přihlásit se
k47.cz
Už deset let na vašich monitorech.

Dívka, která milovala mraky

autor: kaja47 - CC by-nc-sa - publikováno: - sekce tvorba » povídky #2372
štítky: , , a

Poledne posledního dne a ona seděla na mostě nad mrtvou dálnicí a dívala se do mraků. Vedle ní leželo horské kolo.

Bílé spletence oblaků, krystalicky modré nebe a malá černá skvrna, jakoby díra proražená skrz mraky, daleko na východě. Už nebylo kam spěchat, už nebylo kam se hnát, nebylo kam utíkat a s prvními příznaky Choroby nebylo ani proč, ale ona se přesto drala přehradami duchů, letěla na svém kole na tohle místo nad přízračnou dálnicí, kde si konečně vydechla, sedla a dívala se na západ a sledovala mraky.

Byly to dva roky, co naposledy promluvila, když ještě bylo ke komu. Dvě známé tváře, které se ztratily v entropickém děsu. Už si ani nedokázala vzpomenout, jak vypadaly. V jejích vzpomínkách zůstaly jenom dva rozmlžené oblaky, které se s první vlnou bolestí začaly rozpíjet. Její mozek se rozpadal. Rozpadal se celý svět.

Staletí se jí přehnala nad hlavou. Míjející čas, poslední vteřiny. Vzpomínala na všechny dny a při té myšlence jí objímala hrůza. Nezůstalo nic.

„Nikdy se nezastavit, hlavně se nikdy nezastavit.“ Nasedla na kolo a vystřelila po asfaltové ranveji opuštěným vzduchem. „Proč já? Proč já? Proč já?“ v hlavě ji hučela nesmírná panika. Kdysi ji zažívala jenom za osamělých nocí, kdy se ji kolena podlomila pod tíhou vesmíru a musela běžet ven, rozrážet dveře a křičet na hvězdy, aby rozpustila děs a hrůzu, která ji korzovala v kostech a horkých žilách a dechu. „Jedna ztracená duše, ztracená na nepatrném smítku prachu, která tone v nesmírnosti času a prostoru.“ Ale když se choroba začala naplno projevovat, objímala jí tahle hrůza svými chladnými prsty celý den. Nebylo kam couvat.

„Nikdy se nesmím zastavit,“ zurčilo jí v hlavě jako nepatrný pramínek naděje. Když letěla na svém kole, čas se zastavil, čas neexistoval. Když se hnala přízračným vzduchem, byla tu napořád, byla fotonem na své pouti bažinami absolutní nuly. Vzduch jí svištěl kolem uší, zabrala do pedálů a ucítila odpor pneumatik. Chvíle zapomnění byly chvíle blaha.

Ale pak se zastavila na svém mostě a sledovala mraky, bílé velryby, jak se líně převalovaly oblohou. Někdy měla pocit, že může slyšet jejich zpěv, ale to bylo jen další stádium choroby. Krajina postupně šedla a ztrácela život a jen oblaka se nad ní přelévala s posledními zbytky naděje v přízračných žilách.

A pak se probrala ve svém pokoji nasáklém dezinfekcí. „Jsem jenom parazit, nádor na tváři světa, rakovina, které se tenhle nesmírný stroj už skoro zbavil a zbývá jenom trochu, než bude kompletně očištěn.“

Uběhlo několik dnů.

„Spalte všechno, spalte celý svět,“ znělo jí snovou hlavou jakou prastaré velrybí písně, „spalte hmotu, spalte zemi, spalte všechno dokud nezůstane vůbec nic a budeme se kymácet nad propastí černé díry & nicoty & nekonečna.“ Poslední gin-tonik páně chladl na bezvědomém pultě. „Jaký smysl má existence? Proč potřebujeme jsoucno? Jakto že Occamova břitva neseřízla všechno na nekonečnou nicotu – nevesmír.“ Zasmála se, protože věděla, že se jí zanedlouho nic z toho už nebude týkat. Dosáhla pátého stádia: popírání, agrese, smlouvání, deprese, smíření. Přeskočila třetí fázi a agresi a depresi zažívala najednou – maniodepresivní fúzi, čiré šílenství, když se jí země drobila pod nohama. Skvrna daleko na východě se zvětšovala.

Za poslední tři dny prospala jenom tři hodiny dokud jí představy mizejících mraků a noční můry čtvrtého stádia nevyhnaly uprostřed noci ven. Sedla na svoje horské kolo a hnala se pryč. Studený vzduch ji cirkuloval hlavou. Už nebylo kam se hnát. Zastavila se na svém mostě a sledovala noční mraky podsvícené měsícem. „Nezůstane nic.“

Páté stádium.


komentáře RSS

Zatím žádné komentáře. Buďte první.
Komentář bude formátován pomocí Texy! syntaxe.
Např: **tučný text**, *kurzíva*, "text odkazu":adresa.
Na ostatní komentáře můžete odkazovat pomocí [čísla komentáře].

Napište komentář!

 

o autorovi:

K. Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.
mail:
jabber: kaja47@jabbim.cz

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

živě z twitteru

N/A

tadá

poslední články

#299
článek | 27. srpna 2014
O čem mluvím, když mluvím o Murakamim
článek | 31. července 2014
Kafe v pět
povídka | 30. června 2014
O bestii
povídka | 30. června 2014
Úvod do zrcadel a labyrintů
článek | 12. května 2014
Slova starého feťáka
článek | 17. dubna 2014
669.350
| 8. dubna 2014

poslední komentáře

Pixel dump
Smithk711 | 26. září 2014
MySQL group by trik
mrsa | 20. března 2014
Vodník
cbvcxy | 22. února 2014
Rozdělení velkých tříd ve Scale
JeLiTo | 11. ledna 2014
Božena Němcová - V zámku a podzámčí
Anonym | 27. prosince 2013

největší kecalové

JeLito JeLito
Anonym Anonym
Ondřej Levek Ondřej Levek
mrsa mrsa
Okurka369 Okurka369
cbvcxy cbvcxy

K47i © 2002 - 2014 K. aka Kaja47