Protesty pokračují

Nikdy jsem ne­za­žil Vác­la­vák na­pě­cho­vaný lidmi od koně až po Můstek, ale jak se říká, všechno je jednou poprvé. Tak aspoň něco dob­rého vzešlo od (zatím jen údaj­ného) ka­ri­ér­ního zlo­čince na židli pre­mi­éra.

Stejně jako na před­cho­zích de­mon­strací svo­la­ných Mi­li­o­nem Chvi­lek jsem byl i tam. Stejně nemám nic lep­šího na práci, po­slední rok nebo tak nějak je můj život jen dobře zdo­ku­men­to­va­ným če­ká­ním na smrt, tak proč ne, udělám u toho aspoň pár špat­ných fotek & zabiju jeden večer.

Stalo se to „už před pár týdny“ a po­pravdě, ne­chtěl jsem tady za­ne­chá­vat další záznam o dalším pro­testu, který bude k ne­ro­ze­znání od hro­mady jiných, ale co, musím nějak na­kr­mit stroj & taky to po­slouží jako pre­am­bule pro zí­t­řejší mega-de­mon­straci na Letné.

Jinak médii a soc-médii ko­lo­valo číslo 120000. Tolik účast­níků se mělo na Vác­la­váku tlačit pro­tes­tu­jí­cích. Tohle číslo je nad­sa­zené. Stačí se po­dí­vat na Wi­ki­pe­dii, kde se píše, že Vac­la­vax má roz­měry 750x60m, což od­po­vídá ploše 45k m² – 2.666666 člo­věka na čtverci metr krát metr – a to tam de­fi­ni­tivně nebylo. Pod koněm byla tla­če­nice, ale od po­lo­viny k můstku po­stupně řídla. Reálně tam mohlo stát tak 80000 lidí, o 33% měně, ale pořád strašně moc. Pas ná­městí zcela ucpaný, bez mož­nosti prů­chodu. Po­sí­lali lidi zpátky, aby to obešli okolo. Mraky de­mon­strantů kam se po­dí­váš.

A to všechno kvůli jed­nomu muži a jedné ženě.

Soukromé zátoky internetu

v po­sled­ních dnech jsem četl dva články o tom, jak se lidé sta­hují z ote­vře­ných so­ci­ál­ních sítích do sku­pi­no­vých chatů: Group Chats Are Making the In­ter­net Fun Again a The Dark Forest Theory of the In­ter­net.

Mojí první reakce byla ne­ga­tivní, ale pak mi došlo, že to je skvělá zpráva. Ko­nečně so­ci­ální síť, která je sku­tečně so­ci­ální, na­vr­žená pro ko­mu­ni­kaci, nikoli po­kři­vená zájmy trhu a pa­ra­zi­tic­kými ma­ni­pu­la­cemi pro­vo­zo­va­telů plat­fo­rem, které z nich v honbě za en­gejdžmen­tem a pří­jmem z re­klamy, udě­laly ne­přá­tel­ské peklo.

So­ci­ální sítě nejsou příliš so­ci­ální, nejsou op­ti­ma­li­zo­vány pro to, aby se v nich lidé cítili dobře a ko­mu­ni­ko­vali podle vlast­ních pra­vi­del, to ne. Soc-net je stroj, který na uži­va­tele uvrhne stejná mě­řítka, která za­jí­mají ko­merční sub­jekty – všechno bylo podro­beno měření a ana­ly­tice. To vede k závodu k do­sa­žení nejmen­šího spo­leč­ného jme­no­va­tele a honbě za sen­zací, kon­tro­verzí a po­la­ri­zací. Jediná sku­tečně uni­ver­zální vlast­nost nás všech jsou pudy – slast a reakce na ohro­žení.

Proč se u kaž­dého pří­spěvku uka­zuje počet lajků & re­tweetů? Nemá to velký dopad pro spo­le­čen­skou rovinu ko­mu­ni­kace, jen to jen mě­řítko jak moc zpráva souzněla s na­ho­di­lými pre­fe­ren­cemi „pu­b­lika“. A ne­smíme za­po­mí­nat, že způsob ko­mu­ni­kace „Křičím do prázdna s tím, že se někdo ozve zpátky“ je divná. Vý­chozí modus ope­randi je mluvit k nikomu a to je z prin­cipu bi­zarní. Teď už tak nikomu nemusí při­pa­dat, pro­tože došlo k její nor­ma­li­zaci, ale je zvláštní a po­divně ne­so­ci­ální.

Možná jde o nad­ne­sená slova, ale soc-nety ne­pů­sobí přá­tel­sky a ne­zá­vazně, když každé slovo může a bude být po­u­žito proti vám, a roz­zu­řený dav čeká jen na správný oka­mžik, kdy může udělat ex­plo­zivní print screen. Soc-nety nemají pověst v lidech vzbu­zo­vat em­pa­tii a kri­tické myš­lení.

Sou­kromá sku­pina, která fun­guje podle vlast­ních pra­vi­del, žije vlast­ním tempem, není mo­ti­vo­vaná počtem lajků a jinými de­hu­ma­ni­zu­jí­cími me­t­ri­kami působí jako země za­slí­bená. Kli­dová zóna, kde ne­mu­síme po­cho­do­vat podle rytmu fa­ce­booku.

Na druhou stranu pro­li­fe­race sou­kro­mých kruhů přátel jako pri­már­ního módu online pří­tom­nosti má po­ten­ci­ální ne­ga­tiva – když nebude slyšet váš hlas, bude o to víc slyšet hlas jiných, kteří chtějí své pře­svěd­čení vy­kři­ko­vat do ka­ko­fo­nie online ozvěn, možná proto, že jsou za to pla­cení. Možná, že exodus lidí ven ze soc-netů dovnitř, z nich učiní ještě víc ne­přá­tel­ské a po­divně osa­mo­cené pro­středí. Na­ko­nec můžou zůstat jen ma­ni­pu­lá­toři a zma­ni­pu­lo­vaní.

+1: Masivní množ­ství botů může ote­vřený web učinit ne­o­by­va­tel­ným.

Čas přestat

Vždy, když se pustím do roz­sáhlé kon­zu­mace al­ko­holu, do­staví se oka­mžik, kdy je na­prosto jasné, že na­de­šel čas pře­stat, ale nikdy tak ne­u­či­ním. Oslava je v plném proudu, všichni se mají fajn, hudba hraje, občas za­bu­rácí střelba, proč pře­stá­vat právě teď? Jedno další nemůže uško­dit.

Že jsem se dostal do toho bodu, mi došlo v oka­mžiku, kdy jsem v hlavě fi­ni­šo­val kostru po­víd­kové mikro-viněty ope­ra­tivně po­jme­no­vané Černá opona, podle za­slech­nu­tého textu v právě hra­jící pís­ničce. Roz­ho­du­jící byl fakt, že šlo o ko­he­rentní nápad, který měl hlavu a patu. Ob­vykle jsou opi­lecké myš­lenky jen haldy ne­smyslů, které po­hro­madě drží ne­za­ne­dba­telná kon­cen­t­race C₂H₆O a roz­pad­nou se pod stříz­li­vým slun­cem. Ale Černá opona (kterou jako ob­vykle nikdy ne­do­píšu) dávala smysl, nebyla nijak pře­hnaně in­ven­tivní nebo za­jí­mavá, ale aspoň držela po­hro­madě. To zna­me­nalo jediné – dost che­mic­kého ohně, aby na­star­to­val la­te­rální myš­lení, ale ne dost na to, aby se změ­nilo na slovní salát. Čas za­řa­dit vol­no­běh a nechat se tiše odnést k roz­praska­nému ránu.

Bylo to jasné v oka­mžiku re­a­li­zace a bylo to pak mnohem jas­nější druhý den, kdy se ze mě stala zombie. Nutil jsem se spát do tří od­po­ledne, abych byl aspoň trochu po­u­ži­telný, ale i to mělo k ideálu daleko. Ná­sle­du­jí­cích 24 hodin jsem opus­til postel asi tak na pat­náct minut. Neměl jsem čas a sílu na nic jiného, než li­to­vat všeho, co jsem udělal. Nevím jak vám, ale zpětně do­stá­vám hrůzu ze všeho, co jsem udělal o den dřív, i když jde o po­zi­tivní in­ter­akce nebo udá­losti. Nej­radši bych všechno za­po­mněl. Všechno kromě jedné věci.

Jaké je heslo?

Spa­m­meři jsou den ode dne vy­na­lé­za­vější. Určitě znáte ten druh spamu, ve kterém se autor ne­vy­žá­dané pošty před­staví jako hacker, který získal pří­stup do vašeho stroje přes in­fi­ko­vaný web, sle­do­val vás ně­ko­lik měsíců, jak si uží­váte por­no­gra­fické (údajně velice za­jí­mavé) ma­te­ri­ály a po­da­řilo se mu za­zna­me­nat vaše slastné reakce vaší web­ka­me­rou. Teď sedí na tomto dis­kre­di­tu­jí­cím zá­znamu, ale je od té dob­roty, že za pár bit­co­inů nic ne­zve­řejní. Po­skytne di­gi­tální adresu na kterou máte poslat ba­lí­ček kryp­to­měny, roz­loučí se a čeká na naivní je­dince, kteří se cítí pro­vi­nile a/nebo nemají čisté svě­domí¹ . V mém pří­padě to má jediný háček – na žádném stroji nemám web­ka­meru (vše ostatní tre­filo hře­bí­ček na hla­vičku).

Po­slední týden spa­m­meři při­dali mi­s­trov­ský tah – uniklé heslo. Povím vám, je to šok, když z před­mětu mailu na vás vy­bafne vaše heslo. Může být staré, dlouho ne­po­u­ží­vané, ale přesto ten pr­votní stu­dený šok se do­staví. Zbytek mailu je stejný jako dříve – in­fi­kace, bla­bla­bla, porno, bla­bla­bla, kamera, bla­bla­bla, vy­dí­rání, bla­bla­bla, bit­coin.

Přesně vím, kde ho vy­hra­bali. Šlo o hacknutí a únik hesel z ██████████, kde jsem se před dlou­hými roky re­gis­tro­val, pře­stal ho po­u­ží­vat a je­di­nou při­po­mín­kou byla zpráva „█████ byl pro­lo­men, unikla hesla v pla­in­textu, sorry“. Ta­ko­vé­hle úniky údajů o uži­va­te­lích – hesla, maily, te­le­fonní čísla, ip adresy – se dějí ne­u­stále, někdy dojde ke kom­pro­mi­taci de­sí­tek tisíců účtů, jindy stovek mi­li­onů jako v pří­padě My­Space. Zkon­t­ro­lujte si, zdali také nejste sou­částí ně­ja­kého úniku. Určitě na ně­ja­kém budete a když jo změňte si kom­pro­mi­to­vaná hesla nebo za­čněte po­u­ží­vat něco lep­šího na jejich správu.

V ná­vaz­nosti na při­po­me­nutí sta­rých hesel jsem pak prošel ně­která místa, kde jsem byl zby­tečně za­re­gis­tro­vaný, ale pře­kva­pení, pře­kva­pení, sma­zání účtu často není vůbec možné. Dis­kuzní fóra nic ta­ko­vého ob­vykle ne­u­mož­ňují. Na abc­li­nuxu (proč jsem byl zrovna tam?) se zase vy­mlou­vali vlast­ním ama­té­ris­mem, že prý návrh da­ta­báze zne­mož­ňuje sma­zání uži­va­tel­ského pro­filu. Po­svátné cizí klíče v da­ta­bázi jsou dů­le­ži­tější než přání čte­nářů. Jasně, chápu, di­le­tanti. Jediný způsob exitu je od­stra­nit co nejvíc dat a změnit jméno a heslo na ná­hodný ře­tě­zec znaků, který si nikdy ne­za­pa­ma­tuji. Zů­stane po mě di­gi­tální pahýl, ale aspoň nemůže dojít k pro­va­lení in­for­mací, které můžou kom­pro­mi­to­vat jiné účty.

Jediné sku­tečně efek­tivní řešení jak za­me­zit únikům, je nebýt nikde re­gis­tro­vaný.

1. Tenhle druh vy­dí­rání hraje na ně­ko­lik fron­tách: Mraky lidí sle­dují por­no­gra­fické ma­te­ri­ály a je to na­prosto při­ro­zené, ale zá­ro­veň jde o tabu o kterém se ne­mluví, tím víc, když jde o ne­ob­vyklý kink vy­bo­ču­jící ze schvá­le­ného nor­málu. Kdyby hacker pu­b­li­ko­val, že osoba X sle­duje porno Y a vypadá u toho jako Z, reakce by neměla být po­hor­šení, vý­směch a stud, ale „osoba X je na­prosto v po­řádku a užívá si lepší věci v životě.“

Odpružení

Jezdit na kole s od­pru­že­ním je zvláštní – je to tak hou­pavé, tak po­ho­dlné, tak ne­při­ro­zené. V sedle bychom měli in­timně cítit povrch vo­zovky všemi smysly, ne­hledě na ne­po­hodlí a utr­pení, přesně jak bůh za­mýš­lel, na tvr­dých duších plných vý­či­tek, žalu a bo­lesti. S od­pru­že­ním mi při­padá, jako kdy­bych jezdil na snu. Znáte ten pocit, kdy se vám zdá o něčem docela nor­mál­ním, ale nemáte sílu a/nebo vaše ak­ti­vita ne­za­ne­chává kýžený fy­zický účinek. Přesně tak jsem si při­pa­dal s od­pru­že­ním.

Ale je to pravda? Má od­pru­žení dopad na efek­ti­vitu pře­nosu ener­gie v ose nohy-řetěz-kola? Dlouho jsem měl za to, že ano. Matně si vzpo­mí­nám, že jsem kdysi něco v po­dob­ném duchu četl, ale nej­spíš jde o jednu z těch fa­leš­ných vzpo­mí­nek, v náž se zkří­žilo ně­ko­lik jen zpola za­pa­ma­to­va­ných in­for­mací do fak­to­idu, který sice vypadá šťav­natě, ale jeho prav­di­vost je velice, velice po­chybná.

Zeptal jsem se hodné kachny a ta po­ra­dila článek Bicycle Shock Ab­sorp­tion Sys­tems and Energy Ex­pen­ded by the Cyc­list (aka­de­mický pa­ra­zit Sprin­ger za článek chtěl 48 euro, na­štěstí byl v PDF na Re­search Gate). Z něj vy­plývá, že zadní od­pru­žení může vést k ur­či­tým me­cha­nic­kým ztrátám, ale ty se po­hy­bují někde v okolí jed­noho pro­centa, na úrovni, která mě nebude budit ze spaní. Větší dopad má sedlo o pár mi­li­me­trů níž, tlak v duších (v GCN to ne­dávno otes­to­vali) nebo špi­navý řetěz. Od­pru­žení, jak přední tak i zadní, nemá žádný dopad na jízdu po rovné, hladké a tvrdé vo­zovce a naopak má velice po­zi­tivní přínos nejen na na po­hodlí, ale i na vy­na­lo­žené úsilí při jízdě v terénu.

Takže asi tak.

Z ar­gu­mentů proti ubyla efek­ti­vita, zbývá jen: Nemám to, nemám na to peníze, nechci je za to utra­tit, od­pru­žení přidá něco na váze kola, je to divný pocit & jde to proti vůli boží.

Co se chytlo v síti

Tro­jice jed­no­du­chých očí na hla­vách hmyzu je divná. Ne­zá­leží, ko­li­krát jsem je už po­řádně zblízka po­zo­ro­val (na tomhle exem­pláři, trochu jsou vidět i na vážce nebo mouše), stále je na tro­jici ocelli mezi slo­že­nýma očima něco zvlášt­ního, nej­spíš fakt, že nejsou v páru.

Tenhle bla­no­křídlý ná­vštěv­ník Cely na hlavě také nese kon­fi­gu­raci 2+3 oči. Podle knihy to bude nej­spíš pi­latka, lumek nebo něco na ten způsob. Pro určení ve­li­kost snadno po­slouží síť v pozadí, která má pe­ri­odu 1.5 mi­li­me­trů.

+1: Po­ří­zeno DIY makro ob­jek­ti­vem & při­padá mi, že tohle řešení není tak ostré jako po­u­žití makro trubky. Po­u­žití spe­ci­ální čočky na­vr­žené spe­ci­álně pro tento účel + dob­rého ob­jek­tivu by asi vedlo k lepším vý­sled­kům Ale kdo to má platit? Já roz­hodně ne.

Náhodná fotka #18 (čas)