k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Masky bez kontextu

18. 11. 2019 — k47

Dneska tu za­ne­chám pár fotek bez kon­textu jak před­zvěst věcí, které při­jdou.

Tohle není demokracie

17. 11. 2019 — k47 (♪)

Na­ko­nec přece jen po­ru­ším slib a k pro­tes­tům na Letné při­pa­dám jednu malou no­ticku. Zeman, ve své ne­ko­nečné moud­rosti, ozna­čil Milion chvi­lek za ne­de­mo­kra­tický. Jak jinak. Náš pre­zi­dent, zdá se, má velice spe­ci­fický pohled na to, jak má fun­go­vat de­mo­kra­cie: Jednou za čtyři roky hodíte papír do kra­bice a tím vaše účast končí. Pak už je vám do­vo­leno jen držet hubu a do ničeho ne­ke­cat. Ze­ma­novo po­sel­ství je „děti, běžte si hrát a ne­rušte do­spělé v práci.“ Jeho klika ne­fandí ob­čan­ské spo­leč­nosti, která je ak­tivní, má drzost kecat vlád­cům do vlád­nutí a hlídat de­mo­kra­cii. Ta bo­hu­žel nemá ten­denci k sa­mo­volné ko­rekci a je proto po­třeba ak­tivně před­chá­zet, aby ne­skon­čila jako hořící vrak v pan­gejtu, ob­razně řečeno.

Ze­ma­nův ver­dikt se opírá o to, že Milion chvi­lek „popírá roz­hod­nutí stát­ních zá­stupců v kauze Čapí hnízdo“, „popírá roz­hod­nutí Po­sla­necké sně­movny ve věci ústavní žaloby“ a „odmítá moje ústavní právo abo­lice“. Po­pí­rání v tomto pří­padě ozna­čuje vlastní názor a ne­sou­hlas. A i když na Letné vy­hla­šují ul­ti­máta a po­ža­dují re­zig­nace, fak­ticky ne­mů­žou nic změnit. Můžou jen vy­hlá­sit další pro­test a znovu se ozvat, že jim kon­flikt zájmů stále smrdí. Šlo by o oči­vidně ne­de­mo­kra­tické hnutí, kdyby roz­hod­nutí stát­ních zá­stupců ig­no­ro­vali, Babiše při­vedli před polní soud vedle hla­dově se hou­pa­jící oprátky. Milion chvi­lek a ko­lek­tiv ale hrají podle pra­vi­del a vy­zý­vají, aby podle nich hráli všichni, ne­hledě na jaké příčce spo­le­čen­ském žeb­říčku sedí.

Náš drahý pre­zi­dent přidal (jak je u něj zvykem) gambit s fa­šis­mem: „Ne­ří­kám, že jsou to fa­šisti.“ Ale tím, že to tak ve­he­mentně neřekl, na­zna­čil spo­jení.

Ještě než toho dneska nechám, musím zmínit rozsah pro­testu. Podle po­li­cie na Letnou přišlo kolem 250 tisíc lidí. To je 1/42 celé re­pub­liky, 2.35% kaž­dého muže, ženy, dítěte i dů­chodce stála v ten den na tom pro­stran­ství, stálo jim za to se zved­nout a svou pří­tom­ností hlásat své „po­pí­rání“. Až budete stát na es­ka­lá­to­rech nebo na jiném frek­ven­to­va­ném místě, po­čí­tejte lidi, až se do­sta­nete na 42, on nebo ona tam byli, a po­čí­tejte znova, celý den, každý čty­ři­cátý druhý člověk tam (v prů­měru) byl. Je to úžasné množ­ství lidí, ob­rov­ská část re­pub­liky, gi­gan­tický hlas, který mi skoro hlava nebere.

Bylo hezky, byl jsem na koncertě

16. 11. 2019 — k47 (♪)

A dostal jsem za to taky za­pla­ceno, jestli víte, co tím myslím.

Jedna ba­bička, která špatně viděla, mě po­prosila, abych ji na­smě­ro­val čelem k tri­buně. Zrovna přišla a na­chá­zela se v dost pe­kel­ném místě, kde se mlely ne­ko­nečné davy lidí, při­chá­ze­jící, od­chá­ze­jící a kor­zu­jící, ba­ri­kády těl s transpa­renty, kde bylo tak plno, že si děti a duchem mladí vy­lezli do stromů a po­zo­ro­vali z korun. Také tam vládla umělá ozvěna. Re­pro­duk­tory u pódia a první řada v poli od sebe byly přesně tak daleko, že ozvěna ná­sle­do­vala asi de­se­tinu vte­řiny po první vlně a to zcela zne­mož­ňo­valo po­ro­zu­mět slovům. Chodil jsem kolem dokola a na mnoha mís­tech bylo slyšet per­fektně, ale na jiných, kde na­stá­vala ta ne­šťastná in­ter­fe­rence, nebylo možné za­chy­tit vůbec nic. A když to byla malá žena, která nevidí, šlo o velice ma­toucí si­tu­aci.

Nebudu se tu po­kou­šet o nějaký report nebo sá­hodlou­hou ana­lýzu. Šlo přesně o to, co člověk by člověk čekal, když si přečte noviny. Letná plná lidí, kterým tu něco (v čele s jedním pre­mi­é­rem, který je shodou náhod 4. nej­bo­hat­ším čechem) trochu smrdí.

Nechci to mít ve své složce

15. 11. 2019 — k47 (♪)

Občas slý­chá­vám něco v duchu „To nebudu go­o­glit. Nechci to mít v his­to­rii hle­dání“. Když to slyším, vždy žasnu. Jak někdo může dob­ro­volně při­jmout si­tu­aci, kdy sám sebe musí cen­zu­ro­vat a ome­zo­vat svou zvě­da­vost a touhu po­zná­vat v obavě, aby jeho hle­dání ne­skon­čilo ve složce in­ter­ne­to­vého he­ge­mona, kterou na uži­va­tele kom­pi­luje, a celé to přejít bez kri­tic­kého za­myš­lení, že je na tom něco velice špatně.

Sa­mo­zřejmě in­ter­ne­tový he­ge­mon chce mít všechno roz­tří­děné do složek se jmény, fot­kami a ad­re­sami uži­va­telů a pře­svěd­čil nás, že ra­di­kálně stu­pidní myš­lenka „být při­hlá­šený k vy­hle­dá­vači“ je nejen nor­mální, ale také jde o dobrý nápad. Dosáhl toho za­ba­le­ním všech služeb pod jeden účet, kdy, když jste při­hlá­šeni do jed­noho, jste při­hlá­šeni do všech a vaše složka může bobt­nat.

Tahle sebe-cen­zura je možná ba­nál­ním, ale fak­tic­kým pří­kla­dem chil­ling ef­fects – od­ra­zení od něčeho zcela le­gi­tim­ního ze stra­chu před mož­nými ne­ga­tiv­ními ná­sledky. Jde o malé po­po­str­čení ne­ná­padně for­mu­jící, jak pro­bíhá náš in­ter­ne­tový život. Pořád to chceme udělat, ale ne­u­či­níme tak, pro­tože ne­chceme, aby se o to nás vědělo, aby chladně kal­ku­lu­jící gigant online re­klamy neznal naše sku­tečné touhy.

Jiný svět, kde se nikdy ne­mu­síme za­sta­vo­vat a pře­mýš­let, co o sobě pro­zra­díte al­go­rit­mic­kým vlád­cům, je možný. Prvním krůč­kem může před­sta­vo­vat prosté od­hlá­šení. Ak­tivně ne­na­po­má­hat ne­pří­teli v jeho čin­nosti před­sta­vuje dobrý za­čá­tek. Ale to samo o sobě ne­stačí. He­ge­mo­nům na­bí­ze­jící tri­vi­ální služby vý­mě­nou ze sle­do­vání, re­klamu a po­sléze i ho­to­vost, se musíme zcela vy­hnout a na­hra­dit je al­ter­na­ti­vami, pro které nejsme jen su­ro­vým ma­te­ri­á­lem slou­žící pro ze­fek­tiv­nění ma­ni­pu­lace s námi a který nás nenutí se vnitřně cen­zu­ro­vat.


+1: Tohle mi­mo­cho­dem uka­zuje, že idea al­go­ritmů jako ne­ut­rál­ního a spra­ved­li­vého zpro­střed­ko­va­tele, je na­prosto zcestná. Už jen na­sa­zení ur­či­tého me­cha­nismu nebo pro­gramu, je své­volné roz­hod­nutí se za­mýš­le­nými (a ne­če­ka­nými) dů­sledky

Příjmení, k čemu jsou vlastně dobrá?

14. 11. 2019 — k47 (♪)

Pře­chy­lo­vat nebo ne­pře­chy­lo­vat. To je, oč tu běží.

V češ­tině se ženská pří­jmení pře­chy­lují kon­cov­kou -ová (jak víte, pokud jste ne­strá­vili po­sled­ních 600 let v jes­kyni), ně­které ženy to ne­chtějí a je kolem toho hrozné hů-há. Jedna strana namítá, že jde o formu při­vlast­nění ženy muži, druhá, že se to jinak nedá vy­slo­vo­vat a ja­ký­koli pro­hře­šek proti pře­chy­lo­vání je zá­ro­veň zlo­či­nem proti čes­kému jazyku.

Za­jí­mavé je, že velkou část his­to­rie jsme pří­jme­ním ne­při­klá­dali velkou váhu. Po­stupně se začala ob­je­vo­vat a po­u­ží­vat, ale ne­hrála velkou roli a mohla se měnit z mnoha růz­ných důvodů. Jejich po­vin­nost a dě­dič­nost po ot­cov­ské linii na­ří­dil až proto-tech­no­krat Josef II. roku 1780.

K tomu při­vlast­nění: Dle wi­ki­pe­die se -ová někdy psala jako -ova, takže možná, ale zápisy byly pro­vá­děny bez di­a­kri­tiky, takže to nelze od­li­šit. -ová spíš při­řa­zo­vala ženu k živ­nosti, statku, práci, ve které muž hrál první housle. Muž se nejme­no­val Ko­vá­řový, on měl práci kováře a proto se při­způ­so­bil ženské pří­jmení pře­chý­le­ním, aby ho bylo možné sklo­ňo­vat. Kon­covka -ová ale není jediný způsob, exis­tuje celá dal­ších va­ri­ant: Ko­vářka, Kovářů, Ko­vá­řice, Ko­vářna. Ně­které znějí nor­málně, jiné zvláštně, ale všechny můžeme sklo­ňo­vat.

Sklo­ňo­vání ale není zcela nutné. I v češ­tině se po­u­ží­vají ne­sklonná slova, vět­ši­nou pře­vzatá z cizích jazyků: finále, derby, penále, taxi. Tyto a další gra­ma­tické od­chylky jdou proti pra­vi­dlům, ale přesto ne­pů­sobí nijak zvláštně.

Na­pří­klad sme­tana a svo­boda jsou slova žen­ského rodu, ale jako pří­jmení Sme­tana a Svo­boda na­bu­dou muž­ského rodu. Jde o další po­div­nost, kterou náš jazyk do­ká­zal ab­sor­bo­vat. Nebo pří­jmení jako Krejčí. Mužská va­ri­anta se skloňuje, ženská va­ri­anta zů­stává bez pře­chý­lení a je ne­sklonná. Ně­které va­ri­anty znějí zvláštně, ale jazyk je dokáže po­stupně asi­mi­lo­vat.

Když se pří­jmení nedá z pod­staty sklo­ňo­vat, jako cizí jména bez -ová, při­hoďte k němu uvo­zu­jící slovo, které se sklo­ňo­vat dá. Něco málo o tom vím, pro­tože jsem napsal pár po­ví­dek, kde se jedna po­stava jme­no­vala K. – jedno pís­meno není možné sklo­ňo­vat, ale vždy se dá najít ces­tička, jak to ve větě použít i bez přípon.

Kloním se k názoru nechat si lidi dělat, co chtějí. V ob­las­tech, kde na tom moc ne­zá­leží, ome­zo­vání dává jen velice malý smysl, jako v pří­padě jmen a pří­jmení. Ty mají často ob­rov­skou dů­le­ži­tost pro jed­not­livce, ale pro ostatní moc ne. Proč pří­jmení vůbec vy­ža­du­jeme? Pro styk se státem, což byla pů­vodní mo­ti­vace pro po­vinná pří­jmení, stačí číslo vy­tiš­těné na plas­tové kar­tičce.

Náhodná fotka #30 - Zátiší s bezpečnostní kamerou

13. 11. 2019 — k47 (♪)

Všechno vypadá lépe s bez­peč­nostní ka­me­rou. Pokud chcete tip na lehký sa­ti­rický pro­jekt, za­čněte kla­sic­kých obrazy ak­tu­a­li­zo­vat tak, že do pozadí do­pho­to­sho­pu­jete CCTV kamery. Třeba na Rem­brand­tově Noční hlídce je vpravo nahoře místo jako dělané pro na­mon­to­vání ne­mr­ka­jí­cího oka kamery.

Můžu prosit jeden malý fototranzistor?

12. 11. 2019 — k47 (♪)

Udělal jsem to zase. Chtěl jsem pře­stat, ale nemůžu si pomoct. Mám pro­blém. Zase jsem šel na­ku­po­vat do GM electro­nic. Nemůžu se na­ba­žit té ne­o­choty pro­da­vačů a le­gen­dárně špat­ného za­chá­zení se zá­kaz­níky. Už od rána jsem se třásl ne­do­čka­vostí, jakého odporu ke kli­en­tele se dočkám dneska a peoni za kasou zas ne­zkla­mali. Proto je GM tak za­tra­ceně silná značka. Jsou tak za­tra­ceně kon­zis­tentní a zá­kaz­ník vždy ví, čeho se dočká.

Dole jsem ku­po­val tavnou pis­toli. Mladý pro­da­vač, který se po­hy­bo­val s ele­gancí kraba, který chtěl pomoci, ale pořád byl krabem, mohl chodit jen do boku a ne­vi­děl, co beze z regálů, se zeptal, jestli chci tu na malé nebo velké ty­činky. Od­po­vě­děl jsem, že je to celkem jedno a na vte­řinu začal hlou­bat o re­la­tiv­ních před­nos­tech obou va­ri­ant. On to nebral jako signál, aby popadl tu dražší a snažil se ji stře­lit, ale vzal obě, uka­zo­val je a říkal „vel-ké“ a „ma-lé“, jako když se sna­žíte do­ro­zu­mět s ci­zin­cem bez zna­losti jeho jazyka – mluvte jen po­ma­leji a víc nahlas a dou­fáte, že vám ně­ja­kým zá­zra­kem po­ro­zumí. Já mu ro­zu­měl, jen mi to bylo jedno.

Na­ko­nec mi do­vo­lil koupit artikl, aniž bych cítil silné pre­fe­rence o jeho každém atri­butu. Když jsem se pak od­hod­lá­val vy­stou­pat do patra, pro další kolo ma­so­chis­tic­kého mer­kan­ti­lismu, řekl „Vy jste mladý,“ (moje plešatá hlava kolem házela pra­sátka), „s vámi to ne­sekne, až to nahoře uvi­díte.“ Když jsem ne­re­a­go­val, dodal: „Ne­mys­lím to nijak špatně.“ Věděl jsem na­prosto přesně, jak to myslí. Nahoře sídlí hlavní atrakce celého cir­kusu, tak ppu­lární, že se k němu musí vystát dlouhá fronta.

Nikdo tam totiž není příliš ve spěchu. Stojí jim tam třicet lidí, ně­kteří z nich ve frontě osla­vili třetí na­ro­ze­niny, ale to není důvod k ur­genci. Ani v nejmen­ším. V jednu chvíli jsem sle­do­val pro­da­vače s vý­ra­zem někoho, kdo ne­dávno jen tak-tak přežil zával kra­bi­cemi s Schott­kyho di­o­dami, jak si to štrá­duje z jedné strany ne­ko­neč­ného pultu na druhý, hrnek kafe v ruce, a žasl jsem. Ta ele­gance, ta no­blesa, ta se­be­dů­věra ve vlastní ne­po­stra­da­tel­nost pro ne­vzdě­lané peony hla­dově po­stá­va­jící na druhé, ne­pri­vi­le­go­vané, straně pultu. V jednu chvíli jsem usnul a když jsem po setmění zase přišel k sobě, stále jsem ho měl v zorném poli, pořád s hrnkem v drá­pech, pořád na cestě ke kase číslo pět. Tohle je důvod, proč chodím na­ku­po­vat právě tam.

Ide­ální způsob, jak s pro­da­vači in­ter­a­go­vat (pokud ne­chcete přijít o cirkus úplně a ob­jed­ná­vat online) je plác­nout na pult papír se se­zna­mem pro­duk­to­vých kódů a kvan­tit a nechat při­dě­le­ného per­mo­níka, aby se po­no­řil do ma­gic­kého krá­lov­ství ma­lič­kých šuplíčků s tran­zis­tory, svor­kov­ni­cemi a fo­to­re­zistory, hledal, po čem touží vaše srdce s tím, že se někdy možná vynoří s pod­no­sem plným nej­vy­tří­be­něj­ších PN pře­chodů, jaké kdy spat­řily světlo světa.

Když po­bočky GM budete brát jako vý­dejní au­to­maty, které nejsou ještě úplně au­to­ma­ti­zo­vané, začnou dávat do­ko­nalý smysl. Hlavně tam ne­choďte s vágní před­sta­vou a oče­ká­vá­ním, že vám poradí nebo po­skyt­nou ja­kou­koli jinou službu. Když nevíte na­prosto přesně, jste lůza. Když se ne­lí­bíte pro­da­vači, jste spo­dina. Když jste u špatné kasy, jste neřád. Nebo tam choďte vy­zkou­šet, jak s vámi budou jednat, jestli jako s lejnem na po­drážce nebo jako lejnem a rukávu. Pak nikdy ne­bu­dete zkla­maní.

11. 11.

Roztavené olovo na uklidnění


Nevím jak vám, ale mě připadá neuvěřitelně relaxující dát si pár █████ & začít pájet ~ nic produktivního, mám jen starý PC zdroj, vypájím z něj nějakou součástku, podívám se co je zač, jak funguje & k čemu by se dala použít ~ tohle je tranzistor, tohle Schottkyho dioda, tohle usměrňovací můstek &… celý článek →
10. 11.

Taková normální víkendová kladistika


Víte, že před 1500 miliony let žil někdo, kdo byl pradědeček váš a zároveň pradědeček brambory? V té době to bylo spíš něco než někdo. Samozřejmě, pokud nejste kreacionisté nebo podobně zaslepení fanatici věřící kontradikcím knih z doby železné, tak to dobře víte. Ale to odbočuji. celý článek →
9. 11.

Jídlo


Nějakým nedopatřením jsem se dostal do té části internetu, kde oslavují „molekulární gastronomii“ a z toho, co jsem viděl, se ve mě všechno bouřilo. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle všechno je špatně na nějaké fundamentální úrovni. Určitě víte o čem mluvím: Pozérská jídla. Na talíři vám… celý článek →
8. 11.

Čtyřicet sedm nikdo


Kdysi jsem napsal hrubý nástřel povídky operativně pojmenované Osm nikdo, šlo o detailní popis teroristického útoku ozbrojeného komanda, který postrádal smysl a nikdy nedošlo k objasnění důvodů a identifikace pachatelů. Výsledek byl natolik špatný, že spěšně putoval do šuplíku, odkud nebude nikdy… celý článek →
7. 11.

Náhodná fotka #29 - Mlha


Procházel jsem mlhou, skrz kterou nebylo vidět na víc jak deset metrů. Mléčnými oponami mě uzavírala do soukromé tiché bubliny světa, jen zarostlá cesta v rozbahněných polích pod nohama a jinak nic. Když jsem se dostal na střechu světa, kde roste osamocený strom, uslyšel jsem pípání. Zprvu znělo… celý článek →
6. 11.

O₂


Jeden telegrafický wiki-faktoid: Všechen atmosférický kyslík na naší planetě má organický původ. Vznikl jako odpadní produkt fotosyntetického metabolismu. Nejdřív na naší hroudě nepoletoval žádný starý dobrý O2, pak abiogenezí vznikly jednobuněčné organismy, pustily se do práce, nastartovaly Great… celý článek →
5. 11.

Sci-Hub


Sci-Hub je super. Jde o web, poskytující volný přístup k paperům a akademickým článkům normálně skrytým za paywallem některého z parazitických vydavatelů. Je tak super, že se v poslední době stal mým zdrojem číslo jedna. Funguje naprosto magicky: Stačí do vyhledávacího políčka zadat název článku,… celý článek →
4. 11.

NSAID


Léky, léky, léky, je to zajímavá věc. Reklamy propagují zázračné masti, které utlumí bolest a vrátí člověka zpátky do života, ale když se podíváte na jejich složení, vždy jde buď o ibuprofen nebo diklofenak spadající do kategorie NSAID neboli nesteroidních protizánětlivých léků. Nezáleží na výrobci,… celý článek →
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz