k47.cz

Archiv novinek srpen 2016

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Náhoda tomu chtěla...

30. srpna 2016 16:09 | sekce tvorba » grafika » foto

Náhoda není nic proti čemu má smysl bojovat, je to jen chaotický proud řeky, který si všichni musíme naplno užít.

Právě náhoda tomu chtěla, abych v Barrandově čuměl na zásah hasičů. Neměl jsem to v plánu, ani jsem nechtěl být v té části prahy, chtěl jsem se podívat na operaci/festi­val/mecheche Deziluze, ale přejel jsem svojí zastávku a když jsem močil v keřích, zahlédl jsem blikající světla policejní barikády a ty mě přivábila, jako můru k lampě.

Náhoda tomu chtěla...

Pak se přede mnou otevřel výjev pozdní fáze hasičského zásahu: červené hasicí vozy, výstražná světla, stříbrný žebřík natažený k ohořelým oknům panelákového bytu, hasič ve žluté helmě a s kyslíkovou bombou na zádech šplhající vzhůru, policisté v černém na perimetru, pach kouře a spousta přihlížejících. Lidé postávali na chodnících mezi dvěma paneláky, nakláněli se z oken a vyhlíželi z balkonů. Byli všude. Přidal jsem se k nim a začal cvakat jednu fotku za druhou mým šunt-kombem levného NEX-5N a stařičké Minolty 70–210mm f4 přezdívané beercan.

Chvíli mi to přišlo jako cynické chování, jako kdybych byl dítě, které klackem šťouchá do těla přejeté kočky. To však rychle ustoupilo a začal jsem obdivovat celou operaci. Eddie Izzard říkal, že hasič je jediné povolání, které je výhradně dobré. Když se člověk vrhá do plamenů nic jako zneužití síly nebo pravomocí neexistuje. Jediné, co v té chvíli vládne nade vším je náhoda.

Ale nové elektrické rozvody ji můžou naklonit.


Zajížďka do Barrandova nakonec trvala příliš dlouho a než abych pokračoval na Deziluzi, jsem se otočil a zamířil zpátky do zázemí. Kdyby někdo sledoval moji trajektorii, vypadalo by to, že jsem jel přímou trasou na Barrandov, tři čtvrtě hodiny fotil následky požáru a pak se hned vrátil domů – skoro jako žhář, který zkontroloval výsledky své práce.


Fotky jsou bohužel pod úrovní, protože se začalo stmívat. Musel jsem fotit na f/5.6 (protože beercan), podexponovat o jeden stop (protože tma a 200mm a žádná stabilizace) a NEX-5N už při ISO 3200 produkuje víc šumu než obrazu.


štítky: | 3 | komentovat | #

Takhle to dopadá, když internetový mem vyrazí do ulic

26. srpna 2016 19:30 | sekce tvorba » grafika » foto

Však to znáte: klidová poloha každého slovana je podřep, za vysokou módu považuje teplákovky Adidas, kožené boty a leninku, a hlavně musí neustále popíjet pivo a vodku. Tedy aspoň internet si to myslí.

Tenhle komický stereoty začal na 4chau. Někdy v roce 2012 se kdosi na boardu /int/ zeptal na klíčovou otázku, proč všichni slované dřepí. Položil tak základy memu, který přerostl z internetové podivnosti do IRL recese, která včera nalákala něco kolem stovky lidí na Václavák.

Proč ne? Už jen ty zmatené pohledy cizinců za to stály.

Takhle to dopadá, když internetový mem vyrazí do ulic

Pozn #1: Na A2 je pěkná galerie od Barbory Kleinhamplové. Jak jsem říkal Severákovi, kterého jsem objevil v davu, líbil se mi její 70–200 f/2.8 objektiv a její šaty, obě položky bych v mžiku vyměnil za svůj padesátkový objektiv a své špinavé kraťasy.

Pozn #2: Víc aktuálních fotek postuji na alternativním Twitter účtu kaja48.


štítky: a | 6 | komentovat | #

Třináct let křičel do temnoty a nikdo se neozval

15. srpna 2016 0:39 | sekce novinky

Před nějakou dobou to bylo 13 let, co jsem začal s k47čkou. Pomalu se blíží chvíle, kdy v mém životě tento web existoval déle, než neexistoval a nějak nevím, co k tomu dodat. Jde o hořko-sladké vítězství nad závějemi času, solipsistickou etudu, cestu údolími stínů, skluz po nekončících sestupných hranách signálu a občasných vzplanutích hypomanie, o které nikdo nestál. Jak říkal Ross Noble, člověk si udržuje vlastní muzeum plné artefaktů, které nikoho ostatního nezajímají. K47čka je takové moje soukromé muzeum kuriozit. Třeba takový Parazit – pro mě to jsou nejstrašnější řádky, které vůbec můžou existovat, protože já vím, já je žil, ostatním to naopak může připadat jako nudné a melodramatické blábolení. Když jsem si po sobě Parazita přečetl naposledy, chtěl jsem to konečně zalomit. Rozdíl perspektivy je ohromný, ale co z toho? Jeden oběšený člověk dějiny nezmění, přinejlepším bude malou notickou v knize historie.

Teď bych tady mohl psát něco zásadního o duchu začátků blogování během prehistorických dob internetu ve stylu Rosenbergovy knihy Say Everything, ale nebudu se ani snažit. Uběhlo třináct let a není k tomu do dodat.

Takže. Asi. Tak.



štítky: , , a | 6 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47