Povídka P14

Už zatraceně dlouho jsem nevypustil žádnou prózu. Já vím, já vím. Nic po mě neházejte. Před měsícem jsem dorazil Corporal Cortex a od té doby bylo ticho po pěšině. Důvodem nebylo to, že bych nic nepsal, to ne. Psal jsem a to dalo by se říct, že i celkem dost, ale v žádném z rozjetých příběhů jsem nevytvořil nějaký celistvý kus, který by se dal publikovat (teď zapomínám na Terminalitu, ale to je trochu jiný případ). Až doteď!

Ve svém rozsáhlém archivu nikdy nedokončených povídek jsem našel a dopsal kousek s názvem P14

P14 těsně navazuje na Neděli třináctého (jejíž název běžně zkracuji na N13 – odtud tedy P14) a odehrává se tak později toho samého dne v dubnu 2007.

N13 a P14 jsou součástí úvodu do delšího příběhového celku s názvem Deníky mrtvého muže (DMM), z nějž jsem napsal jenom pár příběhů převážně z konce DMM, který se časově klene až do konce roku 2007. Deníky pak přecházejí do jakéhosi turbulentního mezičasí, aby posléze přešli rovnou do Terminality. Jak je vidno, všechno je se vším propojené a tím, že jsem dopsal příběh odehrávající se skoro tři roky v minulosti, jsem vlastně načrtl nejhlubší základy na kterých staví příběhy mnohem pozdější.

A jenom aby bylo jasno, P14 jsem psát na sklonku roku 2007. Ale když se na to zpětně dívám, napadá mě, že to čekání bylo důležité, protože jenom čas dokázal vyplnit celé ty roky různými příběhy. Kdybych P14 dolámal už kdysi dávno, byla by to zcela jiná povídka. V té době jsem neznal důvody, motivace hrdinů a celé pozadí vypravování. To mi poskytlo až ohlédnutí ze vzdálenosti dvou roků.

Suma sumárum: prostě si to přečtěte.