k47.cz

Archiv novinek listopad 2014

2017
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Koncert Machinae Supremacy zbořil Prahu, počet obětí neznámý

29. listopadu 2014 14:31 | sekce obsah » kultura » hudba
Koncert Machinae Supremacy zbořil Prahu, počet obětí neznámý

Hudba SID-metalové skupiny Machinae Supremacy se mi rozezněla v uších v červenci 2006. Byla to láska na první poslech, která o osm let později vedla k povídce Slunce je vždy nové, jež je zároveň nepřímou reportáží jejich koncertu v Praze.


Jejich hudba kombinující power metal a osmibitovou elektroniku mě následující roky zcela ovládala, určovala rytmus mých dnů, zuřivých záblesků kreativity, šílenství a všeho ostatního – poháněla mě. Ještě teď si pamatuji, jak jsem se sluchátky na uších, do kterých vyřvával Origin, padl na zem a jako stroj udělal přes sedmdesát kliků. To byly zvláštní dny, které se v retrospektivě zdají stěží uvěřitelné.

Avšak jako každý smyslový stimulus, i tahle neuronová bouře utichla a začala být vytěsňována nekonečným post-rockem – hudbou, která má v sobě víc rozvahy a pomalé eskalace a kontrastu, který není diktován kadencí kytarových sól a právě proto jsou její zvukové hurikány o tolik působivější než konvenčně strukturovaná hud­ba.

Za ten prvotní kontakt s Machinae Supremacy musím vděčit hernímu časopisu Level, k jehož číslo 128 byla kdysi přibalena hra Jets'n'guns se soundtrackem, který nahráli právě hudební mágové z mrazivého Švédska. Od té doby uběhlo osm let, než se MaSu uspořádali vlastní koncert v čechách. Už dřív se u nás ukázali jako předkapela pro Children of Bodom, ale z různých důvodů jsem toto představení musel vynechat. Všechny předkapely mají problém, že většina lidí nejde na ně. Rozhodně jde o dobrý způsob jak se dostat před lidi, ale cíl je jasný: vlastní turné. To však něco stojí, ale nikdo to nechtěl Mešínům zatáhnout. Proto uspořádali crowdundingovou kampaň a vybrali 37000€ ze kterých zafinancovali vlastní koncertní šňůru po starém kontinentu. Každý, kdo přispěl mohl ovlivnit, kde se bude hrát, a jedna ze šťastných zemí byla i ta naše.

Ale osm let je ve věku téměř instantní nostalgie nepředstavitelně dlouhá doba. Kdyby přijeli před pěti roky, v době, kdy jejich hudba byla hlavní složkou potravy mých uší, šlo by o skvělou událost, perfektní bouři, kdy do sebe všechno bezchybně zapadlo.

Ale v roce 2014 mě plnily pochybnosti a částečně i strach. Připadalo mi to jako definitivní (i když zpožděná) tečka za jednou etapou mého života. Co by pak znamenalo zklamání? Jakou váhu a jakou hodnotu by pak měly všechny ty staré vzpomínky?

Přesto jsem si koupil lístek, přišel jsem, poslouchal a ve výsledku nebyl zklamaný, i když se celou operací nesl jistý nepopiratelný náznak nostalgie po něčem dávno ztraceném.

Když jsem po skončení koncertu odcházel, zaslechl rozhovor dvou kluků o nostalgii a že jim jejich hudba neříká tolik, co dřív, mi došlo, že musím svoje pocity nějak shrnout, nějak je zrekapitulovat a že není jiné cesty. Ještě ve vlaku jsem si otevřel notebook a začal horečně psát.

Výsledkem je povídka Slunce je vždy nové, která je narážkou, protipólem, zrcadlovým obrazem a jakýmsi zakončením Neděle třináctého – jiného příběhu, kde hlavním katalyzátorem je I Know the Reaper právě od Machinae Supremacy.


štítky: , , , , a | 0 | komentovat | #

H. P. Lovecraft

20. listopadu 2014 8:26 | sekce obsah » kultura » literatura

Jak jsem se před nějakou dobou zmínil, v posledních týdnech pronikám do života a díla H.P. Lovecrafta a jeho hororu a hrůzy, které dokázal tak delikátně a plíživě navodit, a musím říct, že to není vůbec jednoduchá cesta. Starý H.P. toto totiž napsal hodně. Zatraceně hodně. Naštěstí se všechny jeho povídky a novely dají bez větších potíží najít na internetu a naprostá většina z nich i ve formě audioknih.


No a abych v tom měl pořádek, našel jsem odkazy na (skoro) všechny Lovecraftovy spisy ve formě zvukové a z těchto sestavil následující seznam. Konec konců já se nesnažím o nic menšího, než (jako vždycky) přečíst celého Lovecrafta.

Jo a pokud chcete začít poslouchat, pusťte se do toho od konce. Kusy jako The Shadow Out of Time, The Haunter of the Dark, The Dunwich Horror, The Call of Cthulhu nebo The Rats in the Walls jsou podle mého názoru lepší než to, co H.P. psal na začátku své kariéry.



štítky: , a | 0 | komentovat | #

graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Halwa/Tengri/Terraformer
hudební článek | 31. května 2017
669.352
| 28. května 2017
Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017

poslední komentáře

Prezidenti nejsou tím, čím se zdají být
BEST SERVIC | 22. června 2017
It's over 9000!
BEST SERVIC | 22. června 2017
Takhle nějak to vždycky skončí
BEST SERVIC | 22. června 2017
Obey
BEST SERVIC | 22. června 2017
Kaplicky versus chobotnice
BEST SERVIC | 22. června 2017
669.chromekcd
BEST SERVIC | 22. června 2017
669.350
BEST SERVIC | 22. června 2017
669.335
BEST SERVIC | 22. června 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47