k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS

Pod útokem miniaturních hlodavců

30. 11. 2020 — k47

Cela se do­stává pod útok nového ne­pří­tele. Je ne­lí­tostný, žije v bed­nění pod stře­chou, tam v na­prosté tmě vy­čkává a spřádá plány útoku.

Bě­lo­zubka šedá (Cro­cidura sua­veo­lens)
Bě­lo­zubka šedá (Cro­cidura sua­veo­lens)

Zase jsem stál u sto­jí­cího stolu, na stohu knih na okně no­te­book, něco čtu a kout­kem oka, v místě vy­hra­ze­ném pro or­ni­to­lo­gický voye­u­ris­mus, se něco mihne. Nějaké stvo­ření. Ne­vy­padá, že by dis­po­no­valo křídly, ne­vy­padá ani, že by se nějak moc mohlo hýbat. Hmm, za­jí­mavé. Při bliž­ším ohle­dání se uká­zalo, že jde nej­spíš o bě­lo­zubku šedou nebo možná rejska obec­ného. Mládě asi vy­padlo z hnízda v pro­storu pod­bití stře­chy a pak byl jeho osud zpe­če­těn. Za­stá­vám po­li­tiku ne­vmě­šo­vání do zá­le­ži­tosti ostat­ních ži­vo­či­chů. Když se na­chá­zejí v Cele, pře­sunu je ven, ale když jsou venku, je to jen na nich. Tipuju, že tenhle chlu­patý hmy­zo­žra­vec teď už nej­spíš umrzl k smrti.

Bě­lo­zubka šedá (Cro­cidura sua­veo­lens)
Bě­lo­zubka šedá (Cro­cidura sua­veo­lens)
komentáře

facebook je antisociální firma

28. 11. 2020 — k47

Tenhle rok má aspoň jedno po­zi­ti­vum: big tech zís­kává stej­nou pověst jako big oil nebo ja­ký­koli jiný velký byznys, kde profit trumfne všechny ostat­nísta­rosti. Je super sle­do­vat, jak maska na­iv­ního techno-op­ti­mismu padá a pod ní je vidět černé srdce nej­vět­šího soc-netu pla­nety. „Tenhle ne­dávný článek“ je další sonda do me­cha­nismů zuc­kova mon­stra a není to pěkný pohled.

Dů­le­žité jsou dvě věci:

Efek­tivní kroky proti šíření fake news, dez­in­for­ma­cím, kon­spi­rač­ním te­o­riím a ne­ná­visti jsou možné, ale zuck na ně kývne jen, když hrozí, že takří­ka­jíc roz­bije systém a re­gu­lace se stane ne­vy­hnu­tel­nou. Spo­le­čen­ská zod­po­věd­nost leze do zisků. Peoni z fb otes­to­vali al­go­rit­mus re­du­ku­jící dopad spor­ného a mo­rálně zá­vad­ného obsahu, ale sní­žilo to čas, který uži­va­telé na fb trá­vili. Tak to pu­to­valo do koše.

Po vy­bi­čo­vané krizi na chvíli zařadí vol­no­běh, aby ne­roz­bili de­mo­kra­cii, místo click-bait odpadu se vi­di­tel­nosti do­stane dů­vě­ry­hod­ným zdro­jům, ale když si všichni vy­dech­neme, stroj pro­pa­gu­jící ne­ná­vist a proxy ra­di­ka­li­zaci je zpátky. Tímto ma­né­vrem de facto při­zná­vají, že na to mají vinu a dobře to vědé.

Sranda je taky sle­do­vat, jak údrž­bá­řům zuc­kova mon­stra raší mo­rálka. Už to není „pra­cuju je skvělé firmě a do­stá­vám za to fůru peněz“, ale „už vím za co mě platí“. A nejsou to schop­nosti, ale spo­lu­vina bez od­mlou­vání. Jen po­lo­vina fb peonů má za to, že firma má po­zi­tivní dopad na svět – jde o značný propad.

Hla­vouni fb mají strach, aby ne­vy­pa­dali, že více po­sti­hují pra­vi­cové zdroje, které mnohem čas­těji šíří dez­in­for­mace a tak je ne­chají škodit a šířit ne­ná­vist. Cože, pra­vice chce svůj safe space? Jinak bude cancel cul­ture? To snad ne!

A pak taky tohle:

Fa­ce­book up­da­ted its employee po­li­cies to dis­cou­rage wor­kers from hol­ding con­ten­ti­ous po­li­ti­cal de­ba­tes in open Wor­k­place forums, saying they should con­fine the con­ver­sati­ons to spe­ci­fi­cally de­sig­na­ted spaces.

Říka někdo free speech zone? Asi vítr. Po­li­tické dis­kuze po­vo­leny, jen když se sho­dují s ná­zo­rem peněz a hodí se pro PR ma­ši­né­rii.


+1: amazon si platí pi­ne­ker­tony na sle­do­vání od­bo­rářů. To bezos může rovnou říct, že chce stří­let os­t­rýma do stáv­ku­jí­cích a nemusí to takhle na­zna­čo­vat.

komentáře

Investice/únik

27. 11. 2020 — k47

Šmucler je mimo mísu, mýlí se a nemá pravdu, ale my ji máme a tak mu to nan­dáme. Našemu ná­rod­nímu hyper-zubaři, co všechno ví, všechno zná a všude byl, chci vě­no­vat jen mi­ni­mum po­zor­nosti. Není osobně dů­le­žitý pro tuhle li­ta­nii, po­slouží jen jako ukázka hy­po­te­tic­kého ná­zo­ro­vého opo­nenta.

V kon­fliktu s lidmi jako je on, nejde o to, že je mimo, ale že je ne­bez­pečně mimo a jeho slova a činy vedou cestou k ur­či­tým ne­ga­tiv­ním do­pa­dům na spo­leč­nost. Ne­zod­po­vědná a ne­bez­pečná de­ma­go­gie má ve vý­sledku má ne­ga­tivní ma­te­ri­ální dopad na svět. (Říkal někdo Semmelweis? Asi vítr.)

Pří­klad z USA: Vní­mání covidu je silně roz­dě­leno dle po­li­tic­kých pre­fe­rencí. Studie zjis­tila, že v okre­s­cích vo­lí­cích Trumpa rych­leji při­bý­vali na­ka­žení a mrtví. Slova po­li­tic­kých ma­ni­pu­lá­torů tak stála lidské životy. (A pak je tu taky tohle.)

Vý­sled­kem ná­zo­ro­vého kon­fliktu by neměl být sa­mo­libý pocit, že my máme pravdu a oni ne, měla by jím být ma­te­ri­ální změna. V tom spo­čívá jádro věci. Kon­fron­tace s cha­rak­tery jako je on, by měla smě­řo­vat ke kon­verzi. Nebo aspoň ke stavu, kdy pře­stal otra­vo­vat studnu.

To je ale těžké, když do svého názoru silně in­ves­to­val a ne­ga­tivní reakce ho při­nu­tily se ještě víc za­ko­pat v po­zi­cích V takové si­tu­aci ne­zbývá pro­stor pro únik a je­di­nou mož­ností je další utvr­zení v ná­zo­rech Obranný manévr vede k hlubší in­ves­tici do své pozice, es­ka­laci zá­vazku, dokud je zhola ne­možné couv­nout. Nemá pro­stor na únik a jako jediná mož­nost se zdá po­stu­po­vat stále vpřed. To pak vede k ter­mi­nální Šmucle­ri­óze, otí­ra­jící se o kon­spi­rační he­mi­sféru.

Ra­fi­no­va­nější tak­ti­kou by bylo po­ne­chat ma­lič­kou uličku pro únik. Ide­álně ta­ko­vou, které by si sám nebyl vědom, jen by se ji in­stink­tivně ukli­dil, aby měl čas a pro­stor bez do­hledu ve­řej­nosti in­trospek­tivně zhod­no­tit své po­stoje a zvážit je bez tlaku ve­řej­ného mínění a ne­re­a­go­vat v ne­u­stálé de­fen­zivní reakci.

Když ale půlka ko­men­ta­ri­átu někoho sha­zuje a druhá část ho nosí na ramenu jako pro­roka, nemá místo si říct „sakra, neměl jsem pravdu“. Ne­za­staví se pro­tože vždy v pu­b­liku sedí vy­zna­vači, kteří chtějí slyšet to, s čím už sou­hlasí a de­ma­goga vždy odmění po­zor­ností a po­plá­cá­vá­ním po zádech. Ten tak z in­for­mač­ního pří­valu vybere ty frag­menty, které co nejméně od­po­rují jeho po­hledu a roz­točí je tak, aby to vy­pa­dalo, že měl pravdu od za­čátku. V takové si­tu­aci ulička pro únik nebude asi moc uži­tečná a je třeba najít efek­tiv­nější úhel útoku.


+1: V ko­men­tá­řích opa­ko­vaně ví­dá­vám ré­to­rický manévr, který se nese v duchu: Ne­mů­žeme nemoci za­sta­vit na 100%, proto nemá smysl dělat vůbec žádná opat­ření. Kde jsem to jenom slyšel?

+2: Doufám, že po mě­sí­cích řečí o tom, jak je chřipka horší než sama smrt na světě, tak chřip­kaři budou dělat něco po­zi­tiv­ního, aby zmír­nili dopad jejich stra­šáka a nejen ho po­u­ží­vali jako vý­mluvu, že tohle se děje a když to není tak strašné, tak nemá smysl cokoli dělat.

Uka­zuje se, že o oč­ko­vání proti chřipce je velký zájem, tak aspoň něco

komentáře

Svitek DNA

25. 11. 2020 — k47

DNA je zvláštní. Čím víc s o něm do­zví­dám in­for­mací, tím víc z toho do­stá­vám pocit ne­jis­toty na jakém zá­kladě naše exis­tence vlastně stojí. Na jednu stranu je ho tolik. Jde o ne­u­vě­ři­telně kom­pli­ko­vaný systém, s my­ri­á­dou re­gu­lač­ních a oprav­ných me­cha­nismů, který ob­sa­huje plány na mo­le­ku­lární stroje, které prak­ticky z ničeho vy­bu­dují funkč­ního člo­věka a po­sta­rají se, aby přežil. Kosti, srdce, plíce, imu­nitní systém, me­ta­bo­lis­mus, mozek, všechny che­mické pro­cesy v buň­kách, jejich spe­ci­a­li­zace, všechno je v něm. A to vnikl spon­tánně, zcela sám, ne­ří­ze­nou evo­lucí, jen tak, že to, co fun­go­valo, zů­stalo a vý­sled­kem stovek mi­li­onů let ne­pře­tr­ži­tého pro­cesu je jedna über-opice, která právě sedí u laptopu a píše tyhle řádky. Mám z toho bi­zarní a zdr­cu­jící pocit hrůzy a zá­ro­veň ne­ko­neč­ného úžasu, který ne­do­kážu po­řádně vy­svět­lit. Jak se tohle mohlo stát? V jak zá­vrat­ném ekvi­lib­riu che­mic­kých in­ter­akcí exis­tu­jeme, že vůbec můžeme exis­to­vat?

Ale na druhou stranu je toho tak ne­u­vě­ři­telně málo. Ge­ne­tická in­for­mace, to je vše, co nás tvoří a de­fi­nuje or­ga­nis­mus, nic víc. To že si jsem sám sebe vědomý, je tam, v 23 chro­mozó­mech a DNA mi­to­chon­drie, jakoby cív­kách na nichž je na­vi­nutá DNA páska po­my­sl­ného Tu­rin­gova stroje se všemi nut­nými in­struk­cemi. Ko­pí­ro­vaná, du­pli­ko­vaná, pro­vá­děná, pře­pi­so­vaná do bíl­ko­vin, do strojů, do me­cha­nismů života.

Je to jako když se pro­bu­dím ze snu a stále ve mě zů­stává pocit, který jsem cítil v ira­ci­o­nální snové říši ne­vě­domí, ab­surdní a ne­u­cho­pi­telný běžnou řečí, přesto zcela zdr­cu­jící, jako ozvěna dáv­ného stra­chu prehis­to­rie.

S tro­chou aro­gance bych mohl říct, že mám aspoň letmé po­tu­chy o každé části po­čí­tače mezi klá­ves­nicí a in­ter­ne­tem, ale stále z toho ne­cí­tím tu dechbe­roucí kom­ple­xitu života. Pro­ce­sory jsou mozky po­čí­tače a jejich mik­ro­ar­chi­tek­tury jsou ohromně slo­žité stroje, stále to ale není skoro nic: ISA, fron­tend, μops, mnoho úrovní cache, TLB, pre­de­code, decode, loop buffer, μop cache, branch pre­dic­tor, BTB, return stack, PRF, ROB, re­servation station, To­ma­su­lův al­go­rit­mus, stack engine, micro­code, MESI pro­to­kol, load a store bu­f­fery, store buffer bypass, pre­fetch, DRAM. Do­hro­mady to může re­pre­zen­to­vat 10 mi­li­ard tran­zis­torů, ale přesto to v po­rov­nání s kódem života působí jako nic, skoro tri­vi­álně, jako zrnko prachu v po­rov­nání s pla­ne­tou. Vstříc ne­změrné úžas­nosti života může být snadné se uchý­lit k nad­při­ro­zenu, že tam musí být nějaká ma­gická jiskra, které tomu všemu vdechne život a vtiskne duši ma­te­ri­a­lis­tic­kému stroji.

Nikdo ale o pro­ce­so­rech neříká „ano, jsou to tran­zis­tory a dráty, ale jistě musí exis­to­vat duše po­čí­tače, která mu vdechne život.“ Neříká, pro­tože by to bylo po­še­tilé.

komentáře

Akceptovat zkázu

24. 11. 2020 — k47

Asi takhle: V dis­kuzi hi-tech lidí o tom, jaké drobné změny měly po­zi­tivní dopad na jejich životy, někdo pro­ho­dil, že mu po­mohlo při­jmout ne­vy­hnu­tel­nou zkázu ci­vi­li­zace a ne­dě­lat si sta­rosti s bu­douc­ností. Někdo další od­po­vě­děl, že to bývá pozice těch, kdo ne­bu­dou přímo cítit dopady oné ka­ta­strofy s jejíž ne­od­vrat­ností a ne­vy­hnu­tel­ností se první dis­ku­tér smířil. Dává to smysl, ak­ceptace zkázy nemusí sig­na­li­zo­vat ni­hi­lis­mus, ale ulej­várnu. Když je zkáza ne­vy­hnu­telná a nemůžu nic změnit, ne­mu­sím se o nic starat. Když se mě to až tak moc ne­do­tkne, ještě lepší, mám to skoro za­darmo.

Pocit, že na ničem ne­zá­leží, je osvo­bo­zu­jící, znám to na vlastní kůži, ale v žádném pří­padě nejde o kon­struk­tivní pozici. Je to po­slední zou­falá fáze pokusů se vy­po­řá­dat s psy­cho­lo­gic­kým strá­dá­ním a najít aspoň ně­ja­kou rov­no­váhu. Ne­zlepší to kva­litu života, při­nej­lep­ším ho udělá aspoň trochu sne­si­telný. Je to pokus o ctnost ve stavu krajní nouze. Opí­ráte se o zeď před po­pravčí četou, ale aspoň si říkáte, že vám to rovná záda.

Postoj při­jmutí zkázy nemusí před­sta­vo­vat víc než efek­tivní vý­mluvu. Po­skytne to carte blanche, jak dál hrát svou roli v ne­spra­ved­li­vém a de­struk­tiv­ním sys­tému a přitom si ne­muset dělat sta­rosti nebo se snažit něco změnit. Proč taky! Všechno je ztra­cené, budu dál od devíti do pěti tlačit ci­vi­li­zaci ke ka­ta­strofě a ne­ne­chat se užírat mo­rál­ními otáz­kami. Když jsem roz­hodl o ne­od­vrat­nosti ka­ta­strofy, proč se snažit cokoli zlep­šit.

Snažil se onen dis­ku­tér, který přijal záhubu jako jistou, vy­stou­pit ven? Využil svou ra­di­kální svo­bodu? Trhnul se od pro­gramu? Nebo dělá pořád to samé, jen bez vý­či­tek svě­domí a s po­ci­tem, že je svo­bo­do­my­slný fi­lo­sof? Jen jedna va­ri­anta sig­na­li­zuje, že, jak se říká, walk the walk. Nevím. Je to jen dis­ku­tér kdesi z in­ter­netu, napůl hy­po­te­tický a napůl sla­měný panák.

Exis­tence, když člověk sku­tečně nevěří v nic, může být mnohem svo­bod­nější. Bez pout k naději je toho možné mnohem víc.

Je velice snadné si jako osa­mo­cený je­di­nec při­pa­dat bez­branný vstříc mo­nu­men­tál­ním hroz­bám. Ale na­štěstí exis­tu­jeme ve spo­leč­nosti a jako sou­část velké or­ga­ni­zo­vané akce můžeme čelit stejně gi­gan­tic­kým výzvám. Tohle samo mi dává naději, že změna je možná a má smysl o ni usi­lo­vat.

Kla­sická tak­tika, jak roz­pus­tit ko­lek­tivní vzdor, je pře­vést zod­po­věd­nost z firem a in­sti­tucí, po kte­rých re­a­lis­ticky můžeme po­ža­do­vat změnu, na jed­not­livce, jež si po právu při­pa­dají bez­branní, že sami ne­do­ká­žou nic změnit. Na­pří­klad kon­cept osobní uh­lí­kové stopy zpo­pu­la­ri­zo­val fo­silní be­hemót BP, aby vinu pře­ho­dil na ato­mi­zo­va­ného jed­not­livce. Když člověk uvěří těmhle srač­kám, pak dává smysl, že se uchýlí k de­pre­sivní re­zig­naci na ja­kou­koli mož­nost pro­gresu.

To, že šlo o hi-tech je­dince, podává další vy­svět­lení. V těch kru­zích ko­lek­tivní akce moc nefrčí a naopak jede po­sed­lost ře­še­ním pro­blémů ná­stroji vlastní ome­zené spe­ci­a­li­zace. Pro­gra­má­tor nemůže od­pro­gra­mo­vat milion tun CO2, ak­ti­vista může, po­li­tik může, pro­gra­má­tor ne tak moc.

(Sku­teč­nost že v dis­kuzi hle­dali rychlé triky, jak si zlep­šit životy, jako pa­ra­lela s ne­o­cho­tou sys­té­mové změny, ne­stojí za vy­pích­nutí.)


+1: The Sense of an Ending

komentáře

Wikipedické faktoidy #8 - je tu seznam na všechno

22. 11. 2020 — k47

Další várka těch nej­šťav­na­těj­ších wi­ki­pe­dic­kých fak­to­idů.

Na wiki je seznam na všechno:

A na­ko­nec Re­li­gi­o­sity and in­tel­li­gence. Ně­které studie ob­je­vily zá­por­nou ko­re­laci mezi IQ a po­bož­ností. Zá­por­nou, jako čím víc boha, tím méně kra­ni­ální ak­ti­vity.

The corre­lation was su­g­ges­ted to be a result of non­con­for­mity, more co­gni­tive and less in­tu­i­tive thin­king styles among the less re­li­gi­ous, and less of a need for re­li­gion as a coping me­cha­nism.

Ana­ly­tický styl myš­lení pod­ko­pává víru, in­tu­i­tivní pod­po­ruje přelud o ma­gic­kém super-otci, který nás všechny miluje a zá­ro­veň ne­snáší.

Third, In­tel­li­gent people may have less need for re­li­gi­ous be­liefs and practi­ces, as some of the functi­ons of re­li­gi­o­sity can be given by in­tel­li­gence in­stead. Such functi­ons include the pre­sen­tation of a sense that the world is or­derly and pre­dictable, a sense of per­so­nal con­t­rol and self-re­gu­lation and a sense of enhan­cing self-esteem and be­lon­ging­ness.

Skoro by se chtělo dodat: Když se nad tím aspoň jednou za­mys­líte, tak ten váš bůh, jak mu říkáte, nedává žádný smysl.

komentáře

Drátová spoušť

21. 11. 2020 — k47

Po­dí­vejte, co jsem pro­vedl: Zkon­ver­to­val bez­drá­to­vou spoušť foťáku na drá­to­vou. Než mě ozna­číte za lud­ditu, který se de­fi­ni­tivně zbláz­nil (což může být čás­tečně pravda), vězte, že i tenhle down­grade má svůj smysl.

Když jsem letos fotil ptáky, vy­pa­dalo to asi takhle: Z pa­ra­petu okna jsem si udělal sto­jící stůl, na stohu knih laptop, dělám něco s or­ni­to­gra­fií ne­sou­vi­se­jí­cího. Na okapu při­stane vrabec, vezmu foťák s 70-200 mm ob­jek­ti­vem při­pra­vený po ruce. Cvak, cvak, cvak, pěkně ze skrytu za sklem. Je to fajn, jen bych chtěl větší při­blí­žení, dostat se ope­řen­cům až do zobáku, takří­ka­jíc, ale na lepší výbavu nejsou €€€.

Řešení číslo 2: Dát fo­to­stroj ven do terénu jako foto-past a spouš­tět ho dál­ko­vou spouští. Super plán, má jen jeden ma­ličký pro­blém: Ne­fun­guje. Fo­to­stroj se nedá dobře na­smě­ro­vat a signál spouště ne­pro­jde přes za­vřené okno. S ote­vře­ným ptáci moji si­lu­etu berou jako po­ten­ci­ální hrozbu a nemají náladu se žo­vi­álně pro­me­ná­do­vat v hle­dáčku. Na druhou stranu drát může být li­bo­volně dlouhý, fo­to­stroj můžu skrýt do nějaké sku­liny a pro­blém odpadá.

Pro­cedura je to pře­kva­pivě jed­no­du­chá. Stačí svlék­nout plast ze spouště, na PCB na­pá­jet drátky na kon­takty tla­čí­tek. Jeden do tečky upro­střed, druhý do ko­lečka kolem. Je to velice jed­no­du­ché & jako pro­fe­si­o­nál jsem to dal na první dobrou. Jen se uká­zalo, že to bylo špatné tla­čítko. Tohle roz­jelo 10 vteřin od­počtu, nikoli oka­mžitý vý­střel. Ok, od­pá­jet & pokus číslo dvě. Ten byl jedna ne­ko­nečná ka­ta­strofa, ale o tom po­ml­čím. Kra­bičku pak při­le­pím k tělu foťáku tak, aby dioda spouště pořád mířila na senzor a hotovo. Teď stačí počkat až se vrátí jaro a s ním lé­tavci.

Vrabec domácí (Passer do­mes­ticus)
Vrabec domácí (Passer do­mes­ticus)
Vrabec domácí (Passer do­mes­ticus)

+1: Bylo krásné sle­do­vat, jak se v prů­běhu roku začali uka­zo­vat ma­ličtí vrabci z právě vy­líhlé ge­ne­race. Podle wiki vrabec domácí sedí na vej­cích 13-14 dnů a mlá­ďata opustí hnízdo 14 dnů od vy­líh­nutí. Na okně mi tak mohlo při­stát stvo­ření, které před 30 dny ne­e­xis­to­valo.

komentáře
19. 11. 2020 10 μm
Včera jsem se zblízka zahleděl na povrch kuličkového ložiska, dnes jsem dostal nutkání se makro stylem pozorovat druhou stranu, jak vypadají povrchy kuliček. celý článek →
18. 11. 2020 Roky v oceli
Z předního kola se začalo ozývat křoupání. Tiché, nenápadné, většinou jen když bicykl ležel na zádech, ale pořád šlo o zvuk, který v žádném rotujícím soustrojí nemá co dělat. Něco se muselo dostat do ložisek, hmm, žádný problém, ale zrovna ty jako jediné zůstaly nezasažené od Prvního Dne, do nich… celý článek →
16. 11. 2020 Masky v ulicích
Koronavirus hlásí další mrtvé. Viru padly za oběť i oslavy 17. listopadu a přesouvají se z ulice do obýváku. Místo na Národní třídě si teď můžete korzovat mezi gaučem a lednicí, a vzhledem k situaci by každá jiná alternativa byla méně než ideální. Když se pomalu dostáváme z clusterfucku vpravdě… celý článek →
15. 11. 2020 371/2020
371 mají vždy po ruce ukázku nějakého neobvyklého a raritního vojenského hardware, který nutně potřebují vyfotit – repliky tisknuté na 3D tiskárnách od originálů zcela k nerozeznání až na to, že nefungují, nemají v sobě optiku, nelaserují; uniformy, vesty, helmy, vzácné kusy výstroje vylovené kdesi… celý článek →
13. 11. 2020 Nejsem fanoušek vysokého umění
Ne v principu, jen ve většině případů. celý článek →
12. 11. 2020 Volební spektákl
Na amerických volbách nechápu dvě věci: systém a spektákl. celý článek →
10. 11. 2020 Co má společného terorismus a hubnutí?
Nic. Pochopitelně. celý článek →
9. 11. 2020 Spam jiným jménem
Soc-nety se potýkají s problémem spamu a manipulativními zprávami, nic nového. I fediverse musí bojovat se spamem, jeho hřiště má jinou podobu, je distribuované a federované přes tisíc malých hřišťátek, ale hra je více méně stále stejná – někdo nám do hlavy tlačí to, co jsme si nevyžádali. Přesto… celý článek →
2020  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11 
2019  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2018  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2017  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2016  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2015  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2014  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2013  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2012  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2011  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2010  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2009  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2008  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2007  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2006  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2005  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2004  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2003  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
2002  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12 
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz