k47.cz

Archiv novinek srpen 2015

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Infarkt v sedmadvaceti

24. srpna 2015 16:02 | sekce obsah » dojmy & názory
Infarkt v sedmadvaceti

Co uděláte, když vás začne bolet u srdce na levé straně hrudníku?

Pokud patříte mezi rozumné lidi, zajdete si neprodleně k doktorovi, abyste hned viděli na čem jste. Jde přece jenom o potenciálně vážnou věc, kterou je třeba utnout v zárodku.

Já na to ale šel jinak. Začal jsem tím, že jsem skoro půl roku nedělal nic a teprve potom jsem se ukázal u doktora. Celé ty měsíce jsem přitom byl naprosto jasně přesvědčen, že je po mě, že jsem odsouzen k záhubě, že je to infarkt, rakovina nebo nejlépe obojí najednou a že za týden musím být po mě. Přesto jsem neudělal nic, co by mohlo vést k diagnóze. Jenom jsem čekal něž si pro mě přijde. Proč? Proč ne!


K doktorovi jsem se odhodlal až někdy v červnu, bez pochybností nebo obav. Do konce týdne dozajista sejdu na infarkt, tak proč se strachovat. Hodinu jsem seděl v čekárně a dočítal Okasakiho Purely Functional Data Structures (brzo o tom něco napíšu na funkcionálně.cz) a po krátké návštěvě jsem byl zaslán na rentgen hrudníku a rozbor krve a moči. To zní jako rozumný plán. Když nepočítám občasné nárazové návštěvy ortopedie s různými akutními bolestmi a psychiatrie, nebyl jsem u žádného lékařského profesionála do té doby, co jsem v prachu cesty zanechal svojí dětskou doktorku. U žádného z nich jsem nebyl ani zapsaný. Nikdy to nebylo potřeba. Z toho důvodu mi pořádné vyšetření připadalo jako správná věc po téměř dekádě strávené mimo lékařský dozor. Jen ať mají co napsat na zprávu o mém úmrtí.

Když jsem byl u doktora o několik dnů později po všech požadovaných vyšetřeních, v čekárně jsem četl Graeberovy Fragmenty anarchistické antropologie (letmo zmíněné minule) – maličký pamflet o stovce stran, který měl na přebalu černou lebku. Přesto jsem se příliš nestrachoval okamžiku pravdy. Byl jsem už předem zatracený, odsouzený k záhubě a proto jediným přípustným pocitem byl lehký nádech ironie. Někdo se nervuje několik dní před každým dnem D – ať už jde o zkoušku, novou práci nebo něco jinak důležitého, já všechny svoje obavy vtěsnám do pěti minut interního kvílení před okamžikem pravdy.

Fronta se pohnula jako když se utrhne tající ledovec a já najednou seděl v ordinaci doktora, který kdysi býval vojenským medikem. Podíval se do mojí složky, polohlasem si přečetl diagnózu zaslanou operátory rentgenu a krevních rozborů a vynesl rozsudek: Jste téměř zcela zdravý. A co ta bolest u srdce? Prý nic, prý nějaká prkotina s páteří.

Takže asi tak.

Jak jsem se později dozvěděl, existují určité choroby jako například Costochondritida nebo Tietzův syndrom, což jsou záněty, které ačkoli jsou zcela neškodné, mají symptomy, které jsou k nerozeznání od symptomyů infarktu. Celá tahle půlroční infarktová epizoda skončila, když jsem si vzal jednu pilulku ibuprofenu. Jedna oranžová bestie a bolest zmizela jako ranní rosa na slunci.

Takže asi tak.


PS#1: Ibuprofen patří do kategorie léků označovaných NASAID neboli nonsteroidal anti-inflammatory drug a právě anti-inflamatory znamená protizánětlivý.

PS#2: Tohle všechno bylo nejspíš způsobeno excesivním klikováním, se kterým jsem začal v roce 2013. Kdo by to byl čekal, že 75000 kliků bude mít nějaké neblahé následky.


štítky: , a | 7 | komentovat | #

A nyní se vracíme k pravidelnému vysílání...

13. srpna 2015 21:43 | sekce novinky

Pravidelným vysíláním myslím samozřejmě Terminalitu, přičemž slovem „pravidelný“ pochopitelně nemyslím jeho původním význam. Na k47čce čas plyne svým vlastním nevyzpytatelným tempem. Kdysi jsem sliboval jeden kus T týdně, ale tohle tempo se zvrhlo na pár kusů každých pár týdnů. Dneska je to těchto pět: T23: Rakovina, T24: Kaplan, T25: Anit, T26: Carl Solomon a T27: (beze jména).

Kolem hlavní dvojice se začínají vynořovat pochybné postavy a charaktery a začíná je obepínat rozsáhlá konspirace, kterou stěží chápou, natož aby ji byli schopni zastavit. Adam K. a Peo nejsou hybatelé, ale pouzí pozorovatelé, nenachází se v epicentru, ale na okraji, jako poznámky pod čarou větších a důležitějších příběhů. Vodítka jsou následující: T23: Cítím tady nějaké negativní vibrace, T24: Vybavil jsem si hlasy a hukot a žár a světlo a další party v hořícím domě, T25: Probudil jsem se u Anit na podlaze, T26: když se dějou všechny tyhle věci a T27: Všechno je součástí plánu.

(Malá poznámka: Terminalitu jsem psal v rocích 2009 a 2010. Berte to jako omluvu.)


publikováno


štítky: a | 1 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

Rumové deníky
sdf | 20. května 2017
ASCII blog
Severák | 13. února 2017
Post-rocková věda
Severák | 28. ledna 2017
Sedm let post-rocku
kaja47 | 5. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Roman Štec | 1. listopadu 2016
Sedm let post-rocku
Anonym | 1. listopadu 2016

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47