Terminalita se rozjíždí

Nedá se svítit přátelé, utrpení už není možno déle prodlužovat. Musí se to stát teď hned a musí se to stát rychle.

Mluvím o Terminalitě, rozsáhlé povídce, kterou píšu posledních sedm měsíců, hodně pro mě znamená a chci, aby byla dokonalá. Je to velký osobní příběh šílenství a pokusu o útěk, který jsem psal z velké části pod vlivem alkoholu a začínající duševní choroby. Tvorba Terminality byla a i nadále je utrpení, ale já ho podstupuji rád a ani vlastně nevím proč. Je to šílený příběh, něco jako kdyby se Arytmie posunula do současnosti a všechna ta zvěrstva a halucinační dobrodružství se děla tady a teď. Ale zpočátku to tak nevypadá a všechno startuje velice pomalu a nenápadně. Konec konců, přesvědčte se sami: dneska publikuji první střípek Terminality s podtitulem Ruby

Terminalita volně navazuje na povídky Někdo se dívá a Stalker číslo 47, ale není nutné je znát. Tvoří jenom pozadí, to co se stalo kdysi dávno, ale protože je všechno propojeno se vším, mají i tyhle dávné povídky svůj význam. Zatím publikuji jenom tenhle malý kousek, protože jsem začal dělat změny na samotném začátku o kousek dál a zbytečné a bezvýznamné pasáže najednou dostávají zcela zásadní význam. Jak jsem říkal: všechno je propojené se vším. Další části (podobné délky) budou následovat.

PS: Napište do komentářů, co si o povídce myslíte, napište svůj názor, dojmy, kritiku, cokoli, je to pro mě velice důležité.