Haity, ropa, politická korektnost, genderová lingvistika a blogující papež

V poslední době se ve světě stalo několik věcí, které volají po komentáři. Tady je…

Takže předně tady bylo to strašlivé zemětřesení na Haiti. Sto tisíc mrtvých černochů. A aby jim to nebylo líto, přišlo pro sychr ještě jedno. Svůj názor na tuto tragédii jsem pře pár dny vyjádřil graficky. Přesně tak: nikoho to ani v nejmenším nezajímá. To jenom naše humanistická setrvačnost nás nutila jim posílat nějakou pomoc. Už slyším ty hlasy: přeju ti, aby se to stalo tobě. Kdyby se to stalo mě tady v Čechách, pak by to byla katastrofa. Ale to se nestane. Výhoda tektonicky klidných oblastí.

Přiznejme si jednu věc: Haiti je díra, je to zdaleka nejhorší místo, kde žít. Nekonečná chudoba, dětská úmrtnost ohromná, průměrný věk dožití je jeden z nejmenších na planetě. Takže když budete mít štěstí, neumřete při porodu a nikdo vás v průběhu dospívání neprodá na orgány nebo nezastřelí, pak se stejně dožijete maximálně čtyřiceti let. Čtyřiceti let ve slumech. Kdo by tam chtěl žít? Mám podezření, že tam všichni zůstávají jedině z toho důvodu, že nemají prachy na cestu někam pryč. A všude jinde by bylo mnohem líp. Proto si myslím, že to zemětřesení bylo k tématu, taková třešnička na dortu místního pekla.

V novinách jsem se pak dočetl, že Češi už poslali 80 mega. Proboha proč? Ta země byla v prdeli už předtím, tohle jim nijak nepomůže. Neumřou teď, ale až potom. Přiznejme si to, humanismus je přeceňovaný. My tu máme vlastní republiku, která pomalu a nenápadně klesá ke dnu v podobě státního bankrotu a lidi posílají peníze do jednoho černého rozbořeného pekla. Nepomáhejte nějakým imaginárním lidem, jenom proto, abyste se pak cítili, že jste udělali dobrou věc. Pomozte tady.

--

A pak jsem se dočetl, že Venezuela má největší ropné zásoby na světě a lehce jsem pookřál. Proč? Protože takovéhle množství ropy v rukách autokratického hovada je pořád lepší než v rukách kohokoli, byť jenom vzdáleně spřáhnutého s Islámem a to i přes to, že se paktuje s Ruskem. Víte kam mířím? Ano, přesně tam.

--

Polský prezident Kaczyński, který jinak stojí za tou fraškoidní politikou v Polsku, se kterým je špatně všechno, co může být, udělal jednu fajn věc. Ve zkratce: řekl, že Klaus je pro EU potřeba, protože on je jeden z mála, kteří se nenechávají spoutávat politickou korektností, která často přerůstá v trapnost. Nechci hodnotit, nakolik je jeho tvrzení pravdivé, ale souhlasím s tím, že politická korektnost je novodobý mor, který mám svazuje ruce. Je to snaha nikoho nenaštvat. Jednat tak, aby nikdo nebyl dotčen, nikdo nebyl uražen, aby bylo všechno vybalancováno, aby všichni měli stejnou pravdu. Na první pohled to může znít krásně, ale mě je z toho na blití. V duchu postmodernismu má každý názor stejnou váhu a nemůžeme ho nikomu upřít i když je to hovadina, nemůžeme ho nikomu vzít i když je jeho přesvědčení nebezpečné. Co-je-tohle-kurva-zač?

Protože my jsme politicky korektní, Islám s námi vyjebává. My nemůžeme říct, jak to cítíme, ale oni můžou řvát. Politická korektnost je jednak fraška a druhak naše veliká slabina díky které všichni vychcípáme.

S politickou korektností souvisí nejnovější přírůstek do kolekce pavěd jednadvacátého století: genderová lingvistika. Už jenom ten název je docela síla. Na těch našich internetech jsem narazil na článek, kterak školství chce napravit češtinu ve prospěch žen. Moje první reakce byla: What. The. Fuck. Politicky korektní emancipace začíná jebat jazyk. A přesně o to tady jde. Protože i jazyk musí být politicky korektní, aby přikládal stejnou váhu mužům i ženám. Protože je tady to postmoderní nemocné přesvědčení absolutní rovnováhy všeho se vším. Hned nato jsem si vzpomněl na jedno vystoupení George Carlina, kde mluví o podobném zjemňování jazyka, aby zakryl pravdu, aby skutečnost nějak zaobalil, aby tolik nebolela. Velice k tématu.

Jednu věc nemůžeme zpochybnit: myslíme prostřednictvím řeči. Jazykové prostředky naší rodné řeči přímo ovlivňují uvažování, protože nám dávají různé nástroje, kterými se něco dá vyjádřit snáze, něco obtížněji a něco skoro vůbec. A když něco nedokážeme vyjádřit, nemůžeme o tom konkrétně přemýšlet (viz Orwell a jeho román 1984). Stejně to platí například i v případě programovacích jazyků.

Bohužel snaha genderových lingvistů mi přijde zcestná. To, že používáme běžně slova v mužském rodě z nich udělalo zástupné symboly za celou danou skupinu. Když někdo řekne učitelé, představím si učitele i učitelky. Ale když uslyším slovo učitelky, v žádném případě si nevybavím jediného muže-učitele. Když uvážíme tenhle pohled, pak mají ženy v jazyce výhodu exkluzivity. Tak sakra, kde je problém?

To bude ta politická korektnost, která zdeformuje češtinu do groteskní bezzubé podoby a místo učitelé budeme muset říkat vyučující i když v tom žádný rozdíl není.

--

A nakonec: Papež vzkázal svým kněžím, aby blogovali. Což dává smysl. Když chcete oslovit lidi téhle doby, musíte na ně mluvit jazykem téhle doby a používat k tomu její prostředky. Kdo to nepochopí, umře opuštěný. I když v případě papeže a jeho smečky bych byl radši pro druhou možnost.