Všechno začal @HosipLan. To on přišel s nápadem na akci, která měla po fyzické stránce zocelit českou Twitter scénu. Výzva byla jednoduchá: dokážeš do 6 týdnů udělat 100 kliků v kuse. A proto, že se akce konala na Twitteru, dostala hashtag #stokliku.
Den nato jsem nahodil webovou aplikaci #stokliku, která sloužila jako jednoduché počítadlo kliků.
A pak jsme začali klikovat…
Konečně nějaké výsledky projektu Chanminer: Dvě stě padesát nejčastěji postovaných obrázků na 4chanu. Jde o data od začátku projektu – dubna 2011 do prosince 2011 a obrázky jsou sařazeny od těch nejčastějších. Nikoho celkem nemůže překvapit, že jde o záplavu reaction faces, ze které vyčnívá číslo 18.
Polibte si prdel a táhněte do hajzlu.
You (as sophisticated gentleman who browse 4chan erryday) may wonder: how many posters actually post image of their face with riveting greentext story ending with >mfw and how many of them have no face. This question is completely useless and serves no purpose to humanity, but nonetheless it's marginally interesting and as such should be answered by the power of science.
And guess what? I have massive 4chan archive and now I have also the answer.
Na tento film se za žádných okolnosí nedívejte!
Atrox\Arr je PHP třída inspirovaná frameworkem kolekcí jazyka Scala, která implementuje funkcionální neměnnou kolekci.
Tak dlouho jsem se hrabal v cizím HTML kódu, scrapoval, crawloval, parsoval, až jsem si napsal Atrox\Matcher, který tuhle práci velice usnadňuje.
Bar Cenzura jsem začal psát ještě před Protestem (musel jsem, protože v Protestu je Bar Cenzura zmíněn). První commit je z 6. února 2012, ale to jsem jenom přepsal rukou psané poznámky do počítače. Ale s psaním jsem musel začít už dlouho před protestem proti ACTA, který se konal 2. února 2012. Ale dlouho jsem s povídkou nic nedělal, protože postrádala děj.
Překlad (záměrně) nesrozumitelné pasáže rychlovky Batysféra z lana utržená.
Tak jsem se na stará kolena dal na tuhletu blogerskou todlencto – řetězovku.
Všechno to začalo tady, respektive na tomhle místě celá iniciativa zmutovala do české jazykové varianty. To jenom, aby bylo mezi námi jasno.
Do archivu se snad umíte podívat sami, to vám přece nemusím ukazovat.
Ale radši: První online věcí byl post #15 z 23. června 2003 12:57. To bylo už zatraceně dávno, kdy všechny ty internety byly ještě mladý, vesele jsme si užívali webu 1.0 a já byl ještě v larválním stádiu vývoje. V tomto prvním postu jsem se mimo jiné zmínil o airsoftu, který se mnou vydržel až doteď, ale metamorfoval do podivné formy fetišismu/sběratelství, a pak taky o Quake 3, kterou nahradil Quake Live – stejný engine, stejné mapy. Sedm let a nic se nezměnilo, hmm-hmm-hmm.
Vždycky mi přijde, že dřív jsem psal mnohem líp a když ne líp, tak určitě s větší elegancí. Prostě jsem sedl k počítači, prsty zatančil po klávesnici a bylo to. Text převeden jedna ku jedné ze surreálného trezoru podvědomí. Taky jsem se vyjadřoval tak nějak rafinovaněji.
A jelikož jsem taky tak trochu spisovatel-diverzant a mezi články započítám i povídky a podobné prozaické smetí, nejvíc mě bavilo psát první Arytmii. Bez diskuzí.
Každý článek, který má aspoň nějakou diskuzi, se dá do téhle kategorie počítat. Jsem hold skromnější. Další kritérium docela fajn diskuze je, když délka komentářů výrazně přesáhne délku článku, což se na k47čce párkrát povedlo. Takže asi tak.
Popravdě řečeno, nevím, žádný mi nikdy neutkvěl v paměti natolik silně, abych na něj i po týdnech/měsících vzpomínal. Články (a hlavně tedy ty cizí, pochopitelně) čtu v takovém množství, že se není ani čemu divit. Jde o průtokovou komoditu – text proteče neuronovým sítem a zůstanou jenom koncepty, slova zapomenu.
Jediné, čím mohu sloužit, je oblast tištěné prózy. Tam bych si přál napsat téměř cokoli z toho, co kdy stvořil Ray Bradbury – skutečný kouzelník se slovy.
Žádný. Vážně. Máte snad jiný názor?
Ovšem titulky a názvy to je jiná. V tom horším smyslu. Málokdy ze mě totiž vyleze nějaký smysluplný. Posuďte sami: Terminalita, Corporal Cortex, Anomalocaris detrimentum, P14, Abs, 2084, Y3F. Stačí bouchnout do klávesnice a máte cokoli, co si račte přát.
Jinak Na každou svini se vaří voda je můj oblíbenec.
Rozhodně Nad dopisy mrtvých čtenářů, kde píšu o tom, jak k47čka inspirovala jednoho člověka k sebevraždě.
Na nedávné Chaos Communications Congress byl prezentován způsob, jak relativně snadno použít torrentové swarmy pro útok na webové servery. Slabina v technologii takzvaných beztrackerových torrentů (trackerless torrents) umožňuje útočníkovi obelstít torrentové klienty, kteří právě stahují populární soubory, aby začaly posílat tisíce požadavků na vybraný server. V podstatě se tak z torrentu stane velice účinný nástroj DDoS útoků.
Na jednu stranu se situace zhoršuje a oni* se snaží utahovat okovy. Na druhou stranu se něco začíná dít a to je důležité. Navíc každé jejich vítězství nás jen posiluje, bratři moji. Oni nikdy nemůžou vyhrát.
Před několika dny byli odsouzeni čtyři provozovatelé torrentového trackeru The Pirate Bay k jednomu roku vězení a náhradě škod (v přepočtu asi 60 milionů korun). Byli shledáni vinnými za to, že svým jednáním napomáhali porušování autorských práv.
Ale o tom psát nechci, bratři moji.
Chci psát o tom, jaké to mělo následky.
Ve Francii málem prošel zákon, který by umožňoval bez soudu odpojovat od internetu uživatele, kteří sdílejí obsah chráněný autorským právem. Jediný, kdo by rozhodoval, koho odpojit a koho ne, by byli organizace, které o sobě prohlašují, že chrání autory. K odpojení by přitom stačilo jenom podezření.
Jmenuji se Karel Čížex, v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, milovník divné hudby atd atd.