Šedesát relativistických vteřin vyplněných osmnácti tisíci písmeny alfabetického exému. Hlavní hrdina příběhu, kde všechno je možné, ale málokoho to zajímá, nemá jméno, je to tradičně jen „on“, ale můžete si za něj dosadit kohokoli; sebe, mě, nebo všechny lidi, kteří promarnili své životy ve strnulé stázi, ale ještě úplně nerezignovali a stále v nich tepe neklidné srdce a chce se jim křičet…
Ten mrtvý Japonec ve vaně byl pochopitelně problém. Objevil se tam už kdysi dávno, jednoho prehistorického rána, kdy u nás ještě nebydlela Ruby a my jsme se probrali a nejistě přešlapovali po místnosti a šoupání nohou po koberci znělo jako kanonáda děl.
„Pili jsme?“ ptal se nejistě Peo, mhouřil bolavé oči a snažil se vyrovnat s náhlou fotonovou lázní.
„Řekl bych že ne,“ odpověděl jsem a brodil jsem se po kolena v lahvích od vína.
Jmenuji se K., v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, ateista, milovník divné hudby atd atd.