Geometry wars: retro evolved

Tento pradávný koncept FFFS (flying forward, furt střílím) by dnes sám o sobě asi nestačil. Geometry wars nabízejí navíc úchvatnou zvukovou a grafickou podívanou (sice jen ryze abstraktní, ale to jí na líbivosti neubírá). Obraz je plný barev, střelby, výbuchů, gravitačních deformací prostorové mřížky (vypadá to fantasticky), rotujících černých děr, vybuchujících nepřátel, zběsilé střelby, vybuchujících černých děr a hypnotizujících zvuků. Efektů je tolik, že místy člověk nemá ponětí, kde se jeho maličké plavidlo právě nachází, kam střílí a co se to vlastně kolem něj děje. A tempo se neustále zrychluje, nepřátel přibývá a objevují se nové a ještě zákeřnější druhy protivníků.

Jedná se o velice návykovou směs, která člověka nutí, aby po smrti okamžitě spustil novou hru a znovu se vrhl do víru abstraktní geometrické bitvy a byl hypnotizován zvuky, hudbou a grafickými efekty. Myslím, že z Geometry wars se může mnoha lidem dělat špatně. I mě se to jednou téměř stalo (Hrát GW čtyři hodiny v kuse je doopravdy dost).

Geometry wars je chytlavá banalita. I mě zaskočilo, jak moc se mi zaryla pod kůži a jak se nechce pustit. Je to hlavně způsobeno konceptem „Easy to play, hard to be master.“ Tedy ve smysluplném meta-jazyce: lehké hrát, ale velice těžké stát se mistrem. Obtížnost rychle roste a v pozdějších fázích geometrické vřavy to vypadá jako na horské dráze: v jednu chvíli uprostřed obrazovky rotují čtyři pulzující černé díry, pak všechny velmi rychle za sebou vybuchnou a vy máte problém (Černá díra tady funguje tak, že svým gravitačním polem přitahuje vše ve svém okolí a když je plná, vybuchne a uvolní spousty malých modrých koleček, které po vás jdou jako blázni. A samozřejmě lze černou díru, která je v GW vlastně červená, stejně jako všechno ostatní rozstřílet na prach), za pomoci veliké náhody a několika fantastických úniků vystřílíte modrou změť, ale o půl vteřiny později se po celé ploše vesmíru objeví fialové čtverečky, z rohů začínají vylézat hadi, které musíte trefit přímo do hlavičky a zelené čtverečky, které mají nepříjemný zvyk uhýbat před vaší palbou, obrazovka se plní tvary a barvami, razíte si cestu davem obrazců, ale nestihnete to, narazíte do nepřítele, ztratíte jeden život a jede se dál. Jako na houpačce! Když je vám hodně úzko, můžete použít bombu, která vyčistí vše živé na obrazovce, ale je to velice cenný artikl, který obdržíte za každých dosažených sto tisíc bodů (za 10.000 se vám vylepší zbraň a za 75.000 dostanete bonusový život).

A to je ve zkratce Geometry wars: jednoduchá návykovka dostupná pro mnoho platforem (Win/PC a nějaké konzole, na Linux se kašle, ale to nikoho nepřekvapí, přes Wine jsem GW nerozchodil). Stáhnout se dá třeba přes Steam za nějaké mizivé 4 dolary a to za to stojí.

Zápisky z intoxikace

Geometry wars je opravdu totálně návyková hra, která vyvolává skoro až drogovou závislost. Navíc je to po dlouhé době jediná hra u které jsem křičel radostí, když se mi povedl nějaký fantastický únik nebo manévr, jako třeba během loopingu kolem horizontu událostí zničit jednak černou díru, ale také dotěrnou letku zelených čtverečků, nebo když už mi došly všechny bomby a já jako splašená fretka rotoval kolem mapy a zuřivě si klestil cestu zatímco ze mnou jedna za druhou vybuchovaly černé díry a chrlily malá rychlá kolečka, která byla zase vtahována jinými dírami a pak zase vyvrhovaná mezi miriády jiných nepřátelsky naladěných obrazců nebo nekonečné likvidace bezpočetných hejn hadů. To jsou momenty, které zahřejí u srdce a šíří v krevním řečišti euforické toxiny. Myslím, že Geometry wars překlene dobu do vydání Half Life 2: episode 2.

PS: můj rekord je pouze něco kolem 655.000 bodů.

Doplněno 17. září: Zvýšil jsem rekord nejdříve na 750.000 bodů a posléze na něco málo přes 1.000.000 bodů (tahle hra je mor).