k47.cz


Jóga v metru? Meditace v tramvaji? Proč ne?

15. září 2016 21:52 | sekce tvorba » grafika » foto

Všechno je jednou poprvé: Poprvé ve dvě ráno poslat cikána před Hlavákem do prdele, poprvé přihlížet zneužívání policejních pravomocí, poprvé strávit noc s neznámými lidmi v karaoke baru a poprvé být součástí lekce jógy v metrech a tramvajích. Někdy se všechna tahle poprvé dají stihnout během jednoho odpoledne a jedné noci.

Jóga v metru? Meditace v tramvaji? Proč ne?

Celou operaci, tedy aspoň její začátek, kde šlo o jógu, měli na svědomí recesisté z Děsíru. Ti se každý třináctý den v měsíci scházejí, aby provedli gerilový útok na veřejné prostory Prahy. Jejich taktika je neortodoxní: Rozdávají dárky cizincům, pořádají LAN party nebo čajový dýchánek v metru, začnou hrát twister v hromadné dopravě nebo rozjedou Rybičky, rybičky, rybáři jedou napříč Václavákem.

Já sám jsem se s nimi dostal do křížku před několika lety, krátce poté, co se do věci zapojil Vítek Ježek a vzkřísil Děsír z mrtvých. Plánem první akce bylo čtení v metru: Vezmi si knížku, zajdi do metra a začni číst. Já vyhrabal Burroughsův Nahý oběd a začal vyřvávat oplzlé pasáže na kolemjdoucí. To byl můj styl recese, nepříliš okázalý nebo nápadný, který může snadno splynout s šumem na pozadí světa, jen pro pozorné pozorovatele.

Ve srovnání s lehkými tahy světové literatury, byla veřejná jóga příliš drsná a vulgární ukázka očividného exhibicionismu. Nic pro mě. Půjčil jsem svojí karimatku a místo toho se chopil foťáku. Vidět znamená věřit, tak proč tuhle víru neumožnit alespoň zprostředkovaně?

Na mém prvním rendez-vous s Děsírem, si uskupení získalo mediální pozornost. V novinách se o celé operaci mylně psalo, že má určitou spojitost s nějakou skutečnou literární akcí, která probíhala ve stejné době. Nebyla to pravda a šlo jen o náhodu. Určitou pozornost si recesisté získali i teď prostřednictvím ███, která o gerila józe psala pro █████. Pokryla celou akci a pak pokračovala za hranice profesních závazků daleko za hranu půlnoci, kdy věci nabraly tón pochmurného chaosu.

Druhý den jsem se od Severáka dozvěděl, že o ni také zavadil, a vypadá to, že do jejího rajónu spadá metro, veřejné záchodky, bezdomovci a překvapivě i swingers kluby.

Z celé události, a hlavně z toho, co se stalo potom, jsem mezi druhou a třetí ráno napsal 1200 slov polo-fiktivního záznamu. Plánoval jsem to jako kapitolu chystané novely Lháři s tím, že onu kapitolu na k47čce brzo zveřejním jako ochutnávku věcí budoucích. Po opětovném přečtení jsem však musel své plány zcela přehodnotit. Výsledný kus textu není technicky špatný, rozhodně ne s přihlédnutí k okolnostem vzniku, ale zato je nepřístojný ve všech ostatních ohledech. Kdybych ho hodil na net, lidi by mě za něj přibili na kříž a já bych to neměl za přehnanou reakci. Obsahuje příliš mnoho pokroucené pravdy a potřebuje razantně upravit. Jako vždy jsem lhal o banalitách, ale upřímně mluvil o věcech, se kterými jsem se do té doby nikomu nesvěřil. Anonymita toho okamžiku byla osvobozující.

To by mohl být leitmotiv. Mám rád, když se můžu ztratit v davu, vsáknout se do mezer, bez odporu proplouvat masou, které na mě nikdy skutečně nezáleží, a ze stínů připravovat akci, zasáhnout a zmizet. Některé děsíří podniky se nesly v podobném duchu, recese čekala v prasklinách, připravená na objevení, ale nekřičela po pozornosti jako osm lidí pod koněm, kteří na karimatkách vzdávají hold slunci.


Jestli chcete získat představu, co je Děsír zač, tak se podívejte na videa od Improv Everywhere a v duchu si představte, že to dělají Češi.


štítky: a | 6 | komentovat | #

A štěrk létal do předních řad...

9. září 2016 4:43 | sekce tvorba » grafika » foto

Poslední dobou skoro každý den začnu tím, že se podívám jaké akce se konají v Praze. Vybírám především ty, které by mohly vést k dobrým fotkám. Když u toho můžu pít pivo nebo gin\tonicy a chovat se přinejmenším morálně sporně, tím lépe. Tohle mě v poslední době dovedlo na zvláštní události, kterým bych se ani ne před třemi měsíci obloukem vyhýbal. Ale o tom možná někdy příště. Možná. Jen možná. Pokud se odhodlám.

Nedávno jsme byl v Dejvicích vyřídit jeden deal. Nebudu prozrazovat přesně o co šlo, jen řeknu, že jsem v kapse měl vyhazovací nůž a kanystr pepřového spreje. I když popravdě: Vyhazovák a sprej mám s sebou vždycky. Když se celá operace obešla bez krve, začal jsem přemýšlet do dál. Vybaven excesivní znalostí akcí v Matičce Metropolis, jsem si vzpomněl, že na Petřinách se jednou plochodrážní závody. „Proč ne?“ pomyslel jsem si jako správný akolyta HST. Bylo to jen pár zastávek metrem.

A štěrk létal do předních řad...

Nešel jsem tam kvůli závodům, motorkám nebo hluku motorů, šel jsem tam jen a pouze kvůli testovacím fotkám. Chtěl jsem prubnout, jak si můj 31 let starý beercan objektiv poradí se stroji v plné rychlosti. Už dopředu jsme věděl, že to není žádná sláva a tak jsem se připravil. Plánoval jsem střílet jen v zatáčce, kde všichni musí zpomalit. Líné ostření jsem kompenzoval zavřenou clonou pro větší hloubku ostrosti, která by mohla ledacos odpustit, a tu zase doháněl vysokým ISO. Do toho začalo zapadat slunce a já vytrvale ztrácel drahocenné světlo.

Za necelou hodinu jsem zmizel. Kdo vyhrál? Možná nikdo. Nezáleželo na tom. Šlo mi o snímky a těch jsem pár dostal. Ukázalo se, že ctihodný beercan, který jsem měl za archaický vrak z roku 1985, je fajnový kousek skla. A taky se potvrdilo, že se za hledáčkem stále chovám jako diletant. Beercan na NEXu produkoval dobré výsledky tak v 40–50% případů, ale na A7čce konzistentně netrefoval focus. Zjistil jsem, že jsem na A7čce měl rozhozený microadjust z doby, kdy jsem se snažil vyladit ostření a ony problémy s autofocusem byly způsobené tím, že se uvolnil zadní element objektivu. Utáhl jsem ho, zresetoval microadjust a od té doby to hází jeden ostrý snímek za druhým.

I když ne tak úplně vždycky. Občas se prostě netrefí. Ne úplně, jen tím velice otravným způsobem, kdy je trošičku out-of-fosus a fotka není ani ostrá ani neostrá. Ale to mě moc netrápí. Beercan mě stál jen pytel buráků namísto 38 tisíc, které Sony chce za novou 70–200mm f/4.0. Takže asi tak.

Pořád však platí, že ostření je příliš pomalé pro divokou akci a na plnou clonu objektiv produkuje hrozivou chromatickou aberaci a purple fringing. Když ale tohle všechno vezmu v potaz (a budu připraven udělat nějaký ten defringe v darktable), dá se dosáhnout dobrých výsledků i se sklem pod tři tisíce z aukra.


PS: Jako vždycky víc fotek je v mé dumpingové galerii a na twitteru.


štítky: | 4 | komentovat | #



co se děje jinde v zóně k47

zdroj | rss

stalkr

8. července 2016 13:20
21. června 2016 14:56
16. června 2016 20:42
16. června 2016 11:53
zdroj | rss

Funkcionálně.cz

17. dubna 2017 18:58
25. března 2017 12:24
19. února 2017 14:13
7. února 2017 15:16
zdroj | rss

Dnes večer k poslechu a tanci hraje...

9. března 2017 4:31
10. ledna 2017 22:15
8. prosince 2016 14:39
29. listopadu 2016 3:33
zdroj | rss

ASCII blog


o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016
65daysofstatic - první a poslední
hudební článek | 15. listopadu 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47