Smrtelná arytmie

Včera jsem byl označen jako nenávistný blogger, vážně mi nedochází proč zrovna já, takový mírný a přející člověk, který vedl informační kampaň Alkohol, drogy a blogování za to nestojí, děti jsem byl takto hanlivě označen…

Ale vlastně proč ne, mohl bych si to napsat do životopisu a hned někam nahoru, aby lidi věděli, s kým mají tu čest!

Konec srandy, teď se bude plakat. Nebo se bude aspoň číst. Je tu další povídka.

Rozhodl jsem se na k47čku dát povídku Na palubě křižníku Mortis Arytmia, kterou jsem psal v prosinci minulého roku a v lednu tohoto roku. Jde vlastně o pátý díl Arytmie – šílené série, která začala tak, že jsem si jednoho dne sednul k počítači a zcela automaticky jsem psal, co mě napadlo. Vznikl tak podivuhodný osobní a sugestivní text, který se mohl zdát zábavný, ale ve skutečnosti byl o lidské samotě, odloučení a neschopnosti činu. Pak následovaly další tři texty s podobným tématem i stylem a pak i pátý, možná že úplně poslední, text, který se trochu vymyká. Na palubě křižníku Mortis Arytmia je -dalobyseříct- vážnější a taky trochu v určitých ohledech drsnější. Nejlepší bude si to prostě přečíst.

Jo a mimochodem: křižník Mortys Arymia jsem dal na SASPI a dokonce i velkému chemikovi se to líbilo v míře větší než malé.

++ a tak nějak by se to neobešlo bez nějakého toho stripu ze staré várky, třeba stripu číslo 669.148, který je o zcela běžných záležitostech vysokoškolské obce.