přihlásit se
k47.cz
Už deset let na vašich monitorech.

tvorba

tvorba » podsekce: grafika, poezie a povídky
řadit podle: názvu,data, autora, komentářů
  • rok 2011
  • Mía #1

    Mía #1

    Ve světě
    který se zbláznil
    jenom šílenci
    vidí jasně

    povídka | číst dál » | 4. července 2011 7:04 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Poslední sobota

    Poslední sobota

    „Někdy musíme prohrát, abysme vyhráli.“

    rychlovka | číst dál » | 12. dubna 2011 1:28 | autor: kaja47 | 1 | #

  • End-time #3 - rok 2014

    End-time #3 - rok 2014
    povídka | číst dál » | 31. ledna 2011 1:05 | autor: kaja47 | 0 | #

  • End-time #1 - Jen mrtví viděli konec války

    End-time #1 - Jen mrtví viděli konec války
    povídka | číst dál » | 24. ledna 2011 3:41 | autor: kaja47 | 0 | #

  • End-time #2 - Krev a bouře

    End-time #2 - Krev a bouře
    povídka | číst dál » | 24. ledna 2011 3:41 | autor: kaja47 | 0 | #

  • rok 2010
  • 2. února 2010 - noc

    2. února 2010 - noc
    povídka | číst dál » | 24. října 2010 11:13 | autor: kaja47 | 0 | #

  • 2. února 2010 - večer

    Další násilí…

    povídka | číst dál » | 21. října 2010 3:31 | autor: kaja47 | 0 | #

  • 2. února 2010

    2. února 2010
    povídka | číst dál » | 14. října 2010 4:53 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Abs - update #2

    Abs - update #2

    Všechno je do posledního slova pravda. Všechno kromě lží.

    povídka | číst dál » | 29. září 2010 22:41 | autor: kaja47 | 1 | #

  • 13:30, pár let před technologickou singularitou

    13:30, pár let před technologickou singularitou

    Seděl jsem na zahrádce restaurace a seděli tam také ti dva identičtí bratři, kteří za sebe dokončovali věty. V té době jsem pracoval jako soukromý detektiv a je dva jsem měl sledovat. Ale to všechno se stalo už dávno, někdy na začátku jednadvacátého století, kdy svět žil pomalu a aniž by to kdokoli věděl, pomaličku se blížil finální destinaci technologické singularity.

    povídka | číst dál » | 3. září 2010 3:59 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Dissapeared

    Dissapeared
    grafika | 16. června 2010 19:00 | autor: kaja47 | 3 | #

  • Zmizet v oblacích

    Zmizet v oblacích

    „Potom, co jsme vyjebali se základní termodynamikou, už svět nebyl co dřív,“ vyprávěl pružný muž ve věku osmdesáti meta-roků, který před čtyřiceti lety utekl z hroutící se planety Země. „Pak už bylo všechno možný a celej svět se zbláznil.“ Napil se starodávné kyseliny z baterie. „Všechno, o čem jsme kdy snili, najednou bylo uskutečnitelný. Přiblížili jsme se ráji, vzali jsme pod krkem čas i prostor. Mohli jsme všechno, ale Systém začal s perzekucí. Trhal společnost na kusy, udělal ze Země totalitní byrokratický peklo. Útočil na vlastní, házel nám na hlavy bomby, a ukazoval nepřítele, jenom proto, aby nám naočkoval strach. A to se mu zatraceně povedlo. Byli jsme k smrti vystrašení, vyděšení takovým způsobem, že si s námi mohli dělat cokoli. Chtěli nám vzít naše práva. Žádnej problém. ‚Je to pro vaše dobro,‘ tlačili nám do hlav den co den. První opatření, které zavedli byl zákaz vycestování z planety. Doprdele, poprvý to bylo možný, splnil se nám sen, mohli jsme pryč, ale říkali nám, že prej: ‚nikdo nesmí opustit náš ráj‘ a tak jsme tvrdli na tom umírajícím kusu skály. A toužili jsme odletět.“

    povídka | číst dál » | 15. dubna 2010 23:38 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Nažerte se grázlové (4. kniha, 22. kapitola, verš 41.)

    Nažerte se grázlové (4. kniha, 22. kapitola, verš 41.)

    Rychlovka z 28.2.2010 na témata: dva tucty, markytánka, nedělní večer, abecední řazení

    rychlovka | číst dál » | 14. března 2010 22:39 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Nažerte se grázlové (6. kniha, 11. kapitola, 2. odstavec , verš 42.)

    Nažerte se grázlové (6. kniha, 11. kapitola, 2. odstavec , verš 42.)

    Rychlovka z 7. 3. 2010, téma: bělosněžný ledu let

    rychlovka | číst dál » | 14. března 2010 22:39 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Terminalita #4 - David Baran & Petr Balabán

    Terminalita #4 - David Baran & Petr Balabán

    Teprve v ten okamžik začal večírek.

    povídka | číst dál » | 7. března 2010 22:53 | autor: kaja47 | 0 | #

  • P14

    P14

    Včera se něco muselo stát, tím jsem si byl jistý. Ale ani já, ani Peo jsme si nic nepamatovali.

    Probudili jsme se v Peově pokoji, oba v jedné posteli s děsivou bolestí hlavy a svalů, tělesně zesláblí, morálně na dně, na hranici kolapsu a s vymazanou pamětí. Předchozí den neexistoval. Přesto nám hlavami slabě rezonovaly nejasné vzpomínky jakoby vytvarované z mlhy, téměř jsme je viděli a měli pocit, že se jich můžeme i dotknout, ale vzápětí se rozplynuly. Nesly se nám hlavou, stejně jako se krajinou nese ozvěna výstřelu z pušky, ale hrob vzpomínek v našich lebkách byl zakryt těžkou mramorovou deskou.

    Nic nedávalo smysl.

    povídka | číst dál » | 21. ledna 2010 5:53 | autor: kaja47 | 3 | #

  • Neděle třináctého

    Neděle třináctého

    Byly tu důležitější otázky k zodpovězení, ale nikdo je nevyslovil a tak jsem jenom tupě zíral do Peových smutných očí.

    povídka | číst dál » | 4. ledna 2010 4:48 | autor: kaja47 | 0 | #

  • rok 2009
  • Corporal Cortex #10

    Corporal Cortex #10

    „Ok,“ řekl jsem. „Měl jsem psa, který občas kouřil crack.“ Obočí všech pozorovatelů se zvedlo o jeden stupínek pozornosti. Byl jsem ve slepé uličce. Ať jsem udělal cokoli, udělal jsem to podle nich dobře. „Tahle paralela naprosto vystihuje celou knihu i její psaní.“ Panebože, dokázal jsem splnit jejich sny jako naprosto nekompetentní spisovatel i osobnost jako taková. „Dobrou třetinu knížky jsem psal opilej, psal jsem když mi bylo zle, když jsem skřípal zubama přetlakem v hlavě. Nekonečnej smutek. Na tom příběhu není nic veselýho a když se dívám zpětně, je mi jasný, že ještě neskončil. Doufal jsem, že aspoň nějak šťastně uzavřu jednu kapitolu mýho trmácení, ale není to pravda. Utrpení pokračuje. Teď už víte všechno a můžete jít domů.“ Bohužel nešli, chtěli ještě něco slyšet a na něco se snad i zeptat. Dokonce chtěli, abych přečetl nějaký část knihy. Ptali se jaká je moje nejoblíbenější pasáž, nebo jakou jsem psal nejraději a jakou mám zpětně nejradši. „Na co se to sakra ptáte? Všechny části mi během psaní přinášely přibližně stejnou míru utrpení. Ty nekonečný korekce a znovu-čtení a další kolo opravování a dopisování a zpětných a dopředných referencí a slepování kousků textu, který jsem psal na zadní strany účtenek z potravin. Ale přesto jsem neskončil. Ale když se nad tím tak zamýšlím, napadá mě, že k údivu mě vždycky přivedou ty kusy, který jsem napsal nalitej. Ty jsou doopravdy úžasný. Jestli víte, jak – ale vy jste to asi četli – například jak na konci naprosto bez důvodu jedou k P. domů a další den ráno se zase vrátí. Hodně se tam vysvětlí, mimochodem. Ale všechny slova tý pasáže k sobě dokonale pasujou a fungujou. dokonalá synergie.“ Chtěli po mě autorský čtení a nějaký poznámky ke všemu možnýmu, abych řekl jak se věci mají a dekódoval tisíc a jedna drobností.

    povídka | číst dál » | 22. prosince 2009 1:42 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #11

    Corporal Cortex #11

    „Stopáž bude neuvěřitelná,“ řekl můj režisér. „Předevčírem jsme dělali nějaké hrubé kalkulace a vyšlo vám to na pět… až šest…“

    „Hodin?“ uměle užasl moderátor.

    „Ne, dnů.“ Na chvíli zavládlo ticho. „Máme toho tolik, co říct, tolik variant, tolik možností, tolik fantazie. Jediné, co nám schází jsou vizionáři. Blázniví lidé s krystalicky čistou vizí, dokonalým kalkulem logického myšlení, předvídavostí, odhadem, bez potřeby spánku a nespoutanou, šílenou, halucinační fantazií. Potřebujeme desítky, možná stovky geniálních goonů, kteří by do toho šli s námi.“ Zase ticho.

    povídka | číst dál » | 22. prosince 2009 1:42 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #7

    Corporal Cortex #7

    Nepatřili jsme tam. Vyvrhelové v sametové kóji pokované zlatem. Nikdo z nás se speciálně nechystal, nikdo z nás se nepřevlékl, nebo neučesal. Přišli jsme v tom, v čem jsme běžně pracovali a někteří v tom v čem se probudili na podlaze. Já jsem se už aspoň týden neholil, málo jsem spal a pohled na mě musel být zoufalý. Modřiny na tváři, zápěstí obvázaná obvazy, některé prsty obtočené špinavými náplastmi, hrubé rozedrané ruce, potrhané a špinavé oblečení, na krku šátek a boty, které taky pamatovali lepší časy. Můj režisér, R., CS. K. vypadali velice podobně: zmlácení, nevyspalí, unavení. A tahle chátra je Nová A Zaručená Naděje Třetí Vlny Kinematografie nebo jak absurdně nás pojmenovávali? Zato P. a MM. byli jako ze škatulky. Tedy aspoň oproti ostatním zářili. Navoskované bílé úsměvy, které jsme na záznamech ještě digitálně bělili, ikonické magazínové obličeje, úzké košile s vyhrnutými rukávy, nějaké ty náramky kolem zápěstí, sem tam masivní ocelový prsten, delikátní ruce s tetováním. Možná, že šlo jenom o tohle; možná jsem jenom snil o ideálních tělech mladých mužů uprostřed bezmezného chaosu svět, kteří v sobě mají něco pravého, ryzího, čirého, skutečného. Čím víc jsem o věcech přemýšlel, tím méně jsme si byl jistý.

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #8

    Corporal Cortex #8

    Jestliže se dalo něco o Švábovi říct, tak hlavně to, že jeho názory byli silně nekonzistentní. Klidně nadával na to, co vždycky miloval a hájil své nepřátele proti jiným. Dělal to jenom proto, že mu to přišlo jako velice špatný nápad. Nedělal si s tím starosti. Z toho důvodu nikdy neměl žádný vážný vztah, skoro žádné přátele a uvědomoval si, že ho dřív nebo později někdo velice naštvaný zastřelí. Ani s tím si moc nedělal starosti. Jediné na čem mu záleželo, bylo mlácení lidí. Miloval to. Miloval i bolest, přímo zářil, když se rval, když byl v ringu, když nelogicky riskoval. Podle mě musel mimo jiné trpět silnou agresivní a hraniční poruchou osobnosti – v manuálu MKN-10 označované jako F60.3, které přerostla do obludných rozměrů a už se ztrácelo spojení s jejím původem v raném dětství. On tento chaos a napětí a adrenalin potřeboval k životu, jenom tehdy si připadal naživu, byl zase plný energie. Byl šťastný. Z toho důvodu také boxoval. Nebyl to box, ale nějaký druh organizované rvačky, kde bylo jenom velice málo omezení a dva bojovníci se řezali hlava nehlava. Šváb nikdy nebyl favoritem na to byl příliš zbrklý, netaktizoval, on ze srdce toužil toho druhého chlapa zmlátit do krve a byla to děsivá podívaná, když se mu jeho kolotoč podařilo rozjet. Ale málokdy v tom viděl něco osobního. „Byl to jenom zkurvenej nesmyslnej sport pro pobavení lidí a já a ten druhej chlap jsme se prostě v jeden čas vyskytli na místě, kde do sebe máme mlátit a když to za to stojí, pak stojí za to to dělat pořádně.“ Někdy se s chlapem, kterému zlomil nohu klidně zašel napít. Velice nekonzistentní go­on.

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #9

    Corporal Cortex #9

    „Ale jak…“ řekl moderátor a okamžitě začal formulovat svojí otázku z jiného konce. „Vaše práce na tolika projektech najednou musí být časově náročná, jak to ovlivnǔje váš soukromý život? O kterém pochopitelně nemáme žádné informace i když by je někdo velice rád znal.“

    K. se zasmál a kroutil hlavou. „Jaký soukromý život? Nic takového neexistuje.“

    „Je to pravda?“ zeptal se bleskově moderátor.

    „Je to tak,“ řekl Škrtič, který se první chopil slova. „Podívejte se na nás: banda neurotickejch chaotickejch vyvrhelů, který nejsou schopný žít klidný konformní životy. Neměli jsme se čeho vzdát, neměli jsme co ztratit, byli jsme zkrachovalý existence, IRL trolové, goonové, některý na útěku, některý rozvedení, jiný v depresích nebo s bohatou sbírkou poruch osobnosti, nemocných, bláznivých. Tahle věc byla pro nás pro všechny potřeba, byla jediná možná. Když jsme přestali používat svoje skutečný jména, nebylo to pro nic za nic. Museli jsme se do toho ponořit naplno. Mě si taky možná nikdo nebude pamatovat pod mým skutečným jménem, možná, že nikoho z nás, možná, že K. bude mít na hrobu napsaný tohle jedno jediný písmeno a rok 2014.“

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #1 (prvních 2500 slov)

    Corporal Cortex #1 (prvních 2500 slov)

    „Na minutu přesně,“ řekl můj režisér a doktor v jedné osobě, když jsme se blížili v jeho orvané Octavii ke Kinu. „Sleduj ten kordon naleštenejch ksichtů z vazelíny, sleduj ty čekající natěšený foťáky, ty novinářský krysy s psionickejma senzorama v mozku, sleduj to: hlavní nerv, blesjskavý nóbl kino, výkladní skříň společnosti Corporal Cortex. Dál už jsme to dotáhnout nemohli, Adame.“

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 2 | #

  • Corporal Cortex - #2

    Corporal Cortex - #2

    „Na čem pracujete teď? Máte v plánu nějaký další podobně neobvyklý a ambiciózní projekt?“

    „Samozřejmě,“ odpověděl jsem bez meškání. „Připravuji pokračování mé knihy, ale nejsem pod tlakem vydavatelů nebo čtenářů. Samozřejmě by si někteří rádi přečetli co nejdříve pokračování a hlasitá menšina to po mě dokonce vyžaduje. Říká, že je to moje povinnost vůči nim. Neposlouchám je, protože příběh musí mít svůj čas, musí vznikat pomalu, aby se v něm mohlo nahromadit dost dějových linek, aby mohla vykrystalizovat skutečná brutální pravda současnosti, abych přišel na to o čem ten příběh ve skutečnosti je a abych měl čas skutečnost dostatečně maskovat a utopit v náznacích, moři vzájemně propojených odkazů a narážek na věci úplně mimo příběh knihy. Možná to bude trvat jeden rok, možná deset let a možná taky žádné pokračování nikdy nevyjde.“

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex - #3

    Corporal Cortex - #3

    Tohle všechno jsem chtěl nějak dostat do své knihy, psal jsem spontánně, rychle, automaticky, musel jsem zachytit ty všechny pocity na jejich neodvratné spirálovité trajektorii napříč mozkem. Musel jsem. Nešlo vzdorovat. Drobnosti jako příběh, nebo nějaká logická návaznost přišla později, ve chvílích, kdy jsem měl mysl natolik čistou, že jsem se v tom chaosu dokázal zorientovat. V té době jsem se nestaral, že do dvaceti literárních rolí jsem obsadil muže, většinou mladé pohledné introvertní studenty mezi 17 a 24 roky, z nichž se každý prohýbá pod svou dávkou problémů.

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #



o autorovi:

K. Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.
mail:
jabber: kaja47@jabbim.cz

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

živě z twitteru

N/A

tadá

poslední články

Terminalita #22 - Neklid
povídka | 16. července 2015
Terminalita #21 - Zóna
povídka | 16. července 2015
Terminalita #19 - Tetování
povídka | 16. července 2015
Techno-optimismus ještě nevymřel
článek | 22. června 2015
Terminalita #18 - Velkej a malej Pítr
povídka | 29. května 2015
Terminalita #17 - Tomy
povídka | 29. května 2015
Terminalita #16 - Konec světa
povídka | 29. května 2015

poslední komentáře

Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem
kaja47 | 16. července 2015
Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem
Michy | 16. července 2015
Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita
Anonym | 10. července 2015
Sedm let post-rocku
Pavel Kohout | 15. května 2015
Kdybych chtěl napsat autobiografii...
kaja47 | 14. dubna 2015
Kdybych chtěl napsat autobiografii...
Severák | 3. dubna 2015
Temná a vágní fantasy
Michy | 16. února 2015

největší kecalové

Michy Michy
Severák Severák
Anonym Anonym
Pavel Kohout Pavel Kohout
adam adam

K47i © 2002 - 2015 K. aka Kaja47