Příliš horko, neúřadujeme (edice 2021)

Jak se vám daří v těhle nar­ko­ticky hor­kých dnech? Tady u mě to není nic moc. Každý den si 12 hodin ne­pře­tr­žitě při­pa­dám, že každou chvíli sa­mo­volně vzplanu, že cel­kový kolaps or­ga­nis­mus je ne­vy­hnu­telný a přijde co ne­vi­dět. Všichni musíme nějak zemřít, ale jen vy­vo­lení zů­sta­nou navěky zmra­zeni v pohybu, slun­cem vy­su­šení na kámen jako gro­teskní sochy. Proč ne, žejo?

Jinak cel­kově se moc neděje, není o čem psát. Můj život je bez tak téměř zcela prostý ex­ter­ních sti­mulů & kon­taktů s lidmi, v co­vi­do­vých rocích jsem vy­ko­pal hlubší příkop, de facto žiju v bunkru a nechci mít nic spo­leč­ného s ci­vi­li­zací jako ta­ko­vou. Letos jsem se ne­do­stal dál než 10 km (vzduš­nou čarou) od Cely a to šlo jen bod, kde se cyk­lis­tická trasa lámala a stá­čela se zpět do nekro­tic­kého náručí bunkru. Teď do toho vět­šinu času trávím omo­taný kolem ven­ti­lá­toru a/nebo napůl po­no­řen do vody & 70% men­tální ener­gie vysaje prostá snaha ne­omdlet. Těch zbý­va­jí­cích 30% padlo na wi­ki­pe­dické čtení o li-ion a li-pol ba­te­ri­ích a xe­no­no­vých lam­pách (ne­ptejte se proč). Nic se neděje, není o čem psát & ani nemám men­tální šťávu se po­kou­šet snovat slova do aspoň napůl ko­he­rent­ních pa­vu­čin. Straš­nu­livé.

Tak tady aspoň máte nějaké makro fotky ná­hodné flóry a fo­to­bom­bu­jící mikro-fauny, pro­tože proč ne, žejo?

+1: Jinak něco dob­rého v duchu post-rocku/post-metalu, na co jsem na­ra­zil, dávám semhle.

giga-světlo

Ne­smíme za­po­mí­nat na život u od­padní vý­pusti tech­no­lo­gické ci­vi­li­zace. Trochu to tu smrdí, ale ty zá­zraky, co člověk najde!

Ok, asi takhle: ležel mi tu vy­ho­řelý zdroj k no­te­booku, uni­ver­zální model s vo­li­tel­ným na­pě­tím a vy­mě­ni­tel­nými ko­nek­tory. Jestliže máš laptop, tahle věc ho umí na­pá­jet. Tech­nicky vzato pořád fun­guje, jen kabel začal jis­k­řit a kouřit, což se stalo zdro­jem mír­ného zdě­šení a eli­mi­nace to­ho­hle kon­krét­ního kusu z cir­ku­lace. Drát je nějaký spe­ci­ální vzorek a nejde na­hra­dit, tedy aspoň není k na­le­zení v ka­ta­logu nej­lep­šího/nej­hor­šího ob­chodu s di­o­dami, dráty a dis­pleji. Kromě téhle ma­lič­kosti je celkem OK. Sám ho ale nemůžu prostě spájet a po­u­ží­vat ad in­fi­ni­tum, jako by se nic nedělo, na­to­lik si ne­vě­řím, že něco ne­po­dě­lám + pokud to může vést k riziku požáru, dávám ruce pryč.

Na druhou stranu pří­le­ži­tostné po­u­žití, kdy se po akci odpojí, by se dalo snést. K čemu využít zdroj, který dává max 21V a 65W? Správně jste to uhádli: na další vy­lep­šení stře­le­ného makro světla.

Už dřív jsem udělal světýlko, které se dá na­sa­dit na konec ob­jek­tivu. Malý po­čí­ta­čový větrák má po­dobný průměr jako tubus ob­jek­tivu, s tro­chou vy­cpávky se na něj dá na­sa­dit a drží. Na druhé straně, na kovové plat­formě, pak leží tři sou­středné kruhy LEDek, jed­no­du­ché. Celé to běželo na ba­te­rie, ale z ně­ja­kého důvodu jsem bat­tery pack ztra­til & bez něj to není žádná sranda.

Ze starého rou­teru jsem teď vy­říz­nul ko­nek­tor (ne­za­po­mí­nejte, koupu se u od­padní vý­pusti), horkým le­pi­dlem ho při­pev­nil na světlo, pro­po­jil dráty a svítí to. Vý­sledky jsou docela ok. Takhle vypadá zelený brouk z minula. Před­tím jsem na něj svítil dvěma blesky, teď jedním svět­lem kolem osy ob­jek­tivu.

Pro tyhle účely se dá použít ja­ký­koli zdroj, ale co jsem zkou­šel, ty­pické 12V na­bí­ječky bli­kají. To dává smysl, jejich účel není pro­du­ko­vat krásně vy­hla­zený signál, ale efek­tivně trans­por­to­vat jouly ze zá­suvky do aku­mu­lá­toru a být přitom co nej­lev­nější.

Takže tak, napsal jsem příliš mnoho slov o něčem, co je jednak celkem tri­vi­ální & druhak to bude mít jen velice malý užitek mimo ma­lič­kou fazetu jedné mojí záliby.

Zlatohlávek zlatý

Po­dí­vejte se na to­ho­hle fešáka – zla­to­hlávka zla­tého v barvě měňav­kové mědi. Stejně jako ten po­slední byl i tento hmyzák na­le­zen mrtvý na roz­pá­lené plotně bal­konu. Na rozdíl od něj aspoň vypadá za­jí­mavě, zelená a zlatá vypadá krásně, tex­tury na krov­kách jsou po­zo­ru­hodné, plus cel­kově je gi­gan­tický. Tělo má na délku 1.7 cm, mnohem víc než ob­vyklé ve­li­kosti vzorků. Rozdíl je tak ob­rov­ský, až mi při­padá, že tomu ne­mů­žeme říkat makro.

Stát se virem

Zna­lost je mocný ná­stroj, ale pouze čás­tečná zna­lost je ne­bez­pečná hračka.

Ok, asi takhle: Četl jsem ně­ja­kou dis­kuzi nad tím, jak se ne­dávno Linus Tor­valds vy­já­d­řil, že bychom se měli nechat oč­ko­vat.¹ Někdo tam ob­ha­jo­val po­ten­ci­ální, even­tu­ální a te­o­re­tické hrozby RNA vakcín, které prý můžou ovliv­nit a pře­psat naší DNA. Mluvil o re­tro­vi­rech, které za pomocí re­verzní tran­skriptázy pře­pi­sují své RNA do DNA a to pak včlení do našeho ge­ne­tic­kého kódu. Nej­zná­mější z re­tro­virů je po­cho­pi­telně HIV. Když si člověk přečte tuhle jed­no­stran­nou vý­po­věď a ze­vrubně ji ověří na wi­ki­pe­dii, skoro to vypadá, že tu nějaké riziko může být. Skoro. Kusé in­for­mace do sebe jakoby za­pa­dají. Dávají jakoby smysl.

Ale v tom spo­čívá pro­blém čás­teč­ných zna­lostí, které od­ha­lují (ať už úmy­slně nebo ná­ho­dou) jen tolik, aby se člověk začal bát, ale ne tolik, aby po­cho­pil celý pro­blém a mohl učinit platný úsudek za­lo­žený na de­dukci z kom­plet­ních in­for­mací. Bez nich hraje hlavně na exis­tu­jící obavy a pre­fe­rence. Pokud to není na 100% bez­pečné, musíme se tomu na 100% vy­hnout. Něco na ten způsob. Riziko není vy­čís­lené, ale vy­cí­těné.

Když jsem na wiki četl ty kusé zkazky bez zna­lostí jak do sebe za­pa­dají, taky jsem na chvíli po­cí­til strach. Možná to není bez­pečné. Možná, možná, možná… Ale jako vždy, lékem je hlubší po­znání.

Mi­mo­cho­dem: ne, není možné, aby se RNA ře­tě­zec z vak­cíny pře­psal do DNA a pak se za­čle­nil do genomu.

Přesto tahle wi­ki­pe­dická ex­kurze při­nesla něco po­zi­tiv­ního. Zjis­til jsem něco, co jsem před­tím neznal a to je vždy plus.

Re­verzní tran­skripce je něco, co se v pří­rodě děje, jako vý­jimka z cen­t­rál­ního dogmatu mo­le­ku­lární bi­o­lo­gie² . Pokud jsem to dobře po­cho­pil, osvo­jily si ji re­tro­viry, HIV a ně­které další. S její pomocí se vloží do genomu na­pa­de­ného or­ga­nismu a vedou k per­ma­nentní in­fekci.

Měl bych to zo­pa­ko­vat, aby se to po­řádně vsáklo: Re­tro­vi­rus vloží svou ge­ne­tic­kou in­for­maci do vaší DNA a vy se sta­nete vire. Aspoň ně­které vaše buňky nesou in­strukce, jak virové čás­tice vy­ro­bit. Ne­pří­tel je ve vás, je vaší sou­částí, stali jste se vlast­ním ne­pří­te­lem. Vaše buňky ví jak vy­rá­bět vi­ri­ony a můžu tak činit. Stali jste se to­vár­nou vlast­ního zániku.

Tohle je esence body horroru – gro­teskní po­ru­šení in­te­grity těla jako jed­notky nad níž máme svr­cho­va­nou nad­vládu. Virus už není sa­mo­statná čás­tice ex­terní našemu tělu. Za­bu­do­val se do něj, my jsme se stali virem, vy­u­žívá nás, ne­vratně, pro vlastní účely, člověk a jeho pro­středí splývá v jeden celek.

In­te­grace DNA může vést k pro­duk­tivní nebo la­tentní in­fekci. V prvním pří­padě je pro­vi­rová DNA pře­pi­so­vána do RNA, která přímo pro­du­kuje nové virové čás­tice. La­tentní va­ri­anta leží v zá­ko­pech a čeká na svůj oka­mžik, kdy bude ně­ja­kým způ­so­bem ak­ti­vo­vána a začne vy­rá­bět nový virus.

Jako sou­část vás se virus na­chází ve stavu pro­viru, skrývá se v jádru, ne­do­tknu­telný pro imu­nitní sys­té­mem. Nemusí se sám snažit, pokud se na­ka­žená buňka roz­dělí, všichni po­tomci virus zdědí. A co víc, pokud se re­tro­viru podaří vklí­nit do po­hlavní buňky, pře­nese se na další ge­ne­raci a po­tomci do­sta­nou vínku ge­ne­tický dárek.

To se děje jen zcela vý­ji­mečně. Na druhou stranu, re­tro­viry měly ohromné množ­ství času a pokusů a teď virové DNA tvoří 5-8% našeho genomu. My všichni, jak tu sto­jíme jsme z 8% viry. Ať už to zna­mená cokoli.

Velká část en­do­gen­ních re­tro­virů se do genomu do­stala před mi­li­ony let a od té doby z nich mutace uči­nily ne­škodné ge­ne­tické fo­si­lie ne­schopné pro­du­ko­vat virus. Ně­které ERV jsou spo­jo­vány s ne­mo­cemi, jiné s imu­nitní reakcí, ale nikdo ne­na­šel žádný lidský ERV, který byl schopný repli­kace. To se dělo za­tímco hos­ti­telé na­chá­zeli cesty, jak pro­duk­tivně využít ge­ne­tické dá­rečky.

Tak na­ko­nec se tahle ex­kurze do anti-vax pod­houbí vy­pla­tila. Je to na­prosto fas­ci­nu­jící, co tam člověk najde, když ses začne dívat. Nikdy mě ne­pře­stane udi­vo­vat che­mická pod­stata života. Ve všem je tolik chyb, tolik omylů, jde o vý­sledky tolika na­ho­di­lých, někdy pro­ti­chůd­ných pro­cesů, ale vý­sled­kem je stále or­ga­nis­mus, který fun­guje. A všechno se to stalo, samo od sebe, jenom tak. Ka­menná hrouda, trochu vody, pár mi­li­ard let a na­jed­nou Linus Tor­valds křičí na po­še­tilce vy­stra­še­ného čás­teč­nými in­for­ma­cemi.

1. Když se někde píše, že se Linus k něčemu „vy­já­d­řil“, vždy to zna­mená „na­smě­ro­val svoji ne­ko­neč­nou zu­ři­vost ur­či­tým směrem, nevrlý par­chant jeden“. Tenhle člověk se neumí bavit nor­málně. Vždy je to 0 nebo 100%, nic mezi. V tomto pří­padě, kdy běsnil na vak­cíno-skep­tiky, se to dá skous­nout. Ve zbý­va­jí­cích pří­pa­dech, ne tak moc.
2. Sranda je, že Crick při po­jme­no­vá­vání CDMB špatně po­cho­pil, co slovo dogma zna­mená. Myslel, že jde o něco oči­vid­ného, ale na­místo toho jde o myš­lenku, v kterou musíte věřit a ne­mů­žete ji zpo­chyb­ňo­vat, jinak velký špatný. Na dogma­tech stojí svě­tová ná­bo­žen­ství. Když člověk nevěří, že Kris­tus byl ukři­žo­ván a každou neděli se v kos­tele můžete od­dá­vat ka­ni­ba­lismu při pití jeho krve a jedení jeho těla, nemůže si říkat, že patří do určité křes­ťan­ské sekty. Na­místo toho by se to mělo jme­no­vat prin­cip nebo tak nějak.

Někoho jste zabili

Běžná obrana covid-lax­ních lidí se nese v duchu: já nejsem ri­zi­kový, jsem mladý, zdravý a proto můžu žít, jako kdyby se nic nedělo. Je to kla­sický li­ber­ta­ri­án­ský/Ran­dov­ský manévr vlastní vý­ji­meč­nosti. Před­po­kládá, že člověk je na světě sám nebo se může chovat, jako kdyby byl. Takový luxus ale nemáme, žijí s námi další lidé, do­konce celá spo­leč­nost, a mnoho z nich spadá do ohro­že­ných skupin, pro které to není za­ne­dba­telná ne­pří­jem­nost, ale pár pro­cent šance, že ne­o­slaví další na­ro­ze­niny.

Ok, tak proč to ne­u­dě­lat osobní? Proč ne­vy­čís­lit vaší osobní zod­po­věd­nost? Je totiž dost možné, že jste někoho zabili. Na­ka­zili jste se, na­ka­zili jste bliž­ního svého, ten dal­šího, dal­šího, dal­šího a dole po proudu in­fekcí leží mrt­voly. A vy jste za to zod­po­vědní. Kdy­byste pře­ru­šili ře­tě­zec nákazy, ti lidé by stále žili.

Ale kolik? Jak moc? S jak velkou prav­dě­po­dob­ností? To je další stá­lice od­mí­tání, kri­tiky & hlá­sání za­ká­za­ných pravd: Stra­šák vágní ne­vy­čís­lené šance se stane re­ál­ným ar­gu­men­tem proti. Špat­ným a ne­pod­lo­že­ným, ale stále hma­ta­tel­ným. Vak­cína není na 100% bez­pečná, proto se jí musíme vy­hnout. Covid není na 100% za­bi­ják pro všechny, proto je to pře­hnaná panika. Pokud ne­mů­žeme nemoc za­sta­vit na 100%, nemá cenu dělat vůbec nic. Cítíte to taky. Ma­ličká ne­u­r­čitá prav­dě­po­dob­nost, že se něco pokazí nebo ne­po­vede a na­jed­nou to pře­váží reálné a známé dů­sledky sku­tečné in­fekce (Mezi dlou­ho­dobé ná­sledky covidu, které byly od­ha­leny re­la­tivně ne­dávno, patří im­po­tence a zmen­šení objemu erekce. Lajsli byste si to?) Věříme, že naše in­tu­i­tivní vážení rizika je správné a po­stu­puje lo­gicky, že jde o honbu za prav­dou, ale ve sku­teč­nosti často nejde o víc než mag­ni­fi­kaci toho, v co už věříme, našich stra­chů, obav a ira­ci­o­na­lit.

Bez čísel jsou vše jen pocity, tak proč to ne­vy­čís­lit? A to jsem udělal. Tedy aspoň se po­ku­sil. Data máme, jsou do­stupná na webu mi­nis­ter­stva zdra­vot­nic­tví.

Napsal jsem ma­ličký skript, který se po­kouší mo­de­lo­vat průběh pan­de­mie na úrovni jed­not­li­vých lidí. Data o ofi­ci­ál­ním počtu nákaz a úmrtí shlukne po týd­nech a z nich pak ge­ne­ruje ře­tě­zec nákaz, kdy lidé z jed­noho týdne jsou na­ka­ženi lidmi di­a­gnos­ti­ko­va­nými v tom mi­nu­lém. U úmrtí pak před­po­kládá, že oběti byly po­zi­tivně tes­to­vány dva týdny na­zpá­tek. Když vy­tvoří kom­pletní strom in­fekcí, začne pro­chá­zet jed­not­livé pa­ci­enty. Pokud zemřel, projde ře­tě­zec nákaz ke zdroji a u kaž­dého člo­věka cestou zvýší počet jeho obětí o jednu. Ve vý­sledku pak mám u kaž­dého si­mu­lo­va­ného je­dince počet životů, jež si vy­žá­dala in­fekce pro­chá­ze­jící skrz něj. Tech­nicky vzato a s tro­chou zjed­no­du­šení, kdyby tento je­di­nec nebyl na­ka­žen nebo byl per­fektně izo­lo­ván, všichni lidé po proudu by mohli žít.

Ve vý­sledku to vy­chází, že každý z 1.6 mi­li­onu ofi­ci­álně po­tvr­ze­ných nákaz zabil v prů­měru 0.8 člo­věka (ta­bulka tady). Vypadá to jako zdán­livě ne­smy­slné číslo, ale jde o to, že každá oběť leží na konci dlou­hého řetězu in­fekcí a každá z nich před­sta­vuje bod, kdy se úmrtí mohlo pře­de­jít. Každý člověk cestou je zod­po­vědný za tuto smrt. Proto je ono číslo tak vysoké.

Dále tento model říká, že na­ka­žení v první vlně mají na krku stovky a někdy i tisíce obětí. To nebude příliš re­a­lis­tické, přece jenom sem je in­fekce ne­u­stále za­vlé­kána zvenčí (a naopak) a všichni na­ka­žení ne­po­chá­zejí z prv­ních třech pří­padů v loň­ském březnu. Nicméně to uka­zuje, že malá změna, která přijde brzy, může mít velké dů­sledky.

Když za­ho­dím prv­ních 25 týdnů a po­čí­tám jen druhou a další vlny, prů­měrný počet obětí je jen 0.4. I v chaosu třech Ba­bi­šov­ských vln každé pře­ru­šení ře­tězce pře­nosu může mít značný dopad.

Další způsob, jak se na data můžeme dívat, je spo­čí­tat kolik lidí svojí účastí v ře­tězci in­fekcí za­vi­nilo smrt aspoň jed­noho dal­šího člo­věka. To je číslo, do kte­rého se ne­prů­mě­rují ex­trémy a dá se o něco snáze ucho­pit in­tu­icí. Podle si­mu­lace je to asi 212000. Takže pokud jste byli na­ka­ženi, model dává 12.7% šanci, že aspoň jedno úmrtí se dá vy­sto­po­vat přímo k vám.

Takže ne. Neřekl bych, že ar­gu­ment „jsem mladý, zdravý, můžu na to srát“ drží po­hro­madě. Nikdy ne­dr­žel, stejně jako jsme nikdy neměli na výběr mezi zvlá­dá­ním pan­de­mie a čím­koli jiným.

Jako vždy platí, že je to jen si­mu­lace za­lo­žená na ně­ko­lika sil­ných před­po­kla­dech a zjed­no­du­še­ních a vý­sledky jsou jen tak platné jako tyto před­po­klady a vstupní data. Jeden z nich je ne­pře­tr­žitý ko­mu­nitní přenos, kdy první vlna je přímo spo­jena s druhou vlnou. Bere re­pub­liku jako uza­vřený systém, kdy se všechno děje uvnitř a ne­pro­bíhá mí­chání s okol­ním světem, a navíc mí­chání lidí uvnitř re­pub­liky je zcela rov­no­měrné a ne­u­va­žuje žádnou formu stra­ti­fi­kace.

Usmívejte se, právě jste vrtění psi

Před­stavte si si­tu­aci, kdy někdo postne mem (tech­nicky image macro) s malou bílou hol­čič­kou, který říká něco o tom, že ona není zod­po­vědná za ot­ro­kář­ství o nic víc než je jiná malá ja­pon­ská hol­čička za Pearl Har­bour. Ko­men­ta­riát jásá. To je ono! Tohle ko­nečně dává smysl! Zdravý rozum vítězí!

Ano, tvr­zení je prav­divé. Pro­blém je jenom v tom, že to nikdo ne­tvrdí. Nikdo neříká, že dnešní lidé jsou zod­po­vědní na něco, co skon­čilo před ~150 lety. To ne, ale stále to má dů­sledky, stále to for­muje spo­leč­nost a někdo stále be­ne­fi­tuje a někdo trpí. Když pre­misy nejsou prav­divé, ne­mů­žeme učinit lo­gický výrok im­pli­kací.

Tady je dů­le­žité po­od­ha­lit závoj a uvě­do­mit si, proč bylo tohle makro vy­tvo­řeno. Jaké je jeho fun­go­vání? Je to jed­no­du­ché: vy­tváří ne­přá­tele. Takové ne­přá­tele, kteří ve své aro­ganci a na­du­tosti můžou tvrdit něco takhle oči­vidně ne­smy­sl­ného. Z toho plyne, že zcela jistě nemají v úctě logiku® a rozum™. Pokud je to tak, jdou proti zá­kla­dům Zá­padní Ci­vi­li­zace©. Je to im­pli­citní pro­pa­ganda.

Nikdo, žádný or­ga­ni­zo­vaný proud spo­leč­nosti, kromě ne­přá­tel, kteří ne­e­xis­tují v pro­pa­gan­dis­tově hlavě, nic ta­ko­vého ne­tvrdí. Funkcí je vy­kres­lit opo­zici jako z prin­cipu ira­ci­o­nální, jako ne­lo­gic­kou bandu, která ničí za­běh­nutý řád™ a náš způsob života®. Pří­jemci mají pocit, že sle­dují vlákno logiky a rozumu, ale ve sku­teč­nosti šlápli do pasti kon­zer­va­tivní pro­pa­gandy (a když jsou v tom očiš­ťují ot­ro­kář­ství, pro­tože proč ne). Ta vy­tváří nové obrazy ne­přá­tel, de­fi­nuje cizí, proti kterým se vy­stra­šení lidé musí sjed­no­tit, pro­tože jde o hod­noty ci­vi­li­zo­vané spo­leč­nosti. A kdo jsou ti oni? V tomto pří­padě jde o cri­ti­cal race theory jako cha­padlo levice.

Za­čtěte se do to­ho­hle článku, po­sky­tuje pohled pod po­kličku:

[…] they are being pro­pa­gan­di­zed to that li­be­rals cooked up a twis­ted vision of Ame­rica, where all white people are told they are guilty of all racial crimes throu­ghout Ame­ri­can his­tory […] being told that cri­ti­cal race theory is one ten­tacle in a wide-ran­ging Mar­xist plot to un­der­mine the ca­pi­ta­list system

CRT je nové jméno pro kul­turní mar­xis­mus, starého kon­zer­va­tiv­ního bubáka, který už příliš vyčpěl, příliš nasákl kon­spi­rač­ním odórem a už zdálky je vidět, že trochu na­hněd­nul.

Šílené, co? Lidé v naší malé ze­mičce se chy­tili do pasti Ame­rické kon­zer­va­tivní pro­pa­gandy. A víte co je ještě ší­le­nější? Všechny tyhle ohyzd­nosti se zpož­dě­ním pár let ve velkém dorazí i k nám, když kraj­ním po­li­tic­kým hráčům dojde, že je můžou s pár ob­mě­nami použít pro vlastní účely.

Jinak není to za­jí­mavé, že když někdo hla­sitě pro­hla­šuje, sle­duje jen a pouze rozum®, logiku™ a hod­noty zá­padní spo­leč­nosti©, vždy dojde k zá­vě­rům, které pod­po­rují to, v co už předem věří? Někdy to skoro vypadá jako kdyby ne­chtěl nabýt po­znání a ob­je­vit pravdu, ale jen po­tvr­dit své názory nebo ne­vě­domky sle­do­val ces­tičku, kterou pro něj někdo předem při­pra­vil a které vede přímo do na­stra­žené pasti.

+1: Takhle vypadá další mo­rální panika z pera ame­rické so­ci­álně kon­zer­va­tivní re­li­gi­ous right. Vždy je za tím strach, že něco bude jinak a to je špatně. Proto jsou Al­te­meye­rovy The Au­tho­ri­ta­ri­ans tolik re­le­vantní čtení.

Soc-net dieta

Jedno z lep­ších roz­hod­nutí, která jsem učinil, byla dieta v po­u­ží­vání soc-netů. Nikdy tam nejdu před po­led­nem a nikdy po půl­noci. Tohle velice jed­no­du­ché pra­vi­dlo mělo pře­kva­pivé množ­ství pří­nosů.

Jde o to zlomit návyk, kdy se skoro re­fle­xivně dívám, co nového na soc-netech mno­ho­krát v prů­běhu dne, i když vy­slo­veně nechci. Jde o pouhý návyk, v ne­stře­žené chvíli, kdy mysl jede na vol­no­běh po paměti udělám troj­hmat ctrl-t t enter a na­jed­nou čučím na to ne­po­u­ži­telné & ne­přá­tel­ské roz­hraní twit­teru a marním čas. Ne­chtěl jsem, ale au­to­ma­ticky se dívám, co je nového. Soc-nety jsou na návyk na­vr­žené, malá sousta no­vi­nek, vy­tr­vale dáv­ko­vané do­pa­mi­no­vové odměny, čísla slouží jako proxy pro so­ci­ální sa­tis­fakci. Je to pro­hnilý byznys a člověk ztratí jen málo, když na ně­ja­kou dobu vy­skočí. Nic není tak dů­le­žité, že to pár dnů nebo týden ne­po­čká.

DIY klient hy­per­twee­ter v tomto po­slání značně pomáhá. Eli­mi­nuje Pal­vov­ských sig­nálů (cílem není mít lepší heroin, ale úplně s ním pře­stat), pomalé sa­mo­volné tempo ak­tu­a­li­zací, nové in­for­mace podá pře­hledně, aby se daly rychle men­tálně vy­tří­dit a nikdy ne­u­káže víc než se po něm chce – ne­na­bízí ne­ko­nečné skro­lo­vání, žádné může se vám líbit nebo trendy pro vás, nic ta­ko­vého. Po­dí­vat se, o čem lidé melou pantem, zpra­co­vat to a odejít. Můj cíl není trávit čas na twit­teru, soc-net je pouhým ná­stro­jem a jako takový pře­vážně jen pře­káží.

Jestli to není jasné, po­všechně soc-nety nemám příliš rád. Jsou jen velice spat­nou ná­hraž­kou RSS, která pře­téká spamem a ak­tivně se snaží, abyste po­cho­do­vali podle jejího rytmu.

Ne­dávno mě to celé začalo tak strašně nudit, že jsem roz­ho­dil sítě, aby ostatní do­po­ru­čili nej­za­jí­ma­vější lidi, co sle­dují. Na­bí­zené mož­nosti mi málem při­vo­dily ane­ury­sma z čiré nudy. Doufal jsem v ra­di­kální krok stra­nou, ne víc toho samého. Ok, osobní chutě máme různé, není to nic proti nikomu.

Pro­blém soc-netů je v tom, že každý na nich even­tu­álně začne hrát podle jejich pra­vi­del (mi­mo­cho­dem nejsem žádná vý­jimka, i když se snažím). Me­t­riky tré­nují cho­vání které pro­spívá me­t­ri­kám. Tri­vi­a­lity a vtipy mají vysoký en­gejdžment. Udržet silný impact zna­mená vy­tr­vale spa­mo­vat, ne­u­stále ostat­ním za­bí­rat místo na očích & za­měst­ná­vat jejich ner­vové ko­telny. Já pre­fe­ruju opačný rytmus, méně, ale lépe. Ne­za­sy­pá­vat ko­lemjdoucí vším, co je jen zpola za­jí­mavé, ale něco, co člověk chce sku­tečně říct. Jeden ze způ­sobů, jak oka­mžitě zvýšit kva­litu tajmlajny je skrýt všechny re­teweety. Hy­per­twee­ter to dokáže bez pro­blémů, stačí přidat jed­no­du­chý filtr.

def hideTweet(s: Status) = s.retweetedStatus != null

Hotovo. Právě jste pře­vzali část kon­t­roly nad způ­so­bem kon­zu­mace soc-netů. Sám takhle dras­tický krok ne­po­u­ží­vám. Jen nej­větší spa­m­mery, kteří mi pijí krev, pro­tože jen pálím takty (jak se říká v han­tý­rce CPU) par­so­vá­ním zby­teč­ného spamu, nechám za­še­di­vět. Vi­zu­álně je jejich „con­tent“ ozna­čen, že patří do druhé ligy a ne­mu­sím jim vě­no­vat tolik men­tální po­zor­nosti. Když mě štvou i nadále, putují do tem­noty.

Tohle všechno může pů­so­bit strašně ma­li­cherně, mrzutě a tri­vi­álně. Možná, ale pointa spo­čívá v tom, že al­ter­na­tivy jsou vždy možné a jediná cesta není ta, kterou na­črtli krá­lové slují & bažin soc-netů.

Někdy jsem tu už zmi­ňo­val jak Stall­man po­u­žívá po­čí­tač & in­ter­net. RMS je muž, který na 100% žije tím, v co věří a nikdy ze ne­u­dělá kom­pro­mis. Jeho cesta je ne­or­to­doxní, pro mnohé ne­o­hra­baná, ale jde o zr­ca­dlo jeho hodnot a pře­svěd­čení. Že si RMS jde svou cestou ne­pře­kvapí, ale víte, že Donald Knuth nemá email. Zrušil ho v roce 1990. Říká k tomu: Email is a won­der­ful thing for people whose role in life is to be on top of things. But not for me; my role is to be on the bottom of things. To dává per­fektní smysl. Někdy člověk chce strá­vit pár hodin u knihy, de­tailně na­stu­doat paper, něčemu vě­no­vat in­ten­zivní a ne­pře­ru­šo­vané sou­stře­dění. Soc-nety a jimi tré­no­vané kom­pulze kon­t­ro­lo­vat, co se právě ve světě děje tak dů­le­ži­tého, že se bojím to pro­pás­nout, tohle dost na­bou­rá­vají. Je to jed pro mysl. A jak kaž­dých jedů je dobré jich kon­zu­mo­vat co nejméně.