k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


Národ alkoholiků

18. 7. 2018 — k47

Průměrný Čech starší patnácti let ročně vypije 12 litrů čistého alkoholu. Tím se naše republika umísťuje na druhou příčku konzumace lihu v Evropě. To na první pohled nevypadá strašně, ale s kalkulačkou při ruce začne být jasné, že jde o poměrně bledou statistiku - odpovídá to 30 litrům 40% pálenky nebo 300 litrům piva. Na každého občana. A jde jen o průměr, mnoho lidí pije jen v omezené míře nebo dokonce vůbec a jejich nuly jsou vyvažovány závratnými čísly alkoholiků a chronických ožralů na druhé straně spektra. V přepočtu na denní spotřebu česká hladina odpovídá 33 ml denně, tedy ani ne dvěma pivům. To je dost extra kalorií a zničených jater.

#artefakty

Podle Britského doporučení by 30-40 ml čistého alkoholu denně nemělo představovat závažný zdravotní problém, ale pít vytrvale 40+ ml každý den přesto není rozumné. Čtyřicet mililitrů shodou náhod odpovídá téměř dvěma pivům. Hmmm... Dá se tedy říct, že česká republika pije jakž takž rozumně. Tedy aspoň kdyby do sebe každý poslušně nalil svůj poměrný díl a neexistovali by extrémní kohorty abstinentů a násosků. Jako obvykle nepijící kazí zbytku všechnu zábavu.

Odkazovaný článek zmiňuje, že se u nás každý den napije 600 tisíc lidí (z 9 milionů nad 15 let) a pokud dobře počítám, tak ti požívající alkohol by ho měli zkonzumovat 495 ml v den, kdy k němu přičichnout. To odpovídá skromným 123 pivům. Mám pocit, že je v posledním výpočtu je něco špatně. Zmiňované statistiky nesedí nebo mají jiný význam.

Ale co... Připijme si na zdraví a uvidíme se v Anonymních Alkoholicích.


+1: Pro zajímavost: Zdravý normální organismus dokáže metabolizovat 10ml čirého alkoholu za hodinu. To se hodí pro strategické plánování participace na masivní party, aby se člověk dokázal držet nad hladinou střízlivosti v zóně a nepotopil se do hořlavých hlubin šílenství a inkoherentních výčitek.

+2: Teď jsem si to přečetl ještě jednou a v odkazovaném článku se píše, že průměrný Čech si koupí 12 litrů etanol ročně. To může vysvětlit absurdní numera ke kterým jsem došel.




Encyklopedie světů, které nikdy neexistovaly

17. 7. 2018 — k47

Když se někdo zeptá na nejoblíbenějšího autora, bez mrknutí odpovím: Jorge Luis Borges. Narazil jsem na něj přes House of Leaves, který jsem objevil čirou náhodou, když jsem (navzdory lepšímu úsudku) bezcílně brouzdal 9GAGem. Stačilo abych viděl několik stránek textového labyrintu a musel jsem Danielewskiho knihu získat. Jen dokonalá náhoda mě mohla dovést k Borgesovi. Ale to jistě pravidelní čtenáři, kteří s pečlivostí detektivů čtou tento web, jistě vědí. Borgese jsem tu zmínil nejméně sedmadvacetkrát.

Z pera JLB pochází také útlá knížka Fantastická zoologie (anglicky Book of Imaginary Beings). Jde o bestiář kreatur, které existují jen v naší kolektivní představivosti. Borges pouze kategorizuje mytologii, nesnaží se tvořit nové světy. To si nechal na povídku Tlön, Uqbar, Orbis Tertius, kde píše o nálezu rozsáhlé encyklopedie fiktivního světa Tlönu. Jako v mnoha dalších případech sám žádný rozsáhlý faktografický svazek nenapsal, nevytvořil jeho jazyky Tlönu, nenačrtl jeho historii, nezmínil geografii, jen si ho představil a vystavěl kolem něj krátký příběh.

K takové knize o jiném světě a z jiného světa, má v populární imaginaci nejblíže asi "Voynichům rukopis" - záhadný svazek psaný neznámým písmem, jehož smysl do dnešní doby odolává pokusům o rozluštění. Je dost možné, že manuskript - radiokarbonovou metodou datován do 15. století - nemá žádný význam, text je jen nesmyslná změť glyfů bez gramatiky, syntaxe a sémantiky vzniká metodou automatického psaní (omylem považovaného za gnostické znalosti) nebo od začátku zamýšlená jako podvod.

To je možné, protože kniha, která splňuje tyto požadavky existuje. Codex Seraphinianus vydaný roku 1981 je plný barevných ilustrací groteskní fauny, flóry, anatomie, zvyků, technologie, měst, kultury, módy a jídla, které jsou doplněné o popisy v uměle vytvořeném písmu a jazyce, který možná - stejně jako obrazová stránka - nemá jiný význam, než ve čtenářích probudit zvědavost.

Oskenovaná kniha je k nalezení na internetu, nahlédněte do ni, listujte jejími stránkami a sledujte surreálné výjevy jakoby z jiného světa. Můžou se takto cítit první kosmonauti na cizí planetě plné života, který se vyvíjel zcela odděleně od naší modré oázy v černém moři hvězd a proto všechno vypadá cize a nepochopitelné? Možná.

Čtenář - tedy spíš pozorovatel - se může také cítit jako dítě listující encyklopedií; Ještě nerozumí psanému textu, ale přesto tuší, že pro dospělé má význam; nahlížejí do neznámého světa, který jen zpola chápou a jsou hnáni údivem.

Pamatujete si, jak jste jako malí listovali encyklopediemi (nebo atlasy)? Já si vzpomínám docela jasně, jak jsem ležel na posteli, s úžasem listoval stránkami knihy a sledoval obrázky a ilustrace. Codex Seraphinianus mě na malou chvíli dokázal vrátit do těchto prastarých dob.


PS: Codex Seraphinianun mám z S. blogu, kam pravidelně sype laviny odkazů.




Textury & symetrie

16. 7. 2018 — k47

Tohle je pokračování včerejší meditace nad texturami.

Zahrabal jsem v archivu & vylovil pár snímků Matičky Metropolis s opakujícími se vzory nebo se symetrií.

To je všechno.




Textury

15. 7. 2018 — k47

Na twitteru existuje výtečný účet Berlin Texture, který podle popisku sleduje rytmy, repetice, barvy a formy definující Berlín. Každý den publikuje jednu fotku textury Berlína. Jde o velice příjemné snímky, ortofotografické, bez perspektivy, všude ramena pravých úhlů, veškeré překážky percepce odstraněny, aby zůstala jen esence textury, barev a forem. Za mě dobré.

Místní pobočka Ilunimátů

Proč to píšu? Proč se zdržuju právě tímhle, zatímco se naše osamělá planeta krouživými pohyby řítí do záhuby? Dva důvody: Jednak se dneska konal další exkurz MM a v průběhu tohoto extravagantního turné mě napadlo, že bych se mohl zaměřit právě na textury. Jediný problém byl v tom, že v organickém pekle (potenciálně obsahující aspoň jednu mrtvolu) nebylo příliš textur k zaznamenání. Druhak bych taky mohl (konečně) naplánovat foto raid, tentokrát zcela věnovaný lovu textur. Ty minulé se celkem vydařily, tak proč nerisknout tento manévr?




Kolem & kolem

14. 7. 2018 — k47

Dneska telegraficky:

#artefakty

Zakončím to nějakou hudbou z hlubin internetu:




Co rakovina vlastně chce?

13. 7. 2018 — k47

Před chvílí jsem dokoukal film Annihilation a jaký to byl film! Nominálně jde o sci-fi kombinované s body-hororem, ale prakticky se snaží odpovědět na otázku "Co rakovina vlastně chce?" Nechce nic, jen existuje a dělá svojí věc. To se postupně tým pěti vědkyň dozvídá, zatímco se noří do hlubin oblasti nazývané The Shimmer. Ta vznikla po pádu meteoritu a biologická realita se v ní začala podivně kroutit a mutovat. Čím blíž epicentru se dostávaly, tím narážejí na větší a bizarnější mutace.

Není to žádný hlučný, stupidní akční spektákl, jen to ne. Annihilation počítá, že diváci jsou inteligentní a budou dávat pozor, dává si na čas a buduje atmosféru. Při sledování mi na mysli vytanul Sorcerer. Annihilation mělo nádech filmu z té doby - hudba, tempo, atmosféra, prostě všechno.

Všechno tyto komponenty pomáhají vytvořit nepříjemný pocit, že to, co se děje v mutující krajině jakoby prorostlé nádory, je pro nás zcela nepochopitelné. Nevíme o se stalo a ani proč, musíme se jen vypořádat s následky neznámého.

Přesně tohle jsem čekal, když jsem poprvé četl o filmu Monsters - dvojice protagonistů se vydá na cestu skrz oblast zamořenou jakýmisi mimozemskými tvory a postupně objevuje stále podivnější mutace. Tak nějak zněla upoutávka. Ale film byl v porovnání s mojí fantazií zklamáním. Nakonec jsem se dočkal aspoň teď. Se zpožděním sedmi let.


+1: Pokud chcete vědět víc, o Annihilation se baví i kluci z RLM.

+2: Koncept "Monsters, ale lepší," ve mě nějakou dobu zůstal a dokonce jsem začal sepisovat sérii povídek, kterou měla odstartovat Mía. Zůstalo z toho jen hromada poznámek na disku a nic nedokončeno.

+3: Další potenciální příběh, který se mi objevil v prázdnu mozkovny: Vědci v urychlovači částic omylem vytvoří černou díru. Ta pomalu začíná růst a do tisíce let neodvratně pohltí celou planetu Zemi. To je nepříjemné, ale na druhou stranu jde o fantastickou příležitost pro důkladný výzkum černých děr a Hawkingovy radiace. Protagonista příběhu poprvé dorazí do tohoto zařízení. To je zatím utajované, protože si nikdo není jistý, jak na vzdálenou ale přesto nevyhnutelnou destrukci zareaguje veřejnost a nikdo nechce riskovat globánlní paniku. V urychlovači pracují výhradně nihilisté, které příliš netrápí eventualita armageddonu a chtějí se jen naplno věnovat vědě. To však ostře kontrastuje s nově příchozím vědcem, kterého zjištění šokuje a k smrti vyděsí. Ale teď, když zná tajemství, nemůže ho přestat znát. Jak se zachová?




Olovo

12. 7. 2018 — k47

Jak je možné, že se kolem olova ještě nevytvořila chutná konspirační teorie? Je to těžký kov, který hlavně u dětí poškozuje mozek, snižuje IQ a vede k násilnému chování, a co víc - neexistuje bezpečná dávka, škodí v jakémkoli množství. Zatím jsem nečetl jedinou konspiraci o tom, jak Ilumináti z NWO používají chemtrails k rozprašování nano-olova1 , aby lidé byli hloupí, pobíjeli se navzájem a neuvědomili si, jak jsou ovládáni. Tak krásná konspirace by to byla.2

Přidejte ještě klasické rysy časté v podobných výplodech paranoidní mysli, že v tom jedou všichni a hlavně vědci studující koncentrace olova v krvi populace. Všechno tají a lžou, že úroveň těžkých kovů klesá, a máte teorii jako víno. Však to znáte: Když se nám to hodí, použijeme to, když se to nehodí, jde o součást konspirace a kdo argumentuje proti nám, je agent nepřítele. Klasika.


Pamatuji si, jak jsem si jako malý hrál s blokem olova. Měl asi deset na patnáct centimetrů a byl tak strašlivě těžký. To mě fascinovalo. Ležel na ponku v dílně mezi hromadami nářadí, prachu a pavučin, zjizvený mnoha údery a dírami. Nevěděl jsem k čemu cihla sloužila a vůbec mě nenapadlo, že by mohla být toxická. Každý dotek kůže a kovu, mohl zanechat trvalé následky, Částečky zanesené do rýh v kůži, mohly odírat mojí příčetnost. Nevím jestli to nějaký dopad mělo. Nejsem si ani jistý, jak moc jsem bloku olova věnoval pozornosti.

Ale co se ví, je, že si Římané sladili víno olověným roztokem a nemělo to na ně nijak pozitivní dopady, jak mohou určité sklony k šílenství dosvědčovat. Byl to dokonce jeden z faktorů, který vedl k pádu jejich říše.

A co víc: Ta konspirace, kterou jsem začal se skutečně děla. Nebylo to nic nekalého a vypouštění masivního množství olova neprobíhalo z letadel, ale od dvacátých let z výfuků aut. Šlo pochopitelně o olovnatý benzín3 . Na jednu stranu to zvýšilo oktanové číslo a motor tolik neklepal, na druhou stranu to bylo jenom špatně.

Existuje přesvědčivá teorie, že olovo z pohonných hmot vedlo k nárůstu trestných činů a když se od něj upustilo, kriminalita začala prudce klesat.

Nejhorší a trvalé následky měla expozice olovem na děti. Jejich delikvence se projevila se zpožděním, stejně jako její pokles, s tím jak klesala kontaminace prostředí. Pokud jste vyrůstali v devadesátých letech a v té době jste pravidelně dostávali plnou dávku výfukových plynů, právě teď sedíte ve vězení (tedy aspoň máte statisticky vyšší pravděpodobnost, že sedíte).

A teď se jistě ptáte: Kdy se u nás přestal prodávat olovnatý benzín? Od roku 2001. Docela nedávno. Ten rok si pamatuji docela jasně - ještě jsem nebyl kompletně zformovaným jedincem a v té době teprve končily šťavnaté roky kdy se olovo do mozku zadíralo nejvíce. Následky by měly zahrnovat agresivitu, impulzivitu a ADHD. To sedí přinejlepším částečně.

Jen Generace Z je tedy čistá. Mileniálové a všechny ty X, Y a starší pokolení (kteří žili ve městech a lízali olovo ze zčernalých omítek) jsou statisticky znevýhodnění. Jejich inteligenci a potenciál jsme vyměnili za neklepající motory.

Pokud vás štvou teenageři, kteří se neustále promenádují pod okny, jako kdyby jim patřil celý svět, máte k tomu důvod. Vysmívají se vám, že jste žili v toxickém světě, který z vás udělal stupidní a agresivní neandrtálce a je nic takového netrápí.

Jděte jim vysvětlit, že se nemýlí. Zastavte je s pistolí v ruce, zeptejte se "Jak se vám daří? Doufám, že se vám bude líbit u mě ve sklepě." Tam je přivažte ke starým rezavým policím. Vyřízněte jim jazyky, ústa vypalte rozžhaveným železem, to co z otvoru zbude, ucpěte starými hadry, aby nemohli - když už ne křičet - tak aspoň vydávat zvuky. Hlavu jednoho z nich dejte do svěráku a zatímco se ostatní dívají (když zavřou oči, odstříhněte jim kus prstu pákovými kleštěmi na ocel) pomalu utahujte, velice pomalu, když se objeví první praskliny v lebce, nalijte do nich petrolej, zapalte ho a zatímco hoří, pokračuje v utahování. Když je první hotový. Začněte dalšímu rozbrušovačkou postupně odstraňovat obě končetiny od chodidel až po trup, rány kauterizujte plamenem, aby nevykrvácel a pak—

Promiňte, mluví ze mě olovo.


  1. Nikdy nezapomínejte přidat předponu nano-, pak to zní lépe a nebezpečněji. Tak to dělají trutheři, když tvrdí, že věže WTC byly zničeny nano-termitem.
  2. Také může existovat opačná konspirace, že olovo je pro nás prospěšné a právě proto byl zakázán olovnatý benzín. Výzkum byl samozřejmě zfalšován, všichni vědci v tom jedou. A co víc, někdo může věřit oběma protikladným teoriím najednou. Když je někdo až po uši v paranoidním bahně, nejde o konzistenci, ale odpor k široce přijímané autoritě.
  3. Člověk, který hrál velkou roli ve vývoji olovnatého benzínu - Thomas Midgley - měl prsty ve vývoji freonů. Když se daří, tak se daří. Jeden člověk, dvě ekologické katastrofy.

11. 7.

Figury a mráz


Není tajemství, že chovám určitou zvídavou náklonnost k podivným charakterům, na které člověk narazí ve Městě, někteří z nich jsou feťáci, bezdomovci, profesionální podivíni, duševně nemocní, ježíšovci, naháněčky, čety průzkumů veřejného mínění, někteří na mě nadávali, jiní mě přetáhli igelitkou,… celý článek →
10. 7.

Co je tohle za jazyk?


Nic jako čistá čeština neexistuje. Řada slov byla převzata z cizích jazyků. Kdysi náš jazyk čerpal z řečtiny a latiny, kvůli historickým okolnostem probíhala osmóza německých termínů a v poslední době je rabována angličtina. Slova, která zní tak česky, až vlastencům vlhne pohled slzami, jsou… celý článek →
9. 7.

Stalo se ze mě to, co nesnáším


Jednou v noci hluboko po přelomu do následujícího dne nebylo co dělat - svět vychladl a ztichl, nad horizontem stromů, černých proti černému nebi, hučel nekonečný klid, hvězdy žhnuly mrtvým světlem z dob dávnéo vesmíru. Mohla být jedna hodina, možná dvě, nepamatuji se přesně. Ale vím, že jsem jako… celý článek →
8. 7.

Každá tragédie je příležitost (pro levnou reklamu)


Když se v roce 2010 chilští horníci poprvé vynořili z hlubin dolů, kde byli 69 dnů uvězněni, každý z nich měl sluneční brýle, aby chránil oči před sluncem, na které si během nedobrovolného pobytu v temnotě dolů odvykl. Darovala je firma Oakley a její produkt se najedou ocitl na hlavním pódiu… celý článek →
7. 7.

Kult anonymních alkoholiků


NEVERYOUNG tu před nějakou dobou psal, že se rozhodl přestat pít a dštil přitom síru na Anonymní Alkoholiky (AA) jako na organizaci, která je vystavené na pochybných základech. Začal jsem o nich něco málo číst a taky se nemůžu zbavit dojmu, že AA mají jistý nádech kultu s podivně archaickými… celý článek →
6. 7.

Booze


— Strojovny celý článek →
5. 7.

Kvantum


Po nocích, kdy je stále horko a ani déšť nezahnal výheň dne, líně sleduji přednášky Royal Institution vysílané z historického sálu, kde Michael Faraday poprvé demonstroval účinky elektromagnetismu. Někdy při tom sedím na stále teplém asfaltu na balkóně Cely, zářící laptop na kolenou, sám v bublině… celý článek →
4. 7.

Nezaměstnaní programátoři


Že jde do tuhého, poznáme, až programátoři začnou zakládat odbory. To bude jasné znamení, že automatizace dosáhla značně pokročilé fáze. celý článek →
3. 7.

Sny, sny, sny, snn, syn, sss, snsssss...


Takže asi tahle, před nějakou dobou jsem spustil experiment, během kterého jsem se snažil zjistit, jestli můžu ovlivnit vlastní sny a určit podobu tomu, co se mi zdá, nastartovat lucidní snění a vytyčit v jakých realitách se budu pohybovat, jaké světy a reality navštívím. Takový byl plán. Bohužel… celý článek →
2. 7.

Jak málo stačí k přežití


(Tohle je tak trochu relikt, který mi ležel na disku už nějakou dobu.) celý článek →
1. 7.

Jak fotit s bleskem - expozice


Napadlo mě, že bych mohl napsat drobný návod o focení s bleskem. Nejde o nic složitého, používání blesku má dvě základní principy: celý článek →

 
2018  1   2   3   4   5   6 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz