před sví­tá­ním, po­dí­vám se na sta­tis­tiky o ko­ro­na­viru a pak, za­tímco si čistím zuby, pustím ně­ja­kou před­nášku z Chaos Com­mu­ni­cation Con­gresu. Je jich hodně a velká část z nich je velice za­jí­mavá. Tady máte ně­ko­lik extra dob­rých, které mi utkvěly v paměti.

• Boeing 737MAX: Au­to­ma­ted Cra­shes
• Plun­der­volt: Flip­ping Bits from Soft­ware wi­thout Rowha­m­mer
• Zom­bie­Load Attack
• Practi­cal Cache At­tacks from the Ne­twork and Bad Cat Puns
• Un­der­stan­ding mil­li­ons of gates
• SIM card tech­no­logy from A-Z
• SELECT code_execu­tion FROM * USING SQLite;
• No source, no pro­blem! High speed binary fuz­zing
• Wi­fib­road­cast
• The dire Re­a­lity of the Cli­mate Crisis
• Science for Future?
• Cre­a­ting Re­si­li­ent and Susta­i­na­ble Mobile Phones
• Thrust is not an Option: How to get to Mars really slow

Je tam všechno: Vy­svět­lení proč Boeing 737MAX nebyl bez­pečný, ana­lýzy ně­ko­lika hard­wa­ro­vých zra­ni­tel­ností, re­verzní in­že­ný­ro­vání pro­ce­sorů, ex­plo­i­tace SQLite da­ta­bází, fuz­zing, wifi pro řízení dronů na vzdá­le­nost de­sí­tek ki­lo­me­trů, kli­ma­tická ka­ta­strofa, pra­vi­dla ces­to­vání k ostat­ním pla­ne­tám a mnoho dal­šího. Jednu před­nášku měl do­konce David Gra­e­ber.

+1: Di­a­lo­gové před­nášky, které vedou dva nebo více lidí formou, že spolu in­ter­a­gují, jsou ne­sne­si­telné. Na hraně je už, když před­náší víc lidí a každý má jednu část, ale snahy o hu­morné slovní výměny mě vždycky trochu zabijí.

+2: Nejsou to jen růže, růže, růže. Pár pre­zen­tací spadlo značně pod průměr. Jedna o tom jak (ne)stavět au­to­nomní roboty, nebyla víc než odpad & na CCC se vůbec ne­ho­dila. Jeden člověk jen pre­zen­to­val mýtus, jak za­klá­dal start-up.

Molografie

Zkou­ším teď něco nového. Tedy, když říkám zkou­ším, zna­mená to, že se ná­ho­dou stalo něco ne­plá­no­va­ného & teď se vezu na po­zi­tivní vlně omylu. Dělal jsem ilu­strační fotky disket pro tenhle a tenhle článek, idea byla taková: Makro + ši­ro­ko­úhlý ob­jek­tiv + pohled ze vzdá­le­nosti asi 7 mi­li­me­trů, aby dras­ticky vy­ni­kala per­spek­tiva + pak se uvidí. Ty­pické makro-fotky mají ten vzhled jakoby z jiného světa, kde ne­e­xis­tuje per­spek­tiva a vše působí ploše. Dává to smysl, makro­ob­jek­tivy mívají dlouhá oh­niska, 90 mi­li­me­trů, 150 mi­li­me­trů, aby po­zo­ro­va­tel mohl po­zo­ro­vat zpo­vzdálí a ne­na­ru­šil mi­k­ro­sko­pic­kou akci; vět­ši­nou nejde o 12mm sklo, které musíte narvat přímo k sub­jektu. Zdálky to dává větší smysl. Nicméně široký ob­jek­tiv zvý­razní per­spek­tivu, přímo cítíte, jak máte oční bulvu na­le­pe­nou k epi­cen­tru akce. Také po­skytne větší hloubku os­t­rosti, která je pro makro ty­picky ne­e­xis­tu­jící. Vý­sle­dek chutná ne­zvykle. Má v sobě něco žánrově ne­pří­stoj­ného & působí fa­lešně, po­dobně jako mi­ni­a­tu­ri­zace vel­kého světa tilt-shift tech­ni­kou – jde o podvod, takhle by to nemělo vy­pa­dat.

S tímhle jsem začal blb­nout. 12mm crop ob­jek­tiv, mezi ním a tělem foto-stroje ná­hodný že­lezný krou­žek. Pa­so­val, po­su­nul ob­jek­tiv o ±7mm vpřed a tím mu do­vo­lil ostřit ne­u­vě­ři­telně blízko, pouhé mi­li­me­try před po­vr­chem skla. Celé jsem to za­fi­xo­val le­pen­kou & zkusil, co to udělá. (Kolik pro­blémů života můžete vy­ře­šit jen tím, že máte po ruce duck tape a ne­bo­jíte se ji použít?)

Vý­sledky začaly velice rychle vy­pa­dat po­ně­kud lo­mo­gra­fiky. Široký & blízký look & feel byl fajn, přesně to jsem čekal. Měl za­jí­mavý efekt v tom, že malé věci na­jed­nou vy­pa­daly ob­rov­sky a ne jako pouhé zvět­še­niny ma­lič­kostí. Na­pří­klad ty plody nahoře působí, jako kdyby měly ve­li­kost jablek, i když jsou mnohem, mnohem menší. A jak jsem zkou­šel jak další malé před­měty udělat vel­kými, lo­mo­gra­fič­nost sílila. Začalo to vy­pa­dat skoro umě­lecky. Skoro.

Šlo o to, že páska, která op­tický aparát držela po­hro­madě, se na jedné straně od­le­pila a do­vo­lila tak kon­t­ro­lo­va­nému množ­ství pa­ra­zi­tic­kého světla vnik­nout na senzor. To sní­žilo kon­trast a dodalo snímku růžový nádech. Vý­sle­dek není lepší, jen za­jí­mavý. Nijak zá­sadně jsem do toho ne­hra­bal v dark­table, takhle více/méně vy­lezly ze sen­zoru.

Pointa? Někdy ob­jek­tivně horší zna­mená sub­jek­tivně lepší. A možná bych se mohl po­dí­vat na další způ­soby jak zde­gra­do­vat snímky & dodat jim cha­rak­ter.