youtube-dl

Tak prý youtube-dl dostal DMCA or RIAA a zdro­jáky se všemi svými forky byly promptně vy­hla­zeny z gi­thubu. Jakmile re­po­zi­tář padl, za­fun­go­val Stre­i­sand efekt a oka­mžitě po­vstalo tisíc zr­ca­del.

yt-dl si za­slouží každé z nich, jde o per­fektně jed­no­du­chý a uži­tečný ná­stroj, který v duchu Unixu dělá jednu věc a dějí ji dobře: umí sta­ho­vat videa a mp3ky ze všech mys­li­tel­ných ser­verů. Pro mě je to ale mnohem víc, spolu s vlc před­sta­vuje jediný způsob, jak sle­duju videa z you­tube. Když o tom tak pře­mýš­lím, nemůžu si vzpo­me­nout, kdy jsem na­po­sledy viděl něco přímo na jejich webu. Musí to být už pár let. Ale na tom teď ne­zá­leží.

Hlav­ním be­ne­fit je v tom, že nejsem ne­u­stále v ob­le­žení al­go­rit­mic­kého po­nou­kání dívat se dál, dívat se na další a další klipy, ne­mu­sím vzdo­ro­vat ma­ni­pu­laci, která člo­věku tlačí vi­rální sračky a nutí ho trávit čas jinak, než on sám chce. Však víte: Chci se po­dí­vat na tohle jedno video a nic víc – yt ale nebyl na­vr­žen pro tento účel, jeho smysl je ma­xi­ma­li­zo­vat en­gejdžment a ná­vy­ko­vost. Zůstaň a dívej se na re­klamy. Jeden ze způ­sobů jak nehrát tuhle hru, nabízí právě youtube-dl.

Bo­nu­sem pak je of­fline sle­do­vání. Pár videí se mi na­hro­madí na disku a dívám se na ně, jak se zrovna hodí, po­cho­duju podle vlast­ního rytmu, ne posle ur­gent­ního na­lé­hání ba­ha­vi­o­ristů jedné z nej­větší kor­po­race na stětě.

(Mi­mo­cho­dem: RSS na­po­jené na youtube-dl je spo­leh­li­vější forma odběrů než to, co do­stane nor­málně. Není třeba don't forget to ring the bell, jako banda šim­panzů.)

Po­dobné důvody vedly ke vzniku hy­per­twee­teru. To co soc-net dělal, bylo straš­livě otravné, ma­ni­pu­la­tivní a oči­vidně ne v mém zájmu. Proto jsem napsal něco, co mi umožní si pře­číst nové zprávy a co nej­rych­leji vy­pad­nout. Od prv­ního dne nečtu soc-net jinak než přes spar­tán­ské roz­hraní hy­per­twee­teru.

Ve finále se nic ne­stane, yt-dl se pře­sune jinam a ná­stroj, který po­sky­tuje malou oázu klidu ve fun­da­men­tálně ne­přá­tel­ské síti, nám ji bude po­sky­to­vat i nadále.

Videa z osy předního kola

Už to bude nějaký pátek, co mě jednou (nej­spíš) ráno na­padlo při­dě­lat na osu před­ního kola (u kola) kameru a zjis­tit, jak vypadá video z této per­spek­tivy (za jízdy). Jako ob­vykle, nápad se zrodil, ale dál se nic nedělo. Teprve teď na mě v dílně vy­kouklo že­lezné elko, kterým se k sobě můžou zbou­chat dva trámy a bylo vy­sta­ráno. Jednu stranu rych­lo­pu­pí­ná­kem při­pev­nit k přední vi­d­lici, na druhou, vo­do­rov­nou, na­šrou­bo­vat ghetto foťák & jede se. Nejdřív se tedy musím pře­svěd­čit, že jde o bez­peč­nou kon­fi­gu­raci. Přece jenom závit, který běžně drží přední kolo, je za­šrou­bo­vaný o dva nebo tři mi­li­me­try méně, v cestě mu stojí jedno rameno onoho elka. V se­znamu udá­lostí, které chci zažít, se „ztra­tit za jízdy přední kolo a ope­ra­tivně řešit jak po­stu­po­vat dál v rych­losti pře­sa­hu­jící třicet ki­lo­me­trů v hodině“ na­chází po­měrně nízko. Ne na úplně po­sled­ním místě, ale moc tomu ne­chybí. Na­štěstí to drží. Další pro­blém je pak jestli bude držet foťák. Nemusí úplně upad­nout, stačí, když se povolí a pak plandá ze strany na stranu. To se stalo a velká část tes­to­vací sto­páže je pohled do boku. Buď to utáh­nout na fest nebo tam hodit gu­mo­vou pod­ložku. Když vy­chy­táte tyhle dvě drob­nosti, nic dal­šího v tom není & můžete jezdit & ná­sledně být zkla­máni ne­vý­raz­ným videem.

Na jedné cyk­los­tezce to vypadá nějak takhle. Pohled pěkně od as­faltu, to jo, ale záběry nuda, nic moc se na nich neděje (pokud ne­po­čí­táme kon­takt se sle­pi­cemi, husami, toho tlus­tého cyk­listu na sil­nič­ním kole, který cospla­y­o­val za pro­fe­si­o­nála + fakt, že stín ne­klame & moje bunda do­o­pravdy při­po­míná padák, jak ne­pro­mo­ka­vostí, tak ae­ro­dy­na­mi­kou).

Cel­kově stará ghetto kamera je hrůza, neje­nom že ji moc nejde na­tá­čet, dy­na­mický kon­trast je velice špatný & vy­so­ko­frekvenční de­taily listí a bit­rate nejde do­hro­mady, chví­lemi to navíc vy­pa­dalo, že umírá. Dis­plej divoce blikal. Buď za to můžou vib­race nebo pro­ce­sor zmatou rychle se měnící de­taily. Navíc pokud mě paměť ne­klame, tohle je první video, které jsem kdy na­to­čil úmy­slně a nešlo o stisk­nutí čer­ve­ného tla­čítka omylem. A to asi něco zna­mená.

Připadáš mi strašně hubenej

Je to za­jí­mavé, povím vám. Když se do­sta­nete do zdra­vého roz­mezí tě­lesné hmot­nosti, začne se vám do­stá­vat usta­ra­ných po­hledů: Kolik vážíš? Při­pa­dáš mi strašně hu­be­nej. Jsi v po­řádku? Nejsi ne­moc­nej? A tak po­dobně. Ne, ne, ne, jakoby od­po­ví­dáte. Tohle je nor­mální váha prů­měr­ného muže této výšky. *Tohle, uka­zu­jete na po­my­sl­ného člo­věka, který má sta­rost, jestli nejste pod­vy­ži­vení, je hra­nice obe­zity (sice dle BMI, které není určeno jako mě­řítko jed­not­livce, ale po­pu­lace, ale i tak má skoro 100 kilo).

Na druhou stranu, nor­mální váha je pod­prů­měrná. České BMI před 2-3 roky do­sa­ho­valo 25.2, s nad­vá­hou žilo 47 % mužů a 33 % žen a obe­zi­tou trpělo 20% mužů a 18% žen. Z po­hledu po­pu­lace jsem vychrtlá zrůda, v pod­statě kost­li­vec, pod­vy­ži­vený ano­rek­tik, který musí mít ně­ja­kou straš­nou du­ševní po­ru­chu a každou vte­řinu strašně trpí, když se pře­máhá, aby se necpal máslem a sla­ni­nou a špekem a dorty a cukrem přímo z pyt­líku a tak po­dobně.

Jiný život a jiné stra­vo­vací návyky jsou možné a nejsou vůbec ne­pří­jemné. (Nebo jak říkali nemytí neo-mar­xisté (pro­miňte, kých­nul na mě sympto­ma­tický kon­zer­va­tista) le­vi­čáci: Lepší svět byl vždy možný.)

+1: Vět­šina zemí světa má prů­měrné BMI nad hra­nicí nad­váhy 25

+2: V USA je 36% po­pu­lace USA obézní

Zahladit stopy

Tak se to na­ko­nec stalo: Zamkli mi twit­ter. Jeden starý tweet po­ru­šil pra­vi­dla & abych se dostal zpátky, musel jsem od­sou­hla­sit, že jako pokání in­kri­mi­nu­jící text smažu. Jo, ok, to zní ro­zumně, nemám silné pře­svěd­čení, že jsem v právu & měl bych se bránit.

Když už jsem byl v tom, do hy­per­twee­teru jsem na­hac­ko­val funkci, která zničí všechny tweety & lajky starší než X dnů. Hodí se to pokud ne­chcete, aby vás staré vtipy v bu­doucnu do­hnaly před sa­mozvaný soud soc-netu, chcete začít nanovo, nel­píte na his­to­rii, nejste skalní fan­dové soc-netů nebo třeba plá­nu­jete odejít z twit­teru za lepším, třeba někam do zá­koutí fe­di­verse světa. Pro ty pří­pady stačí spus­tit scala -cp './*' tw.scala purge 14 a jste svo­bodní, přítěž his­to­rie (kromě po­sled­ních 14 dnů) zmi­zela.

Pro­běhla čistka, všechno vypadá ok, dívám se kolem a za­sta­vili mi účet @kaja48, tam chodí jen odkazy na místní ak­tu­a­li­zace, nic víc, ale prý suspi­ci­ous acti­vity, de­taily ne­spe­ci­fi­ko­vány. Jediný způsob, jak se z toho dostat, je ověřit te­le­fonní číslo & do toho se mi moc nechce, pre­fe­ruju být nikdo. Jiná al­ter­na­tiva jak kon­flikt vy­ře­šit není na­bí­zena, twit­ter prostě chce reálné iden­ti­fi­ká­tory svých uži­va­telů a basta. Proč tohle děláte? Jestli něco ze­sí­lilo moje od­hod­lání přejít do al­ter­na­tiv­ních fe­di­verse vod, tak jsou to právě tyhle ne­smysly.

+1: Taky jsem na­pra­vil Se­ve­rá­kovy při­po­mínky (hlavně o po­u­ži­tel­nosti a kó­do­vání na ne-linux plat­for­mách). Za ně dík. Teď jde o něco méně ne­přá­tel­ský kus soft­waru.

Diagnóza Šmucler

Číst Šmucle­rův twit­ter je jízda. Je jasné že jako se kdysi sta­věly morové sloupy, teď musíme po­sta­vit co­vi­dový sloup, jen na jeho vr­cholku nebude pa­nenka Marie, ale Zubař, co ví všechno.

Drob­no­hle­dem jsem se po­dí­val na ně­ko­lik jeho zkazek, abych věděl co & jak. V jedné z nich tvrdí

No­si­tel No­be­lovy ceny a vy­ná­lezce PCR testů, proč jejich po­zi­tivní počet mnoho neříká.

ori­gi­nální tweet zní:

Kary Mullis, Noble Prize Winner & In­ven­tor of the PCR Test: „With PCR, if you do it well, you can find almost any­thing in any­body.“

Půjde nej­spíš o video z doby, kdy začal po­chy­bo­vat, že HIV způ­so­buje AIDS a prav­dě­po­dobně má na mysli to, že PCR je di­a­gnos­tický ná­stroj, který po­tvrdí pří­tom­nost určité mo­le­kuly v těle, ale neříká nic víc. Z prin­cipu nemůže pro­ká­zat že jedno může za to druhé.

Přesto mi při­padá (a tady jde o můj názor di­le­tanta), že jestli počet lidí s virem v těle ko­re­luje s počtem one­moc­nění, hospi­ta­li­zací, JIPek a obětí, jde o uži­teč­nou me­t­riku.

U to­ho­hle tweetu je za­jí­mavé sle­do­vat jeho cestu, pro­tože Ta je docela divoká. Velice rychle začne do za­pa­dat do stále hlub­ších kon­spi­rač­ních kruhů a dojde i na QAnon. Je tohle signál, že Česká sto­ma­to­lo­gické komora ne­přímo pod­po­ruje QAnon kon­spi­raci? Otázky, samé otázky…

Další tweet od­ka­zuje na graf s počtem mrtvých za prv­ních 30 týdnů v Če­chách. Má uka­zo­vat, že není vidět žádný dras­tický nárůst ze­mře­lých. Stačí ale jeden pohled aby bylo poznat, že to má pár pro­blémů. Graf uka­zuje čísla nad 60 tisíc a má velkou va­ri­a­bi­litu mezi ±60-66k. Aby z něj byla vidět ka­ta­strofa jasně vy­bo­ču­jící z nor­málu, muselo by zemřít aspoň 5 tisíc lidí navíc. To se ne­stalo, to víme a 1000 se ztratí v roz­ptylu mi­nu­lých let. Takže graf ne­u­ka­zuje nic uži­teč­ného, kromě faktu, že ne­pro­bíhá apo­ka­ly­psa bib­lic­kých roz­měrů. Ale i čísla menší než by byla vidět na slou­pečku roč­ního součtu ze­snu­lých před­sta­vují tragé­dii.

Pak od­ka­zuje na pre­zen­taci UMŘÍT „S CO­VI­DEM“ NEBO „NA COVID“.

Celá tahle pe­dan­tie kolem s a na je jen zby­tečné roz­pty­lo­vání, o němž můžeme dlouze de­ba­to­vat, aniž by to k něčemu vedlo. Mnohem uži­teč­nější by byl údaj, o kolik let života člo­věka covid při­pra­vil. Je to týden nebo deset let? Pokud to na­sta­víme na do­sta­tečně dlou­hou dobu všichni zemřou s co­vi­dem. Není to víc než planá so­fis­tika.

Pre­zen­tace tvrdí „s chřip­kou zemře 1500-2000 ročně“, od­ka­zuje se při tom na web, který cituje Haló noviny, ci­tu­jící ex-ex mi­nis­tra zdra­vot­nic­tví. Na chřipku, pak uvádí, že zemře 100-300 lidí ročně. Ok, to od­po­vídá, ve sta­tis­ti­kách úmrt­nosti je sku­tečně uve­deno asi tolik obětí u chřipky. (O pár řádků níž v ko­lonce pe­u­mo­nie, pů­vodce ne­spe­ci­fi­ko­ván skoro 3000 obětí ročně. Má to něco spo­leč­ného? Žádné info.)

Na chřipku umírá 5-20× méně než s ní a pak přijde bomba: Proč by to u Covidu mělo být jinak? Víc na­vá­dě­jící otázku ne­mohli vybrat. Já se naopak ptám proč to má být stejně? Ne­zod­po­vě­zeno. Po­lo­žili otázku a tu­še­nou od­po­věď hned po­u­žili jako od­po­věď pro další spe­ku­lace. Pak po­rov­ná­vají ČR a Slo­ven­sko – 948 vs. 61 obětí. Prý za to může fakt, že Slo­váci po­čí­tají jen ty na a my po­čí­táme ty s. Počty pří­padů 208915 vs 35330 v tom asi ne­hrají žádnou roli.

To ale není všechno. Pre­zen­tace je hos­to­vána na webu kulovy-blesk.cz, kde bují glo­bální kon­spi­race, strach z masové mi­grace, 5G, chem­trails, anti-vaxx – plný gamut ší­len­ství na odiv. Po­řá­dají petici po­ža­du­jící za­lo­žení komise, která to všechno vy­šetří. A pak taky tohle:

po­že­neme k zod­po­věd­nosti i ty, kteří mlčí a jen tiše při­hlíží, jak se tohle vše ode­hrává

To zna­mená i mě a tebe. Sakra.

Je tam toho spousta. Šmucler si vždy vybere, co se mu hodí do krámu a ne­hledí odkud in­for­mace po­chází nebo jaký je její plný kon­text. Ale jaká je vlastně jeho pozice? Je v ní cítit nádech ne­u­r­čité kon­spi­race. Píše Češi berou covid vážně ale ne­hroutí se z něj i přes ob­rov­skou kampaň nebo Po­li­tiky a ne­zod­po­věd­nými lidmi vy­dě­šené oby­va­tel­stvo šílí. Jsou tam cítit jacísi oni, jakýsi plán.

Ne­pro­pa­guje, co dělat, ale hlavně, co je dle jeho ne­ko­nečné moud­rosti špatně, nebo jen velice zřídka a velice mlhavě, tes­to­vání sha­zuje jako nic­ne­ří­ka­jící číslo, nemá pro­gram, nemá plán kromě všechno je jen to uměle vy­vo­laná panika. Ná­zo­rem vždy pro­teče skrz sku­liny. Jeho kri­tika v pod­statě stojí na tech­ni­ka­litě, že ne­mů­žeme přesně vědět, kolik ne­moc­ných a mrtvých má sku­tečně na svě­domí covid. Ne­mů­žeme si být jistí, tak bere ten extrém, který se mu líbí víc.

Úzká řídítka

Když jsem na kole minul dívku, která vážila 40 kilo i s po­stelí na top-end plně od­pru­že­ném hor­ském kole s ultra ši­ro­kými ří­dítky, bylo už zdálky cítit, že k sobě něco ne­pa­suje. Jme­no­vitě ná­stroj spe­ci­álně op­ti­ma­li­zo­vaný pro velice ná­ročný terén a si­tu­ace, která se onomu terénu ani vzdá­leně ne­po­do­bala.

Ne­stává se to zas tak často, ale vždy mě za­hřeje na duši, když potkám někoho na kole s úzkými rov­nými ří­dítky, však to znáte: Stroj ne­u­r­čité pro­ve­ni­ence ve stylu hor­ských kol pozd­ních de­va­de­sá­tých let, které jsou dnes pře­křtěny na gravel bike. Asi to bude pro­jekce, ale vždy to budí před­stavu, že ten člověk ví, co chce – ne­za­jímá ho ab­surdní terén a ne­jezdí jen a pouze po hlad­kém as­faltu a tak má něco mezi. Šest­a­dva­cítky kola jsou jen bonus pro kořeny, kteří od­mí­tají jít s dobou.

Tipuju, že vět­šinu lidí ne­za­jímá MTB nebo sil­niční cyk­lis­tika jako taková, nej­více ocení něco v duchu XC a ide­á­lem by bylo tre­kové kolo (nebo ještě lépe elek­tro­kolo) – něco ne­pří­liš exo­tic­kého a ne­pří­liš spe­ci­a­li­zo­va­ného. V pri­o­ri­tách oby­čej­ného jezdce bude fi­gu­ro­vat levné a není třeba ser­vi­so­vat. Od­ha­duju, že nejvíc ko­lek­tiv­ních ki­lo­me­trů a člo­vě­ko­ho­din jízdy pro­běhlo v pro­středí, které ne­vy­ža­duje plné-tlu­miče nebo za­krou­cená ří­dítka, ale to můžou být jen moje před­sudky.

Nebo elek­tro­kola, po­cho­pi­telně. Stále po­pu­lár­nější a jsou vidět úplně všude. Tento trend schva­luju & chápu ho, i když s nej­větší prav­dě­po­dob­ností na žádné v nej­bližší dekádě ne­u­sednu.

Podle zákona může motor po­má­hat ma­xi­málně 250 watty výkonu a pouze do rych­losti 25 km/h. To nemusí vy­pa­dat jako moc, ale zdání klame. Když budu brát, že kombo jezdce+kolo váží 100 kg, tak jen výkon motoru plnou rych­lostí 25 km/h vyjede svah 3.7%, 10 km/h svah 9.1% a 5 km/s svah 18%. Osm­náct pro­cent je zcela ab­surdní stou­pání. Teď si do toho při­dejte vlastní nohy a do kopce musíte do­slova letět. To musí být sranda. Elek­tro­kola dávají smysl, ať se na ně člověk dívá jako na užit­kové ná­stroje nebo na pro­středky zábavy.

+1: Dělba pře­pravní práce oby­va­tel čes­kých měs­tech

+2: Prý to v zimě na kole nejde…

Vyjednávat s vlastními pravidly

Každé no­vo­roční před­se­vzetí se zhroutí, když za­čnete vy­jed­ná­vat s vlast­ními pra­vi­dly. Člověk může pře­stat ze dne na den úplně, moc práce, moc námahy, to jo, ale mnohdy se od­hod­lání drolí pomalu v malých krůč­cích.

Ob­vykle to začne s velkou vervou a velkým od­hod­lá­ním. Člověk sám přijal určitá pra­vi­dla a plní je do pun­tíku. Po­stupně ale začne hledat vý­jimky. Dneska to můžu po­ru­šit, pro­tože něco, něco, něco, důvody. Dneska jsem byl běhat a tak si můžu dát sladký koláč. Dneska to po­ru­ším, pro­tože tomu nechci vě­no­vat úsilí, ale zítra to naženu, pří­sa­hám. Or­to­doxní žid nemůže vep­řové, ale dneska si dá sla­ninu, pro­tože na ní má chuť. Buď jedno nebo druhé, prosím.

Tyhle ma­né­vry z hloubi duše ne­sná­ším.

Při­jali jste pra­vi­dla, podle kte­rých se chcete chovat, ale po­stupně za­čnete hledat díry, abyste je jako pořád jakoby plnili, ale prak­ticky se jim vy­hý­bali, pro­tože je to po­ho­dl­nější. Před­se­vzetí jenom jménem. Pokud to ne­fun­guje, změňte pra­vi­dla, za­veďte nová, re­ál­nější, která jste schopni do­dr­žo­vat.

Ne­sná­ším to proto, že to sám někdy dělám. Teď ale aspoň vím, že jak začne vy­jed­ná­vání, před­zna­me­nává to konec a nastal čas na změnu.