Solární budoucnost

Nedávno jsem poprvé v životě viděl solární plot. Vypadal jako obyčejný plot, jen tam kde bývají našroubovaná pole planěk, měl osm solárních panelů, každý z nich asi metr na metr padesát. Pár jich ještě měl na střeše, ale to není překvapivé, ty jsou k vidění zcela běžně. Na druhou stranu instalovat je vertikálně do polohy, kdy chytají slunce hlavně k večeru, jsem viděl prvně.

Ale ne naposled.

Ceny panelů neustále klesají a můžeme je efektivně používat i situacích, které nejsou maximálně ideální. Kdybych měl prognostikovat, tak si tipnu, že než se v roce 2038 naostro spustí nové dukovanské reaktory, bude přes 50% elektřiny v Čechách vyrobeno ze slunce a užitečnost nových bloků jaderné elektrárny bude sporná.

Trend solarizace už začal naostro.

Podle dat ČEPSu se za poslední čtyři roky výroba sluneční elektřiny zdvojnásobila.

Dvanáct let se držela na maximu kolem 400 MW produkce z elektráren, které narychlo postavili solární baroni, protože pořizovací cena nezbytné techniky drasticky klesla, ale dotace nekopírovaly její propad. Na dlouhé roky jsme měli jen kapacitu vystavěnou zloději a podvodníky, ale cena solárního vybavení nepřestala klesat a ve dvacátých letech už ekonomicky dává smysl prodávat elektřinu a ne jen rabovat státní pokladnu. Letos se maximum sluneční elektřiny u nás vyšplhalo na 1000 MW denně (a hodinová maxima přes 3 GW jsou běžná), přičemž celý energo průmysl Republiky produkuje v zimních měsících něco málo přes 10 GW a v létě asi 6.5 GW. Už jde o čísla, která se pohybují ve srovnatelných řádech.

Fotovoltaický boom ukazují i data eurostatu. Mezi roky 2019 a 2023 (kdy datová sada končí) se množství ze slunce vyrobené energie zdvojnásobilo a představovalo 9% veškeré produkce EU. V červnu letošního roku slunce dodalo 22% veškeré elektřiny. Dává to ekonomický smysl. Slunce svítí všude a cena solárních panelů padá, což se nedá říct o uhlí, ropě, plynu a uranu.

Letos poprvé v historii větrné a sluneční elektrárny vyrobily víc elektřiny než ty uhelné.

China added more renewable energy generation than the rest of the world combined, leading to a 2% drop in its use of fossil fuels in the first half of the year compared with the same months in 2024, Ember found.

Over the same period India grew its renewable energy by more than three times its electricity demand – which was significantly weaker this year – causing its coal and gas use to fall by 3.1% and 34% respectively.

Čína spustí novou solární instalaci s kapacitou uhelné elektrárny každých osm hodin.

Proces totální celosvětové solarizace je v plném proudu a není možné ho zastavit. Proběhne tak rychle, že se odpůrci, co tvrdili, že to nejde, jednoho dne probudí do světa poháněného sluncem a nebudou si moct vzpomenout, na co si vlastně stěžovali.

Vysokorychlostí vlaky v Čechách?

Moje tělo je připraveno. Připraveno cestovat rychlostí 320 kilometrů za hodinu vlakem z Prahy do Brna a zpátky.

Vypadá to, že se vysokorychlostní železnice ve Staré Republice nakonec přece jen možná dožiju. První etapa pokládání kolejí pro vlaky, které se po nich budou prohánět čtvrtinou rychlosti zvuku, má být dokončena roku 2033. Je to to ještě pár let, ale ty utečou jako voda. Víte, že se COVID objevil před pěti roky? Kam se jenom ten čas ztratil? Roky, co nás dělí od velice rychlých vlaků zmizí stejně rychle, jako ty mašiny budou jezdit.

Letos začala modernizace tratě Brno-Přerov na 200 km/h. Nejde o skutečnou vysokorychlostní železnici, ale rychlovlaky se po ní budou loudat, než najedou na Moravskou bránu směrem na Ostravu, což bude první dostavěný úsek VRT.

A za pár let to propukne ve velkém: Stavba vysokorychlostní trati, vlaky z Masaryčky až na pražské letiště, ražba 24.7 kilometru dlouhého tunelu na Beroun (jestli někdo do té doby nevyrazí delší díru, půjde o 16. nejdelší na světě) a přestavba brněnského železničního uzlu. Přesvědčte se sami, Správa Železnic připravila interaktivní mapu všeho, co se děje na našich kolejích. Dekády nic, ale pak přijdou týdny, kdy se stanou dekády.

Nicméně, nicméně, nicméně… Když jsem studoval dokumentaci na webu Správy Železnic k úseku Praha – Brno nemohl jsem si nevšimnout, že terminály (postaru: zastávky) po cestě bývají nasekané v polích daleko od větších měst, kam by se potenciální cestující nejspíš chtěli dostat.

Terminál Bečváry-Kořenice má vyrůst tady:

Bečváry mají 1061 obyvatel, Kořenice 616. Kolín (33 tisíc lidí) leží 12 kilometrů daleko a Kutná hora (21.5 tisíce) 15 kilometrů. Tohle budou reálné destinace cestujících, ale terminál zastávka je zaseknutá kdesi daleko v polích. Chápu, že trasa navržená pro 350 kilometrů v hodině musí být prakticky vzato přímka a každá zatáčka ostřejší než zakřivení povrchu Země vystřelí vlak z kolejí, ale zastávky v polích mi připadají méně než ideální. Výhoda vlaků spočívá v tom, že člověka obvykle vyklopí přímo doprostřed města.

Terminál Praha-východ bude ležet tady:

Nahoře Nehvizdy (4383 obyvatel) podseknuté dálnicí. Pod ní vyroste VRT terminál a parkování pro 3035 aut.

Doufám, že všechny obce nedaleko terminálů mají v šuplíku agresivní plány dalšího rozvoje a stavby nových čtvrtí. S výstavou VRT se změní jejich poloha, drasticky se přiblíží největším městům v ČR.

Když se podívám k sousedům do Francie na první trať TGV Paříž-Lyon, tak na ní taky leží několik terminálů, které vypadají celkem podobně těm plánovaným u nás.

• Le Creusot: parkoviště, logistické centrum Lídlu, za ním městečko Montchnin s 5000 obyvateli, okraj Le Creusot (20000 lidí) leží víc jak 5 kilometrů stranou.
• Mâcon-Loché stojí na samotném kraji Mâconu (34500 lidí) za dálnicí v průmyslové oblasti, do centra je to asi tak pět, šest kilometrů.

Tři tisíce aut zaparkovaných za Nehvizdami zas tak nevyniká. Jde o číslo které vypadá docela rozumně dimenzované pro očekávaný počet pasažérů.

Když porovnám rok dvatisícetřicetněco, kdy otevřeme rychlé spojení dvou největších měst Republiky s rokem 1981 ve Francii, kdy se rozjely první TGV na trati Paříž-Lyon a neexistovala žádná návazná síť rychlovlaků, má se to takhle: V metropolitních oblastech Paříže a Lyonu žilo dohromady 10 milionů lidí, Praha + Brno mají 3 milionu, 30% a v prvních deseti měsících se na lince Paříž-Lyon svezlo deset milionů cestujících (54M v roce 2019).

Když vezmu tyhle čísla jako reprezentativní, můžu extrapolovat, že se na české VRT lince sveze plus mínus 10000 lidí denně. A tomu odpovídají celkové kapacity terminálů. (Jen trasa Praha-Brno bude otevřena pár let po navazujícím úseku Brno-Ostava a SŽ počítá s pasažérstvem až 60000/den.)

I když pochopitelně by bylo lepší, kdyby těch 3900 lidí (3000 aut s průměrnou obsazeností 1.3 lidoopa) žilo blíž terminálu v hustě zastavěné městské oblasti, v níž by mohli využít frekventovanou hromadnou dopravu a nemuseli jet kamsi do polí a parkovat v obří asfaltové laguně. Ta městečka by mohla stát třeba tam, kde jsou plánovaná ona monstr-parkoviště.

Přesto… Vysokorychlostní vlaky! V Čechách! Nemůžu se dočkat!

Zen a umění údržby myček

Aniž bych to plánoval, mým životním posláním se stalo udržet jednu AEG myčku při životě tak dlouho, jak jen to bude možné. Tuhle cestu životem jsem si nevybral já. Byla vybrána pro mě. A teď mám překvapivě velké znalosti o opravě myček.

Připadá mi, že aspoň jednou za rok začne zlobit a servisní zákrok je nutný. Teď už to mám na háku: Odpojit proud a vodu, odšroubovat boční panely, položit na bok, odstranit spodní panel a střeva jsou odhalena, připravena k operaci.

Držáky talířů jsou nové (původní urezly), jímku a na ní napojenou trubku jsem vyměnil (mycí prostředky úplně rozežraly gumovou hadici), vypouštěcí čerpadlo jsem musel nahradit za nové a teď, po posledním zásahu, je zcela nový i tlakový spínač.

Stroj začal hlásit, že vypouštěcí čerpadlo nevypouští, i když je jímka prázdná. To znamená, že čerpadlo je v pořádku a závada bude buď v senzoru, který měří hladinu vody, nebo v trubce, co k němu vede. A protože trubka nebyla ucpaná, všechny indicie ukazovaly na hladinový spínač. To je taková malá černá krabička (na fotkách kolem), která měří tlak ve sloupci vzduchu vytlačovaného vodní hladinou.

Uvnitř je měch, který zasouvá a vysouvá feritové jádro do cívky. Změnu její indukčnosti detekuje mikrokontrolér, který by měl v závislosti na tom, co naměří, měnit výstupní napětí. Ale ať jsem se snažil jak jsem chtěl, na výstupu bylo stále jen něco málo přes 3 volty. To je aspoň moje teorie. Ale nerozumím tomu natolik, abych poznal a opravil, přesně to, co je rozbité na maličkém tištěném spoji a tak jsem radši objednal nový spínač.

Díky rozhodnutí evropské unie, výrobci musí nabízet náhradní díly a součástky pro opravu spotřebičů a zařízení, která prodávají. AEG na svém webu stále nabízejí všechny díly pro víc jak dekádu starou myčku, k níž jsem byl přikován nahodilostí osudu.

Není to příliš překvapivé. Každý výrobce se snaží zjednodušit výrobní postupy, dodavatelské řetězce a správu skladů a tak velká většina komponent jsou generické kusy pasující do stovek různých modelů myček. Vypouštěcí čerpadlo je 30 W jednofázový motor, topné těleso je trubka obalená odporovým drátem dimenzovaným na 2 kW, na tom nejde vykoumat nic moc nového. Motor, co otáčí spodní rozstřikovací ramena, je identický s tím, co otáčí talíře v mikrovlnce. Nový model domácího spotřebiče od toho starého odlišuje nová čelní maska a jiný úhel marketingu. Ostatní změny jsou minimální.

AEG, jako každá jiná firma, by radši prodávala nové myčky, pračky a sušičky. Jejich akcionáři by byli spokojenější, kdybyste starý spotřebič hodili na neustále rostoucí hromadu nesmrtelného odpadu a nesnažili se nic opravovat. Radši by viděli 12000 za novou myčku teď, než pár stovek za náhradní díl a novou myčku za 5 let.

Proto taky všechny náhradní díly prodávají s astronomickou přirážkou. Za spínač chtějí 850 korun, ale na jakémkoli normálním eshopu s náhradními díly si řeknou o 230 korun českých. Je jasné, že AEG plní svou zákonnou povinnost, ale zároveň se snaží nahnout cenovou rovnováhu tak, aby pořízení nové myčky působilo co nejvýhodněji.

Tuhle hru s nimi nechci hrát. Když teď dám tři kila (včetně poštovného) za náhradní díl, a myčka bude žít další tři až čtyři měsíce, jsem v plusu.

Bojím se jenom, že jednou začne zlobit počítačový modul, co řídí celý stroj. Za něj si řeknou tři tisíce plus a nejde o úplně generickou věcičku, kterou vyrábí čínských dvacet firem doslova za halíře. Když selže mozek, myčka putuje na skládku. I když čistě teoreticky bych tenhle kus hardwaru mohl nahradit raspberry pi. Vím, jde o horečnatý sen o němž se nemluví ve slušné společnosti, ale všechny motory, čerpadla a topná tělesa jsou napojená přímo na 230 voltů ze zásuvky a ovládají se přes hromadu relé. Pár čidel jede na pěti voltech, ale zbytek jsou jen relé, relé, relé. Dovedu si (v blouznivých snech, pochopitelně) představit, že by se tohle všechno dalo zreplikovat na raspi. Když dokážete rozblikat ledku, dokážete zapnout relé. Když dokážete zapnout relé, dokážete ovládat soustavu motorů a čerpadel a myčka není nic víc než motory a čerpadla vzájemně pospojované gumovými hadicemi. (I když, jak se na to dívám, na plánku myčky je modul driveru motorů, možná pro oběhové čerpadlo.)

Potřeboval bych na to být na dva týdny zavřený v betonové kobce, daleko od dosahu internetu, dobrých mravů i úsudků civilizace, kde by mi společnost dělal jen laptop, dvě zásuvky a pytel plný elektronických komponent, a dveře na svobodu by otevřel jen pohled na zářivě čistý talíř. V hloubi duše, nejspíš naivně, že by se to mohlo podařit.

To by byl ten opravdový zen opravy myček.

Kachnička mandarinská

Podívejte, co plave na zdejších rybnících. Kachnička mandarinská. Na světe jich žijí nízké desítky tisíc, u nás pravidelně hnízdí jen pár tuctů párů u Brna na Svratce a v dubnu jeden pestrobarevný samec přistál i v končinách kolem Cely.

Vydržel tu až do dnešních dnů, jen teď vypadá jinak, nenápadně. Okázalý svatební šat nosí jen na jaře. V průběhu roku se přepeří do nevýrazné hnědé a od kachny divoké dá se poznat jen podle toho, že je menší, má kratší zobák a za okem světlu čáru namísto černé.

Pokud nedoletí, mám v plánu příští rok z jara koupit samici a vypustit ji na stejný rybník. Třeba začnou kachničky mandarinské hnízdit na dalším místě republiky.

kvalita aiizace

Aiizace světa probíhá obrovským tempem v měřítku, které bere dech, to nikdo nemůže popřít. Ale jak je na tom kvalita ai slopu? Líbí se to lidem? Jak je na tom mechanizovaná velkoprodukce v porovnání s dílem reálných lidí?

Vzal jsem data o 641244 obrázcích v poslední době zveřejněných na stejném booru jako minule (a stejně jako minule zůstane nejmenované). Jde o dobrý zdroj, protože tam nejen detailně tagují, ale v metadatech dostupných přes nijak neomezené api se dá najít i rating každého obrázku. Ten zaznamenává kolik lidí (nebo botů) v levém sloupci kliklo na nenápadný odkaz vote up. Hlasování není vázané na účet registrovaného uživatele, ale je možné i hlasovat anonymně.

Ve vzorku bylo 46% obrázků vygenerováno ai. Takhle vypadá hodnocení:

Menší průměr, ale větší medián pro ai generované věci. To ukazuje že malá část lidmi vytvořených děl má velice vysoké hodnocení, ale mechanizovaná produkce dostává více konzistentní hodnocení.

Takhle vypadají percentily vynesené do grafu:

A takhle přehledněji s logaritmickou osou y.

Ve tří čtvrtinách případů jsou ai věci lépe hodnocené než ty klasické. To stačí. Mechanizovaná autogenerace nemusí to perfektní, stačí jen aby byla dost dobrá a čirá kvantita, limitovaná jen časem na GPU, utopí zbytek starého světa – pořád existuje, ale jen jako pár ostrůvků ztracených v dokenonečna se rozpínajícím oceánu – irelevantní ne nutně podřadnou kvalitou, ale četností.

aiizace

Proces aiizace všeho za každou cenu pokračuje závratným tempem. Jen se podívejte na tenhle graf:

Vzal jsem data z jednoho nejmenovaného booru, kde obrázky dobře tagují, a takhle vypadá jejich podíl označený 'ai_generated'. Dosažení 45% trvalo jen 2 roky a 7 měsíců.

A tahle vypadá ai invaze konkrétně (trend počtu příspěvků, celková čísla neznám, stáhnul jsem jen vzorek dat). Lidská produkce stagnuje zatímco ai generovaného obsahu drasticky přibývá.

Svět, co známe, zmizí tak rychle, že si toho ani nevšimneme.

Laptop není mrtvý, ale umírá

Všechno jednou rozpadne. Ani můj laptop není výjimkou. Repasovaný thinkpad x270, který jsem za 3990 korun koupil v červenci 2023, začal minulý prosinec umírat. Nahodile zamrzal. Obrazovka zčernala, nahoře blikalo pár řádků RGB šumu a k životu ho přivedl až tvrdý restart. A to jenom občas. V horším případě zůstal ve spirále restartů, kdy se rozjel větráček a klávesnice se podsvítila, jen aby se na vteřinu zas ponořil do tmy a zkusil se znovu nastartovat se stejným výsledkem. Větrák, podsvícení, tma, větrák, podsvícení, tma. Pořád dokola. Když jsem ho ale nechal na nějakou dobu vypnutý, naběhl, jako kdyby se nic nedělo.

Než se problémy objevily poprvé, dost často jsem s laptopem lehával v posteli, kdy jsem balancoval dolní hranu stroje na hrudi, abych měl displej před očima, běžně s vyndanou baterií, aby byl stroj lehčí. Když jsem pak vstával, jednou rukou jsem odhrnul deku a v konečcích prstů druhé ruky, v níž jsem držel laptop, jsem cítil elektrické výboje. Náhlý pohyb látky mě nabil, elektřina s našla cestu přímo do počítače a z něj připojeným kabelem do nabíječky. To mohlo mít něco společného s nastávajícími problémy.

Po pár dnech nahodilých restartů a diagnostického tápání jsem zjistil, že když laptop zmáčknu v jednom konkrétním místě, nalevo uprostřed, zamrzne. To bylo přesně to místo, kde jsem ho držel, když mi z konečků prstů létaly jiskry, a přesně tam je na desku nasazen RAM modul.

Zabralo to mnoho dalších pokusů, ale myslím, že jsem se dobral diagnózy. Nesčetněkrát jsem stroj rozebral, prohmatal každý čtvereční centimetr základní desky běžícího laptopu a sledoval, co se stane, vypojil každou vnitřní komponentu, nabootoval a zkusil vyvolat zamrznutí, abych triáží zaostřil na zdroj problému, a připadá mi, že bude vadná základní deska.

Když za běhu povytáhnu SODIMM modul, objeví se identické symptomy – zamrznutí a černý displej s pár řádky poblikávajícího RGB smetí u horní strany obrazovky – ale když aplikuji tlak přímo na RAMky, nic.

Moje teorie je taková, že jiskřičky z prstů vypálily jednu vodivou cestu od RAM k procesoru takovým způsobem, že obvykle pracuje bez větších problémů, ale při nenadálém tlaku (nebo při velké dlouhodobé zátěži a celkovém zahřívání) se rozpojí a v jednom bitu paměťového kanálu najednou tečou jen nuly (nebo jedničky), nic nedává smysl a stroj okamžitě zamrzne. Poprašek pixelů prosvítajících černotou je otiskem poslední snahy procesoru pracovat ve světě logických pravidel, kde nevládne nekonečný digitální chaos.

To je na jednu stranu dobrá zpráva. Nová deska pro tenhle model laptopu se dá sehnat za cca 1200 korun. Na druhou stranu je to velice špatná zpráva, protože 1200 korun je částka, kterou si nemůžu dovolit. Moje disponabilní prostředky jsou nulové. Mám prakticky nula korun k dobru, což je částka mnohem menší než nutných 1200.

No jo, co nadělám. Notebook není úplně mrtvý, jen se zmítá ve smrtelných křečích. Snad tak nějakou dobu ještě vydrží…