k47.cz

Archiv novinek červenec 2013

2017
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
2016
2015
2014
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
leden
únor
2002
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
září
říjen
listopad


Vědomí uchvácené hudbou

27. července 2013 5:14 | sekce obsah » kultura » hudba
Vědomí uchvácené hudbou

(malý exkurz do světa hudby)

Je to 5 nebo 6 let, co moje zvukové nervy zcela ovládl post-rock. Učarovala mi dynamika žánru, které může posluchače v jedné chvíli uspat, aby mu vzápětí ustřelila hlavu. Neříkám, že se mi líbí všechen post-rock, který kdy spatřil světlo světa (a je dost možné, že jsem už všechny post-kapely a všechny post-alba slyšel), často je to jenom jeden nebo dva tracky v albu, ale kvantita je vynahrazena kvalitou. Jsou to právě tyhle klenoty, které mi ustřelí hlavu, které mě probudí, po kterých mi naskakuje husí kůže a nemůžu popadnout dech, protože každý takt a akord evokuje vodopády emocí, které nemám jak ventilovat. Dřív mě tenhle pocit donutil dělat kliky, okamžitá jednoduchá fyzická činnost, která na chvíli otupila nože v mojí hlavě.

A pak je tu druhá stránka post-rocku, která má zcela odlišný modus operandi, kdy mě hudba uchvátí aniž bych si toho byl vědom. Je to jako příliv, stoupající tak pomalu, že si lidé na pláži všimnou, až když mají vody po kolena – pomalá, vytrvalá, ale surová gradace, která začíná docela nenápadně.


Crème de la crème exemplářem je East Hastings od Godspeed You Black Emperor – osmiminutový výsek delšího tracku, který v první polovině uspává, ale pak se něco zlomí a hudba už jenom graduje a stoupá a zrychluje a nabývá na intenzitě. Pamatuji si, jak jsem jednoho dávného večera jenom ležel na posteli a rukama svíral sluchátka na uších a říkal si, že už přece nemůžou přidat, že nemůžou zesílit. Ale oni přidali a zesílili. Hudba přišla jako bouře a ukradla mi vědomí. A pak přijde další předěl, vzlet k nebi skončí a následuje pád, který si vždycky vizualizuji jako doslovné plachtění vzduchem po dlouhém útěku, pomalé, tiché a zcela osamocené.

Dlaším exemplářem, který dokáže potajmu uchvátit mysl je Passenger Killed In Hit And Run (Magasit Remix) od Our Ceasing Voice. Out ceasing voice se podařilo vytvořit zvukový ekvivalent čiré nostalgie, který na svém publiku používají jako zbraň hromadného ničení. Ale jeden konkrétní remix tracku Passenger Killed In Hit And Run je nebezpečný ve zcela jiném ohledu. Zase začne nenápadně, jako každá druhá post-rocková skladba, ale přejde do pomalé a vytrvalé gradace, která uchvátí mysl a ducha. A pak zase zlom a pomalé plachtění vzduchem na konci času, které nechá posluchače vyčerpaného a zničeného. Často si při poslechu právě téhle skladby vybavím hry Canabalt nebo rComplex (video), jejichž stěžejní motiv je právě útěk.

Dalším podobně nebezpečným trackem je March Into The Sea od Pelicanu. Tady je situace trochu odlišná, protože mysl nepohltí nečekaná a vytrvalá gradace, ale hlavně rytmus. March Into The Sea má tři části, první slouží ke zmatení nepřítele a druhá a třetí nic netušícího pak posluchače zcela pohltí.

Podobně zafungovala jedna písnička (myslím, že šlo o Dépate, ale jistý si tím být nemůžu) na koncertu Rosetty. Kdy mě zcela ovládl rytmus a v tranzu jsme jenom slyšel, jak jím probleskuje řev zpěváka. Nepotřeboval jsem nic vidět, stačilo poslouchat a být. Ale to jednak není post-rock, druhak to fungovalo jenom v ten moment a třeťak na tom může mít vliv uměle pozměněný stav vědomí.

Stav uchvácení hudbou je vlastně docela dobře popsaný v písničce Punk Rock od Mogwai, která je tvořená hudbou podbarvenými fragmenty rozhovoru s Iggy Popem:

[…] And that music is so powerful that it's quite beyond my control and when I'm in the grips of it I don't feel pleasure and I don't feel pain, either physically or emotionally. Do you understand what I'm talking about? Have you ever felt like that? When you just couldn't feel anything and you didn't want to either. You know? Like that? Do you understand what I'm saying sir?


štítky: , a | 3 | komentovat | #

Zlo a naděje (vol. 2)

13. července 2013 10:36 | sekce obsah » dojmy & názory
Zlo a naděje (vol. 2)

Minule jsem psal o zlu a naději a o tom, že věřím, že jedno je nevyhnutelné a druhé je nutné. I když výsledné textové svrbění bylo nepříjemně dlouhé (mělo skoro 1000 slov, z nichž 11 bylo „naděje“), nedostal jsem se k několika věcem o kterých jsem původně chtěl psát. Tak to musím napravit aspoň teď, dodatečně.


Letmo jsem zmínil povídku Bad Joke Incorporated a fakt, že ji posílám jako příspěvek do soutěže Didalos vyhlašované časopisem XB-1. Nepsal jsem ji specificky pro Daidala nebo jakoukoli jinou soutěž , byla to jenom další věc, která vznikla naprosto spontánně, v náhlém záchvatu činorodosti a teprve až potom mi došlo, že bych ji mohl někomu podstrčit. Nakonec jsem ji a teď už nezbývá nic než čekat na zprávy, že Bad Joke Incorporated byl tak otřesně diletantský a abysmální, že to porota neunesla, do posledního spáchali harakiri a vyzdobili místnost vlastními vnitřnostmi.

Nicméně mě to bavilo psát a to je jediná metrika, která mě zajímá a nestarám se, když to bude stát životy nebo znechucení několika porotců. Když na výsledek sám nekladu interní nároky, pak jsem schopný jednoduše tvořit a neupadnu do paralytického stavu neaktivity.

Bad Joke Incorporated na první přečtení může může vypadat jako další variance na Blade runnera nebo jeho předlohu Do Androids Dream of Electric Sheep?, ale to je jenom nešťastná shoda náhod (v tomhle případě se můžu napůl bránit vlastní nevzdělaností, protože jsem DADoES zatím nečetl). Jak jsem zdokumentoval jinde, všechno se vyvíjelo chaoticky a téměř do samotného konce jsem neměl ponětí, o co v příběhu jde a jak vlastně dopadne. Letěl jsem se vpřed jako blázen vystřelený katapultem s tím, že se zbytek vyřeší cestou.

Nakonec to na povrchu vypadá jako odvar blade-runnerovské sci-fi s androidy postrádající empatii. Rozdíl je v tom, že se nezajímám o to, co představuje lidství, ale co a jak se podělalo, když jsme se snažili lidství napodobit umělou inteligencí. V podstatě jde o dramatizaci rozporu mezi Noamem Chomskym a Peterem Norvigem o budoucnosti umělé inteligence. Chomsky věří, že se podaří sestavit elegantní teorii inteligence, Norvig na to rezignoval a vidí budoucnost ve statistických modelech, které nevysvětlí proč se něco děje, ale zdá se, že jsou dostatečně přesné a to je všechno o co jde. Nemusíme věcem rozumět, stačí, když budou vypadat, že fungují. Souboj kauzality a korelace. V Bad Joke Incorporated vyhrála korelace a vytvořila defektní vědomí, které není schopno cítit emoce a i když to umě maskuje, plně ho ovládá chladný kalkul.

Když chcete zjistit, jak hluboko vede králičí nora, za zmínku stojí například tento článek: Are Machine-Learned Models Prone to Catastrophic Errors?, který vystihuje, o co mi jde.

Tolik k Bad Joke Incorporated. Publikuji ho tady až skončí soutěž a moje snažení bude odsouzeno k zapomnění.


Nicméně BJI není moje jediná povídka, která projde k totálnímu zapomnění oklikou přes literární soutěž. Druhou z nich je Případ Živá pochodeň, o které jsem se už letmo zmínil jako o sabotáži fantasy zadání, které začalo nabírat podobu, když jsem seděl v baru Repete (tam mě napadlo už několik povídek, například Tančící slon). Technicky vzato jde o fantasy, protože celý příběh je hnán fantastickým motivem, ale dlouhou dobu se o něm vůbec neví, do samotného konce nebude vyjeven a ani potom nebude vysvětlen.

Ale o to nejde. Živá pochodeň je příběh o posedlosti a destruktivních dopadech, které může mít a také o solidaritě tváří v tvář katastrofě, která je tak gigantická a nepochopitelná, že ji ani nemůžeme pochopit. Všechno začíná velkým požárem, který přišel znenadání a na popel během tří dní sežehl polovinu města velikosti Prahy. V popelu se odehrává pátrání jednoho z detektivů, kteří vyšetřují příčiny požáru a snaží se zjistit jestli ve skutečnosti nešlo o teroristický útok. Tento detektiv najde stopy Zmizelého ve formě stohů zápisků a tisíců hodin kamerových záznamů. Tam začíná detektivova cesta posedlosti.

Živá pochodeň mě stála tři návštěvy baru Repete, kde se, do té doby rozbíhavé cesty myšlenek, začaly scházet a kde se ze tmy začaly vynořovat jasné obrysy.

Může se tedy zdát, že na tomhle tvůrčím probuzení má hlavní vliv alkohol a fajnové koktejly. Ale to není tak úplně pravda. Částečně za to může taky časopis XB-1, který jsem si začal kupovat jako průzkum terénu. Právě XB-1 vyhlašuje soutěž Daidalos a v měsících po vyhlášení výsledků jsou na jeho stránkách publikovány vítězné povídky. Koupil jsem si ho jenom proto, abych mohl takříkajíc monitorovat terén a sledovat úroveň „konkurence“, ale nakonec finanční transakce o objemu 75 korun na mě měla mnohem větší dopad. Nejen, že si můžu přečíst pár dobrých zahraničních a pár domácích sci-fi nebo fantasy povídek (a že některé jsou naprosté skvosty), ale časopis taky čtenáře uvede do všeho, co se děje na SF/F scéně, všechny možné cony, soutěže, vycházející knihy a tak dál a tak dál. A právě tohle byla poslední kapka, která převážila misky vah. To byl ten impulz, který mě popostrčil z letargie. Všude kolem se děje tolik věcí a já nejsem jejich součástí. Ten starej známej pocit nesmírnosti soukolí světa a toho všeho co se děje tam někde venku, ten pocit, který mi celé roky dávkoval deviantArt dokud i tahle žíla nevyhasla.

Jak napsal Jack Kerouac:

So in America when the sun goes down and I sit on the old broken-down river pier watching the long, long skies over New Jersey and sense all that raw land that rolls in one unbelievable huge bulge over to the West Coast, and all that road going, all the people dreaming in the immensity of it, and in the land where they let the children cry, and tonight the stars'll be out, and don't you know that God is Pooh Bear?



graf novinek

o autorovi:

další projekty

wyhledawacz fel.log stalkr vtipy.k47.cz k47.shop Zkracovač adres stripbot

tadá

poslední články

Shooting stars
článek | 26. dubna 2017
KAMSSKSR
| 25. března 2017
I should have danced on that Astronautalis concert
hudební článek | 28. února 2017
ASCII blog
| 6. února 2017
Západní země
hudební článek | 2. ledna 2017
Russian Circles stahují kruhy
hudební článek | 7. prosince 2016

poslední komentáře

669e15
meadc | 21. dubna 2017
669.246
meadc | 21. dubna 2017
MySQL group by trik
meadc | 21. dubna 2017
669.335
meadc | 21. dubna 2017
669.264
meadc | 21. dubna 2017
669.102
meadc | 21. dubna 2017
Naivní holka
meadc | 21. dubna 2017

K47i © 2002 - 2017 K. aka Kaja47