Psi jsou divní

Jako vážně. Když o tom chvíli přemýšlíte, psi jsou doopravdy divní. Jde o geneticky modifikovaná zvířata žijící v symbióze s člověkem již desítky tisíc let. Všechny varianty psů od miniaturních opičích pinčů až po gigantické vlkodavy spadají do poddruhu canis lupus familiaris. Všechna ta neskutečná variabilita je obsažena v jediné taxonomické kolonce. To je taky divné.

Proč o tom píšu? Dneska ráno hned po probuzení jsem začal na internetu hledat obří plemena psů. V lebce mi zůstal zaseknutý fragment snu o psech, kterého jsem se nemohl zbavit. Když jsem pak narazil na obrovského novofundlandského psa, na malou chvíli jsem pochybil a dovolil, aby se mi v hlavě objevila myšlenka: "Bylo by super mít takové zvíře." To byla neodpustitelná chyba.

Menší psi žijí déle než obři a míšené rasy přežijí ty čistokrevné. Nebylo by morální přivést na svět (nebo podporovat přivedení) živou bytost, která zemře za několik krátkých let, jen proto, že se mi líbí, jak vypadá. V takovém případě by nešlo o nejlepšího přítele člověka, ale jen biologickou hračkou, dýchající dekoraci - od návrhu vadnou a trpící jen kvůli marnivosti majitele.

Psa (nebo jiné zvíře) bych si pořídil jen kdyby byl velice inteligentní a to v jedné specifické oblasti: Kdyby rozuměl ironii. Představte si, že venčíte psa a cestou uvidíte hasičské auto v plamenech, podíváte se na psa, pes na vás a oba chápete, že tohle je ironické. Pokud by nějaké zvíře dosáhlo této mety, uvažoval bych o něm.

A pokud bude nejhůř, koupím si gigantického odporného pavouka. Říká se, že když psovi přinesete jídlo, myslí si o vás, že jste bůh, když ho přinesete kočce, myslí si, že ona je bůh. Když dáte potravu pavoukovi, nemyslí si nic, nic pro něj neznamenáte, v jeho světě nemáte žádné místo, žádnou zvláštní roli, neexistujete. Přesně takovou netečnost dokážu ocenit.

+1: Alternativní plán: Pořídit si zvíře, které v průměru žije X let, X let před tím, než bych podle statistik měl zemřít. Pak to zalomíme spolu.

Prague Pride: Ještě jednou & tentokrát s více barvami

Tak nakonec z letošní Pride vytáhnu ještě jeden poslední post.

Asi takhle: J. zveřejnil své fotografické úlovky z raidu. Zajímavé na nich byly hlavně barvy, které se nesly v duchu žvýkačkové sytosti. Rozhodl jsem se tedy udělat nový edit kompletní várky, zahladit stíny, vyrovnat barvy a pak je hned vyšroubovat, co to jen půjde a zkusit, kam až to půjde postrčit.

Výsledky jsou takové jaké jsou. K dokonalosti mají daleko, ale na perfekcionismus si tady nikdo nehraje, to musí být pravidelným čtenářům k47čky jasné. Moje výbava má vždy poněkud ghetto charakter, navíc jsem fotil jsem s bleskem za slunečného poledne, se závěrkou 1/250 se clona pohybovala někde v okolí f/20 a výsledná difrakce měla nepříznivý dopad na optickou kvalitu. Měla by i kdyby můj objektiv nebyl čerstvě vytažený z odpadu.

A když někdo začne naléhat, začnu něco mumlat o znovuzrození skupiny f/64.

Makro & hmyz

Tenhle večer - jako každý jiný večer - zabíjím komáry. Stačí aby jeden nezvaný host, který do cely vletěl se studeným nočním vzduchem, unikl exterminaci a je na problémy zaděláno. Naposledy jsem se probudil v prostředku noci, štípace po celém těle, prostřílený komárem jako pomyslný Pancho Villa, všechny části těla, které koukaly z chatrné deky, dostaly bodák. Dokonce jsem si odnesl komáří kousnutí na dlani. Chudák se musel snažit, na dlaních nemám zrovna nejjemnější kůži, ale létavý hmyz to vzal okázale skrz. Proto jsem si dnes vzal k ruce kontejner biolitu, jen pro jistotu, aby byl holokaust o něco holokaustovitější.

#makro

Proč o tom píšu? Žádný zvláštní důvod. Jenom jedné noci do Cely vletěl tento blanokřídlý/úzkopasý živočich. Jen seděl na okně a čekal.

#makro

Když jsem chtěl identifikovat, co je to za tvora, ukázalo se, že to není úplně jednoduché. Za pomoci wikipedie jsem se dopracoval k taxonomické kategorii lumkovití (ichneumonidae), ale trvalo to. Hodil by se nějaký web, kde by entomolog-zvídavec mohl zadat charakteristiky organismu - oranžový, čtyři páry blanitých křídel, tři jednoduché oči, kouše když ho vezmu do dlaně a tak podobně - a vypadl by na něj seznam potenciálních kandidátů. Nebo, když ta AI tak letí, tak proč ne identifikace biologické nomenklatury z fotky. Proč ne? Už vím: Není možné na tom vybudovat miliardový startup. Tak aspoň musím někde vylovit papírový atlas...

#makro

Tunely & metro

Teď, když definitivně odezněly poslední dozvuky Prague Pride, se musím zase začít snažit. Nemůžu se nadále uchylovat k osvědčenému triku, kdy jeden text rozseknu na pár menších, abych tak naplnil kvóty několika dnů. Pride jsem podojil, jak to jen šlo - vznikly z ní 4 příspěvky. Připadá mi, že bych ten poslední mohl ještě rozseknout na dva, obsahuje velkou nálož momentek a snímků, které by bylo šlo dávkovat postupně. Ale co? Teď už je to za námi a můžeme se jen těšit na příští rok.

Nicméně: Z twitteru na mě vybafla zpráva, že Muskova tunelářská společnost plánuje v Los Angeles vybudovat tunel nové, moderní & revoluční hromadné dopravy. Ve své podstatě jde o malá autonomní elektrická vozidla pro 8-16 lidí, která se prohání tunelem dlouhým 3.6 mil. Cestu mají údajně stihnout za méně než 4 minuty.

To všechno vypadá skoro zajímavě. Ale pak se řeč stočí ke kapacitě. Linka má propojovat existující metro LA s Dodger stadionem, a počáteční kapacita je udána jako "1400 people per event" s tím, že později může být zdvojena.

Souprava M1 pražského metra má kapacitu 1464 cestujících. Byla by narvaná, ale jejích pět vozů by dokázalo přepravit stejné množství pasažérů jako hyper-moderní novinka. Navíc by cestu stihla jen za něco přes 4 minuty (pro výpočet používám údaje z wikipedie: maximální rychlost 90km/h, zrychlení 1.4 ms^-2). Bylo by pro ni třeba prorazit větší (a tudíž dražší) tunel, ale rozdíl v kapacitě je gigantický. Dle jízdních řádů intervaly pražského metra ve špičce spadnou na pouhé 1-3 minuty a to znamená, že jedním směrem vozy podzemní dráhy dokážou přepravit přes 30000 lidí za hodinu.

LA metro podle statistik vypadá poněkud anemicky: 359000 cestujících denně. Pražským metrem projede víc jak jeden milion denně a přitom obsluhuje podstatně menší sídlo. To může ospravedlnit tragický nedostatek ambicí nového tunelu.

Jako hlavní výhody jsou udávány:

• Increased safety. A fully stabilized autonomous vehicle eliminates human error and the ability to "swerve off-course."
• Increased speed. The controlled autonomous skate allows for speeds of 125 - 150 miles per hour in urban settings.
• Eliminating hazardous emissions. Electric skates are zero-emission vehicles, and thus do not output hazardous gases like internal combustion cars do. Every mile the skate transports a gas-burning vehicle becomes a zero-emission mile.

To všechno je možná splnit docela jednoduše: Elektrický vlak na kolejích.

Ví se, že mesiáš Musk není fanda hromadné dopravy a má k ní paranoidní vztah (Víte, kde se nejvíce bojí cizinců? Tam, kde s nimi nemají žádnou zkušenost.) a proto vysnil polofunkční hybrid, naleštěný, moderní, exkluzivní, ale přesto pokulhávající v jedné oblasti - přepravit masu lidí z místa A na místo B a ulevit absurdnímu dopravnímu masakru v ulicích na povrchu - a představil vizi MHD pro automobilovou kulturu.

Největší přínos z dnešní eskapády bylo nepochybně sledovat razící stroje v akci. Jděte na váš oblíbený video server a hledejte termín "boring machines". Stojí to za to. Tedy aspoň pokud nemáte fobii z monstrózních průmyslových strojů.

Prague Pride: Free hugs, free kisses

Na Prague Pride člověk nikdy netrpí nedostatkem osobního kontaktu, jednak kvůli tomu, že je v průvodu narváno a organické tkáně dosahují kritické koncentrace, a pak také proto, že se davem vznášejí cedulky free hugs. Pokud toužíte po obětí, po lidském momentu, přijdete si na své. Já na to neměl čas, ostražitě jsem skenoval davy a hledal zajímavé charaktery. Hlavně jsem tedy smrděl jako shnilá kapusta, zpocený po hodině na slunci, které rozpouštělo asfalt. Nechtěl jsem způsobit nikomu újmu na zdraví, jak fyzickém tak duševním.

#Pride

Tento rok se poprvé objevili jedinci, kteří nabízeli free kiss. To byla novinka. Poskytované služby očividně gradují. Nabízí se otázka, kam to půjde dál. Co budou zdarma nabízet lidé v průvodu příští rok, za dva roky? Gradující trend nemůže pokračovat donekonečna, ale je tu několik met, které může pokořit.

#Pride

Přesto - v davu nebyly vidět žádné scény hrubého porušení základní lidské důstojnosti, žádné nepřístojné scény nemravnosti - jak je vžitá představa skvadry homofobů - špína, hnus a tak. Nic. Jen okázalé kostýmy a okázalé oslavy.

Pár lidí mi nabídlo whisky, když si všimli, že postávám vedle dopravní cedule s šipkou, která míří přesně na moje - jak to říct? - nádobíčko. Pár loků lahodného JD, kolem projížděl vůz, z reproduktorů praskalo EDM, duhový dav se valil jako proud lávy, rozpálený v rozpáleném dni. Instinktivně jsem za hledáčkem zaklekával a k lidem vzhlížel, abych je učinil velkými, nezničitelnými giganty, kteří se hlavami dotýkají nebe. Někdy to vyšlo, někdy ne, někoho jsem vyděsil, někdo chtěl fotku, tak říkám ať mi dá mail, pošlu. Všechno bylo dovoleno.

V davu jsem poznal několik náhodných lidí z minulých akcí: Jednoho chlápka v gigantických brýlích z růžového plastu, nositele cedule ježíš byl gay, anarchistu prvně zahlédnutého na Gopniku a studenta, který kandidoval na krále majálesu jako socialistický předák.

Nebyly to však jen jednotlivci. Mnoho vozů v průvodu patřilo korporacím: IBM, microsoft, google, amazon, vodafone. Jeli jako první cynická vlna, platili za progresivní PR, plnili svou "společenskou odpovědnost firem". Piráti vypravili plachetnici HMS Party Hard, Zelení byli také přítomní. Lidé z Amnesty International odění v žluté a černé, vyzbrojení píšťalkami, sloužili jako připomenutí studené reality práv LGBTQ komunit v Rusku. Žádní wobblies jako před dvěma roky, ale v zadní vlně kráčeli radikálové ALT*PRIDE, nepříliš nadšení z komercializaci Pride. Kdybych si měl vybrat s kým jít na party, zvolil bych právě nepřátele kapitalismu. Když člověk nemá co ztratit než své okovy, party bývají divoké. Tedy buď s nimi nebo s medvědy. Ale to je vedlejší...

A to je všechno, na rok zas zavládne ticho. Možná že to je dobře, na konci jsem byl v poněkud zuboženém stavu, spálený, vyprahlý, na pokraji sil, mumlající troska, stěží schopná fungovat jako organická forma života a s nabíhající post-party depression.

Vrátil jsem se do Cely, kde v samotě nekonečných lesů dny plynou pomalu a téměř beze změny, jeden jako druhý, a kde se nikdy nic nestane.

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

Prague Pride: V davech

Měl jsem jedinou šanci - jedinou šanci pro pořízení fotky. Když se člověk rozhodne operovat s bleskem a nejširším možným objektivem, není možné jinak. Musím se dostat tak blízko akci, že bych je mohl prohmatat a snažit se nalézt bulky rakovinného bujení pod kůží, jen kdybych natáhnu ruku. Když najdu skulinu v davu a dostanu se do akčního rádiusu, mám jen jeden výstřel blesku, namířený do davu plovoucí jako viskózní tekutina, jedna rána a jsem prozrazen, scéna se změní a než se kondenzátor zas nabije, svět už není tím světem, na který jsem poprvé namířil hledáček; panoptikum reality plyne jako řeka masa a krve. Jeden pokus a musím dál. S tím jsem však počítal od začátku.

#Pride

Pak jsme seděli na trávník Letné v blahodárném stínu stromů & porovnávali úlovky. Já jich měl přesně 148. N. - jejíž styl byl více racionální a postrádal latentní touhu sebezničení - jich nasekala pár stovek, 400 možná 600, nepamatuji se přesně, mnoho z jejich snímků zachycovalo líbající se páry - to byl způsob jak vyjádřit zeitgeist té křehké chvíle. Ale přesně tohle jsem si nemohl dovolit, přišlo mi, že plížit se k páru, který prožívá svůj malý intimní moment v explozi světa, čekat na správnou kompozici a pak na mě spustit fotonovou bouři, bylo poněkud necivilizované; překročil bych tak nepsanou dohodu lidského soužití. I když mi připadá, že jsem ji beztak dost pokoušel, když jsem se po hlavě vrhal do davů, doslova do nich padal, brodil se masem, rozrážel těla, skákal do nich jako lovecký pes na krvavé stopě. Ale neskončil jsem ve vězení za rušení pořádku & to je hlavní, jedině na tom záleží.

(zbytek přijde zítra)

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

#Pride

Prague Pride: Každý plán přežije jen do prvního kontaktu s realitou

Letošní ročník pochodu Prague Pride může být první, o kterém na k47čce píšu, ale není první, kterého jsem se zúčastnil jako hladový pozorovatel. Poprvé to bylo dva roky zpátky, kdy jsem čirou náhodou na Letné objevil čekající stany a nekonečné řady kadibudek. Kolemjdoucí dědek vysvětlil, že "je to pro ty buzny". Díky za to. Zamiloval jsem se na první pohled.

#Pride

Do dneška si jasně vybavuji ten okamžik, kdy jsem zatočil z Wilsonovy ulice na Václavák a najednou mě to praštilo přes všechny smysly: Absolutní chaos v ulicích zalitých mořem lidí, hlasitá hudba, barvy a dav na nejvyšší možné vlně. Nikdy jsem si nepřipadal víc doma, než v ten okamžik na vrcholu léta 2016.

Letos jsem tam poprvé nešel sám, v rámci Prague Photo Raid jsme vyrazili ve třech - já & dva expati N. a J. S N. jsem se už znal, přidala se k poslednímu výpadu na Million Marihuana March. J. byl novou skandinávskou duší, která, z důvodů pro ně nepochopitelných, uvízla v Republice. Strange bedfellows, hej? Šlo o ideální velikost oddílu na proniknutí do duhové masy, která se - zatímco jsme pod sochou bratra Jungmanna čekali na další přihlášené členy, jejichž zájem se ukázal jen jako čistě iluzorní - začala tvořit & houstnout na náměstí.

#Pride

Pride je stručně popisován jako pochod hrdosti LGBTQ komunit, festival nebo karneval, který zaujímá pozitivní postoj proti diskriminaci a násilí na těchto skupinách, jde o volání po toleranci & uznání, a i po téměř padesáti letech v sobě nese dozvuky Stonewallu. Přijetí a tolerance na první pohled vypadá jako jasná věc, nad kterou se nemusíme pozastavovat, ale homosexualita byla jako duševní porucha odstraněna z DSM v roce 1973 a z ICD teprve v roce 1990 & společnost se ve svých názorech a postojích mění tempem tajících ledovců. Pro pozorovatele zvenčí, který není ponořen do historie zápasu o rovnoprávnost, je to jen neuvěřitelná zábava a okázalý, extravagantní spektákl, který se nese na značně pozitivní frekvenci a kde je vše dovoleno.

Přesto nesměly chybět hlasy odporu. Pod koněm se usadili ježíšovci, kteří vykřikovali, že jen ti, co žijí podle dva tisíce let staré knihy a přivírají oči nad všemi jejími kontradikcemi, budou spaseni - ať to znamená cokoli. O něco dál vyřvávala obvyklá smečka neo-nacistů obehnaná kordonem policie. Před týdnem si odplivli jedovatou slinu i takzvaní zastánci tradiční rodiny. Žádný hlas odporu však nemohl zastavit duhovou řeku horkého masa a vařící krve. Pozitivní energie musela převládnout - všechen ten chaos, zábava, alegorické vozy, hudba a šílenství v ulicích. Hrubá síla optimismu v desítkách tisíc těl musela přetrvat.

#Pride

Organizace Raidu z mojí strany byla jako obvykle strašlivá. Na tom by nebylo nic nezvyklého, kdyby se mi nezačaly na paty lepit extra dávka smůly. Hned poté, co jsme se vpili do okraje davu a nervózně přešlapovali v očekávání věcí, které mají přijít, mi vypověděl kabel k blesku. Sakra! Blesk jsem plánoval - v kombinaci s širokoúhlým objektivem - používat jako primární fotografickou zbraň - operovat blízko & divoce, jinak to ani nemělo smysl. Když něco stálo za to podniknout, mělo smysl to dělat pořádně.

Omluvil jsem se svým raiderům a skočil do fotoškody za rohem pro nový kabel. Tam ale komplikace pokračovaly. Nejdřív si mě přehazovali z jednoho oddělení do druhého, pak nemohli ve skladovém katalogu najít TTL kabel pro stroje Sony, pak nemohli najít ani prostý spouštěcí kabel, pak zas nemohli najít ani rádiovou spoušť. Když konečně našli jeden kousek někde na dně šuplíku, ukázalo se, že přiložené baterky se roztekly. Když se i tento problém vyřešil, dvakrát jsem zadal špatný pin karty, ve spěchu jsem používal špatnou mnemotechnickou pomůcku. Když jsem potřeboval běžet, všechno se mi stavělo do cesty. Klasika. A co víc, původně jsem nechtěl vrážet peníze do rádiové spouště, ale nastal stav nouze, bylo nutné jednat rychle, rozhodně a s přehnanou autoritou. (Později se ukázalo, že se přetrhlo jedno vodivé vlákno v kabelu a dalo se snadno spravit chviličkou pájení.) Nebyl čas se rozhodovat, peníze promlouvaly, rychlá transakce a utíkal jsem zase zpátky na Václavák.

#Pride

Slíbil jsem, že budu max deset minut pryč, ale obchodní transakce se všemi překážkami trvala skoro půl hodiny. Když jsem se vrátil J. a N. se rozpustili v davu, obešel jsem teritorium kolem pirátské plachetnice, ale nikde nikdo. Dobře, tak to mělo být, takový byl plán. Když ulicemi města pulzují desátky tisíc lidí, je jasné, že se uvidíme na samém začátku, vzápětí se ztratíme a pak se najdeme až na konci, když šílenství pochodu vychladne, pokud vůbec. Organizace raidů je vždy spartánská & záleží na osobní iniciativě. Prague Photo Raid jsem založil jedné noci na hraně terminální otravy alkoholem s jednoduchým cílem na mysli: Třeba se někdo připojí. Nic víc, nic méně. Nechtěl jsem předávat své moudra, netoužil jsem nikoho cokoli učit, jen vyhnat pár lidí do ulic.

Tak začal ten den - zas sám, foťák s širokým objektivem + blesk nastavený na maximální intenzitu, protékal jsem davem, odhodlaný se dostat tak blízko, až budu moct cítit pot a flitry účastníků průvodu...

Další slova & fotky přijdou zítra.

#Pride

#Pride

11. 8.

Na dně sil, žádná hrdost

Vážně, připadá mi, že potřebuji nejméně dvacet nepřerušovaných hodin spánku v kóji s kontrolovaným klimatem, kde panuje naprosté ticho a jen stěží postřehnutelný hukot strojů na pozadí. Jsem zatraceně unavený, prakticky napůl mrtvý (kompletně mrtvý pro účely výpočtu daní), adrenalin na nule,… celý článek →

9. 8.

Zablokován

Nemám problém s blokováním lidí na twitteru. Sám tak většinou činím bez zášti a z víceméně banálních důvodů. Byl bych uražen, kdybych někomu nestál ani za to najít příslušné menu a stisknout tlačítko "zablokovat uživatele"1 . celý článek →

7. 8.

Bláto na tváři

Poslední dny často provádím dvojhmat meteoradar - okno. Podívám se do mapy srážek, která sebejistě tvrdí, že nade mnou právě teď prší. Pak vyhlédnu z okna a to podává odlišné svědectví o stavu reality. Nebe se klene mraky, aspoň v tom mají meteorologové pravdu, jenom z nich nepadá jediná kapka. celý článek →

6. 8.

Pride 2

Nezapomeňte: Tuto sobotu pořádáme fotografický útok na Prague Pride. celý článek →

5. 8.

Neztrácejte hlavu

Historie má tu nepříjemnou vlastnost, že ji neustále přibývá. Fukuyama v roce 1992 nadšeně prohlašoval, že historie už definitivně skončila, ale to se teď - o 26 let později - zdá jako poněkud ukvapená proklamace. celý článek →

3. 8.

21 sociopatů

Jaká je party s jednadvaceti sociopaty? Není nutně špatná, když se tedy člověk přenese přes všechny ty příznaky sociopatie, glorifikace násilí a zneužívání moci institucí a celkovému nedostatku empatie k všemu živému a tak podobně. Pak to ale stojí za to. Lednice plná všech myslitelných variací… celý článek →

2. 8.

Artefakty

Pokud máte centrální nervovou soustavu & pozorně sledujete tyto digitální končiny, museli jste si nutně všimnout jistého stylu fotek - osamocený artefakt ztrácející se na čistě bílém pozadí, vždy zachycený kolmo shora zcela bez perspektivy - které začaly doprovázet určité texty & zápisy. Někdy… celý článek →

1. 8.

Hell's angels

Je polovina noci, jediná doba, kdy se dá rozumně existovat, sedím na stále teplém asfaltu balkónu a poslouchám rozhovor Huntera S. Thompsona z roku 1967 o jeho knize Hells's Angels (první část, druhá část). HST má za to, že hnacím motorem vzniku HA je ztráta příležitostí a zastaralost a nepotřebnost… celý článek →