přihlásit se
k47.cz
Už deset let na vašich monitorech.

tvorba

tvorba » podsekce: grafika, poezie a povídky
řadit podle: názvu,data, autora, komentářů
  • rok 2011
  • Šestý den

    Ikaros plachtil na kluzáku v podobě ptačích křídel. Občas jimi mávl, aby nabral výšku, ale většinu času jenom klouzal vzduchem. Chladný večer, jedna hodina letu nad oranžovým mořem.

    povídka | číst dál » | 16. prosince 2011 18:00 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Dívka, která milovala mraky

    Dívka, která milovala mraky

    Poledne posledního dne a ona seděla na mostě nad mrtvou dálnicí a dívala se do mraků. Vedle ní leželo horské kolo.

    Bílé spletence oblaků, krystalicky modré nebe a malá černá skvrna, jakoby díra proražená skrz mraky, daleko na východě. Už nebylo kam spěchat, už nebylo kam se hnát, nebylo kam utíkat a s prvními příznaky Choroby nebylo ani proč, ale ona se přesto drala přehradami duchů, letěla na svém kole na tohle místo nad přízračnou dálnicí, kde si konečně vydechla, sedla a dívala se na západ a sledovala mraky.

    povídka | číst dál » | 30. listopadu 2011 17:10 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Anomalocaris detrimentum

    Anomalocaris detrimentum

    Neměl jméno a poslední špetku příčetnosti ztratil, když se probudil ze sytémové hibernace do světa, který se hroutil sám do sebe pod tíhou absurdní totality a názorové normalizace. Rozdíly byly zakázané, odpor trestný. Ale přesto největším problémem byla nemožnost činu a přeťaté žíly komunikace.

    povídka | číst dál » | 3. září 2011 1:23 | autor: kaja47 | 4 | #

  • 2084

    2084

    Žil na útěku a jeho svět mezitím exodoval, hroutil se a měnil v singulární past, ve vězení samoty, v čekající oprátku, v černou díru totality. Chtěl zmizet, toužil vzlétnout a prolomit Bariéru, ale nemohl.

    povídka | číst dál » | 3. září 2011 1:23 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Třicet tisíc dnů kocoviny

    Třicet tisíc dnů kocoviny

    Byl to ten bar, kde obsluha nosila neprůstřelné vesty na holých tělech. Nebyly to kompletní neprůstřelné vesty, jen tvrdé balistické pláty přilepené přímo na kůži.

    V celém městě samozřejmě bylo zakázáno podávat jakékoli nápoje, které jsou jednoznačně rozeznatelné jako alkohol a tak nalévali čirou tekutinu z lahví bez etiket. Alkohol se nesměl pít v ulicích, ale ani v bytech nebo domech. Nákup byl přísně kontrolován a lihoviny mohly být směněny jen za speciální lístky. Za stejné lístky se nakupovaly zbraně. Byla to polo-legální vnitřní měna, kterou banky neuznávaly, ale jinak měla neskutečnou cenu.

    povídka | číst dál » | 3. září 2011 1:23 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Mía #1

    Mía #1

    Ve světě
    který se zbláznil
    jenom šílenci
    vidí jasně

    povídka | číst dál » | 4. července 2011 7:04 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Poslední sobota

    Poslední sobota

    „Někdy musíme prohrát, abysme vyhráli.“

    rychlovka | číst dál » | 12. dubna 2011 1:28 | autor: kaja47 | 1 | #

  • End-time #3 - rok 2014

    End-time #3 - rok 2014
    povídka | číst dál » | 31. ledna 2011 1:05 | autor: kaja47 | 0 | #

  • End-time #1 - Jen mrtví viděli konec války

    End-time #1 - Jen mrtví viděli konec války
    povídka | číst dál » | 24. ledna 2011 3:41 | autor: kaja47 | 0 | #

  • End-time #2 - Krev a bouře

    End-time #2 - Krev a bouře
    povídka | číst dál » | 24. ledna 2011 3:41 | autor: kaja47 | 0 | #

  • rok 2010
  • 2. února 2010 - noc

    2. února 2010 - noc
    povídka | číst dál » | 24. října 2010 11:13 | autor: kaja47 | 0 | #

  • 2. února 2010 - večer

    Další násilí…

    povídka | číst dál » | 21. října 2010 3:31 | autor: kaja47 | 0 | #

  • 2. února 2010

    2. února 2010
    povídka | číst dál » | 14. října 2010 4:53 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Abs - update #2

    Abs - update #2

    Všechno je do posledního slova pravda. Všechno kromě lží.

    povídka | číst dál » | 29. září 2010 22:41 | autor: kaja47 | 1 | #

  • 13:30, pár let před technologickou singularitou

    13:30, pár let před technologickou singularitou

    Seděl jsem na zahrádce restaurace a seděli tam také ti dva identičtí bratři, kteří za sebe dokončovali věty. V té době jsem pracoval jako soukromý detektiv a je dva jsem měl sledovat. Ale to všechno se stalo už dávno, někdy na začátku jednadvacátého století, kdy svět žil pomalu a aniž by to kdokoli věděl, pomaličku se blížil finální destinaci technologické singularity.

    povídka | číst dál » | 3. září 2010 3:59 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Dissapeared

    Dissapeared
    grafika | 16. června 2010 19:00 | autor: kaja47 | 3 | #

  • Zmizet v oblacích

    Zmizet v oblacích

    „Potom, co jsme vyjebali se základní termodynamikou, už svět nebyl co dřív,“ vyprávěl pružný muž ve věku osmdesáti meta-roků, který před čtyřiceti lety utekl z hroutící se planety Země. „Pak už bylo všechno možný a celej svět se zbláznil.“ Napil se starodávné kyseliny z baterie. „Všechno, o čem jsme kdy snili, najednou bylo uskutečnitelný. Přiblížili jsme se ráji, vzali jsme pod krkem čas i prostor. Mohli jsme všechno, ale Systém začal s perzekucí. Trhal společnost na kusy, udělal ze Země totalitní byrokratický peklo. Útočil na vlastní, házel nám na hlavy bomby, a ukazoval nepřítele, jenom proto, aby nám naočkoval strach. A to se mu zatraceně povedlo. Byli jsme k smrti vystrašení, vyděšení takovým způsobem, že si s námi mohli dělat cokoli. Chtěli nám vzít naše práva. Žádnej problém. ‚Je to pro vaše dobro,‘ tlačili nám do hlav den co den. První opatření, které zavedli byl zákaz vycestování z planety. Doprdele, poprvý to bylo možný, splnil se nám sen, mohli jsme pryč, ale říkali nám, že prej: ‚nikdo nesmí opustit náš ráj‘ a tak jsme tvrdli na tom umírajícím kusu skály. A toužili jsme odletět.“

    povídka | číst dál » | 15. dubna 2010 23:38 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Nažerte se grázlové (4. kniha, 22. kapitola, verš 41.)

    Nažerte se grázlové (4. kniha, 22. kapitola, verš 41.)

    Rychlovka z 28.2.2010 na témata: dva tucty, markytánka, nedělní večer, abecední řazení

    rychlovka | číst dál » | 14. března 2010 22:39 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Nažerte se grázlové (6. kniha, 11. kapitola, 2. odstavec , verš 42.)

    Nažerte se grázlové (6. kniha, 11. kapitola, 2. odstavec , verš 42.)

    Rychlovka z 7. 3. 2010, téma: bělosněžný ledu let

    rychlovka | číst dál » | 14. března 2010 22:39 | autor: kaja47 | 1 | #

  • Terminalita #4 - David Baran & Petr Balabán

    Terminalita #4 - David Baran & Petr Balabán

    Teprve v ten okamžik začal večírek.

    povídka | číst dál » | 7. března 2010 22:53 | autor: kaja47 | 0 | #

  • P14

    P14

    Včera se něco muselo stát, tím jsem si byl jistý. Ale ani já, ani Peo jsme si nic nepamatovali.

    Probudili jsme se v Peově pokoji, oba v jedné posteli s děsivou bolestí hlavy a svalů, tělesně zesláblí, morálně na dně, na hranici kolapsu a s vymazanou pamětí. Předchozí den neexistoval. Přesto nám hlavami slabě rezonovaly nejasné vzpomínky jakoby vytvarované z mlhy, téměř jsme je viděli a měli pocit, že se jich můžeme i dotknout, ale vzápětí se rozplynuly. Nesly se nám hlavou, stejně jako se krajinou nese ozvěna výstřelu z pušky, ale hrob vzpomínek v našich lebkách byl zakryt těžkou mramorovou deskou.

    Nic nedávalo smysl.

    povídka | číst dál » | 21. ledna 2010 5:53 | autor: kaja47 | 3 | #

  • Neděle třináctého

    Neděle třináctého

    Byly tu důležitější otázky k zodpovězení, ale nikdo je nevyslovil a tak jsem jenom tupě zíral do Peových smutných očí.

    povídka | číst dál » | 4. ledna 2010 4:48 | autor: kaja47 | 0 | #

  • rok 2009
  • Corporal Cortex #10

    Corporal Cortex #10

    „Ok,“ řekl jsem. „Měl jsem psa, který občas kouřil crack.“ Obočí všech pozorovatelů se zvedlo o jeden stupínek pozornosti. Byl jsem ve slepé uličce. Ať jsem udělal cokoli, udělal jsem to podle nich dobře. „Tahle paralela naprosto vystihuje celou knihu i její psaní.“ Panebože, dokázal jsem splnit jejich sny jako naprosto nekompetentní spisovatel i osobnost jako taková. „Dobrou třetinu knížky jsem psal opilej, psal jsem když mi bylo zle, když jsem skřípal zubama přetlakem v hlavě. Nekonečnej smutek. Na tom příběhu není nic veselýho a když se dívám zpětně, je mi jasný, že ještě neskončil. Doufal jsem, že aspoň nějak šťastně uzavřu jednu kapitolu mýho trmácení, ale není to pravda. Utrpení pokračuje. Teď už víte všechno a můžete jít domů.“ Bohužel nešli, chtěli ještě něco slyšet a na něco se snad i zeptat. Dokonce chtěli, abych přečetl nějaký část knihy. Ptali se jaká je moje nejoblíbenější pasáž, nebo jakou jsem psal nejraději a jakou mám zpětně nejradši. „Na co se to sakra ptáte? Všechny části mi během psaní přinášely přibližně stejnou míru utrpení. Ty nekonečný korekce a znovu-čtení a další kolo opravování a dopisování a zpětných a dopředných referencí a slepování kousků textu, který jsem psal na zadní strany účtenek z potravin. Ale přesto jsem neskončil. Ale když se nad tím tak zamýšlím, napadá mě, že k údivu mě vždycky přivedou ty kusy, který jsem napsal nalitej. Ty jsou doopravdy úžasný. Jestli víte, jak – ale vy jste to asi četli – například jak na konci naprosto bez důvodu jedou k P. domů a další den ráno se zase vrátí. Hodně se tam vysvětlí, mimochodem. Ale všechny slova tý pasáže k sobě dokonale pasujou a fungujou. dokonalá synergie.“ Chtěli po mě autorský čtení a nějaký poznámky ke všemu možnýmu, abych řekl jak se věci mají a dekódoval tisíc a jedna drobností.

    povídka | číst dál » | 22. prosince 2009 1:42 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #11

    Corporal Cortex #11

    „Stopáž bude neuvěřitelná,“ řekl můj režisér. „Předevčírem jsme dělali nějaké hrubé kalkulace a vyšlo vám to na pět… až šest…“

    „Hodin?“ uměle užasl moderátor.

    „Ne, dnů.“ Na chvíli zavládlo ticho. „Máme toho tolik, co říct, tolik variant, tolik možností, tolik fantazie. Jediné, co nám schází jsou vizionáři. Blázniví lidé s krystalicky čistou vizí, dokonalým kalkulem logického myšlení, předvídavostí, odhadem, bez potřeby spánku a nespoutanou, šílenou, halucinační fantazií. Potřebujeme desítky, možná stovky geniálních goonů, kteří by do toho šli s námi.“ Zase ticho.

    povídka | číst dál » | 22. prosince 2009 1:42 | autor: kaja47 | 0 | #

  • Corporal Cortex #7

    Corporal Cortex #7

    Nepatřili jsme tam. Vyvrhelové v sametové kóji pokované zlatem. Nikdo z nás se speciálně nechystal, nikdo z nás se nepřevlékl, nebo neučesal. Přišli jsme v tom, v čem jsme běžně pracovali a někteří v tom v čem se probudili na podlaze. Já jsem se už aspoň týden neholil, málo jsem spal a pohled na mě musel být zoufalý. Modřiny na tváři, zápěstí obvázaná obvazy, některé prsty obtočené špinavými náplastmi, hrubé rozedrané ruce, potrhané a špinavé oblečení, na krku šátek a boty, které taky pamatovali lepší časy. Můj režisér, R., CS. K. vypadali velice podobně: zmlácení, nevyspalí, unavení. A tahle chátra je Nová A Zaručená Naděje Třetí Vlny Kinematografie nebo jak absurdně nás pojmenovávali? Zato P. a MM. byli jako ze škatulky. Tedy aspoň oproti ostatním zářili. Navoskované bílé úsměvy, které jsme na záznamech ještě digitálně bělili, ikonické magazínové obličeje, úzké košile s vyhrnutými rukávy, nějaké ty náramky kolem zápěstí, sem tam masivní ocelový prsten, delikátní ruce s tetováním. Možná, že šlo jenom o tohle; možná jsem jenom snil o ideálních tělech mladých mužů uprostřed bezmezného chaosu svět, kteří v sobě mají něco pravého, ryzího, čirého, skutečného. Čím víc jsem o věcech přemýšlel, tím méně jsme si byl jistý.

    povídka | číst dál » | 12. prosince 2009 21:49 | autor: kaja47 | 0 | #



o autorovi:

K. Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.
mail:
jabber: kaja47@jabbim.cz

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

živě z twitteru

N/A

tadá

poslední články

Infarkt v sedmadvaceti
článek | 24. srpna 2015
Terminalita #27
povídka | 13. srpna 2015
Terminalita #26 - Carl Solomon
povídka | 13. srpna 2015
Terminalita #25 - Anit
povídka | 13. srpna 2015
Terminalita #24 - Kaplan
povídka | 13. srpna 2015
Terminalita #23 - Rakovina
povídka | 13. srpna 2015
Terminalita #22 - Neklid
povídka | 16. července 2015
Terminalita #21 - Zóna
povídka | 16. července 2015

poslední komentáře

Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem
kaja47 | 16. července 2015
Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem
Michy | 16. července 2015
Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita
Anonym | 10. července 2015
Sedm let post-rocku
Pavel Kohout | 15. května 2015
Kdybych chtěl napsat autobiografii...
kaja47 | 14. dubna 2015
Kdybych chtěl napsat autobiografii...
Severák | 3. dubna 2015
Temná a vágní fantasy
Michy | 16. února 2015

největší kecalové

Michy Michy
Severák Severák
Pavel Kohout Pavel Kohout
adam adam
Anonym Anonym

K47i © 2002 - 2015 K. aka Kaja47