Ukážu ti ptáka

Pro­miňte mi vul­gární ti­tu­lek. Mám na mysli ty malé di­no­saury z pod­třídy Aves, kteří nám vesele létají za okny a pro­zpě­vují. Po­cho­pi­telně. Nic jiného.

Asi takhle: Po­ří­dil jsem si sto­jící stůl. Hurá. Tedy když říkám sto­jící stůl, myslím tím stoh knížek na pa­ra­petu okna na nichž sedí no­te­book, ale to je teď ve­d­lejší. Z toho místa vídám jak na okapy a balkon občas při­stá­vají ptáci. Za­slechnu drápky lé­ta­jí­cích mini-di­no­saurů chras­tící na okraji ple­cho­vého žlabu, zvednu hlavu a na chvi­ličku se dívám do očí ja­ké­hosi ope­řence, do jeho prázd­ných čer­ných očí a na ten oka­mžik si ro­zu­míme, ó ano, před sto mi­li­o­nem let jeho před­kové ovlá­dali pla­netu, opu­lentní ne­chutná stvo­ření, která, kdyby za kru­týma očima ope­ře­ného ná­vštěv­níka byla byť jediná jiskra rozumu, sám musel po­va­žo­vat za omyly božího stvo­ření; z těch dáv­ných předků v něm cosi zů­stalo, straš­livá, pe­kelná, ohyzdná stu­pi­dita o níž jsme dou­fali, že zmi­zela v kos­mic­kém ar­maged­donu na konci křídy. Nebo něco na ten způsob. Jednak nevím, jestli mě pták/di­no­sau­rus vidí přes lesk­noucí se sklo & druhak bych to mon­strum do­ká­zal bez pro­blémů roz­máčk­nout v dlani.

Plán byl udělat pár dal­ších fotek ptáků, pro­tože proč ne. A pro­tože se nikdy moc dlouho ne­zdrží, po­sta­vil jsem na balkon kr­mítko, aby měli důvod pobýt a za­pó­zo­vat. A když říkám kr­mítko, myslím misku zpod kvě­ti­náče plnou semen, ale to je teď ve­d­lejší. První den nic, druhý den nic, i když počkat… pár se­mí­nek bylo roz­há­ze­ných kolem. Už to našli. A pak když jsem stál u stolu/stohu bichlí a četl pra­vi­del­nou denní dávku zpráv o pan­de­mii ko­ro­na­viru, začal do bufetu Balkon na­lé­tá­vat jeden za druhým. A pak třetí. A pak nikdo. Byli jenom tři. Tři vrabci. Víc ne. Ale zato jsem udělal asi sto fotek kaž­dého. A z nich vybral čtyři.

Teď doufám, že bufet objeví další druhy po­lé­tavců. Nerad bych celý duben mířil ob­jek­tiv na tři stejné vrabce domácí.

A jak trá­víte ka­ran­ténu vy?

Musíme něco dělat!

Všechno se zdá snadné, když ne­ro­zu­mím pro­blému. Plicní ven­ti­lá­tor? Co na tom může být slo­ži­tého? Je to přece jen fukar a po­čí­tač, který ho řídí. Vy­sa­vač a ar­duino? To musí stačit.

Fas­ci­nuje mě reakce hi-tech ko­mu­nity na pan­de­mii COVIDu. Zdá se, že jedině pro­gra­má­toři a lidé od po­čí­tačů mají tu pře­hna­nou se­be­dů­věru a aro­ganci, a věří, že se na­chá­zejí v uni­kátní pozici, kdy jedině oni můžou pomoct. Jedině z tohoto pod­houbí na­myš­le­nosti mohla vzejít myš­lenka ná­hod­ných lidí na 3D tis­kárně vy­ro­bit ven­ti­lá­tor bez ja­ké­koli ex­per­tízy. Co na tom může být slo­ži­tého? Bi­o­kom­pa­ti­bi­lita? Co to je? Může to pa­ci­enta zabít? Ale jděte! Určitě lepší než nic.

Nebo třeba test poo­ling. Jde o tech­niku, kdy se zkom­bi­nují vzorky ně­ko­lika lidí a otes­tují na­jed­nou. Pokud je směs ne­ga­tivní, všichni jsou zdraví, netřeba dal­ších testů, pokud je po­zi­tivní, musíme dal­šími testy zjis­tit, kdo ze sku­piny je na­ka­žen.

Be­ze­sporu jde o fan­tas­tic­kou myš­lenku, pokud jste stejně jako já di­le­tant, který si včera na wi­ki­pe­dii prvně pře­četl, co vlastně zna­mená PCR test. Pak je to fan­tas­tický nápad Iz­ra­el­ských vědců a my to hned musíme říct hy­gi­e­ni­kům, vládě a epi­de­mi­o­lo­gům, musíme to taky dělat. Proč to ne­dě­láme? OMG! Tohle po­tře­bu­jem! SdÍ­lEjTe NeŽ To SmAžOu!!! Před­stava, že to pro­fe­si­o­ná­lové od ře­mesla ne­znají, mi při­padá bi­zarní a ne­u­vě­ři­telně na­myš­lená a může po­chá­zet jen od sa­mozva­ných spa­si­telů z IT a uctí­vačů Si­li­con Valley. Působí to na mě stejně, jako kdyby se někdo právě do­zvě­děl o quicksortu a začal na soc-ne­tetch pro­hla­šo­vat: „Tohle je game chan­ger. Musíme to říct lidem v googlu.“ Di­le­tant­ství ama­térů. Dun­ning-Kruger na ste­ro­i­dech.

Při­padá mi, že v jis­tých kru­zích by se pře­vlá­da­jící nálada dala popsat jako „musíme něco dělat, dělat cokoli je lepší než ne­dě­lat nic“. To dává smysl, jen pokud je vý­sle­dek akce v po­rov­nání s ne­čin­ností striktně po­zi­tivní. Ale i mírně po­zi­tivní vý­sledky můžou ve vý­sledku uško­dit, když za­brání jiné efek­tiv­nější akci (sunk cost) nebo vy­tvoří fa­lešný pocit bez­pečí (self-li­censing).

Mi­mo­cho­dem, kdyby to nebylo někomu jasné, tohle není kri­tika snahy pomoct, ani zda­leka, ale ne­ko­nečné aro­gance pro­gra­má­torů a lidí kolem IT a v tech­no­lo­gic­kém sek­toru, kteří jsou tak na­bubřelí, že si myslí, že ostatní pro­fe­si­o­ná­lové mají zna­losti šim­panze po lo­bo­to­mii a jen oni do­ká­žou vy­ře­šit všechny pro­blémy světa, pře­de­vším ty, o kte­rých nemají nejmenší tušení, lépe než lidé ve zmí­ně­ných obo­rech.

+1: Na­štěstí exis­tují ini­ci­a­tivy jako tahle pod tak­tov­kou ČVUT, která dodává víc jis­toty než hurá pro­jekty ná­hod­ných lidí z IT.

Babiš

Mraky lidí ne­snáší Babiše. Nejen, že s ním ne­sou­hlasí, ale z hloubi duše ho ne­ná­vidí. Já k pre­mi­é­rovi nikdy ne­cho­val tak silné pocity. Na první i po­slední pohled to byl ma­ni­pu­lá­tor a ka­ri­érní zlo­či­nec, to bylo zřejmé, ale kromě toho… eh. To se změ­nilo. Jeho reakce na ko­ro­na­vi­ro­vou epi­de­mii to změ­nila všechno.

Babiš je ne­kom­pe­tentní, nar­cis­tický ma­ni­pu­lá­tor a lhář. Pro­hnilý a ne­na­pra­vi­telný.

Jeho pr­votní reakce na ko­ro­na­vi­rus u nás byla ne­sne­si­telná. Oči­vidně ne­zvládl pří­pravu, ale tvrdil opak. Tes­tu­jeme všechny, kdo chtějí. To nebyla pravda. Všichni mají ochranné po­můcky a kdo ne, ten lže. To také nebyla pravda. Křiklavý kon­trast re­a­lity s tis­kov­kami na­leš­tě­ného vlád­ního týmu pů­so­bil jako hesla vo­lební kam­paně – prázdné fráze a dobře zně­jící ba­na­lity, nikoli jako od­po­ví­da­jící reakce na krizi. Sa­mo­zřejmě Babiš ne­chtěl vy­kli­dit ob­ra­zovky. Kdyby na nich nebyl vidět každý den jako za­chránce, uško­dilo by mu to v pre­fe­ren­cích. A tak ne­svo­lal kri­zový štáb, jak ukládá zákon, vše řídil sám jako solo spa­si­tel a na­sa­dil stup­ňo­va­nou reakci. Každý den přišlo nové opat­ření, o něco strikt­nější než to vče­rejší. Mohl tak vy­ká­zat zdán­li­vou akci a mas­ko­vat, jak málo jsme ma­te­ri­álně při­pra­veni, jaký máme ne­do­sta­tek ochran­ných pro­středků pro zdra­vot­nický per­so­nál a jak nízké máme tes­to­vací ka­pa­city. Navíc mohl stále šaš­ko­vat před te­le­viz­ními ob­ra­zov­kami a blá­bo­lit na pódiu, místo aby uvol­nil místo od­bor­ní­kům nebo ko­mu­koli jinému, kdo by do­ká­zal si­tu­aci vy­svět­lit lépe, podat jasné in­for­mace a dodal národu dojem, že máme plán.

Mezi moje nej­ob­lí­be­nější Ba­bi­šova moudra patří Musíme dělat osvětu, lidé tomu ne­ro­zumí. Hmm, proč asi tomu ne­ro­zumí? Nebude to tím, že na ně každý den valí svůj slovní salát pre­miér?

Ide­ální reakce by byla, kdy v den první nákazy v Če­chách máme tes­to­vací ka­pa­citu, zásoby ochran­ných pro­středků jsou při­pra­vené k dis­tri­buci, ope­rační pro­to­koly jak po­stu­po­vat jsou určené a všichni vědí, jak po­stu­po­vat a jsou na stejné vlně. Není dů­le­žité mít nej­lepší plán, ale aspoň nějaký, kdy všichni vědí, co dělat a ne­vzniká tak chaos. Měli jsme měsíc na to se při­pra­vit. Ka­ran­téna Wu-chanu začala 23. ledna. Město s po­pu­lací celé ČR bylo uza­vřeno a nikdo už nemohl před­stí­rat, že to přejde. První pří­pady u nás byly po­tvr­zeny 1. března, Jeden měsíc a jeden týden poz­ději a přesto nás ko­ro­na­vi­rus za­stihl se sta­že­nými kalho­tami. Tohle by Ba­bi­šovi ne­pa­dalo tolik na hlavu, kdyby se první týdny ne­tla­čil před kamery jako spa­si­tel, který maká a všechno za­ří­dil.

Místo toho pre­miér začal se spinem, blá­bo­lil jak dobře na tom jsme a měl po­pu­lus jednak za idioty a druhak za zlo­bivé děti, které ničemu ne­ro­zumí, ne jako rovné, kteří po­chopí, když jim si­tu­ace bude vy­svět­lena. Pr­votní reakce byly činy de­ma­goga na vo­lební stezce.

Ome­zení počtu no­vi­nářů na tis­kov­kách, za­vá­ně­jící au­to­ri­tář­stvím a náhlé snahy ve zmatku pro­tla­čit zákon o střetu zájmů, pachuť nijak ne­zlep­šují.

Od té doby se mnoho změ­nilo. Ha­má­ček začal hrát ak­tivní roli, kri­zo­vému štábu velí epi­de­mi­o­log Pry­mula, Babiš měl te­le­vizní projev, který byl celkem ko­he­rentní, ale nic z toho ne­do­káže přebít tu pachuť pr­votní reakce. Ta se mnou zů­stane do konce dnů nebo dokud se Babiš ne­zmizí z po­li­tické scény a ne­vy­mění sáčko za tep­láky na Pa­kráci.

+1: WHO říká „tes­to­vat, tes­to­vat, tes­to­vat“ a takhle vypadá čínský proces. Tomu se dnes ani zda­leka ne­při­bli­žu­jeme.

Takhle to začalo

Teď se to zdá skoro ne­re­álné, ale první zprá­vou (na iRoz­hlasu) o ko­ro­na­viru bylo kraťoučké sdě­lení z 2. ledna, že V Číně se šíří ne­známý virus. Na in­ter­netu kolují obavy, že jde o SARS. Někde tamhle na druhé straně světa se něco děje, moc o tom nevíme, ale asi to nebude nic dů­le­ži­tého. SARS jsme přece zvládli a teď máme větší potíže.

Další zpráva přišla až 11. ledna: Ne­známá forma zápalu plic má v Číně první oběť. Sedm na­ka­že­ných je v kri­tic­kém stavu. O něco horší, ale pořád jde o pro­blémy něde za ho­ri­zon­tem na druhé straně světa.

Na ně­ko­lik dnů opět za­vládlo ticho, pře­ru­šené až 21. ledna: Nový typ ko­ro­na­viru je pře­nosný z člo­věka na člo­věka. České mi­nis­ter­stvo nabádá tu­risty k opa­tr­nosti. Sta­vi­dla se začala ote­ví­rat naplno a toho dne se ko­ro­na­vi­rus stal za­hra­nič­ním té­ma­tem číslo jedna. O měsíc poz­ději se stal hlavní a je­di­nou zprá­vou i v Če­chách. Od konce ledna je to pořád, jen a pouze ko­ro­na­vi­rus, stále jede a in­ten­zita s jakou na nás doléhá, sílí. Vý­jimku před­sta­vo­valo jen ně­ko­lik dnů, kdy se růst zpo­ma­lil v Číně a virus se ještě ne­stihl naplno uchy­tit ve zbytku světa. Tehdy to vy­pa­dalo, že bude po všem. Pak se ale ohně roz­ho­řely v Íránu a Itálii.

Pa­ma­tu­jete, co se dělo před tím? Brexit a pro­testy v Hon­g­kongu? V Íránu se to pnulo a Aus­trá­lie byla v pla­me­nech? Teď se to zdá jakoby z jiného světa….

Chřipka

Re­pub­liku ob­chází stra­ši­dlo – stra­ši­dlo ko­ro­na­viru. COVID do­ra­zil do naší malé ze­mičky a za pár dnů stihl změnit život k ne­po­znání. Už si skoro ne­vy­ba­vuji, jak to vy­pa­dalo před tím. Skoro.¹

Každá ka­ta­strofa před­sta­vuje pří­le­ži­tost. V tomto pří­padě do­stá­váte pří­le­ži­tost do hlavy na­tla­čit pár více/méně zby­teč­ných faktů a fak­to­idů. Tak pokud jste doma & nemáte co dělat, ote­vřete wi­ki­pe­dii, třeba na heslu „chřipka“ a za­čněte se stu­diem. To co se do­zvíte, vám může za­chrá­nit život. Poznat starého ne­pří­tele vám usnadní boj s tím novým.

Rady, která zní ze všech stran, od občanů in­ter­netu až po me­zi­ná­rodní WHO, o tom, co dělat proti ko­ro­na­viru, jsou stejné jako ty při pre­venci chřipky: Oč­ko­vání, odstup, omý­vání rukou. Že na COVID oč­ko­vání zatím nemáme & tak to není úplně stejné? Více méně je. Proti chřipce se u nás téměř nikdo ne­oč­kuje (dle ČSÚ jen 7-8% po­pu­lace), pre­vence je tak roz­to­mile low-tech.

To je jedna z věcí, která mě fas­ci­nuje – i v naší tech­no­lo­gické spo­leč­nosti a přes to, že tes­to­vání hraje dů­le­ži­tou roli, hlavní rada je stále stejná: Prostě se ne­nechte na­ka­zit. I když jde o nový virus, je to pořád jenom virus, není to magie, není to před­zvěst apo­ka­ly­psy. Víme jak se šíří, víme jak tomu za­brá­nit. Po­dobně jako šíření chřipky.

A tyto rady bychom měli do­dr­žo­vat ne­hledě na pan­de­mii. Ame­rická CDC uvádí, že této běžné cho­robě ročně pod­lehne 291000 – 646000 lidí, jeden až dva tisíce každý den . Jak moc ne­bez­pečná bude pra­vi­delná a před­ví­da­telná epi­de­mie, záleží jaký kmen a jaká jeho nová mutace se ten rok stane do­mi­nantní. Ne každá chřipka je stejně hla­dová jako každá jiná.

V USA si prů­měrná chřip­ková sezóna vyžádá kolem 41000 obětí. Pan­de­mická H1N1 roku 2009 se uká­zala jako mnohem mír­nější (12500 mrtvých), ale na­kaž­li­vější (60.8 mi­li­onů pří­padů jen v USA). H3N2, šířící se v sezóně 2017-2018 zas byla mnohem horší (61099 mrtvých, 44.8 mi­li­onů pří­padů).

Každý rok se při­pra­vují dvě nové vak­cíny (jedna pro se­verní a druhá pro jižní po­lo­kouli), každá chrání proti třem nebo čtyřem kmenům a záleží jak dobře tento výběr od­po­vídá va­ri­an­tám, které se sku­tečně vy­skyt­nou v terénu.

Oč­ko­vání tedy není per­fektní, pro­tože máme mnoho kmenů chřipky a ty se po­zvolna mění, ale přesto i když nejde o per­fektní shodu, oč­ko­vání i tak umožní tělu vést úči­nější obranu.

Pokud si dobře pa­ma­tuji, proti chřipce jsem nebyl nikdy oč­ko­vaný, ale to se změní. Ne­za­po­meňte, ne­dě­láte to jen pro sebe, ale hlavně pro ostatní. Když se sami ne­na­ka­zíte, ne­mů­žete na­ka­zit ani své blízké.

Pár dal­ších fak­to­idů jen bodově:

• Oč­ko­vání proti chřipce začalo být, stejně jako pe­ni­ci­lin, do­stupné po druhé svě­tové válce.
• Jed­noho dne se můžeme dočkat uni­ver­zál­ního oč­ko­vání proti všem chřip­kám.
• H5N1 visí ve vzdu­chu jako Da­moklův meč. Jde o ob­zvlášť oš­k­livý kmen chřipky s ±60% smrt­ností, ale zatím se nemůže šířit mezi lidmi, jen skákat z ptáků na lidi. Pokud se to změní, má masivní pan­de­mický po­ten­ciál.
• Tady máte seznam lid­ských chorob podle jejich smrt­nosti, aby se vám dobře spalo.

1. Skoro. Potkám babku, jde kolem ne­moc­nice, roušku stáhla, aby si mohla dát ci­gárko. Ve ves­nici, do které spadá Cela jsem ne­vi­děl nikoho v roušce, v okol­ních vších skoro všechny. Návsi bývají skoro prázdné, ale lesy jsou ob­sa­zeny vý­let­níky a re­kre­anty tak silně, že si při­pa­dám skoro jako na Sta­ro­maxu a čekám, že za rohem s objeví obchod s bez­cen­nými cet­kami. Takže ono to nebude zas tak velký šok pro spo­leč­nost.

Zrcadlo pro bezzrcadlovky

Nej­lepší cena je, jak všichni víme, za­darmo. Tohoto moudra se snažím držet, jak to jen jde a proto jsou všechny moje fo­to­gra­fické se­re­pe­tičky po­ně­kud ghetto. Druhým nej­draž­ším před­mě­tem je re­dukce z A-mountu na E-mount. Tu jsem koupil, abych mohl po­u­ží­vat staré po­u­žité (a tak te­o­re­ticky levné) ob­jek­tivy, které se objeví na trhu potom, co lidé en masse pře­jdou z A na E. Taková byla aspoň teorie. Teď s ním z 99% po­u­ží­vám jen cti­hodný beer­can a nic víc, ale to je ve­d­lejší.

Srdcem tomto adap­téru (celým jménem LA-EA4) je po­lo­pro­pustné zr­ca­dlo. Mi­nolta, kterou pak kou­pila Sony, se totiž ve své ne­ko­nečné moud­rosti roz­hodla opus­tit tech­no­lo­gii nor­mál­ního lé­ta­jí­cího zr­ca­dla v zr­ca­dlov­kách a přešla na po­lo­pro­pustné zr­ca­dlo, které se nehne z místa a spo­lyká 1/3 EV světla. Sony pak, jakoby se ne­chu­me­lilo, tohle zr­ca­dlo vle­pila do adap­téru, aby pře­kle­nula pře­chodné období mezi dvěma sys­témy.

To všechno je fajn, jen to zr­cátko je tak strašně tenké a křehké, až to bolí. Stačí na něj sáh­nout a roz­padne se. Na­štěstí se mi ho dařilo udržet celé roky netknuté. Až doteď. Ne­dávno jsem ze stolu vzal beer­can s na­sa­ze­ným adap­té­rem (bez ja­kých­koli krytek po­cho­pi­telně) a prstem jsem asi na jednu setinu vte­řiny lehce sáhl na sla­boučké zr­cátko, na kterém zůstal otisk prstu a hlu­boká rýha po nehtu. FML. Z jakého ma­te­ri­álu to může jen být, když je to tak vetché?

Zkusil jsem, jestli to je na fot­kách vidět a bylo, jako roz­pitá oblast na pravé straně snímku. Hm, druhá nej­dražší kom­po­nenta šla na­jed­nou k šípku. Ná­hradní zr­cátko se dá ob­jed­nat, to jo, ale jednak stojí tvrdé €€€ & pak si nejsem jistý, jak rychle by se ke mě do­stalo vzhle­dem k té si­tu­aci kolem ce­lo­státní ka­ran­tény a cel­ko­vého zpo­ma­lení spo­leč­nosti.

Adapt, adopt and im­prove je motto ku­la­tého stolu. Na in­ter­ne­tech se dá najít návod, jak adap­tér ro­ze­brat, zr­cátko vy­pros­tit & vy­mě­nit. To bylo super, ale všechno ostatní ne­vy­pa­dalo nijak dobře: ten otisk prstu + pro­máčk­nutá díra. Začaly pro­blémy: Jak skvrnu od­stra­nit & ne­zni­čit to mi­zerné zr­cátko. Bylo zcela jasné, že ja­ký­koli me­cha­nický kon­takt je od­sou­zen k ne­zdaru. Sta­čilo se plochy skla do­tknout va­to­vým tam­pón­kem a začalo zpívat. Tak na­pjaté a tak tenké. Navíc bylo třeba, aby ne­zů­staly ja­ké­koli stopy, které by blo­ko­valy op­tic­kou cestu. Zkusil jsem pár čis­tičů, ale na­ko­nec to per­fektně vy­ře­šil benzín. V kre­denci jsem našel lah­vičku, která pa­ma­to­vala víc než jeden minulý režim, sta­čilo z ní trochu kápnou, pak to splách­nout, aby nic ne­zů­stalo na po­vrchu zr­cátka a od­fouk­nout pár po­sled­ních kapek, aby ne­za­ne­chaly žádné stopy. Pár ne­čis­tot a usa­ze­nin přesto zů­stalo, stejně jako ta pro­máčk­nutá díra (i když mi přišlo, že proud vody smý­va­jící špínu to trochu vy­máčk­nul na­zpá­tek). Po vy­čiš­tění a slo­žení jsem to zkusil a vypadá, že to stále fun­guje, fotí, ostří to & ne­vi­dím nikde oči­vidné vady. Ab­so­lutní kva­lita se asi o něco sníží, zů­sta­nou drobné ne­ostrosti v ur­či­tých mís­tech snímku možná vi­di­telné v ur­či­tých si­tu­a­cích, ale za mě dobré. Po­u­ží­vám to hlavně na beer­can a ten stojí za prd tak jako tak.

+1: Mi­mo­cho­dem, takhle vy­pa­dala prav­dě­po­dobně první di­gi­tální zr­ca­dlovka světa právě od Mi­nolty.

Mluvíme o tom samém?

Ho­mo­nyma jsou slova, která se stejně píší a stejně zní, ale mají různé vý­znamy. Tomu každý, kdo někdy použil lidský jazyk, rozumí. Na­proti tomu mi při­padá, že jedna po­dobná věc, že spoustě lidem uniká. Čísla. Různé po­hledy můžou mít za ná­sle­dek, že jedno číslo má velice roz­dílné vý­znamy. A mnoho z nich je ne­prav­di­vých.

Ne­mlu­vím teď o tri­vi­a­li­tách jako pro­cento nebo pro­centní bod. Ty stačí jednou vy­svět­lit a je vy­sta­ráno. Ne. Mám na mysli přesná nu­me­rická fakta o kte­rých všichni sou­hla­síme, co ozna­čují, jako třeba počet obětí nového ko­ro­na­viru.

Dle ne­ko­nečné moud­rosti wi­ki­pe­die to teď je 7467 obětí. Může jít o ne­kom­pletní údaj, možná je zá­měrně zkres­lený, ale všichni sou­hla­síme, co zna­mená: 7567 lidí se na­ka­zilo a na ná­sledky COVIDu ze­mřelo. Co na tom může být ne­jas­ného? V zá­vis­losti na in­ter­pre­taci, zna­los­tech a in­for­mo­va­nosti to může být velice dobré číslo nebo velice, velice zlé.

Ale než se k tomu do­stanu, vezmu to od­boč­kou přes počty na­ka­že­ných. Tady do hry vstu­puje i různé de­fi­nice a jejich ne­přesné po­u­ží­vání, které jako v pří­padě pro­cent a pro­cent­ních bodů, můžou zna­me­nat velice různé věci. Na­pří­klad média hlásí něco ve stylu „počet na­ka­že­ných stoupl na X“. Tomu se dá ro­zu­mět přímo, že u nás máme X na­ka­že­ných a nikoho dal­šího. De­fi­nice je ale jiná, jde o počet po­tvr­ze­ných pří­padů, sku­tečný počet za­hr­nu­jící i ty, které jsme zatím ne­vy­š­ťou­rali, bude vyšší. Jak moc? Něco mezi X a po­pu­lací Re­pub­liky, spíš někde u dolní hra­nice. Na přesné de­fi­nici záleží, dras­ticky mění význam. V tomto pří­padě vzbu­zuje větší obavy, ale nemusí tomu tak vždy být. Když počet na­ka­že­ných na­jed­nou vy­skočí o 57%, jak se u nás stalo 15.3., ne­zna­mená to, že máme o tolik víc in­fi­ko­va­ných a apo­ka­ly­psa nám dýchá na ramena, jen jsme je našli. Sku­tečný nárůst bude po­ma­lejší.

Čísla sednou na různé in­ter­pre­tace. Mnoho z těchto ale má k do­ko­na­losti daleko. Stejně jako ně­kteří po­blouz­něnci věří, že země je pla­catá, pro­tože se po­dí­vají z okna a nevidí žádné za­ku­la­cení, jsou i tyto in­ter­pre­tace příliš naivní a ne­kom­pletní.

Někdo řekne: „COVID-19 o život při­pra­vil 7497 lidí, chřipka kaž­do­ročně zabije půl mi­li­onu, tak v čem je pro­blém?“ V ex­po­nen­ci­ál­ním šíření. Může být pravda, že právě teď je počet obětí ve srov­nání s ostat­ními cho­ro­bami, kterým lid­stvo čelí, re­la­tivně malý, ale to nemusí dlouho vy­dr­žet. 7000 dnes může zna­me­nat možná 100000 za měsíc a milion za dva, když nic ne­pod­nik­neme. Vý­chozí údaj je stále stejný, závěry se zá­sadně liší, když číslo bereme jako sta­tický údaj, který se změní jen málo nebo jako bod na ex­po­nen­ci­álně ros­toucí křivce.

Ti, kteří říkají, je to jen chřipka, X, Y a Z zabije x-krát víc, mají pravdu (kromě toho, že je to jen chřipka, což není), mají pravdu, v tento oka­mžik. Ale tahle (dez)in­ter­pre­tace není kom­pletní a ani uži­tečná.

Na to na­va­zuje jeden pa­ra­dox, který může být fa­tální: S he­ro­ic­kým úsilím se nám podaří pan­de­mii po­tla­čit a udržet počet obětí re­la­tivně malý. To po­skytne nu­me­ricky ne­gra­mot­ným rejpa­lům munici pro sar­kas­tické po­známky v duchu „To bylo hodně povyku pro nic. Vždyť jsem to říkal, že je to jen taková nor­mální chřipka.“ Po­zor­nost a ini­ci­a­tiva se vy­tratí a pak na podzim, když se ko­ro­na­vi­rus vrátí, nás za­stihne se sta­že­nými kalho­tami.

Všechno v velké části záleží na tom, jak dobře po­pu­lus po­ro­zumí pre­zen­to­va­ným datům.

+1: Další za­jí­ma­vým po­hle­dem je počet na­ka­že­ných na milion oby­va­tel. Cekový počet v dané zemi nepoví celý příběh. Je­de­nác­ti­mi­li­o­nový Wu-chan měl 50 tisíc po­tvr­ze­ných pří­padů, tedy každý 220. člověk, ale mohlo to být 2x tolik).