přihlásit se
k47.cz
Už deset let na vašich monitorech.

tvorba

tvorba » podsekce: grafika, poezie a povídky
řadit podle: názvu,data, autora, komentářů
  • rok 2009
  • Corporal Cortex #7

    Corporal Cortex #7

    Nepatřili jsme tam. Vyvrhelové v sametové kóji pokované zlatem. Nikdo z nás se speciálně nechystal, nikdo z nás se nepřevlékl, nebo neučesal. Přišli jsme v tom, v čem jsme běžně pracovali a někteří v tom v čem se probudili na podlaze. Já jsem se už aspoň týden neholil, málo jsem spal a pohled na mě musel být zoufalý. Modřiny na tváři, zápěstí obvázaná obvazy, některé prsty obtočené špinavými náplastmi, hrubé rozedrané ruce, potrhané a špinavé oblečení, na krku šátek a boty, které taky pamatovali lepší časy. Můj režisér, R., CS. K. vypadali velice podobně: zmlácení, nevyspalí, unavení. A tahle chátra je Nová A Zaručená Naděje Třetí Vlny Kinematografie nebo jak absurdně nás pojmenovávali? Zato P. a MM. byli jako ze škatulky. Tedy aspoň oproti ostatním zářili. Navoskované bílé úsměvy, které jsme na záznamech ještě digitálně bělili, ikonické magazínové obličeje, úzké košile s vyhrnutými rukávy, nějaké ty náramky kolem zápěstí, sem tam masivní ocelový prsten, delikátní ruce s tetováním. Možná, že šlo jenom o tohle; možná jsem jenom snil o ideálních tělech mladých mužů uprostřed bezmezného chaosu svět, kteří v sobě mají něco pravého, ryzího, čirého, skutečného. Čím víc jsem o věcech přemýšlel, tím méně jsme si byl jistý.

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #8

    Corporal Cortex #8

    Jestliže se dalo něco o Švábovi říct, tak hlavně to, že jeho názory byli silně nekonzistentní. Klidně nadával na to, co vždycky miloval a hájil své nepřátele proti jiným. Dělal to jenom proto, že mu to přišlo jako velice špatný nápad. Nedělal si s tím starosti. Z toho důvodu nikdy neměl žádný vážný vztah, skoro žádné přátele a uvědomoval si, že ho dřív nebo později někdo velice naštvaný zastřelí. Ani s tím si moc nedělal starosti. Jediné na čem mu záleželo, bylo mlácení lidí. Miloval to. Miloval i bolest, přímo zářil, když se rval, když byl v ringu, když nelogicky riskoval. Podle mě musel mimo jiné trpět silnou agresivní a hraniční poruchou osobnosti – v manuálu MKN-10 označované jako F60.3, které přerostla do obludných rozměrů a už se ztrácelo spojení s jejím původem v raném dětství. On tento chaos a napětí a adrenalin potřeboval k životu, jenom tehdy si připadal naživu, byl zase plný energie. Byl šťastný. Z toho důvodu také boxoval. Nebyl to box, ale nějaký druh organizované rvačky, kde bylo jenom velice málo omezení a dva bojovníci se řezali hlava nehlava. Šváb nikdy nebyl favoritem na to byl příliš zbrklý, netaktizoval, on ze srdce toužil toho druhého chlapa zmlátit do krve a byla to děsivá podívaná, když se mu jeho kolotoč podařilo rozjet. Ale málokdy v tom viděl něco osobního. „Byl to jenom zkurvenej nesmyslnej sport pro pobavení lidí a já a ten druhej chlap jsme se prostě v jeden čas vyskytli na místě, kde do sebe máme mlátit a když to za to stojí, pak stojí za to to dělat pořádně.“ Někdy se s chlapem, kterému zlomil nohu klidně zašel napít. Velice nekonzistentní go­on.

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #9

    Corporal Cortex #9

    „Ale jak…“ řekl moderátor a okamžitě začal formulovat svojí otázku z jiného konce. „Vaše práce na tolika projektech najednou musí být časově náročná, jak to ovlivnǔje váš soukromý život? O kterém pochopitelně nemáme žádné informace i když by je někdo velice rád znal.“

    K. se zasmál a kroutil hlavou. „Jaký soukromý život? Nic takového neexistuje.“

    „Je to pravda?“ zeptal se bleskově moderátor.

    „Je to tak,“ řekl Škrtič, který se první chopil slova. „Podívejte se na nás: banda neurotickejch chaotickejch vyvrhelů, který nejsou schopný žít klidný konformní životy. Neměli jsme se čeho vzdát, neměli jsme co ztratit, byli jsme zkrachovalý existence, IRL trolové, goonové, některý na útěku, některý rozvedení, jiný v depresích nebo s bohatou sbírkou poruch osobnosti, nemocných, bláznivých. Tahle věc byla pro nás pro všechny potřeba, byla jediná možná. Když jsme přestali používat svoje skutečný jména, nebylo to pro nic za nic. Museli jsme se do toho ponořit naplno. Mě si taky možná nikdo nebude pamatovat pod mým skutečným jménem, možná, že nikoho z nás, možná, že K. bude mít na hrobu napsaný tohle jedno jediný písmeno a rok 2014.“

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #1 (prvních 2500 slov)

    Corporal Cortex #1 (prvních 2500 slov)

    „Na minutu přesně,“ řekl můj režisér a doktor v jedné osobě, když jsme se blížili v jeho orvané Octavii ke Kinu. „Sleduj ten kordon naleštenejch ksichtů z vazelíny, sleduj ty čekající natěšený foťáky, ty novinářský krysy s psionickejma senzorama v mozku, sleduj to: hlavní nerv, blesjskavý nóbl kino, výkladní skříň společnosti Corporal Cortex. Dál už jsme to dotáhnout nemohli, Adame.“

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 2 | #

  • Corporal Cortex - #2

    Corporal Cortex - #2

    „Na čem pracujete teď? Máte v plánu nějaký další podobně neobvyklý a ambiciózní projekt?“

    „Samozřejmě,“ odpověděl jsem bez meškání. „Připravuji pokračování mé knihy, ale nejsem pod tlakem vydavatelů nebo čtenářů. Samozřejmě by si někteří rádi přečetli co nejdříve pokračování a hlasitá menšina to po mě dokonce vyžaduje. Říká, že je to moje povinnost vůči nim. Neposlouchám je, protože příběh musí mít svůj čas, musí vznikat pomalu, aby se v něm mohlo nahromadit dost dějových linek, aby mohla vykrystalizovat skutečná brutální pravda současnosti, abych přišel na to o čem ten příběh ve skutečnosti je a abych měl čas skutečnost dostatečně maskovat a utopit v náznacích, moři vzájemně propojených odkazů a narážek na věci úplně mimo příběh knihy. Možná to bude trvat jeden rok, možná deset let a možná taky žádné pokračování nikdy nevyjde.“

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex - #3

    Corporal Cortex - #3

    Tohle všechno jsem chtěl nějak dostat do své knihy, psal jsem spontánně, rychle, automaticky, musel jsem zachytit ty všechny pocity na jejich neodvratné spirálovité trajektorii napříč mozkem. Musel jsem. Nešlo vzdorovat. Drobnosti jako příběh, nebo nějaká logická návaznost přišla později, ve chvílích, kdy jsem měl mysl natolik čistou, že jsem se v tom chaosu dokázal zorientovat. V té době jsem se nestaral, že do dvaceti literárních rolí jsem obsadil muže, většinou mladé pohledné introvertní studenty mezi 17 a 24 roky, z nichž se každý prohýbá pod svou dávkou problémů.

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #4

    Corporal Cortex #4

    „Počítám,“ začal můj režisér, když jsme si užívali taky svojí pomalou chvíli na červeném koberci, „že tak v polovině promítání z K. ta sedativa vyprchají a jestli pak bude mít špatnou chvíli, bůh s námi. To ho už nezastaví ani ta holka.“

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #5

    Corporal Cortex #5

    Seděl jsem v sále na svém místě někde v zadních řadách, vedle mě můj režisér a na druhé straně P. Přímo pode mnou seděl K. lemovaný R. z jedné a MM. z druhé strany. Zbytek týmu nás obklopoval, ale nebyl jsem si jistý, kde kdo je. Byl to nepříjemný pocit. Během měsíců, kdy jsme natáčeli náš film, jsme si vypěstovali zvláštní lokalizační cit, mystický šestý smysl, který se objeví u lidí, které k sobě poutá hluboké přátelství nebo jiné neobvyklé pouto. Vždycky jsme věděli, kde kdo je. Nemusel jsem se dívat nebo ohlížet, věděl jsme, kdo stojí za nmnou, kdo vedle mě, kdo je ve vedlejší místnosti, kdo je za kamerou, podvědomně, jako kdybych měl v mozku radar. Ale teď, tady v kinosálu společnosti Corporal Cortex jsem nedokázal vycítit ničí přítomnost, ani když seděli hned vedle mě, když zářili na okraji zorného pole. Jako kdyby tady ze strachu před odposloucháváním nainstalovali nějakou psionickou rušičku. Byl to divný pocit, naprostá bezradnost, osamění, paranoia.

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #6

    Corporal Cortex #6

    Seděl jsem v té akvarijní kóji a najednou hodiny poskočily. Někam zmizelo dvacet minut. Seděl jsem tam zase, stejně nepřítomný jako před tím střihem, ale okolní osazenstvo se změnilo, přemístilo se a změnilo tváře. Můj režisér se někam vypařil, Šváb a Škrtič někam odešli a pak se zase vrátili, protože si prohodili místa. Vedle mě seděl P., MM., Mu a R. Příliš velká skrumáž lidí na jednom malém místě. Ty mladé ptice tam byly stále, možná se mi podařilo zjistit, kolik jim vlastně je, ale na tom nezáleželo. Nebyly to děvky a od toho jsem se mohl odrazit. Přišly na film a sledovaly ho z jiné perspektivy, jinýma očima, viděly jiné obrazy a vnímaly jiný příběh. Použily jiný filtr a z dějového šumu jim vystoupil reliéf příběhu, který chtěly vidět. To nebyla moje slova, ale poskládal jsem to z jejich vět a velice mě to udivilo. Ten film byl divný a nepoužitelný podle všech měřítek mainsteamu, byl složitý a komplikovaný, David Lynch na drogách vystřelený na oběžnou dráhu Venuše v kostýmu zajíce, ale oni stejně přišly, nalákané sladkými bonbónky čekaly něco jiného, ale stejně je výsledek zaujal a svojí část, svojí verzi, svojí interpretaci si prožily naplno, rozhodně víc než gumové hlavy kamerových závisláků. Udivilo mě to. „Vážně, vážně, vážně. Podle mě je to neuvěřitelně silný, všechen ten shon a neviditelný nebezpečí světa ve kterým se oba dva tak marně snaží najít klid a samotu.“ Jo, tak by se to dalo taky vyložit. Natrefili jsme pravděpodobně na literární ptice, čtenářky, možná i autorky. Rozhodně mi přišlo, že se vyznají v psaném slovu. „Já sám nevím, jak si všechny drobnosti vyložit,“ říkal jsem, „heleďte, já jsem postupoval úplně naopak: nejdřív jsem napsal tisíc samostatných pasáží a pak jsem teprve hledal spojnice a když se mi nějakou nepodařilo najít, nechal jsem tu pasáž v textu volně vidět. Byl jsem na tom jako vy. Když najdete jiné spojnice, je to stejně správně. Možná najdete lepší variantu, která nepraská v logických švech.“ A měly velice úhledný rukopis. Jedna z nich začala kreslit schéma postav a dějů a sám jsem žasl, že to dává dokonalý smysl.

    povídka | číst dál » | 6. prosince 2009 19:45 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Terminalita #3 - Mistr Garcia

    Terminalita #3 - Mistr Garcia

    „Tak co jako bude, he?“ seděl jsem v cimře s nízkým stropem a ostrými světly, kam se jen-tak-tak vešlo šest lidí. Ta místnost byla stázovou kójí, po které čas stékal jako podzimní deště a nechával osazenstvo nedotčené jeho kostnatýma rukama.

    Přiťukli jsme si a napili se toho jedovatého nektaru z Ambrosie, many nebeské, Léku, který nás Bratry Trosečníky dokázal ještě držel při životě. Hlavou se mi prohnaly hromady a štosy nevyřešených problémů, mailů čekajících na odpověď, úkolů, které musím splnit co nejdříve, termínů, které vypršely minulou středu roku dva-tisíce-čtyři. Ale pro tento okamžik všechny problémy a staré hříchy uhořely na hranici, zatřepaly se v plamenech a zmizely. Vypařily se. Najednou jsem se cítil volně a pohodlně. Napil jsem se znova.

    povídka | číst dál » | 1. listopadu 2009 1:10 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Y3F

    Y3F

    Bylo 28. září deset hodin v noci, den před začátkem akademického roku a byl jsem tam já, Ruby a Peo – v tom orlím hnízdě na Severu. Bez činnosti jsme seděli podél stěny na zemi v nekonečně prázdném pokoji a nechtělo se nám nic dělat. Byli jsme vyčerpaní a bez života a hnili jsme ve svých ulitách a věděli jsme, že se brzo něco zásadního změní, ale byli jsme příliš unavení, než abychom se toho dokázali bát. Ale teď se ve vzduchu vznášel opar nečinnosti. Mohl by klidně skončit svět a nikdo by si ničeho nevšiml.

    Nedělo se nic. Jen po koberci se líně svíjely kabely.

    povídka | číst dál » | 20. října 2009 19:28 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Hot shotz!

    Ve složce ‚rozpracováno‘ jsem objevil 4 fotky z červencového cvičení/fotičky, které jsem chtěl v Photoshopu trochu doladit (nějak ve stylu relativně nedávného Napětí) a výsledky pak přihodit do sekce grafika. Ale pořád jsem se k tomu neměl a na zlepšování/zhor­šování fotek nakonec nedošlo.

    Ale na druhou stranu zase nechci, aby mi tu strašily nevyřešené záležitosti (už jich je beztak dost) a dám fotky online v nezměněné podobě.

    A aby bylo jasno, nejsou to jediné čtyři fotky z toho dne, ale jenom tohle kvarteto bylo vybráno z běžné dávky více než tří set kousků. Poměr jedna ku stu je běžný. Ne, že bych(om) tak špatně fotil(i), ale jenom jsem vybíravý a výstupní kontrola je přísná.

    foto | 16. října 2009 16:37 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Terminalita #2 - Peo

    Terminalita #2 - Peo

    Seděli jsme ve škole, v malé místnosti zastrčené někde v bloku A3 a hodina se táhla jako karamelová řeka. Byl jsem unavený a skoro jsem nevnímal. Otevřel jsem laptop, zkontroloval Twitter, koukl na /b/ a zkusil jsem se lognout na náš server – poslední svobodný přístav v internetovém oceánu.

    „Buď se celý svět zbláznil nebo se všechny ty internety spikly proti nám.“

    „Útoky pokračují, co?“

    „Přes SSH se nepřipojím a stěží si pingnu. Server je mrtvý a router nejspíš už nestíhá ani přesměrovávat.“

    „Ale no tak, pánové…“ řekl cvičící a naznačil, abychom se ztišili.

    „Nedá se svítit, musíme vypnout všechny stroje a počkat, až se bouře přežene,“ zašeptal jsem a do konce hodiny jsem se pokoušel připojit a shodit server. Marně. Zaklapl jsem víko notebooku a nepřítomně se díval z okna.

    povídka | číst dál » | 3. října 2009 4:47 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Terminalita #1 - Ruby

    Terminalita #1 - Ruby

    Bylo mi jasné, že se něco děje.

    Minulou noc se k nám někdo vloupal, ze tmy sykl „Není tady“ a zmizel. Někdo další se snažil hacknout naše počítače. Peo se začal chovat neklidně, jako kdyby něco tušil. Ruby úplně zmizela a já zase začal pociťovat nezvladatelnou úzkost a připadalo mi, že nás někdo sleduje. A pak tady byl ten mrtvý Japonec u nás ve vaně. Něco se skutečně dělo, ale v té době jsem ani zdaleka netušil, co všechno nás čeká.

    povídka | číst dál » | 20. září 2009 19:11 | autor: kaja47 | 4 | #

  • Plačky nad Kalderonem (text grafické povídky)

    povídka | číst dál » | 27. srpna 2009 22:57 | autor: kaja47 | 2 | #

  • Dvě věže

    Úlomky bizarního světa všední reality ve které žiju já, Peo a Ruby


    „Kdo z vás, holomci?“ napsal Peo, zaklapl víko notebooku a podíval se rudýma očima z okna do černošedého světa. „Teď ještě jednou otočíme Inland Empire a pak se uvidí.“ Měl na sobě triko s nápisem jedině Mlaskač nikdy nezalhal a seděl na vrchu jednoho ze dvou serverových racků. Já seděl na druhém racku v protějším rohu místnosti.

    To všechno se stalo v době, kdy internetem otřásala akta Mlaskač a online stalking se nebývale rozmáhal a naháněl strach a začínaly za něj padat žalobičky.

    „Není to trochu divné?“

    „Co konkrétně?“ zeptal se Peo a snažil se trochu protáhnout ztuhlou páteř a zároveň balancoval na věži čipů a disků a ventilátorů a snažil se nespadnout.

    povídka | číst dál » | 16. srpna 2009 1:21 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Stalker číslo 47

    Každého lze vystopovat.

    Na internetu není soukromí a neexistuje anonymita. Každý krok, každá navštívená stránka, každé klikutí je zaznamenáno a uloženo. Každý, kdo se vyskytne na síti, chtě nechtě zanechává stopy a nepřímá vodítka. A právě tyto indicie mohou být použity pro sledování osob a získávání informací o jejich soukromí, aniž by byl porušen jediný zákon a prolomeno jediné heslo.

    A to je podstata internetového stalkingu – legální získávání informací, které nejsou určeny vám.

    povídka | číst dál » | 16. srpna 2009 1:21 | autor: kaja47 | 2 | #

  • Někdo se dívá

    Někdo se dívá

    Ten mrtvý Japonec ve vaně byl pochopitelně problém. Objevil se tam už kdysi dávno, jednoho prehistorického rána, kdy u nás ještě nebydlela Ruby a my jsme se probrali a nejistě přešlapovali po místnosti a šoupání nohou po koberci znělo jako kanonáda děl.

    „Pili jsme?“ ptal se nejistě Peo, mhouřil bolavé oči a snažil se vyrovnat s náhlou fotonovou lázní.

    „Řekl bych že ne,“ odpověděl jsem a brodil jsem se po kolena v lahvích od vína.

    povídka | číst dál » | 16. srpna 2009 1:21 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Jaro 20009

    Jaro 20009

    Potom, co se konečně udělalo hezky, slunce začalo vytahovat špínu z nejzazších hlubin internetu a všichni zavrženíhodní blogeři dostávali touhy se družit IRL – v realitě.

    A to všechno a ještě miliarda dalších drobných příčin způsobila, že jsme se nějakou bizarní shodou náhod dostali na jakýsi sraz anonymních blogerů, kam se slezli individua s přebujelým egem, která jsme začali nenávidět hned od prvního pohledu. Byl to tak neuvěřitelně stupidní nápad, že jsme nemohli odolat a museli se tam jet podívat. Akce splnila naše očekávání – byla to hrůza. Navíc jsme s sebou vzali dva black-haty – hackery na steroidech – se kterými se už dřív znala Ruby.

    povídka | číst dál » | 16. srpna 2009 1:21 | autor: kaja47 | 1 | #

  • It was my final mission, nothing can save me

    It was my final mission, nothing can save me

    Nádhera, nádhera, nádhera!

    Nápad na inscenaci sebevraždy jsem dostal jednou v noci a nedokázal jsem se ho zbavit. Hned jsem začal stěhovat nábytek a připravovat světla. Nemohl jsem čekat, záleželo na tom. Imaginární sebevražda byla jedna z těch mála věcí, u kterých jsem cítil nutkání je udělat hned a pokračovat dokud nebudou hotovy.

    Stejně bouřlivým procesem záblesk – nápad – realizace si před pěti měsíci prošla grafika Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí. Obě dvě se točí kolem (sebe)destrukce člověka. Může vás zajímat, proč jsem to vlastně udělal. Já odpovím, že jsem zkrátka musel, najednou jsem si připadal uvolněně, lehce, blaženě. Možná, že právě takhle se cítí i skuteční sebevrazi, kteří si strčí skutečnou hlaveň do pusy a čekají na svůj okamžik štěstí.

    grafika | 5. srpna 2009 4:41 | autor: kaja47 | 7 | #

  • Napětí

    Napětí

    Yay! Přátelé, asi takhle. Jedna deviantka na ze samotného hnízda deviantů deviantArtu se kladně vyjádřila o mých kreativních pracích na poli zamlčování reality (tzn. fotomontáže). Doslova řekla „very interesting compositions on your war-field shots“ a dokonce se odvážila použít slovo „stunning“. Což mi hned dodalo odvahu a chuť udělat něco dalšího. Prohrabal jsem objemnou složku tréninky (která má asi 30GB), nastatroval oblíbený grafiký editor a vylezlo z toho další zátiší zbraní, kevlaru, balistických plátů a uniforem které jsem pro nedostatek nápadů nazval Napětí. (To víte, na názvy já nikdy nebyl. Třeba taková jména povídek Abs, Y3F, 2084 nebo 13 jasně říkají o čem to vlastně je, žejo.)

    Co na to říkáte? Mě osobně se nejvíc líbí barvy: hrubé, trochu namodralé, bez saturace. Na druhou stranu možná trochu moc kontrastu. Samozřejmě má ta fotka svoje chyby: fotič ukousl kus hlavně napravo a já na sobě nemám svojí uniformu. Jak se vám to líbí. Diskutujte!

    grafika | 26. července 2009 2:44 | autor: kaja47 | 3 | #

  • Útěk z explodující planety

    Útěk z explodující planety

    Byla to jedna z těch neodvratných věcí, před kterou člověk nemůže utéct, ale přesto má podvědomou touhu běžet…

    povídka | číst dál » | 7. června 2009 0:47 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Parazit

    Parazit

    Dvacet dva let jsem ležel bez pohybu v tom sklepě, kam mě hodili potom, co mi uřezali ruce i nohy, oči převázali ostnatým drátem, skalpelem mi z lebky vydlabali paměť a nechali mě krvácet na podlaze toho vězení. Nemohl jsem dělat nic, jenom čekat až umřu.

    povídka | číst dál » | 7. června 2009 0:47 | autor: kaja47 | 4 | #

  • Pokoj číslo 19

    Pokoj číslo 19

    „V okamžiku, kdy jsem zabořil ten skalpel do svého předloktí a přestal jsme být poután pravidly Systému, jsem poprvé během padesáti let mlhavého života pocítil skutečnou svobodu.“

    povídka | číst dál » | 24. března 2009 2:09 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí

    Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí
    grafika | 8. března 2009 14:28 | autor: kaja47 | 3 | #



o autorovi:

K. Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.
mail:
jabber: kaja47@jabbim.cz

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

živě z twitteru

N/A

tadá

poslední články

Kulturní vsuvka
článek | 19. prosince 2014
Slunce je vždy nové
povídka | 29. listopadu 2014
H. P. Lovecraft
článek | 20. listopadu 2014
Hororoskopy
projekt | 29. října 2014
#299
článek | 27. srpna 2014
O čem mluvím, když mluvím o Murakamim
článek | 31. července 2014

poslední komentáře

Google je Zlo
Hrc Prc | 19. prosince 2014
MySQL group by trik
mrsa | 20. března 2014
Vodník
cbvcxy | 22. února 2014
Rozdělení velkých tříd ve Scale
JeLiTo | 11. ledna 2014
Božena Němcová - V zámku a podzámčí
Anonym | 27. prosince 2013

největší kecalové

Anonym Anonym
mrsa mrsa
Okurka369 Okurka369
cbvcxy cbvcxy
JeLiTo JeLiTo

K47i © 2002 - 2014 K. aka Kaja47