Jdi do prdele, Andreji

Další den, další de­mon­strace. Čas na ele­gantní dvoj­smysly a hrátky se slovy, zdá se, po­mi­nul, teď musíme přímo a bez kliček říct, co sku­tečně chceme.

Podobnosti & doporučování 2

Po­čí­naje dneš­ním dnem k47čka je ofi­ci­álně po­há­něna ~~~UMĚLOU IN­TE­LI­GENCÍ~~~. Tedy ne tak docela, jen došlo k vy­lep­šení pů­vod­ního al­go­ritmu hle­da­jí­cího pří­buzné články. Teď in­terně po­u­žívá word2vec – al­go­rit­mus pro word em­bed­ding za­lo­žený na ~~~NEU­RO­NO­VÝCH SÍTÍCH~~~.

Stejně jako dřív začne tak, že se pokusí najít klí­čová slova hum­po­lácky ne­o­hra­ba­nou me­to­dou, ty pak obo­hatí o sy­no­nyma a blízké ter­míny, které word2vec iden­ti­fi­ko­val, a úroveň po­dob­nosti se pak počítá jako Jac­car­dův index těchto obo­ha­ce­ných se­znamů.

Jde o dvě velice pri­mi­tivní fáze mezi než je vklí­něna jedna in­te­li­gentní, která sku­tečně dělá to, pro co byla za­mýš­lená, a ne jen hrubou apro­xi­maci. Word2vec fun­guje skoro až zá­zračně. Dokáže přesně vy­hmát­nout význam slova, které je po­u­žité jen zřídka. Na­pří­klad termín „iso­hunt“, který se na k47čce vy­sky­tuje jen osm­krát, je správně iden­ti­fi­ko­ván jako pří­buzný jménům jiných torren­to­vých trac­kerů a sdí­le­cích webů. Magie!

Na druhou stranu ne­roz­li­šuje, že slovo může mít ně­ko­lik růz­ných vý­znamů. SPD, což může ozna­čo­vat jednak typ pedálů a druhak fi­nanční podvod, který se mas­kuje za po­li­tic­kou stranu, jsou pro al­go­rit­mus iden­tické. Nicméně to vypadá, že se přes­nost po­dob­ných článků o něco zlep­šila.

Ne­vý­ho­dou je, že se čas ge­ne­ro­vání k47čky pro­padl ze čtyř vteřin na deset. Bude třeba to op­ti­ma­li­zo­vat.

Do bu­doucna by stálo za to se po­dí­vat na doc2vec – va­ri­antu, která nedělá em­bed­ding jed­not­li­vých slov do vek­to­ro­vého pro­storu, ale vět­ších textů. Pak by nebylo po­třeba dělat vše­možné ma­né­vry s de­tekcí klí­čo­vých slov, ale po­dob­nost článků se dá zjis­tit přímo z po­dob­nosti vý­sled­ných vek­torů.

Ale to až někdy příště, přece jenom by to bylo hodně práce pro web, kam pra­vi­delně chodí asi tak tři lidi a jeden pes.

Korporace jsou AI

Kor­po­race jsou uměle in­te­li­gentní entity – taková je teze před­nášky Dude, you broke the Future! Char­lese Strosse z CCC 2017. Z tohoto po­znatku můžeme od­vo­dit, jak asi bude vy­pa­dat a jako se bude chovat vy­spělá di­gi­tální AI bu­douc­nosti.

Kor­po­race jsou pa­perc­lip ma­xi­mi­zer – forma AI s pevně danými cíli, které není možné změnit – entita, která exis­tuje jedině pro ma­xi­ma­li­zaci výnosů in­ves­tic ak­ci­o­nářů. Kor­po­race dělají, co je nej­lepší pro kor­po­race, ne nutně pro spo­leč­nost. Na­štěstí máme k dis­po­zici ná­stroje, abychom za­me­zili nej­hor­ším ex­ce­sům kor­po­rát­ních AI – re­gu­laci. Rych­lost jejího na­sa­zení je bo­hu­žel ne­do­sta­tečná, v době brisk­ního tech­no­lo­gic­kého po­kroku ještě méně, a navíc byla in­fil­tro­vána kor­po­rací. Na­pří­klad Ajit Pai, který dal po­slední ránu síťové ne­utra­litě ve spo­je­ných stá­tech, před jme­no­vá­ním do FCC pra­co­val pro te­le­ko­mu­ni­kační gigant Ve­ri­zon.

Naše sou­časná spo­leč­nost je for­mo­vána kor­po­ra­cemi. Žijeme tedy v pro­středí utvá­ře­ném tou­hami a po­tře­bami AI, jsme nuceni hrát podle jejich pra­vi­del, které nám říkají, že máme jen ta­ko­vou hod­notu, do jaké míry při­spí­váme vlád­nutí stroje.

Stross v před­nášce na­črtne ně­ko­lik vizí bu­douc­nosti, která není pěkná, ale svou ex­tra­po­lací z mi­nu­losti, se zdá ne­vy­hnu­telná.

Jednou z nich je mi­k­ro­tar­ge­ting pro­pa­gandy, kdy pro­pa­ganda je al­go­rit­micky ge­ne­ro­vaná a přesně při­způ­so­bená pro kaž­dého pří­jemce. Re­klamní prů­mysl po­tře­buje po­drob­nější sle­do­vání a pro­fi­lo­vání uži­va­telů a tím po­kládá zá­klady pro bu­douc­nost, která bude vy­u­žita jako zbraň pro­pa­gan­dis­tické války. Pro­tože proč ne? Cambridge ana­ly­tica vy­ho­řela, ale kdo za­staví Rusko pro­rá­že­jící novou agre­sivní trasu le­dovci so­ci­ál­ních sítí.

Další před­po­vědí je fa­lešná re­a­lita, která se nám roz­padá před očima. Stross zmi­ňuje De­e­p­Fa­kes a Wa­ve­Net – bylo to roku 2017, ale od té doby se mnoho změ­nilo. V roce 2027 tak dost možná ne­bu­deme moci věřit ničemu, co uvi­díme na videu. Vidět už nebude zna­me­nat věřit. V kom­bi­naci s před­cho­zím od­stav­cem to před­sta­vuje riziko, že ve­řejný dis­kurz bude fa­tálně in­fi­ko­ván a ot­rá­ven.

Nová ge­ne­race pa­perc­lip ma­xi­mi­zer AI se zaměří na náš ner­vový systém. Re­klamní prů­mysl může fun­go­vat jen kvůli naší ten­denci k zá­vis­los­tem, a zá­vis­lost na mo­bi­lech je přímý dů­sle­dek re­klam­ního modelu mo­ne­ti­zace apli­kací, který vy­ža­duje ne­u­stá­lou in­ter­akci a ob­se­sivní skro­lo­vání. Do­pa­mine labs – firma která se snaží mo­bilní apli­kace učinit co nej­více ná­vy­kové – má určité etické ná­mitky k to­tální ma­xi­ma­li­zaci ná­vy­ko­vosti a ma­ni­pu­lace, ale po nich přijde "so­ci­o­pat bez zábran, od­hod­laný to vy­hro­tit pro vlastní obo­ha­cení a ten je mít nebude":[r].

Fi­nální desti­nace je ne­u­stále běžící roz­po­zná­vání ob­li­čejů a sle­do­vání po­hledu na mo­bi­lech, které uzavře smyčku. Vás mo­bilní te­le­fon se stane per­fektní la­bo­ra­toří, která vás sle­duje a pro­du­kuje ne­ko­nečný proud im­pulsů op­ti­ma­li­zo­va­ných v re­ál­ném čase pro ma­xi­mální en­gejdžment.

„App now owns your cen­t­ral ner­vous system and you will be mo­ne­ti­zed.“

Načrtl vizi ne­před­sta­vi­telné hrůzy, ale nejdě­si­vější byla věta: „So­me­one out there is wor­king on this.“ Pro­tože proč ne? Kdo je za­staví?

DIY

Tohle je vý­sle­dek DIY pro­jektu o kterém tu padla kryp­tická zmínka včera. Tedy, fak­ticky jde o stej­nou mrtvou čelu jako ne­dávno, změnil se jen proces jejího za­chy­cení na snímač fo­to­a­pa­rátu. De­taily příště, teď musím počkat, až se mi naplno vrátí zrak.

Ještě jedna otázka než půjdu: Je divné mít před mo­ni­to­rem vy­sta­ve­nou mrtvou včelu ve futrálu na snubní prsten? A bylo by divné, kdyby, řek­něme někdo na­vštívi(l|la) celu, podíva(l|la) se na včelu a na otázku co to sakra je, byl oddrže(l|la) od­po­věď: „Můj ka­ma­rád. Jme­nuje se Sir Char­les Antony Ri­chard Hoare, po­dí­vej jak pěkně spinká?“ Šlo by o do­sta­tečný od­pu­zo­vač po­ten­ci­ál­ních ná­vštěv­níků Cely – tedy chci říct: Ptám se pro ka­ma­ráda, po­cho­pi­telně.

Pouliční fotograf ve svém přirozeném prostředí

Když jsem byl ve Městě na­kou­pit pár věcí pro DIY pro­jekt, zpo­zo­ro­val jsem pou­lič­ního fo­to­grafa v jeho při­ro­ze­ném pro­středí. Ne­ná­padný je­di­nec se krčil zády u zdi, fo­to­a­pa­rát na­mí­řený tak, že rá­mo­val vstup do Lu­cerny, před níž se tísnil dav če­ka­jící na vpuš­tění (muselo jít o něco vel­kého, když jeden chlá­pek mával cedulí, že koupí lístky) a tr­pě­livě čekal jen na objekt do po­předí – ži­vo­či­cha z ulice, který nic ne­tu­šíc o fo­to­gra­fově záměru projde rá­meč­kem fotky a zů­stane na něm zvěč­něn.

I když nebyl tak ne­ná­padný, jak si myslel. Pro po­zo­ro­va­tele pa­ra­no­idně od­hod­la­ného nebýt za­chy­cen na žádné fotce, vy­ční­val jako bolavý palec. Hlavou se mi hned pro­hnalo: „Co ten tady fotí?“ Jakmile jsem ho minul, usly­šel jsem měkké cvak­nuté zá­věrky (nechci nikoho děsit, ale při­padá mi, že jsem su­per­hr­dina s nad­lid­skou schop­ností za­slech­nout cvak­nutí zá­věrky na druhé straně pře­pl­ně­ného ná­městí nad kterým právě zuří orkán). Ohlédl jsem se, zorné pole ob­jek­tivu právě opouš­těl muž s kufří­kem a bylo jasno – pou­liční fo­to­graf. A ne jen tak le­da­jaký, od­po­ví­dal kaž­dému klišé o street fo­to­zích, pře­de­vším tomu hlav­nímu: Měl foťák Leica – ten ab­surdně předra­žený vý­ro­bek pre­ciz­ních ně­mec­kých rukou.

Když říkám ab­surdně, myslím ab­surdně – nej­no­vější model M10 začíná na 180000 ko­runách (dobře po­čí­tejte nuly, je jich tam hodně) a přitom ani nemá au­to­fo­cus. Čle­nové Leica kultu vám ale vy­světlí, že není ne­do­sta­tek, by právě naopak. Bez au­to­ma­tic­kého ostření se musíte více sou­stře­dit na umění fo­to­gra­fie nebo tak něco. Nové ob­jek­tivy do­sta­tečně široké pro ulici za­čí­nají na 46000 ko­runách, ale příliš dlouho se ne­zdrží na pěti cif­rách & rychle vy­stou­pají do šesti. Jde o idi­o­ticky drahý symbol sta­tusu pro ty, kdo chtějí, aby ostatní věděli, že to myslí vážně. Pokud se ne­mý­lím Leica je zkratka pro lu­dicrously ex­pensive image camera apa­ra­tus.

Takhle nějak musela vy­pa­dat kom­po­zice po které toužil se svým předra­že­ným fo­to­stro­jem:

Potřetí na Staromáku za nezávislou justici

Pro­testy or­ga­ni­zo­vané spol­kem Milion chvi­lek pro de­mo­kra­cii již po­třetí na­pl­nily Sta­ro­mák až po okraj. Cíl byl stejný jako v před­cho­zích dvou bězích – upo­zor­nit na možné na­ru­šení ne­zá­vis­losti jus­tice, zrovna v době, kdy se Zákon začal kolem Babiše sta­ho­vat smyčku – toho našeho malého capo di tutti i capi, který je ve všem ne­vinně a všechno je štvavá kampaň.

Pro Babiše to bylo všechno jen di­va­dlo a dál opa­ko­val pa­ra­no­idní mumlání o přesně na­ča­so­vané kam­pani, ve které mají prsty opo­ziční strany sna­žící se vy­bur­co­vat občany před ev­rop­skými vol­bami. Podle něj je všechno kampaň na ne­vin­ného člo­věka, který je jen shodou náhod trestně stí­ha­ným pre­mi­é­rem po­špi­ně­ným mi­nu­lostí ko­ke­to­vá­ním s StB, jehož levé křídlo kryje ku­lo­metné hnízdo ko­mu­nistů, kolem nějž se (také pouze shodou náhod) dějí věci vy­pa­da­jící jako snaha se vy­vlék­nout z oprátky.

Jestli někdo něco na­ča­so­val, musel to být starý mi­nistr spra­ve­dl­nost Kně­ží­nek (ne­stra­ník za ANO), který se ze dne na den roz­hodl odejít zrovna v těchto časech a uvol­nit své místo někomu po­ho­dl­něj­šímu. Ne­mu­síte být lo­vec­kým psem, aby vám při­pa­dalo, že na tomhle něco zavání.

Podle §13 zákona č. 283/1993:

Mi­nistr spra­ve­dl­nosti může kdy­koli po­žá­dat kte­ré­koli státní za­stu­pi­tel­ství o in­for­maci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní za­stu­pi­tel­ství činné, pokud je taková in­for­mace po­třebná k plnění úkolů mi­nis­ter­stva nebo pokud ta­ko­vou in­for­maci po­tře­buje jako člen vlády.

Tohle se hodí mít, když jste zrovna vy­šet­řo­vaný.

(Když se uká­zalo, že pi­rá­tům radí někdo z cen­t­rály proti or­ga­ni­zo­va­nému zlo­činu, po­slanci ANO hned vy­sko­čili, že by mohlo dojít k zne­u­žití in­for­mací z ote­vře­ných kauz, tedy něco celkem po­dob­ného.)

Jak Babiš ukázal už mno­ho­krát, za žád­ných okol­ností se nehne z místa. Může to být tím, že je buď zcela ne­vinný, má za to, že ustojí bouři, nebo ví, že musí za každou cenu udržet hlavu nad hlavou, pro­tože jakmile jen na chvíli poleví, čeká na něj spe­ci­ální peklo. Proto nikdy ne­od­stoupí, jak by v si­tu­aci „odkud se vzaly tyhle peníze“ bylo slušné (a po­si­luje tak ne­dů­věru ve stát). Je pro to ně­ko­lik pre­ce­dentů: Druhá vláda Klause jed­ničky se slo­žila po aféře fi­nan­co­vá­ním ODS, Gros­sova vláda se slo­žila po aféře s fi­nan­co­vá­ním Gros­sova bytu a To­po­lán­kova vláda na pátý pokus do­stala ne­dů­věru, první dvě hla­so­vání o ne­dů­věře vy­vo­laly ko­rupční po­de­zření Čunka.

Na de­mon­straci jsem za­sle­chl, jak se žena s transpa­ren­tem baví s od­půr­cem, který tvrdil, že se sem lidé jen přišli po­ba­vit. To je ne­prav­dě­po­dobné, ale i kdyby tomu tak bylo, svojí pří­tom­ností pro­je­vují pa­sivní pod­poru. Síla je v počtu a celá se­šlost na ná­městí dávala fan­tas­tic­kou naději, že ko­lek­tivní akce je možná a de­mo­kra­cie sahá dál než do mar­ke­tingu strany-jako-firmy pa­siv­ním kon­zu­mentů.

A že tam bylo lidí. V 18:30, kdy měl pro­gram začít, se ná­městí plnilo, čtvrt hodiny nato se tam nedalo téměř hnout. Cesta z jed­noho konce na druhý trvala deset minut. V davu jsem za­hlédl punky s dis­ku­ta­bil­ními účesy nebo bikery s logem harley da­vid­son na bundě. Leták při­vá­zaný k ba­lón­kům nám po­le­to­val nad hla­vami. V jednu chvíli jsem ucítil, jak mě opra­šuje nějaká žena. Co se to jen děje, pro­hnalo se mi hlavou a pak jsem uviděl ci­ga­retu v jejích prs­tech. Bylo tam tak plno, že do mě vra­zila ci­ga­re­tou a teď pu­co­vala popel.

Ze za­čátku jsem chtěl fotit s 200mm beer­ca­nem a ostře­lo­vat na dálku, ale to bylo nudné a po­stupně s houst­nou­cím davem na ná­městí víc a víc ne­možné. Tak jsem tam na­sa­dil nej­širší ob­jek­tiv, zone focus a začal bláz­nit. Jedna rada: 24mm ob­jek­tiv, za­ostřete si na cho­dila, na­stavte f/8 a všechno od jed­noho metru do ne­ko­nečna je za­ostřeno. Ide­ální pro kon­taktní focení ve stís­ně­ných pro­sto­rech, kde se lidé ne­u­stále po­hy­bují a roz­ho­du­jící moment trvá jen vte­řinu. Začal jsem vpředu, ale jak se ná­městí plnilo, ustu­po­val jsem dozadu dokud mě dav do­slova ne­při­tla­čil zády ke zdi. Ale pak na mo­bi­litě ne­zá­le­želo, pro­tože jsem měl ně­ko­lik dob­rých fotek.

Jinak na jed­n­a­dva­cá­tého je na­plá­no­vána další akce. Pro­testy budou po­kra­čo­vat dokud ne­bu­dou po­ža­davky vy­sly­šeny.

Jak číst Wikipedii

Wi­ki­pe­die je ne­po­stra­da­telný zdroj in­for­mací a čte­náři k47čky to dobře vědí. Jde o tak fan­tas­tický pro­jekt, že kdyby ne­e­xis­to­val, lidem by sa­motná myš­lenka volně do­stupné en­cy­klo­pe­die psané běžnou po­pu­lací přišla zcela bi­zarní a ne­re­álná. Přesto nebo právě proto není ne­o­mylná a i přes snahy mo­de­rá­torů ob­sa­huje chyby nebo úmy­slné mysti­fi­kace. Proto jsem vy­vi­nul jed­no­du­chou metodu, jak určit vě­ro­hod­nost pre­zen­to­va­ných tvr­zení.

ex­pe­ri­en­ced epi­so­des of war­ming,^[4]

Má to citaci, tak to bude nej­spíš v po­řádku. Nebudu číst ci­to­vaný zdroj, po­cho­pi­telně, na to nemám dost času, ale jen myš­lenka jeho exis­tence mě plní dů­vě­rou.

This idea was later aban­do­ned.^{[ci­tation needed]}

Tvr­zení nemá citaci, je třeba si dávat pozor. Někdy věty bez citací pře­ska­kuji, aby se mi vůbec ne­mohly dostat do mozku a ne­mohly se poz­ději změnit v ne­vy­vra­ti­telné fakty. O něco horší, je když tvr­zení nemá ani citaci ani značku, že citace chybí. To může zna­me­nat, že text někdo vy­stře­lil z paměti a nikdo zod­po­vědný ho zatím ne­pro­šel a neřekl si „Počkat, odkud jsou tyhle žvásty?“

born De­cem­ber 17, 1977^{[1][not in ci­tation given]}

Tohle může uka­zo­vat na to, že někdo zá­měrně po­skytl fa­leš­nou citaci a ve snaze čte­náře, kteří se řídí prvním mým pra­vi­dlem, ošálit. Na­štěstí to zod­po­vědný editor za­chy­til.

Ac­cor­ding to Freud

Ja­ké­koli tvr­zení podle Freuda můžeme oka­mžitě za­po­me­nout, pro­tože bez vý­jimky jde o ne­smysly. Jediný důvod číst cokoli „Ac­cor­ding to Freud“, je když se chcete po­ba­vit tím, jaké šílené nápady se zro­dily v jeho ko­ka­i­nem na­sák­lém mozku.