Podívejte na to, málem bych zapomněl dorazit povídkovou sérii Corporal Cortex, to moje listopadové šílenství. Už neřeknu nic víc, než že tady máte desátý a jedenáctý díl a já se těším zase za rok, až NaNoWriMo vypukne nanovo.
Písničku The end od The doors znáte? Ta se teď náramně hodí.
This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
I'll never look into your eyes… again
„Ok,“ řekl jsem. „Měl jsem psa, který občas kouřil crack.“ Obočí všech pozorovatelů se zvedlo o jeden stupínek pozornosti. Byl jsem ve slepé uličce. Ať jsem udělal cokoli, udělal jsem to podle nich dobře. „Tahle paralela naprosto vystihuje celou knihu i její psaní.“ Panebože, dokázal jsem splnit jejich sny jako naprosto nekompetentní spisovatel i osobnost jako taková. „Dobrou třetinu knížky jsem psal opilej, psal jsem když mi bylo zle, když jsem skřípal zubama přetlakem v hlavě. Nekonečnej smutek. Na tom příběhu není nic veselýho a když se dívám zpětně, je mi jasný, že ještě neskončil. Doufal jsem, že aspoň nějak šťastně uzavřu jednu kapitolu mýho trmácení, ale není to pravda. Utrpení pokračuje. Teď už víte všechno a můžete jít domů.“ Bohužel nešli, chtěli ještě něco slyšet a na něco se snad i zeptat. Dokonce chtěli, abych přečetl nějaký část knihy. Ptali se jaká je moje nejoblíbenější pasáž, nebo jakou jsem psal nejraději a jakou mám zpětně nejradši. „Na co se to sakra ptáte? Všechny části mi během psaní přinášely přibližně stejnou míru utrpení. Ty nekonečný korekce a znovu-čtení a další kolo opravování a dopisování a zpětných a dopředných referencí a slepování kousků textu, který jsem psal na zadní strany účtenek z potravin. Ale přesto jsem neskončil. Ale když se nad tím tak zamýšlím, napadá mě, že k údivu mě vždycky přivedou ty kusy, který jsem napsal nalitej. Ty jsou doopravdy úžasný. Jestli víte, jak – ale vy jste to asi četli – například jak na konci naprosto bez důvodu jedou k P. domů a další den ráno se zase vrátí. Hodně se tam vysvětlí, mimochodem. Ale všechny slova tý pasáže k sobě dokonale pasujou a fungujou. dokonalá synergie.“ Chtěli po mě autorský čtení a nějaký poznámky ke všemu možnýmu, abych řekl jak se věci mají a dekódoval tisíc a jedna drobností.
„Stopáž bude neuvěřitelná,“ řekl můj režisér. „Předevčírem jsme dělali nějaké hrubé kalkulace a vyšlo vám to na pět… až šest…“
„Hodin?“ uměle užasl moderátor.
„Ne, dnů.“ Na chvíli zavládlo ticho. „Máme toho tolik, co říct, tolik variant, tolik možností, tolik fantazie. Jediné, co nám schází jsou vizionáři. Blázniví lidé s krystalicky čistou vizí, dokonalým kalkulem logického myšlení, předvídavostí, odhadem, bez potřeby spánku a nespoutanou, šílenou, halucinační fantazií. Potřebujeme desítky, možná stovky geniálních goonů, kteří by do toho šli s námi.“ Zase ticho.
Jmenuji se K., v síti také známý jako kaja47 - tak trochu spisovatel, trochu programátor, trochu webař, ateista, milovník divné hudby atd atd.
K. na Twitteru
helbion
Radar
komentáře